Punk & hardcore: co bylo, co zbylo

Typ: Tiskoviny
Rok vydání: 2018
Autor zinu: Alex Švamberk
Počet stránek: 170str
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Punk v těchto letech slaví 40 let, ono se tedy často hovoří přímo o roku letošním, ale osobně bych si rokem 1978 nebyl tak neochvějně jist, inu každý na to může nahlížet jinak. Každopádně u této příležitosti hudební publicista Alex Švamberk po knihách “Nenech se zas oblbnout” (2006, americký punk a hardcore) a “No Future” (2011, britský punk) vstupuje už potřetí do stejné řeky a zaplňuje tak některé mezery, které v předchozích dvou případech mohly vzniknout. Tentokrát na to jde ale přesto trochu jinak, nikoliv čistě formou rozhovorů, nýbrž uceleným souvislým textem, prokládaným citacemi a výpověďmi.  Některé jeho části jste si už dříve mohli přečíst v magazínu UNI.

Zachoval si punk stále svou osobitost? Drží si i po těch letech nabroušené ostří? Je i dnes stále proti čemu revoltovat? Je to pořád životní styl nebo spíš už jen zvuk? Může tento hudební styl ve společnosti něco změnit? Těmito a dalšími otázkami se kniha zabývá a s “velkou erudicí mapuje oněch několik let, kdy se punk překotně a nekompromisně dral na scénu, a to především prostřednictvím autentických výpovědí přímých účastníků”, jak uvádí Miroslav Wanek (FPB / Už jsme doma) v Doslovu. Celkově vzato tak pojednává o nástupu punku a hardcore v Anglii a USA (kniha se soustředí výhradně na anglo-americkou půdu), hovoří o jeho kořenech a sociálně-politickém kontextu, vývoji, pádech i vzestupech, o jeho divokosti a provokativnosti, odmítání korporací, stejně jako naopak komercionalizaci, přechodech k major labelům, uniformitě či drogách a alkoholu (a straight edge na druhé straně) mezi hudebníky, nebo třeba jejich problémech se zákonem. Zajímavé je pak prostřednictvím rozhovorů a výpovědí sledovat názorové střety a odlišné úhly pohledu různých osobnosti té stejné subkultury.

Je ovšem nutné počítat s tím, že publikace má nějakých 170 stran, z nichž množství ještě zabírají celostránkové černobílé fotografie. Čímž je dané, že je vše pojaté stručně a celkem zběžně (navíc např. poslední třetina o hardcore se motá převážně kolem NYC), obzvlášť pro zasvěcené leckdy vyloženě povrchně. Těžko ale srovnávat s např. aktuální “The Poetry of Punk”, zůstaňme prostě doma… I přes to se ale můžete dozvědět řadu nových informací, tedy pokud zrovna nepatříte mezi chodící encyklopedie (vy víte kdo jste) nebo se neřadíte ke skalním fanouškům daných kapel. Takže se dostaneme např. k tomu, jak a proč Epitaph tajně změnil název i obal debutu Leftöver Crack, že se dědeček zpěváka Strike Anywhere zřejmě podílel na výrobě atomové bomby, jak se Sum 41 připletli do války v Kongu, nebo k civilnímu zaměstnání zpěváka Kill Your Idols (spoiler: je školník). Většinou se tedy jedná spíše o informace zajímavé či kuriozní než kdovíjak zásadní (ikdyž…), ale i z tohoto výčtu je vidět, že záběr knihy je relativně široký.

Plusem je, jak se autorovi i přes zřejmě nahodilou strukturu témat (i časovou posloupnost) podařilo přirozeně a nenuceně všechno provázat a poskládat do příjemně stravitelného čtení. Mínusem je naopak množství překlepů, obzvlášť u takového formátu by se to nemělo stávat. Někdo může polemizovat i ohledně menších faktických přešlapů, jež ale mohou pramenit spíš z úhlu pohledu. Osobně bych uvítal větší prostor pro ženy v punku / hnutí Riot Grrrl nebo alespoň nějaký prostor pro anarcho-punk, nicméně bylo by chybou autorovi vyčítat absenci nějakých konkrétních – pro dané téma – zásadních kapel, když sám hned v úvodu otevřeně přiznává, že se zaměřil a oslovil výhradně kapely, které byly v posledních letech u nás na turné (navíc si kniha nehraje na encyklopedii). Jako kompletace v úvodu zmíněných knih je to ale 100% funkční, ačkoliv bych nerad navodil dojem, že bez jejich znalosti by byla aktuální věc k ničemu. Tak tomu není, i přes výše zmíněné ji lze považovat za přínosnou.

Je navíc potěšující sledovat každou další tištěnou publikaci, která u nás vyjde, jen za poslední rok můžeme hovořít o dotisku beznadějně vyprodané  knihy “Punk Not Dead” z roku 1991 a rovnou jejím druhém díle s podtitulem Dalších 25 let, stejně jako knize 44 známek punku” – zůstaneme-li tedy pouze u beletrie, kromě které se objevilo ještě pár výborných fotografických knih. Informace o vydání tohoto kousku mě ale nějak minula, a právě to bylo podnětem k sepsání těchto řádků.

Vložil: Buky
28.08.2018