V/A – Brno stále v plamenech

Lokální kompilace jsou prostě výborná věc. Tedy, pokud si je daný kraj může „dovolit“. A jihomoravská metropole a její blízké okolí má v tomto ohledu před ostatními kraji u nás zdá se evidentní náskok. Stranou teď nechám ostatní více či méně úspěšné pokusy o podobný projekt jinde a budeme i přehlížet onu bájnou „soutěživost“ našich dvou největších měst (která doufám v naší korektní subkultuře nemá místo – nebo?), soustřeďme se výhradně na hořící Štatl.

Dvojka vychází 4 roky po prvním díle a poctivě na něj navazuje. Některý spolky z jedničky najdeme i tady – celkem se jich sem probojovalo 5 – a kromě nich je nám na zlatém podnose naservírováno další devatero „debutantů“ brněnské dynastie. Dokupy to dělá 18 válů a to doposud nevydaných, což beru u kompilaček jako důležitej faktor. Šlo by toho napsat hodně o pozadí vzniku tohodle díla, o podzemních aktivitách, o tom „jak to jde když se chce“ a když se to dělá s elánem a zápalem v srdci, nikoliv ve šrajtofli – zkrátka jak to všechno může fungovat na základě spolupráce lidí a ne soukolí profitu a businessu. Dalo by se toho napsat i dost o scéně na brněnsku a srovnávat jí s jinejma lokalitama, ale od toho tyhle řádky nejsou a hádám, že to všechno už bylo napsáno v dalších recenzích na tuhle desku (který si konečně teď už budu moct přečíst). Tohle je jeden z hmatatelných výsledků toho, o co se snažíme a usilujeme, co prosazujeme a na co můžeme bejt hrdý, na to, proč jsme si tuhle cestu zvolili. Dokážeme to i bez nich, a navíc s čistým štítem. Tohle LP je toho zářným příkladem a to je z mého pohledu jeho nejdůležitější poselství. Asi nejvýstižnější by bylo opsat sem Filipův úvodník / sloupek, ale lepší bude, když si tuhle desku koupíte a přečtete si ho sami, z fyzickýho nosiče a ne z internetu.

Většinu ze zúčastněných kapel představovat na stránkách Periferie je nošením dříví do lesa, ale vezmeme to aspoň hopem. Brány pekelné otvírá FESTA DESPERATO, u který ani člověk kolikrát nevěděl jestli eště existuje nebo už ne (koneckonců tohle má pro nezasvěcené u kapely taky svý kouzlo nebo ne? 🙂 Dle přiloženého rozhovoru (povedenej!) se ještě můžeme těšit na závěrečné EP a bude nejspíš vymalováno. Raw crust / d-beat jak řemen a laťka hned ze startu nastavená vysoko. Následujou THE INTRUDERSS, břitkej hardcore crust punk na dva zpěvy, pokud se nemejlim, tahle banda už taky patří minulosti. Opakem je nová kapela BOY, od který jsem očekával, že bude působit jako svěží vítr mezi ostatníma temnejma palama, ale nenabízí tak „pomalou“ věc jak jsem myslel, osumdesátkovej punkrock, kterej hádám, že je jejich nejsvižnější song, s čitelnym chytlavym refrénem. Nejlepší reklama na debutový EP (bude recenze).
BOMBATOLSCER jsou jednou z kapel, který znám podle názvu, ale zatím jsem neměl tu čest. První kapela tady s dívčím elementem za mikrofonem a první, co předhazuje dva vály. Temnej crust / grind pal s raw swerige riffama a záhrobním zpěvem. Pokud je mi známo, na cestě je split s maďarskejma Jack. MACGYVER, ti hoši tajemní, svým válem nalákavaj na debutovou 12″ desku „Panthalassa“. Temnota ustupuje melodičnosti, specifická „rožnovská“, rozhašená nálada a jedna z těch (co do melodiky) zkousnutelnějších věcí. Klepejte si na čelo, ale barva zpěvu mi dává vzpomenout na ranou tvorbu ZNC, nemůžu si pomoct 🙂 Na TUMMO jsem se dost těšil, bahno, stoner, sludge, metal, valivá věc s kylesáckejma nájezdama. To beru. První stranu uzavíraj V DOBĚ MORU, s názvem korespondujícím s atmosférou jejich tvorby. Zběsilej grind / death a jedna z největších prasáren zde. První strana je stylově pestřejší.

Otáčíme stranu, Béčko otvíraj 6MAS, který mě nadchli svou debutovou deskou. Supr skočnej a šlapavej začátek s punk rytmikou nakopne na jejich jízdu v crust punk duchu, tady míň grindu, víc hc punk. RISPOSTA patří ve svém ranku k tomu nejlepšímu u nás, takže nemůže chybět ani tady. A z mého pohledu jen potvrzuje, že ten jihomoravskej špinavej d-beat crust má zkrátka taky celkem specifickej rukopis. S MIDNATT DÖD si odskakujeme do Znojma (ale ale…), crust punk skandinávský školy, u kterýho byste holku za mikrofonem dle poslechu jen tak neodhalili. Taky celkem temnotka, v sestavě Čiko z Mrtvý budoucnosti. Do třetice ženskej vokál přichází s MORSA, který taky slyšim prvně. Hluk, bordel, násyp, hardcore, metal, poctivá porce syrovosti a hrubosti, a kapela vzniklá na troskách Age Of Death, kteří figurovali na prvním díle. MAD PIGS mě nasrali hned ze startu, protože poslouchat to prase z hradu už se mi fakt nechce, no ale kluci mě spravujou chuť jen co hrábnou do strun. Rychlej punk, sbory, náboj a energie, MP klasika, která nezklame, borci se za ty léta taky slušně vyhráli. A vsadim se, že inspirace v Evacuate, což? Předposlední na holení jdou S.U.MO, jihomoravský „o-beat“, jak trefně poznamenal paaya. Mix mezi crustem a hardcore punkem, bugr, nevim proč, ale když to slyšim, vybavuju si Hellu, hehe. Finišujem se SEE YOU IN HELL. Hned první hrábnutí do strun nepůsobí jako Jed, nejbrž jako nůž do srdce. Má na tom do značné míry zásluhu i znatelně lepší zvuk než v příchodě předchůdců. A protože jsem asi poslední v republice, kdo eště „Jed“ neslyšel, dostává mě Jožkův, intonačně až recitační zpěv, kterej je zase jinde než když jsem tohle kamikadze komando z japonský čtvrti slyšel naposled. Zběsilost, divokost, navztekanost. Tradiční kvalita a parádní tečka na závěr. Nebo spíš vykřičník!

Samostatnou kapitolou pak je obal, artwork, booklet a tyhle serepetičky kolem. Obal dá na první pohled vzpomenout na britský anarchopunky let minulých (Crass a kapel motajících se kolem Crass Records) a když se dostávám dál, evokuje mi to i desky Sin Dios, kde byly přiložený taky obsáhlý, spíš ziny nebo knížky, než klasický booklety. O bookletu se v tomto případě ani mluvit nedá, protože přiloženej je místo toho zin (přední strana je vtipně vykradenej obal debutu Bad Brains z roku 1982), působící jako taková demo verze Hluboký Orby (světe div se). Více než 80 stran (A4) sloupků, rozhovorů se všema zúčastněnejma kapelama a dalších informacích o nich, každá ve své osobité grafice, svou stranu (resp. půl stranu) má i každej z celkem 12 labelů, který se na jeho vydání podílely, některé si vzaly i řeč. Na konci pak naleznete scenereport v angličtině (historie i současnost), což je jenom dobře, protože tahle věc má velkou potenci vyvolat rozruch i za hranicema. Takže, připraveno k expanzi!

„Brno stále v plamenech“ není jen pár kapel na jednom vinylu, je to silná výpověď a nejlepší důkaz toho, jak to funguje (snad mě nikdo nebude chytat za slovo stylem „jak by to mohlo fungovat“). A je jen těžko zpochybnitelný, že časem význam takovýhle kompilace ještě mnohonásobně vzroste. Tak snad ještě nebude Brno za pár let na trout, přece jen, třetí díl by tomu slušel, no ne?