Seditius – Carne de Macello

Tak za prvý, nenávidím downloady a jejich následný recenze. Není to tak, že jsem materialista a musím mít všechno co kde vyjde, ale hrozně špatně se píše recenze na album, kde si nemůžu ošahat obal, přečíst texty atp. A co si budeme povídat kolikrát samotný provedení té či oné desky je nenahraditelnou součástí alba jako celku a dává tomu úplně jinej rozměr. Takový puzzle – hudba, texty, obal. Mno úvodní pláč máme za sebou a zřejmě  mi (nebo nám?) dost velkou rychlostí ujíždí vlak, ve kterým seděj starý časy a ta rychlost je tak vysoká, že se nedokážeme přizpůsobit časům novejm. Škoda.

Deset válů od taliánskejch sludge / stoner rockerů, se kterejma jsem ještě nikdy neměl tu čest. První tóny a songy mě baví. Výborně zahranej stoner rock, kterej tě hodí o 30 let zpátky a donutí zavzpomínat na legendární Black Sabbath. Instrumentálně hodně na výši. Bohužel u třetího songu nastává nechtěný zvrat, kdy do té doby slušně jedoucí bahenní stoner rock dostává trochu jinej rozměr použitejma vyhrávkama, zpěvákem, kterej zpívá a vůbec je to celý už moc rock´n´roll. Na můj vkus začalo bej od třetího válu hodně veselo. A to já nemám rád. A už vůbec ne, když jde o tenhle styl. Poslední vál to malinko napravuje neb se chlapci vrátili k hrubosti použité v prvních dvou válech. A to je málo. Mám taky osobní problém se vším co je zpívaný v italštině a je tomu rozumět. Asi ve mě napovrch vyplouvaj špatný usazeniny mýho dětství a mládí, kdy italský pop idoly obšťastňovaly magiče našich rodičů. Nebo možná školní výlet do Bibione v 95 a ošklivý starý Němky nahoře bez? Nevim. Přípočítám-li k tomu už počáteční nechuť jakým způsobem jsem se dostal k tomuhle albu … nemohlo to dopadnout jinak.

Ještě na závěr. Nemám nic proti stahování! Sám si stáhnu všechno co mě zajímá a o čem přemejšlím, že bych si pořídil. A pak si to taky většinou koupim. Ale tohle je mor. Ten vlak, kterej mi zprvu asi jenom ujížděl, je zřejmě definitivně v tahu. Sorry kucí italský.