Ucházím – Fragmenty vášní

Ucházející „Fragmenty vášní“ je jednou z desek, kterou je nutný pustit si víckrát. S Ucházím jsem přišel poprvý do styku na CD splitu s Black Spirit Rose v roce 2009. Od těch dob jí mám zařazenou někde v kolonce „czech hardcore punk“. Ale devět let je dlouhá doba. Prvním poslechem jsem si potvrdil statut quo, ale takhle to nechodí.

Podruhý, potřetí je nutný slyšet muziku v podání Ucházím. A garantuju vám, že ani tak to nebude ani zdaleka pro všechny punx. A určitě to bude i záměr kapely a já to naprosto chápu. Líbivou hudbu vám servilně dokáže naservírovat do vašich Spotify účtů miliony interpretů. Ale tohle je underground! Jednak ve smyslu podzemního punku, druhak ve smyslu mixu hrubýho hardcore nářezu a androšskejch postupů, který nevyhledávam, ani neumim. Ale Ucházím to umí a nijak mě to neuráží. Cenim taky perfektní vokál a acid v textech. To si dejte. Strana A je „hitovější“, ve smyslu fragmentů vášní, který jsem si zapamatoval. Něco to pořád připomínalo a při vylovení z paměti jmen Šantrůček, Stanko – Sen, jsem zjistil, že to je vono. Ne kopie, ale stejná síla. Starý psi, co bych vám vyprávěl. „Ďáblové na konci léta“ a „Stanný právo“ jsou fakt skvěle těžký věci. Básnický obraty jedu a násilí. Co je drtivý zvukově, aranží a textově je ovšem devalvováno provedením obalu, kterej nepatří mezi nejzdařilejší.

Což nemá nic společnýho s tim, že se z drážek line solidní tlak a to jsem tam hledal především. Proto píšu tuhle retrorecenzi jako retroprotest (deska byla vydaná v roce 2016).