Uncurbed – Back From The Ditch

Hned na rovinu by bylo fér říct, že tuhle kapelu nepokrytě žeru, nicméně to neznamená, že jí budu nadržovat. Možná právě naopak. Tak jako tak je dalším příkladem toho, že jakejsi švédskej bůh asi nad svejma ovečkama drží ochranou ruku a to pořádně pevně. Plný desky Uncurbed rozhodně stály za to a to nejen poslední dvě „Punks on Parole“ (2002) a „Welcome to Anarcho-City“ (2006). Tyhle veteráni hrajou už od roku 1990 a maj toho za sebou už slušnou řádku, kromě zmíněnejch releasů by bylo určitě vhodný uvýst třeba jejich splitka s Disfear (1993), Society Gang Rape (1996) nebo Autoritär (2004).

Na nové desce však došlo k několika zásadnějším změnám. Tak prvně odešel jeden ze dvou zpěváků, takže Uncurbed už to ženou „jen“ na jeden vokál (nutno říct, že zůstal ten pro kapelu charakterističtější). Zároveň se jedná o poslední album s basákem Jimmym, který krátce po nahrání materiálu na „BFtD“ z kapely kvůli nedostatku času odešel (Jimmy hraje ještě v Crossing Chaos a Deathrace, a jen tak mimochodem na jeho místo přišel Andy ze Sayyadina a General Surgery). Druhá velká změna nastala ve zvuku. Kytary jsou podlazený a celkovej projev je znatelně víc těžkotonážní a temnej, o čemž už na první pohled svědčí taky potemnělej obal, což u předchozích alb taky nebylo zrovna zvykem. Jednoduše by se dalo napsat, že je to míň hardcore punk a víc temnej d-beat (jestli máte namysli příklony ke Skitsystem, tak jste na správný cestě). Ostatně dalším vodítkem je informace, že na zvuku pracoval Peter Bjärgö, kterej má na triku desky Meanwhile, Arcana nebo Tyran. Co zůstalo, je nekompromisní pojetí a špinavej scandi-sound, kterym vás Uncurbed budou válcovat od začátku do konce. Banán kdysi napsal „je to fakt buldozer řízenej partou připitejch crusterů a hrnoucí se městem“ – těžko bych hledal výstižnější asociaci. Je to drtička jako prase, která HRNE všechno před sebou s naprosto ničivou silou, a pouštění týhle desky je jako nechat se převálcovat lavinou, která nedá ani minimální šanci vzdorovat, natož se z ní vymanit. Ostatně stačí napsat, že se jedná o špinavej temnej mix Loudpipes, Final Conflict, Skitsystem a Anti-Cimex a víte zhruba, co máme namysli. Zlověstný a těžký kytarový riffy, tepající bicí a chraplavej vyřvanej vokál, kterej na vás rozhodně neštěká nějaký optimistický žvásty (ostatně už názvy skladeb hovoří za vše). Co bych „BFtD“ mohl asi vytknout, je časem se projevující „lehká“ monotónnost, čemuž ubrání jednoho zpěvu taky zrovna nepřidalo. Je jasný, že v tomhle stylu je to celkem běžná praxe, nicméně tohle je třeba podávat hodně s citem a tady by nějakej ten občasnej nápad navíc neuškodil (hlavně v refrénech – nejde si třeba nevšimnout praktický totožnosti refrénu „Back from the ditch“ a „Curse of life“ a to minimálně ve zpěvu). Na druhou stranu příznivci Discharge jsou zvyklí, že jo 🙂 Vypadá to, že časem se ke starším albům Uncurbed budu asi vracet přeci jen víc, nicméně, pořád se jedná o hodně zdařilou desku, byť temnota začala mít navrch nad HC punkovou lehkostí.

V těchto dnech už by měla být venku i CD verze a v blízké době můžeš od tědle švéckejch bardů očekávat ještě splitko s Behind Enemy Lines, kam každá z kapel přispěje šesticí zářezů.