The Boys – Odds & Sods
The Boys jako největší popularizátoři power-popu a pop-punku ve svojí nejstarší formě. Šablonovitou muziku, kterou nastavili před více než čtyřiceti lety, hrajou všichni od The Briefs přes Crusaders of Love po Steve Adamyk Band. Nikdy se nezměnila a ani neni důvod. Byly doby, kdy jsem tuhle kapelu poslouchal skoro denně a web punk77.co.uk byl učebnicí. Stejně jako 999, Buzzcocks, Damned, Menace, Vibrators a další. Miluju tyhle starý kapely.
The Boys se nikdy nestali rock stars ve svý nejodpornější podobě, protože to stihli zabalit dřív, než se tak mohlo stát. Jímá mě hrůza z tvorby klasických britských ´77 kapel v osmdesátých letech. Vlastně už tři roky po horkým létě ´76 byla většina kapel odepsaná a na scénu se v Británii dostával peace-punk a Oi! Osmdesátky prostě válcovala Amerika.
Odds & Sods je kompilace béček, demonahrávek, out-taků a nevydaných a raritních skladeb z dob mezi první a třetí deskou, z čehož dobrý jsou jen první dvě. Původně kompilace vyšla už v roce 1990 a redigoval jí Campino z Die Toten Hosen, jako velkej fanoušek kapely. Co vedlo českýho vydavatele k reedici zrovna tohoto výběru netušim. Ale jistý je, že pokud se vám někdy líbil tenhle žánr, kompilačka vám udělá radost i z „béček“, který maj rozdílný hladinky, jelikož vzešly z několika nahrávacích session. Komentáře k jednotlivým skladbám jsou napsány kytaristou Dangerfieldem, kde v několika větách popisuje genezi songů a docela jsem se pobavil. Stále se pohybujeme na konci sedmdesátých let, takže ve skladbě „Pick Me Up“ si zahostuje novinář, kterýho magazín Zig Zag vyslal na krátký interview s kapelou a ten s kapelou zapařil dva tejdny. Zlatá éra rockový novinařiny v ohromných nákladech jednotlivejch plátků. Což samozřejmě už dneska není možný. Další vtipná historka je o natočení tak trochu nevydanýho a ztracenýho alba s názvem „Junk“, ale tenhdejší vydavatel nezaplatil za studio, takže zůstalo několik syrovejch verzí písní. A některý jsou právě na Odds & Sods.
The Boys měli ohromnej potenciál, kterej se nepodařilo (nebo se nechtělo) přetavit do komerčního úspěchu. Na přelomu milénia přišel reunion, jak to starý páky mají ve zvyku. Naživo to zpravidla bejvá dost otřesný, což nebyl případ The Boys. Ale viděl jsem to poprvé a to zhusta propadám nemírnýmu sentimentu.
Tahle recenze je naprosto bezvýznamně věnovaná Pete Shellymu z Buzzcocks (naživo tentýž případ co The Boys).
01. Walk My Dog
02. I Love Me
03. Mummy
04. Garden Gang
05. SAP
06. We’re All Crazy
07. Pick Me Up
08. Jimmy Brown
09. You Can Give It
10. Flash
11. Dressed To Kill
12. Oyoyo
13. Flies
14. Little Runaround