Telepatie #4

Vážené čtenářstvo, naše redakce vám přináší třetí díl z cyklu „Lepší pozdě, nežli nikdy.“ Životy některých se vrací do relativního stavu normality a milióny dalších životů byly, jsou a budou v permanentním stavu ohrožení, s permanentním pocitem strachu, úzkosti, ponížení, pohledu skrze prsty. Životy v bombových krytech, životy za zdmi, životy tlející pod jhem druhých. Životy těch druhých, životy těch třetích.. Pomáhejme, aktivizujme se, přemýšlejme, protestujme, organizujme, vzdělávejme se. Lepší pozdě, nežli nikdy. Ti důvtipnější z nás ale vědí, že to tak bylo, je a bude vždycky.

Rok s rokem a jako jedna z mála věcí, na který by se dalo těšit, byla další Telepatie. Tentokrát s číslovkou 4. Nemá smysl se opakovat. Tenhle zine (plnohodnotnej časopis) je veskrze profesionální práce. Jsem rád, že to není profesionální práce ve smyslu obživy, ale ta laťka je prostě totálně profi a jenom smekám. Nic víc jinýho udělat nemůžu. 161 (!) stran, který pod zrakem a rukama vybuchujou v překypujících rozhovorech, anketách, úvahách, rozborech, sumářích… Totální šleha! Nevyhnutelně se vždycky objeví metalový jména který neznám a kromě ideovýho pozadí mi to nic neřiká. Ale Telepatie neni punkovym zinem ve smyslu omezující se na hudební škatulku, takže metal se tu dělí s punkem, alternativou, avantgardou, dronem a obecně prostě indie věcma. A to je totální punk! Rozhovor se Skořím, paráda. Za pár dní se těšim na to, až poprvé uvidim světovou thrash špičku z Trutnova. A jako bonus jsem si poprvé dal díl Kmenů o thrashi. Rozhovor určitě stojí za přečtení, stejně jako zbytek článků. Nezřídka je třeba se obrnit trpělivostí a musíte na to prostě mít mood. Ne všechno se dá nahned a jedním dechem. Proto Telepatii věštím dlouhověkost.

Roman Holý, totálně zírám a nechápu. Neskutečnej přehled a zboření další zdi. Díky Berry. Lilek – tam není o čem, to hraničí snad s absolutní posedlostí. Respektuju, já bych tohle nezvládal. Koncertní genius loci – perfektní článek o místech, který přesně vyhledávám. V klubech a hospodách umí hrát každej, dá se to udělat vždycky a máme to rádi, ale starý jatka, podmosty a podobný parádičky jsou prostě jinej prostor. A jak řiká Ctib, „jenže nám jde o jinej tvar.“ Kdo nedraží, není Čech – pěkná Berryho úvaha, vlastně trochu navazující na Bobíka v posledním čísle Kids & Heroes zinu. Průmyslovka je více méně interview s Mičlem, ale trochu tomu rozumim. Nedávno jsem byl nařknut z grafomanie, je mi to jedno. Zase moc nemluvim. A jo – nejhorší je omezovat se na odpovědi typu: „Ano, hudbu mám rád.“ Umělecká díla na obalech desek přímo s autory, kdo jinej by ti mohl říct genezi, zrod a záměr, že jo. Na závěr mě rozbil Milan Urza hned na začátku komentářem o člověku, kterej svojí svobodu dotáhne možná až do bodu, kdy udělá Youtube rozhovor s Dukou. Ne, díky. Nekoupim si tvoji předraženou knížku. Anarchokapitalisticky si ji vezmu jinde. To je svoboda, příteli.

Telepatie zblajzla i Břitvu a nedokážu si představit, kdo jinej by měl zaujmout místo na piedestalu. Prostě zase jednou dobrá Sklizeň.  Zpracování a čtení mi prostě zabralo několik měsíců, mezitím jsem ji ještě stihnul půjčit kolegyni. Nedávno jsem se snad naposledy v životě stěhoval a spoustu zinů jsem rozdal. Telepatie ale patří do zlatýho fondu mezi Different Life, Minority, Barricadu, Orbu, Trhavinu, Reskatora, MYA, Revenge Of The Nerds, Black Block Dog, Kazimíra, Black And Pure Sin, Mazinerii, FistbOi!s (ten je v zápůjčce) a další. Já jsem jich vlastně zase tak moc nerozdal…

Pozn. Spoustu jmen jsem vynechal a nebyl to záměr. Vážim si jich všech stejně pro to co dělali, dělaj a dělat budou. Tohle byly jen osobní highlighty. Jsem překvapen? Ne. Jsem nadšen? Ano. Ještě jednou: poklona a respekt kompletní redakci, jako vždy jdu do kolen. Sice nesnášim pohled na svůj debilní ksicht, ale s pomocí tlustýho fixu a duct tape se to vždycky dá vyřešit. Podlep, dotuň or die.

P.S. Článek Honzy Filipa (P / D / ZN) jsem dočetl až před chvílí a donutilo mě to po moc letech vytáhnout na světlo světa LP Už jsme doma – Jeskyně. A po moc letech mě to znova zabilo.