Sarabante – Remnants

Už dlouho mě žádná neznámá kapela neposadila na zadek takovymhle stylem. Naposled to touhle měrou byli Morne a před nima Masshysteri, byť ty jsou z trochu jinýho těsta. Letos tady zahráli Tragedy, Victims, Skitsystem, Unkind, Hellshock, Appalachian Terror Unit, Dropdead, Mob 47, Visions of War … a přestože všechny ty koncerty byly dobrý (takoví Doom, Instinct of Survival nebo Totalickers byly víc než to), žádnej z nich mi nedal tolik, co vystoupení neznámých Sarabante. A to je jedna z věcí, která mě na tom tolik baví. Stále je co objevovat a občas narazíš na něco, co ty očekávaný „velikány“ a idoly zmačká jak papír, při vším respektu k nim.

Brzo bylo jasný, proč zrovna týhle kapely z Atén si všimnul Brad z From Ashes Rise / Deathreat / Warcry (téhle nahrávce posléze prováděl i mastering) a fakt, že zrovna je doporučil panáčkům ze Southern Lord, nebyl vůbec žádná náhoda. Ostatně, řekové si s tímhle debutovým albem dali celkem na čas (opět to otřepané „a čekání se vyplatilo“), před jeho vydáním si dali tříletou pauzičku od koncertů, koneckonců i data v bookletu vypovídají o tom, že album vznikalo v rozmezí několika let. A nyní by směle mohlo být soundtrackem pro údalosti a nepokoje, zmítající Řecko v posledních měsících. Má neskutečnej drajv a zní zlověstně, zároveň ale nepostrádá i slušnou dávku emocema protkaný atmosféry, která ti obrátí celej den naruby. Ve velké míře se v tom angažují kytarové vyhrávky, vůbec ty kytary tady hrajou prim a Sarabante si s těmahle linkama a melodiema rádi hrajou, přičemž neskutečnej švih, energie a síla zůstávají 100% přítomny, zachovány a naopak ještě umocněny a posíleny. Jestli už máte ohraný všechny ty Tragedy, From Ashes Rise, Wolfbrigade, Ambulance, Cop On Fire apod. a máte chuť na čerstvou krev, zkuste šáhnout po tomhle. Ale pozor, Sarabante uměj i zpomalit a dostat vás valivejma pasážema alá Neurosis / Fall Of Efrafa a jasně deklarovat (wow), že ani v týhle pozici nejsou žádný vomáčky, ba naopak! Tahle těžkotonážní poloha jim taky výborně šlape a sedí „as a rock in a cops face“. Vály jako „Blindfold“ nebo „Our Day of Torment“ jsou toho nevzratitelným důkazem. Ale i rychlý vály jsou těmahle pasážema protkaný a ta kombinace a vyvážení fungují dokonale. Jó, kdyby tahle kapela byla ze Států, pravděpodobně už by její jméno znali všichni.

CD verze vyšla na Southern Lord, LP si pak kapela vydala svépomocí a to ve dvou verzích, klasické a pak limit se sítotiskovým obalem, který je snad k dostání jenom na koncertech. Obě edice na 180gr bílém vinylu (ukázka zde). Sarabante zní absolutně svěže a je to čerstvej vítr v HC crustovejch vodách. Pro mě osobně bez váhání jeden z objevů roku.