Evil Minded č.6 – fanzin

EVIL MINDED č. 6
(USA, 2010, 12 stran A4, anglicky)

Skoro by se chtělo napsat, že ještě ani neoschnul inkoust na mé nedávné recenzi na číslo pět tohoto plátku a už je tady šestka, ale žijeme v digitální době, takže přesněji to asi bude tak, že ještě se ani datová stopa moji minulé recenze nestačila zatoulat cestou po informační super-dálnici… a už je tady Evil Minded šestka. Vydavatel Tom chrlí číslo za číslem i přesto, že je na časák sám a ještě má potomka u krku, ale zjevně ho závislost na hlučném punku a na psaní o něm neopouští, což je samozřejmě super.

Menší změna – oproti pětce trochu jiné řešení formátu, tisku a míň stran, protože ceny poštovného jsou kruté a v případě časáků zpoza veliké louže se šplhají do neúnosných výšek. Vevnitř ale vše při starém, takže nejdřív úvod a v něm vydavatel vyznávající se mj. ze své lásky k nové vlně španělských punkových kapel a pod úvodem fotka spokojené rodinky na gauči a u ní nápis: „Zvedni se z gauče a něco udělej! Znič hudbu! Znič morálku!“ No jasně! Pak dvoustránková úvaha sepsaná malým písmem a nazvaná „Smrt magnetofonového pásku“ – celou jí tady teď přeříkávat nebudu, ale v podstatě je o tom, že po mnoha letech lehce zpět do módy přicházející vlna vydávání demáčů na klasických kazetách je v podstatě na hovno, protože je to zbytečně drahé, zvukově nekvalitní a často v limitovaných sběratelských edicích (30, 50, 100 kusů) a že vypalované CDr je pro tyhle účely po všech těchdle stránkách vhodnější. Ale můžu vás uklidnit, tohle se dnes děje snad jen v Americe, k nám to dojde třeba za pět let anebo nikdy (u nás je vůbec hodně věcí úplně jinak). Článek dál pokračuje obecněji o nejlepších způsobech uchování hudby a o tom, jak by se praví milovníci nahrávek k nim měli chovat mnohem šetrněji. S těma kazetama je to tak trochu hozená rukavice do ksichtu staromilcům tradičních hudebních nosičů, ale jak říkám, tyhle starosti jsou našim zeměpisným šířkám dost vzdálené. U nás se (demo)kazety už nějaký ten pátek nevydávají (s demo CDr je to jen o kapku lepší) a kapely se začasto spokojují s tím, že vyvěsí na bandzone záznam ze zkoušky nahraný na mobil. Tudíž žádnou nahrávku na pevném nosiči neřeší a to, že hudba, obal a texty tvoří společně a nerozdílně kompaktní celek jim jaksi nedochází.

První ze dvou rozhovorů čísla a hned trefa přímo do černého – BURIAL! Ti aktuálně buší do nástrojů v lehce pozměněné sestavě, jejich zatím poslední deska „Speed At Night“ zní zabijácky a koncert loni v Brně v létě ve Vegalité byl natolik dobrý, že jsem byl nucen po letech zásadně přehodnotit svůj pohled na tuto grupu, kdy dřívější nahrávky ani koncerty mě zrovna dvakrát netankovaly. Teď je tomu ovšem zcela jinak a i tenhle rozhovor je parádní. Odpovídají 3 ze 4 členů, hodně se to motá okolo Japonska, kde nejenže byli na turné, ale i ho hudebně / textově / graficky poměrně otevřeně vykrádají (teď už ale míň jak kdysi), taky kolem zmiňovaného loňského letního Eurovýletu s LOVE POTION z Dánska a dojde i na myšlenky k zamyšlení: „V téhle kapele nikdo nemusí bojovat se systémem a jeho institucemi. Je hrozně jednoduché a v našich poměrech zhýčkané stěžovat si na svou podělanou situaci, ale tu si často způsobuješ jen ty sám. Dokud máš dost peněz na to, aby sis mohl kupovat jídlo, desky, drogy, hudební nástroje atd., pak to s tebou určitě není tak špatný.“ A dotaz na hardcore / punkovou scénu v Německu: „Myslím si, že punk víc a víc ztrácí svou přitažlivost pro mladé děcka, když vše, co jim může nabídnout, je jen nudná hudba a hromada pravidel, co musejí dodržovat. Kdybych já byl děcko, tak by mě taková „scéna“ taky nezajímala.“ Ale nejlepší je závěr!
Otázka: Jakým způsobem vás můžou lidi nejlíp zkontaktovat?
Fabian: Kouřovými signály.
Wiho: Nebo můžou poslat svou fotku z dovolené na nudapláži.
Philipp: Tam-tamy.

Pak dvoustránka fotek z Japonska: ISTERISMO, ASOCIAL TERROR FABRICATION, POISON ARTS a další. Rozhovor č. 2 – Španěl žijící v Londýně jménem Paco, provozovatel La Vida Es Un Mus, což je v mizerné současnosti, kdy málokdo desky kupuje a málokdo je vydrží tak jako Paco přes 10 let vydávat, bez pochyb jeden z nejlepších evropských punkových labelů. Má na svědomí fošny od kapel jako KRIEGSHOG, THE WANKYS, GOVERNMENT WARNING, LIMP WRIST, INVASIÓN, VOCO PROTESTA, FUCKED UP, BURIAL nebo DESTINO FINAL – tedy hodně různorodé věci ze všech koutů planety, ale vše ta nejvyšší kvalita. Rozhovor možná na straně vyslýchaného sešit kapku horkou jehlou – něco málo o životě v Londýně, o tom, jaké to je dělat label tohodle rozsahu po práci, pochopitelně o španělském punku, taky něco o bočním labelu Demo Tapes, co se specializuje na vydávání obskurního britského anarchopunku z hlubin 80. let. Na závěr diskografie labelu obsahující rovných 42 položek od roku 1997. Úctyhodné! Dvě strany recenzí na čtivo a hudbu (s převahou demokazet a CDr, tj. recenzována je spousta nových neznámých hlučných kapel!).

Grafika klasicky surová, přesně sednoucí k surovému punku, kterému se Evil Minded věnuje! Opět velmi povedené číslo, co mi zvedlo náladu v těchto depresivních podzimních dnech.