Slobodná Európa – Pakáreň

Slobodná Európa vznikla v roce 1989 a založili ji bývalí členové Extip a hlavně pak Zóny A, už to jí pravděpodobně docela usnadnilo rozjezd, koneckonců na jejich první koncert v Bratislavě dorazilo údajně kolem 800 lidí a v pražské Lucerně si těsně po „převratu“ zahráli společně s Pražským výběrem a Plastikama – a to vše ještě před vydáním prvního alba! To vyšlo v roce 1991 na Opusu a nepochybně jim zajistilo nesmrtelnost. Právě debutové album „Pakáreň“ nyní vychází ve vinylové re-edici u Matus records.

Rozhodně není náhodou, že hlavně na Slovensku je o ní velký zájem, to jak má tahle nahrávka kultovní status dokazuje i fakt, že v žebříčku stovky nejpodstatnějších slovenských alb (z roku 2007) obsadila 32. místo. V čem tedy tkví její kouzlo? Tak především je nabitá přímočarými písněmi s výrazným melodickým potenciálem, na což snad mají na Slovensku patent. Slobodka zaujala chytlavým punkrockem s často značně rokenrolovou polohou a dobře zapamatovatelnými refrény. Oproti kapelám jako třeba Davová psychóza navíc sázeli často na řekněme odlehčenější texty (holky, pivo, rokenrol), byť naštěstí ne výhradně, v těch největších hitovkách se značně odráží pocit odcizení, frustrace či rezignace a znuděnosti tehdejší „sídlištní“ mládeže, v některých momentech je reflektováno i tlumení vášní z přechodu do tzv. demokracie / kapitalismu, který rozhodně nenabízí jenom blyštivé zítřky. I přesto se z dnešního pohledu jeví kuriózně, že právě kvůli textům dělal Opus s vydáním „Pakárně“ takové problémy. Zastavme se ale ještě právě u těch hitovek, songy jako „Som ten“, „Apatia“, „Nikdy to tak nebude“ (tohle je prostě Hit s velkým „H“!), „Čo sa stalo s naším životom“, „Dievča z horných 10.000“ nebo „Analýza dokázala hovno“ neztratily naprosto nic na své chytlavosti ani po všech těch letech. První tři jmenované byly už v době vydání v příslušných kruzích dostatečně známé díky kompilaci „Punk´s not dead“ z roku 1990, paradoxně zrovna „Apatiu“ a „Dievče z horných 10.000“ později Slobodka odmítala hrát, protože podle slov Whiskyho (zpěv) „to v tej dobe bola recesistická piesnička, dnes už mi to nejde z huby“. Co se týče oblíbené „Analýzy“, tak ta vznikla už někdy kolem roku 1987, kdy byl Whisky na vojně v Malackách, přestože mu z důvodu chybějící sleziny měla být udělena modrá knížka. A ikdyž závěr desky už působí přeci jen poněkud rozevlátě, prakticky jediným opravdu slabším kouskem je zde předělaná „Růže z Texasu“, která se z tehdejšího pohledu mohla jevit … zajímavě, dneska už to ale nefunguje.

Na desce se objeví i řada hostů, kteří některým písním dodávají zase další rozměr díky použití saxofonu, klavíru nebo smyčcových nástrojů. Všechno ale v dost decentní míře, která nenarušuje atmosféru celku. Ve dvou písních už zde bubnuje i Ďuro Černý z Tublatanky, když zaskočil za Oziho, který během nahrávání alba z kapely odešel. Ďuro tak doplnil zbývající trio Whisky, Braňo Alex a Sveťo Korbel a od návratu v roce 2002 se Slobodnou Európou hrál až do svého předčasného skonu v únoru 2016. Právě jeho památce bývá v dnešní době věnovaná závěrečná skladba „The End“.

Jak už to u mnoha kapel z té doby bývá, debutové album bylo zároveň jejich nejlepším, a já jako tradičně podobné re-edice kvituju, vidím v nich přínos a v neposlední řadě je potěšující, že je o ně stále takový zájem – ostatně, „Pakáreň“ patří k tomu nejzásadnějšímu, co tehdejší československá punková scéna nabídla, takže by bylo špatně, kdyby tomu bylo jinak. Z Petržalky na Manhattan!