Varukers / Sick On The Bus – split LP

Přišel nezván nečekán tenhle split. Tak dobře, ale nečekán pro nezasvěcené opravdu přišel. Vlastně jsem na něj narazil úplnou náhodou při psaní pozvánky na loňský The Sound Of Underground, což bylo tak nějak těsně předtím, než spatřil světlo světa. A může být zarážející, že se na společné desce tyhle dvě spřízněné anglické kapely sešly až po tolika letech existence, obzvlášť když je pojí personální prolnutí v podobě kytaristy a basáka (Ian Smith a Brian Ansell, kteří spolu mimochodem svého času působili i v Death Sentence). Na druhou stranu, Varukers prostě splity nevydávají – škoda.

Varukers. Anglická legenda hrnoucí svůj řízný punk od roku 1979 (!!!), která stála ve frontové linii druhé vlny britského punku a společně s kapelami jako Discharge, GBH či The Exploited pomáhala definovat její zvuk. Agresivně, nekompromisně a politicky vyprofilovaně. Jejich strana neobsahuje nové věci (ty vydali předloni), najdete na ní osmičku skladeb z minialba „Killing Myself to Live“, vydaného v roce 2009. Materiál na něm tvořila šestice válů z EP „Hellbound“, původně vydaného v roce 2005 u Rodent Popsicle u příležitosti jejich amerického turné, doplněné o dvě skladby z LP kompilace „Still Our Future You´re Messing Up“, kde se Varukers objevili ve vybrané společnosti Broken Bones, Discharge, One Way System, English Dogs, Riot Squad a Abrasive Wheels. A Varukers zde tradičně působí jako hladovej predátor, kterej místo strategickýho postupu útočí střemhlav a jde rovnou po ohryzku. Jestli vám songy jako „Forever Crucified“ nebo „Get Out of the Gutter“ nenakopou zadek, je asi něco špatně. Od Varukers čekáte kvalitu a taky jí dostanete. Je obdivuhodné, že i  po tolika letech je to bruska ostrá jako břitva, nezbytně doprovázená jedovatým štěkotem Rata, působícího ve Varukers po celé neuvěřitelné čtyři dekády. O tom nás jistě přesvědčí i začátkem května v Praze na Sedmičce, kde se bude pěstičkou ve vzduchu hrozit ve velkym, tenhle frontální útok k tomu 100% vybízí.

Sick On The Bus tady byli svýho času poměrně v kurzu, ty časy jsou ale zřejmě pryč i vzhledem k nevalný účasti na jejich posledním koncertě v Praze. Pravdou je, že pánové stojí stranou nějakejch sebepropagací (do té míry, že ani nemusíte vědět jestli ještě hrajou), radši se pěkně v „tichosti“ povalujou někde po barech a na tyhle věci prostě serou. Nedávno ze sebe sice vyždímali nové EP, ale i jejich strana splitu nabízí starší materiál, konkrétně minialbum „Music For Losers“ (7 skladeb) z roku 2016 a další čtyři kousky ze splitu s English Dogs (2012). V obou případech se jednalo o CD edice, čili na vinylu se tyhle skladby objevují poprvé. A co si budeme, služebně mladší SOTB (i tak vznik 1990) zněj oproti první straně jako taková zábavovka, v čemž hrajou nemalou roli texty. Jejich oldschool punk ve svižnějším středním tempu inspirovaný GBH, Motörhead i UK Subs je o něco víc nasáklej melodiema (chlastem a opiáty) a šmrnclej rokenrolem, ale pořád z něho vyzařuje typická ostrovní spratkovitost a notně dávkovaná oprsklost. A on tenhle jejich „get out of my way, asshole“ náboj působí autentičtěji než od leckterých tough guy kapel, a popravdě tenhle aspekt je vždycky táhnul. Vlastně docela výstižně to celý ilustruje text k výrazné „We Are Sick On the Bus“ (zde), která jejich straně jednoznačně vévodí. Ikdyž přímý vypalovačky jako „You Lie“ nebo „Go to Hell“ tady sice úplně nečekejte, dočkáte se zase dvojice coverů: o poznání rychleji zahraný „Bomber“ od Motörhead a trochu živelnější verzi „World War Two“ původně od English Dogs. A ještě jednu věc si u SOTB neodpustím: u týhle kapely platí snad víc než kde jinde, že aby se kýžený efekt plně dostavil, tohle musí hrát fakt NAHLAS.

Split „Killing Ourselves to Live / Music For Losers“ servíruje typickou nálož ostrovního punku, nastavujícího dva výrazy jedné tváře. Pro příznivce obou kapel rozhodně perfektní prezent. A vlastně, nejen pro ně.