Vice Squad – London Underground

Tohle album je pro mě příjemný překvapení. Vice Squad jsem vždycky respektoval, ale nikdy mě v nějaké větší míře neoslovili. Asi hlavně proto, že starej anglickej punk ve středních tempech není zrovna něco, na čem ulítávám. Tím pádem mě nechávaly chladným i zprávy o novém albu. „London Underground“ tedy vyšlo původně na CD už v roce 2009 (Vice Squad si jej vydali na vlastním labelu Last Rockers Records, nepochybně pojmenovaném po jejich prvním singlu z roku 1980), nyní se ale dočkává díky Papagájovu Hlasateli i své vinylové verze.

Můžeme si říkat, kde by tahle kapela byla, kdyby v jejím středu nestála Beki Bondage. Ale vono to takhle brát nejde, Vice Squad jsou Vice Squad tak jak jsou a Beki tam zkrátka je (myslím, že už snad jako jediná z původní sestavy?). A jejich úspěch a kvalita s Beki stojí a padá. Kapela vznikla v Bristolu už v roce 1978, mimochodem to bylo Beki 15 roků – asi by v tý době těžko řekla, že ve Vice Squad si to bude házet ještě v roce 2012 … rozpad přišel v roce 1985 (můžeme stále spekulovat, do jaké míry se na tom podepsal jejich kontrakt s EMI), aby se o 12 let pozdějc dali znovu dohromady, k čemuž dopomohl konkurs v podobě členů The Bombshells. Od tý doby jim zas pár desek vyšlo a tohle je zatím jejich poslední věc a musim říct, že je dost povedená. Na první pohled zaujme už parádní kreslenej obal, ale zbytek nestojí nikterak pozadu. Energickej punk, silně řízlej rockovým feelingem (nechci tady psát punkrock) a místama na něčí vkus možná až příliš poppy popěvkama. Jako celek to ale šlape, takže proč ne. Ostatně tohle jsou Vice Squad a ne Detestation. Zpěvný refrény, kterejm Beki dodává šťavnaté charisma a opět dokazuje, že je to opravdu zpěvačka. Svůj hlas dokáže polohovat a směrovat jak se jí zamane a i díky různejm polohám se to prostě dobře poslouchá. Ty melodie vás budou pronásledovat ještě pár dní po poslechu – říká se tomu podmanivé (někdy až tak trochu podbízivé, viz „Ordinary Girl“). Délka jednotlivejch věcí je taky tak akorát, všecko dvě minuty něco, Vice Squad to s tímdle naštěstí nepřeháněj narozdíl od některejch podobnejch kapel, u kterejch je to vyloženě kontraproduktivní. Hitovej potenciál má snad většina válů, jmenovat můžu hned prvních 5 věcí na první straně, na béčku pak minimálně „Dear Joe“, „Basement Life“, „Stab in the Dark“ a „Water“ … mezi vyložený hitovky ale řadim minimálně „The Truth Hurts“, „Ego Maniac“ a hlavně „Punx United“, ikdyž … vzhledem ke zmíněnýmu potenciálu těch ostatních je jasný, že si každej najde favoritky svoje.

Rocková babička Tina Turner by si na tuhle punkovou konkurenci zkrátka měla dát majzla. Tohle album zní vážně dobře a jestli takhle zněj i předchozí desky Vice Squad (slyšel jsem před lety myslim dvě a pravdou je, že mě zdaleka nezaujaly tak jako tahle), mám co dohánět.