Slutet – Bortom Vansinnets Grepp

Epicus Doomicus Crustus!!! Takto se jmenuje jedna píseň na této desce a myslím, že to je přesné označení toho, co se na tebe vyhrne z drážek asfaltového kotouče. Po prvním poslechu mi to v některých chvílích připomínalo staré nahrávky finských Amorphis, ty melodie, ty tam prostě jsou. Každopádně neočekávejte žádný doom metal, ale tvrdý d-beat, který je přes veškerou svoji punkovou tvrdost a nekompromisnost, velmi melodický. No jo, když se podíváš na sestavu, tak se to zase hemží jmény členů známých švédských kapel. 3 Way Cum, Warcollapse, Unarmed a dalších. Pro někoho to znamená kvalitu, ale já myslím, že Slutet už je trošku kolovrátek. Některé songy jsou sice velmi povedené (favority jsou Äter Till Jord a Pandemi), ale celý poslech se mi slívá v jednolitou hmotu, ze které vystřelí, jen občas, záblesk něčeho opravdu zajímavého. A to mi přijde na takovéto muzikanty dost málo. Zvuk je poměrně povedený, silný a jsou parádně sejmuté bicí, ale taky podobný stovkám dalších, takže tady se taky žádné překvapení nekoná, jen to je dobře odvedená práce. Obal je pěkný, i když nevím, jak koresponduje s názvem desky, což má být něco jako „za hranicí šílenství“ a k tomu mi kačenky na rybníku moc nesedí, ale třeba jsem to jen nepochopil. Co mně ale sere je neoznačení rychlosti rpm na desce, protože jsem u prvních tónů váhal, jestli je to na 33 nebo 45 a taky vnitřák, kde jsou pouze švédské texty a slaboulinké informace, kdo a kde to nahrál. Fotka lesa a nějaká švédská básnička na druhé straně to moc nezachrání. Hehehe. Neznalý švědštiny má smůlu. Takže i já. Každopádně fanoušci švédského d-beatu budou skučet blahem a mně osobně by velmi zajímalo živé vystoupení Slutet. Tak doufejme, že je Míra z Phobie pozve na Fear Fest, když už je na Phobii Records vydal!!!