V/A – Mladá fronta stárne rychle (songs for diycore)

Typ: LP
Rok vydání: 2011
Label: diycore.net
Délka: 39:00
Autor: phobia79
Hodnocení:
Odkaz: LINK
Se u nás jen tak nevidí, že by vyšel jakejkoliv vinyl jako propagace webovýho zinu. I když webovej zin. To je i není diycore.net. Kdo zná, ten ví, kdo nezná, ten pozná. Digitální hipíci nebo hodně dobrá stránka o muzice? Nedovedu posoudit, fakt je ten, že tam chodim a čtu si. Tahle kompilace může bejt třeba podkladem a úvodem, pokud už tam vlezeš.
Jdem na to popořadě. Ne všechno je můj půlitr piva. První skladbou je Bez přesvědčeí od Unna. Hutný post rock s důraznou vystrčenou basou. Po nich jdou na řadu Petit Pigeon. Hypnotická ambient-breakbeat skladba se zpěvem, kterej mě vytáčí. A proto si to dávám znovu a znovu. Skoro šest minut dlouhej opus. Depakine Chrono a jejich instrumentálka Kunerola Speciálová. Taková jako hudební onanie pro fajnšmekry. Štyry minuty. Nevim, dál. Or. Pro mě neznalce tahle skladba splývá s tou předchozí. Post rock? Asi. Každopádně se to liší od Depakine Chrono tím, že se tady zpívá. Ten zpěv mi nevadí. Zajímavý. Noise Afterpary. One-man projekt. Pomalej až skoro slaďoučkej rozjezd, kterej se ke konci trochu vystupňuje. Ale né moc. Na pogo se nerozcvičujte. Noise ambient rock? Škatulky, škatulky. Druhou stranu otevírají Have To Be Distanced. To mě baví hodně. Hlavně ty bicí. To mám rád. Vytažený nad ostatní nástroje. Opět instrumentální skladba a opět můžeme zařadit do šuplíku post něco. Jo a je to dlouhý. Přes sedm minut. Každopádně druhá strana od pohledu vypadá trochu rozmanitěji než strana první. B2. Jihlavská fastcore smečka Průmyslová Smrt. Rychlej hardcore s kačerovským kvákáním místo zpěvu. Řekl bych, že mě právě tyhle kapely na kompilaci osloví nejvíc, ale je tomu kupodivu jinak. B3. Pacička. Judas Beatles. Noise rock? Nepochopil jsem. Takže rychle pryč. Hippobelly a jejich Neighbourhood. Jemně a lehce do nás. Hodně promakaný, melodický. Takový hodný. Vždycky, když hraje tahle skladba, představuju si, že tam sedí Lenka Filipová nebo Vladimír Brabec na židli, kytaru v extrémním úhlu a kolem jim tleskaj a luskaj prstama máničky. Měl bych přestat to kafe (atp.) pít. Předposlední pánové na holení. Emo hardcore. Remek. Vál Archiv. Dávaj do toho srdce. Bez prdele. A je to znát. Škoda jenom, že tohle můžu tak jednou do roka. Poslední Aran Epochal. Poslední Praha. Čekal jsem nějakej hit jako na jeho split sedmipalci, ale nějak mě to nezaujalo. Asi hlavně proto, že abych rozumněl textu musím hodně napínat uši. Zpěv je tady z nějakejch nepochopitelnejch důvodů hodně zastřenej a utopenej. Přitom texty jsou to co já od Arana rád. Mno, suma sumárum. Zajímavej projekt, zajímavý kapely a zajímavej (parádní) design celý desky. Plus body navíc za červeno bílej rozpitej vinyl.

Se u nás jen tak nevidí, že by vyšel jakejkoliv vinyl jako propagace webovýho zinu. I když webovej zin. To je i není diycore.net. Kdo zná, ten ví, kdo nezná, ten pozná. Digitální hipíci nebo hodně dobrá stránka o muzice? Nedovedu posoudit, fakt je ten, že tam chodim a čtu si. Tahle kompilace může bejt třeba podkladem a úvodem, pokud už tam vlezeš.

Jdem na to popořadě. Ne všechno je můj půlitr piva. První skladbou je Bez přesvědčeí od Unna. Hutný post rock s důraznou vystrčenou basou. Po nich jdou na řadu Petit Pigeon. Hypnotická ambient-breakbeat skladba se zpěvem, kterej mě vytáčí. A proto si to dávám znovu a znovu. Skoro šest minut dlouhej opus. Depakine Chrono a jejich instrumentálka Kunerola Speciálová. Taková jako hudební onanie pro fajnšmekry. Štyry minuty. Nevim, dál. Or. Pro mě neznalce tahle skladba splývá s tou předchozí. Post rock? Asi. Každopádně se to liší od Depakine Chrono tím, že se tady zpívá. Ten zpěv mi nevadí. Zajímavý. Noise Afterpary. One-man projekt. Pomalej až skoro slaďoučkej rozjezd, kterej se ke konci trochu vystupňuje. Ale né moc. Na pogo se nerozcvičujte. Noise ambient rock? Škatulky, škatulky. Druhou stranu otevírají Have To Be Distanced. To mě baví hodně. Hlavně ty bicí. To mám rád. Vytažený nad ostatní nástroje. Opět instrumentální skladba a opět můžeme zařadit do šuplíku post něco. Jo a je to dlouhý. Přes sedm minut. Každopádně druhá strana od pohledu vypadá trochu rozmanitěji než strana první. B2. Jihlavská fastcore smečka Průmyslová Smrt. Rychlej hardcore s kačerovským kvákáním místo zpěvu. Řekl bych, že mě právě tyhle kapely na kompilaci osloví nejvíc, ale je tomu kupodivu jinak. B3. Pacička. Judas Beatles. Noise rock? Nepochopil jsem. Takže rychle pryč. Hippobelly a jejich Neighbourhood. Jemně a lehce do nás. Hodně promakaný, melodický. Takový hodný. Vždycky, když hraje tahle skladba, představuju si, že tam sedí Lenka Filipová nebo Vladimír Brabec na židli, kytaru v extrémním úhlu a kolem jim tleskaj a luskaj prstama máničky. Měl bych přestat to kafe (atp.) pít. Předposlední pánové na holení. Emo hardcore. Remek. Vál Archiv. Dávaj do toho srdce. Bez prdele. A je to znát. Škoda jenom, že tohle můžu tak jednou do roka. Poslední Aran Epochal. Poslední Praha. Čekal jsem nějakej hit jako na jeho split sedmipalci, ale nějak mě to nezaujalo. Asi hlavně proto, že abych rozuměl textu musím hodně napínat uši. Zpěv je tady z nějakejch nepochopitelnejch důvodů hodně zastřenej a utopenej. Přitom texty jsou to co já od Arana rád. Mno, suma sumárum. Zajímavej projekt, zajímavý kapely a zajímavej (parádní) design celý desky. Plus body navíc za červeno bílej rozpitej vinyl.

Tracklist:

1. Unna - Bez přesvědčení 02:22

2. Petit Pigeon - Sluncee 05:53

3. Depakine Chrono - Kunerola speciálová 04:11

4. Or - Stěny 03:02

5. Noise Afterparty - 01 03:53

6. Have To Be Distanced - Lights are landing in area 51 07:36

7. Průmyslová smrt - Samurajovo poslední tažení 01:42

8. Pacička - Judas Beatles 02:33

9. Hippobelly - Nieghbourhood 02:49

10. Remek - Archiv 02:24

11. Aran Epochal - Poslední Praha 03:00