Telepatie #2

Typ: Tiskoviny
Rok vydání: 2020
Autor zinu: kolektiv
Počet stránek: 154str
Autor: štelca
Hodnocení:
Odkaz: LINK


Telepatie
, s podtitulem: Hudební magazín z podsvětí, vlítnul na jaře 2019 na českou fanzinovou scénu jako tajfun na Kubu. Nepodával přihlášku do první ligy, on v ní prostě byl. Přirozenou cestou. Netušim, jak dlouho ta energie byla nehybná, jak dlouho ten přetlak v hrnci bublal, ale s prvním číslem prostě ulítlo víko. Směs podzemního hardcore, punku a metalu zaujal hlavně tím, že neoslovuje metalisty toho typu, kterej je mi k smíchu, ale právě metalisty ze stok a kanálů. K tomu jsem měl tak nějak přirozeně blíž, ač i tento metal poslouchám vlastně docela zřídka.

Původní press jedničky byl takřka okamžitě rozebrán a následoval okamžitý dotisk. Nemám chuť hledat čísla, ale na tuzemský poměry to bylo poměrně vysoký číslo. Možná právě tím, že to neni pouze zine pro bruslaře mezi hardcore/punk mantinely, ale právě první dvě pětky obsazují metalisti, co se nerozpakujou střílet rovnou od modrý a chodit za odraženýma pukama přímo na hranici brankoviště. A to už máme solidní záběrovou výseč potenciálního čtenářstva.

S dalším číslem energie neubylo, spíš naopak. Už z pre-anoncí jsem se těšil na několik rozhovorů a článků. Jedním z nich byl hned úvodní rozhovor s Lvmen, kde mluví Husar a netradičně i Melnick. Oba jsou moje oblíbený postavy z týhle kapely, Melnick navíc i genialitou hraní a místem původu především. Další rozbor a vzpomínání s odstupem, 20 let očima 20 osobností byl zajímavej krok, jak se ohlídnout zpátky očima vybranejch respondentů. Další zajímavej rozhovor byl s Ondrou z Lycanthrophy, což neni kapela, kterou si pouštim denně, ale mám rád ten “locals only” postoj. Každej nemůže a nechce bydlet v Praze nebo Brně a bez malejch lokálních scén neni scéna scénou. Ta cesta a fungování na ní je trnitější, ale naše. Plynule se dá navázat na scene report a ohlídnutí za posledníma deseti rokama na jihozápadě Čech. To málo, co jsem tam měl možnost na vlastní oči a uši zažít, snad jenom potvrzuje moje slova o lokálních bordelech. Evidentně si to tam uměj taky udělat pěkný. Další můj osobní highlight byl rozhovor s Petrem Wagnerem, jakožto jsem celkem pravidelnej posluchač Špíny a Hergotu (!). Člověk, se kterym jsem mluvil dvakrát v životě a jeho mluva a humor jede na stejný frekvenci jako je ta moje. Stejně tak i jeho non-konformní církevní optika a názory. Petr je underground voják. Dobře zvolenej partner pro interview! I “příběh jednoho alba” Insania“Rock ´n´ Freud” byl věcně a fundovaně zkonstruovanej článek, až mě pozitivně překvapila kvalita obsahu. Je vidět, že Telepatii dělaj fakt srdcaři. Ne pro zisk nebo slávu, ale právě pro ten pocit bejt součástí něčeho, čemu věříš a co tě baví. Další rozhovor, kterej překvapil až odzbrojující upřímností, je povídání s novinářem a spisovatelem Tomášem Poláčkem, od kterýho jsem četl jen knihu rozhovorů s Laco Deczim. I přes odlišný vidění určitejch věcí je to sympatický čtení s dobrodruhem od kosti. Jenom tu Spartu si neměl měnit. Konec v režii Míry z Risposty a tour reportu Decultivate (k přečtení pár měsíců zpátky v Headlineru). Naprostej závěr patří kapelám, který v určitejch kruzích požívají statutu legend – Gospel Of The Future, který čelí poměrně na tělo otázkám a kapele Čad, která se během posledního půl roku stala oblíbencem mýho přehrávače. Poslední dvě desky jsou perfektní kovadlina do hlavy, fakt hovadský. A vlastně včera (3. dubna) jsem chtěl bejt ve Vopici na jejich koncertě s Lahar. Kurva!

Žádná chaos nebo cut & paste grafika, ale punková uspořádanost, jednoduchost a přehlednost. Kdo si myslí, že má utajenou OCD poruchu jako já, tak to ocení. Stránky se od prvního čísla ještě rozrostly. Jsem zvědavej na tzv. trvalou udržitelnost, protože takhle to přece nemůže jít dál?! Roční periodicita je adekvátní vzhledem ke smrtícímu obsahu vevnitř. A zároveň odolá informační přesycenosti, která je všude kolem nás. Krom oblíbenců jsou k přečtení i rozhovory a tour reporty od kapel, který se zakopaly v zákopech, kde já neválčim. Což ale neznamená, že to nejsou zajímavý rozhovory a že neni možnost rozšířit si obzor stejně jako u noise / black metal zinů Nobodyho nebo Mx. Údajně už jsou myšlenky a nápady na trojku, těšim se s čim přijde tahle parta sympatickejch vejlupků příště. Totální emo 🖤.

Klasická podzemní tiskovina, obsahově i vizuálně převyšující zmírající oficiální periodika, který stále mají dojem, že píšou o tom nejlepším z tvrdý muziky. Nepíšou, protože ani zdaleka nemaj přehled o tom, kde je tahle muzika dělaná srdcem.

Kontakt: telepatiezine[A]seznam.cz // Recenze sepsána za poslechu LP: Risposta / Kutya Harap a CD: Anyway – “Dead End” (Silver Rocket v rámci osvěty streamují tady. Samuelův rozhovor s Petrem, jednim z tvůrců Telepatie si můžeš přečíst tady.

Vložil: Buky
05.04.2020