Stalinovy oběti – s/t

Vážené čtenářstvo, naše redakce vám přináší druhý díl z cyklu „Lepší pozdě, nežli nikdy.“ Životy některých se vrací do relativního stavu normality a milióny dalších životů byly, jsou a budou v permanentním stavu ohrožení, s permanentním pocitem strachu, úzkosti, ponížení, pohledu skrze prsty. Životy v bombových krytech, životy za zdmi, životy tlející pod jhem druhých. Životy těch druhých, životy těch třetích.. Pomáhejme, aktivizujme se, přemýšlejme, protestujme, organizujme, vzdělávejme se. Lepší pozdě, nežli nikdy. Ti důvtipnější z nás ale vědí, že to tak bylo, je a bude vždycky.

Po dlouhý době se mi PHR trefil do noty s oprašováním kapel, který zmizely v propadlišti dějin. Už když vydavatel anoncoval, že vyjde živý kompilát Stalinových obětí, jsem letmo prošmejdil Youtube, co kdo kde zaznamenal. Jako jeden z prvních výsledků vyskočila píseň „Já už jsem takovej“, což v někom, kdo miluje starý desky E!E jako jsem já, muselo nutně vzbudit zájem. Stalinovy oběti jsem registroval jako otisk doby, ale absence oficiálního záznamu mi nedala nahlídnout „za“. Já a moji vrstevníci jsme byli minimálně o dekádu dál a shánění demáčů aktuálních kapel byl soudobý úkol. Koho by zajímaly Stalinovy oběti, krom noticky v Kytarách a řevu. Jo, jo, ty Éčka a S.P.S jsme znali všichni, protože kazety s prvníma deskama se dědily.

V dobovém rozhovoru v bookletu je možno vyčíst, že kapela v porevoluční době neměla prostředky na vydání nezávislý nahrávky a „…třeba si nedovedu představit, že bysme točili u Monitoru, kde je jak Orlík, tak Braník“ hovoří naprosto za vše. Kapela se hlásila k nově vznikajícímu levýmu anarchopacifistickýmu křídlu (v bookletu je mj. otisk dneska už retro plakátu na party Československého anarchistického sdružení) a docela by mě zajímalo, jak to dneska vidí frontman obětí Filip Horáček. Pokud se mi zadaří sehnat kontakt, bylo by zajímavý něco vyzvědět třeba do dalšího Limo Kida. Filip po konci obětí založil Prohrála v kartách, což jsem někdy v roce 2006 viděl na Džbáně, ale to šlo úplně mimo mě. Zajímavý taky je, že Filip složil slova pro moji nejoblíbenější písničku od Anny K. Nejoblíbenější primárně proto, že jich moc dalších neznám, hehe.

To všechno je sice historie, ale pořád ještě „čerstvý“ release Stalinových obětí je v podstatě jenom historie, takže je všechno v pořádku. Do dobovýho kontextu všechno naprosto zapadá. Hudebně se jedná o tříakordovou klasiku, v rámci živáku a vypitýho piva občas pěkně rozjetou. Jedna polovina písniček je nejortodoxnější československý pogopunk, druhá tvář je Troops of Tomorrow temnota. Texty jako dobová reflexe, nejvýmluvnější je „Fuck OF“ a „Revoluce“. Dokážu si představit, že řada tehdejších punks prohlídla situaci vlastně ihned. Dokážeme minimálně držet krok a o krok napřed předvídat i dneska? Možná jo, jako tenkrát, ale vždycky budeme jenom ve vleku.

Ale teď ta nadšenecká pasáž. Kompilace obsahuje dva opravdový hity, kde moje teenagepunk srdce opět začalo bít do rytmu a mysl se omladila o dobrých patnáct let.

Budem dál na vás srát                                      Já už jsem takovej
Na ulicích i v podchodech                                Takovej punkovej
Budem dál vás srát
S temným úsměvem na rtech

Přiblble se usmívám a vim proč. Pokud sis tohle v telecích letech alespoň jednou (minimálně) nepomyslel, tak jsi to celý nepochopil : )

Tahle deska bude mít význam pro pamětníky a nadšence do vývoje punkový muziky v Československu. Rozhodně bych to mohl pouštět při Hudební výchově klukům a holkám, který vezmou kytaru poprvý v životě a rovnou chtěj bejt cool jako Skywalker. Musíš taky trochu vyžrat tu amatérskou špínu, ty trendaři.

Asi bych mohl s čistým svědomím říct, že jsem nadšen. Kus starýho braku v srdci kluka, co tak trochu nikam nepatří. Ale na rozdíl od mnohých vrstevníků jsem na to úplně nezanevřel. Kariéru a image nebuduju. S lokální a domnělou „lepší“ společností si lezte do prdele klidně dál. Hezký storíčka a fancy pivíčkama. Budu na vás srát. Takovej punkovej. A taky budu moc rád, když Stalinovy oběti zůstanou nabalzamovaný a zakonzervovaný. Oldschool pochybných šaškáren po tuzemských sokolovnách pobíhá až moc.