V/A – Slovenské vinyly nezomierajú

„Je to naozaj pestrá doska“ říká Adrik, když mi posílá tenhle vinyl. Tak hudebně to zas taková pestrost není, pořád se jedná defacto o různý podoby hrubýho punku, nicméně kapelově jo. Je třeba hned z úvodu vyzdvihnout fakt, že na téhle první slovenské LP kompilaci vůbec (!!!) bylo záměrem ukázat i řadu méně známých kapel. Celkem se nám tady objevuje 14 kapel ze slovenských sklepů a podzemí a nutno říct, že bez vyjímek zasluhujou pozornost.

Odpichujou to Time Of My Life. Asi není příliš zvykem, že hned první vál je překopávka od jiný kapely, ale proč ne. Netroufám si odhadnout, jak je song „Poriadok v hlave“ (původně od kapely Poopičný stav) starej, každopádně zní celkem oldschoolově, klidně bych ho zařadil na tehdejší kompilačku Rebelie III., kam by bez problémů zapad, protože svou atmosférou celkem vystihuje ducha tý doby.  K tomu v podání TOML neřádnickej zmetkovitej zpěv, to se do týdle muziky vždycky hodí. Následující Blind rättvisa to odpíchnou trochu ostřejšim tempem, no trochu – pořádně! Uřvanej d-beatovej crust punk a pro mě první příjemný překvápko na tomhle LP. Popsat třetí kapelu Kumuru (resp. danej song) je trochu ošemetná záležitost. Je to bugr, prokládanej poklidnějšíma pasážema, jsou v tom vlivy hardcore, ema, ale i jakési experimentálně laděné alternativy. Při zapojení trochy fantazie bych to chvílema lupnul i post-punkem s crustovym zpěvem, no tak si vyberte, hehe. Každopádně v pasážích se zpěvem slušný psycho. Ani nevim proč, ale když jsem poprvé přečetl název Rotten Ass, hned mě napadlo nějaký Japonsko. Částečně se dočkáme, minimálně v náznacích. Jinak se jedná o vostrou crust palbu s místama až blackovými zpěvy, kterejm nerozumíte ani slovo. Slušná porce zla. Mitch Buchannon – kdo by to jméno neznal. Míň z nás už si ale pod ním představí slovenskou kapelu, která zde valí sypačkovej hardcore s vyhrávací kytarou a uřvanějším zpěvem, kterej tu a tam poleví do houpavějších meziher. Taky povedená věc. Členové Tma (Juraj Herz by měl radost, teda dokud by to neslyšel hrát) se rekrutovali z kapely Averze a dodaj další várku slušný palby. Kolovrátkovej crust se skandinávskou špínou za nehtama a sakra temným zpěvem, název se k jejich tvorbě hodí takřka dokonale. Jako poslední kapela strany A se představujou If There Is a Hope. Emo ve svižnym tempu a jak se v emu zrovna nevyžívám, tohle nezní vůbec zle. Nejspíš to bude právě tim, že co do rychlosti to má šmrnc. Každopádně jsem u toho šel do kolen a vyrval si poslední zbytky vlasů. Pokud existuje naděje, tak v týhle skladbě jí moc není. Potřebuju se psychicky dát dokupy, otočení desky na druhou stranu beru jako symbolickej krok.

S příchodem The Public pocit beznaděje přechází ve vztek a agresi, tahle kapela nastoluje těžkotonážnější atmosféru, střídanou nelítostnym sypcem. Svůj hněv se jim daří přenýst dokonale, jen si to včas uvědomit. Sem tam hardcore, sem tam crust – a tenhle kousek má i přes zpomalovací pasáže grády. Následuje Paskuda a jejich bordeloidní prasopal, jízda jak hovado, která se přes vás přežene stylem uragánu. V tědle případech mě dostávaj mezihry, ve kterejch se člověk tak nějak zorientuje. Skladba končí a já se zmáhám jenom na nějaký „uh, cože?“. Hned po nich dveře rozkopnou ČAD a song „Tourbus terror“ s textem, kterej vám bezpochyby vyloudí úsměv na tváři, heh. D-beat se syrově rokenrol nádechem a kdybych si měl vsadit na vál, kterej vám hned po prvním poslechu tohodle LP zůstane v makovici, je to právě tenhle. Navíc mě dostává zpěvákova intonace slova „terror“, ve kterym se očividně vyžívá a věří mu až za hrob 🙂 Ilegality, nejprofláklejší kapela na týhle výběrovce, která nás svym neobroušenym punkem s charakteristickým zvukem zpracovává už pěknou řádku let. I tady dokazujou, že prdel pořád nakopat uměj a působěj zde hodně suveréně, řekl bych vyloženě lehce. Tady není co řešit. Hned s prvními tóny Persona non grata je jasný, že se vracíme k cirkulárce. Tepanej crust s afektovaným zpěvem, z něhož syrovost a hrubost přímo čiší. Kytarový sólíčko připomíná starou Němou barikádu. Untermensch de luxe – koho by spojení těhle slov neprásklo přes oči. Opět členové Averze, Eatshit a Tmy. Hrajou raw crustpunk, kde jeden zpěv doplňuje druhej a s počtem akordů si tady nikdo hlavu neláme. Přímočarost vítězí a v jednoduchosti je síla – na nic jinýho se tady nehraje. Jsme ve finále. Ilúzia mastí jakejsi rychlej hardcore punk s melodickýma zpívanýma mužsko-ženskýma vokálama a houslema navrch! Ty tomu pochopitelně dodávaj naprosto specifickej nádech, tahle kapela mezi ostatníma prasopalama rozhodně vyčnívá. Zavřete oči a proletíte se velkou rychlostí v zamračeným počasí nad útesama, do kterejch to švihaj rozbouřený vlny – fakt to místama působí až epicky a mě se to hodně líbí, ikdyž bych to asi nečekal. Příjemně osvěžující dojem na závěr, jejich zařazení byl pro mě trochu překvapivej, ale rozhodně dobrej tah. Jestli měla ňáká skladba kompilačku ukončit, je to právě tahle.

Snad jedinou menší vadou na kráse je booklet, kterej se vinou tisku moc nezdařil. Každopádně po úvodnim slově následuje stránka na kapelu, kde vždy najdete text (někdy i v angličtině) dané skladby + kontakt na kapelu (web, mail). Co mě naopak mile překvapilo asi nejvíc, je zvuk. Parádní zvuk, kterej se drží po celou dobu, to musim smeknout, protože i z mýho křápo-gramce to zní fakt krásně. Limitovaná edice, kterou už teda nejspíš neseženete, vyšla v počtu 100ks na černo-modrym vinylu. O vydání se podělilo celkem 9 labelů. Celkově nejde hodnotit jinak než pozitivně, tahle kompilace má slušně našlápnuto i na pokračování, takže držim palce!