Step Forward – Demos 1989-1990

Wuaaa, na tuhle kompilaci demonahrávek jsem se fakt těšil. Netuším, kdy jsem Step Forward stáhnul do počítače poprvé, hehe, ale pěknejch pár let už to bude. Mám strašně rád první dema kapel, zvlášť pokud se jedná o čerstvý záležitosti ve smyslu první zkušenosti s kapelou obecně. A pokud je ti -náct a jseš punk, je to téměř vždy záruka několika minut divoký, neučesaný, neumělý, ale hrozně moc energický hudby. Odkud jinud než z Umeå, jak jinak než rychle a hlasitě, jak jinak než s edge přístupem. Ty vole. To co bylo pro tuhle generaci Youth of Today (OK, v lehce opožděným Československu třeba Crucifix, Cro-Mags nebo něco podobnýho – pamětníci doplní), byli pro mě Step Forward. Slyšíš Steppin´ Stone a řekneš si, jasně. Tempo obšlehli od Minor Threat, ale dobrý! Taky jste tenhle song slyšeli nejdřív od Pistolí, pak od Minor Threat a pak zjistili, že je to cover?

Youth Crew hardcore mě vždycky bavil, ale nikdy nebyl stěžejním sub-žánrem, jako spíš branou. Jedinou výjimkou jsou právě Step Forward, aby se to po letech zacyklilo v AC4 (což byla prostě super hardcore punk kapela). Společný jmenovatelé Dennis Lyxzén a Jens Nordén (taky E.T.A, Vectors, Regulations – samý dobrý věci), můj nejoblíbenější a nejrychlejší tlouštík za bicíma. Step Forward jako jedna z jisker 90´s boomu heavy HC kapel a labelů. Bez přehánění, Umeå změnila zvuk minimálně evropskýho hardcoru.

Zpátky k podstatě. Jedno LP. Nic jinýho než dvě dema z let, jak sám název napovídá. Struktura a výpověď je si dost podobná. Rychlý hardcore se vším, co může mít dospívající hardcore kid na srdci, pokud je trochu černá ovečka, trochu nerd, loser a naivní romantik v jednom. Nikdy jsem si nemyslel, že dobře se učit je něco špatnýho nebo něco, za co by bylo potřeba se stydět (stejně jako dělat svojí práci dobře – tak jak nejlíp umíš). Pokud tupě nekejveš a občas se zeptáš, sem tam opravíš učitele, ale nejseš ten typickej chytrák. Úplně nezapadáš, na první diskotéky s ostatníma nechodíš a první punk koncert je tvoje vstupenka do světa, kde ti později omluvný oči ostatních v rádoby roztržitosti říkají věty typu „Promiň, já zapomněla. Ty maso nemůžeš.“ nebo „Ty ses obarvil? Nebylo ti už třicet?“

„I had this dream not so long ago
And what it meant I will never know
Cause when I woke up I was still asleep
And I was dreaming the world was at my feet“

„Pořád hraješ punk?“ Jo, pořád, do prdele! Maso můžu ale nechci, třicet mi bylo dávno. Taky nejsem tak blbej jako ty a neztrácim svůj život u televizních pořadů, kde umělecká elita národa ze sebe dělá neskutečný dementy. Tak na tuhle srandu mě pořád ještě neužije. Desky, jako třeba kompilačka Step Forward mě pořád fascinujou, přes jasnej primitivismus ale taky krásnej naivní svět bez kompromisů. Jenom málo z nás umí zůstat dětma i v dospělosti. Kdo měl alespoň trochu zodpovědnosti jako dítě, pravděpodobně jí má i „jak roky jdou“. Což se vzájemně nevylučuje. U toho zůstat pořád trochu out of step.

Vytahaný maskáče, XXL trika, jeden rok hardcore skinhead, na další fotce prostě tough guy s mastnejma vlasama. Krása rychlý schopnosti vstřebávání vlivů a absorpce znalostí. Toho, co zrovna hejbe tvým srdcem a myslí. Dvacet tři detonačních rozbušek, tři desetiletí starejch. Pokud dochází energie, tahle deska může být palivem. Jakožto i název kapely. Dva covery Minor Threat, co víc chtít? Můžu doporučit všem, jejiž životy ještě nevyhasly, stále se neštítěj zaprášenejch cest a nerezignovali na to říct ne. Dobový ekvivalent Zelených kanibalů a Kritické situace, se vší naivitou a špinavostí. Netuším, co mi v poslední době udělalo větší radost: Refuse Records.

„Killing for profit – to be number 1
Killing for profit – It´s no fun“

Best track: The Dream