The Wilderness – III

The Wilderness můj mozek registroval jako zajímavou a hlavně naživo výtečnou kapelu. Tofužel, přesycenost a nadměrný vstřebávání vlivů a informací si vybralo daň a s odstupem času je mi to líto. Pak vzpomínky přinesly společně strávenej víkend v Trnavě a Bratislavě na společnejch koncertech. Tak odtamtud se nesly vlny energickýho vystoupení a pocit „fuck up“ přístupu, kterej mám na punku tak moc rád.

Chaotik víkend ještě ve společnosti Shadow of Television mi dává vědět, že už je to všechno dávno. Ale taky pocit, i s ohlídnutím zpět, že The Wilderness i Shadow of Television (obě kapely postupem času na PHR) byli v tý době to nejlepší ze slovenský underground produkce.

Album „III“ byla v roce 2013 zároveň taky čerstvou záležitostí a koukám, že od posledního EP uběhlo už taky pět let. „Trojka“ tedy vyšla na podzim 2019 v reedici, LP verzi. Garáž sound a rock´n´roll feeling, ale nešablonovitý texty, což v tomto ranku není tak úplně zvykem. Obecně hudba The Wilderness nejde úplně konkrétně popsat, protože i temná sypačka načichlá crustem se najde.

K čemu bych se ale rád vrátil, jsou texty. Napsat materiál tohoto typu obnáší mít představivost, nadhled a dostatečnou dávku cynismu, provokace a štiplavosti. Taky to asi obnáší přečíst víc než jednu knihu. Moc se mi líbí. I expresivita projevu je tady prostě perfektní. Bez takovýho nasazení by byl výsledek poloviční. Občas nečekaná změna rytmu, kytary taky nejsou v rovině (ale zároveň schopný vypálit neuvěřitelně jedovatej riff) a tak deska nemá sklon upadat do ztracena. Nemám tucha, k jaký kapele by The Wilderness šli přirovnat, ale zároveň to neni vůbec důležitý. Napadá mě akorát pár kapel kolem No Front Teeth Records, který jsou většinou jednorázová záležitost. The Wilderness by klidně mohli bejt v jejím katalogu.

Tahle deska je sice v závětří a byla už od data vydání, ale na druhou stranu obstála ve zkoušce časem. I dnes může potěšit nejednu duši, ochotnou naslouchat volání vnitřního neklidu. Neni to párty deska. Nabízí se jenom otázka, jestli nestálo za to vydat aktuální materiál, spíš než šest let starou nahrávku. Zároveň bych šetřil slovy o „punkový opeře“, ačkoliv chápu, že to bylo myšlený v nadsázce. Konceptuální album – ano, sklony k přílišnýmu braní se vážně – ne. Ale kto som? Polícia punku? Ne. Bonus za zdařilý obal.