Reporty na „menší“ festy jako Fluff, Play Fast nebo Obscene Extreme se u nás už párkrát objevily, report na Brutal Assault má ale svou premiéru (při svém 17. ročníku, hehe). Popravdě už ani nevim kdy jsem byl naposled na takovym monstr fesťáku (snad nějakej Mighty Sounds před lety nebo ten Rock For People, kde vystupovali Dead Kennedys), dávám přednost spíš těm jmenovanejm „rodinnějším“ akcím. Ale letošní line-up Brutalu byl neuvěřitelně našlehanej.
čtvrtek:
Na místo konání dorážim až v pátek dopoledne (hlavní program jel od čtvrtka). V práci pro dřívější odjezd jaksi neměli pochopení (pouštět šéfovi jako způsob přemlouvání „Nuke the Cross“ asi nebyl ten nejlepší způsob jak se domoct dovolený o den dřív), čímž přicházim hlavně o TOXIC HOLOCAUST, LOCK UP a SICK OF IT ALL, který byly prej zlatym hřebem předchozího včera, s klasicky skvělou živelnou a energickou show, což údajně celkem kontrastovalo s ostatníma hvězdama předešlého dne. HEAVEN SHALL BURN už jsem viděl víckrát, takže tam mě srdce tolik nebolí, ale z nostalgie bych mrknul i na MINISTRY, jejichž hlavně „Psalm 69“ jsem před lety docela často valil ve volkmenu z pošumnělý kazety. Tohle všechno lákalo jen za první den, ale nedá se svítit, hlavní porci lákadel máme teprv před sebou, pátek je totiž těžce nabitej. Pozdní příjezd měl snad jedinou výhodu, nemusel jsem stát několikahodinový fronty jako údajně řada příchozích ve středu / čtvrtek.
pátek:
Chvilku po poledni hrajou WARBRINGER. Americkej thrash metal na úvod začne rozcinkávat kosti, ikdyž zpěvákovy hlášky typu „I want to see blood on earth“ spíš vyluzujou úsměv na tváři. Jinak výborný. DARKEST HOUR už tady hráli x-krát, ale vidim je po hříchu prvně, tahle metalová partička je na naší hc scéně tuze populární a každá jejich další deska vyhlížena s očekáváním. Dobrej set, v klubu to musí mít teprve koule! Mezi hlavní hvězdy festivalu patřili HATEBREED a prostor před pódiem se začíná plnit až dozadu ke stánkům (a to je velkej prostor). Chlapce už jsem dlouho neslyšel a byl jsem celkem zvědavej, jestli to už nebude velká lopaťárna, ale jsem mile překvapenej, sype to, šlape to, má to říz. Ještě ani nedozní poslední úder na činel a vedle už se ozývá kytara MUNICIPAL WASTE, příliš brzo na to, abych stihnul přeběhnout a vychutnat si na úvod hned „Unleash the Bastards“. Následuje „Wolves of Chernobyl“ a před pódiem se rozjíždí peklíčko, circle pit jede snad celej set v kuse a zastavuje se jen mezi válama. Nechybí ani wall of death. Kromě pár válů z nový desky „The Fatal Feast“ (vč. největší odpalovačky „You´re Cut-Off“) zazněj skoro všechny hitovky z desek předchozích (až na „Mech Cannibal“) – tedy „Sadistic Magician“, „Headbanger Face Rip“, „The Art of Partying“, „Beer Pressure“, „Wrong Answer“ i finální „Born to Party“. Výborná show, pro mě jeden ze dvou – tří vrcholů letošního Brutalu, lítalo to jako debil. Hned po MW obsazujou vedlejší stage britské grindcore legendy NAPALM DEATH, který se tudy naposled prohnali v březnu vrámci československého tour po klubech, na podporu svého už čtrnáctého (!!!) alba, nazvaného „Utilitarian“. Napalm Death maj nálepku „zakladatelů grindcore“, ale letos mě upřímně jejich set nějak neposadil. Publikum bylo taky statičtější (což neznamená, že tam nebyl místama šrumec). Ostatně, nasolte to do lidí po Municipal Waste, že jo. Švédský death metal vikingy AMON AMARTH pozoruju z uctivé vzdálenosti, ale (nejen) kulisa a nasvícení tomu dávaj silnou atmosféru. Dívám se ještě na první dva vály hlavní hvězdy MACHINE HEAD, na kterejch mě nejvíc zaujalo rudý nasvícení celý scény (pravda, poslouchal jsem je v roce 1996, kdy měli venku jen debutové „Burn My Eyes“), takže kapela vypadala jako když hraje ve vchodu do brány pekelné, a běžim se radši podívat do malý stage (která je letos poprvé) na RISE AND FALL z Belgie. Ty jsem viděl naživo snad 4x a narozdíl od ostatních mě to nikdy extra nenakoplo, ale po poslední desce „Faith“, která byla hodně povedená, jsem pln očekávání. Malá stage je v době koncertu hlavního taháku na velký stagi míň než poloprázdná a já si jejich set užívám, bylo to výborný. Jediný co kazilo dojem bylo nasvětlení (čti oslnění), kdy nám světla furt svítily přímo do xichtu, a bylo to spíš jako že se kapela mohla dívat na lidi než lidi na kapelu, protože bylo spíš sporadicky viděl obrysy některejch členů. Nasvícení za pět, koncert za jedna. Další rychlej přesun na hlavní stage, kde už visí plachta CONVERGE. Těsim se možná až příliš. Nástup je rozpačitej. Zvuk mizernej (slyšim prakticky jen zpěv a bicí) a Jacobův vokál? Nebejt straight edge, řikám si, jestli toho do sebe napral tak moc nebo tak málo. Utahaná emotivní skladba hned ze startu, celkem nečekaný. „Jane Doe“? Zaslech jsem, ale to si nejsem vůbec jistej, za mě ne, nebo jí nepoznávám, furt slyšim jen nářek a bubny. Přesouvám se víc doprostřed a zvuk je tam lepší, nicméně kytaru bych i tak solil o půlku hlasitějc. Druhej vál taky divnost (něco z novýho alba?), rozhlížim se kolem, lidi se taky rozhlížej kolem, některý odcházej. Třetí „Dark Horse“ všechno mění a rozpaky se rozlítávaj do vzduchu jako třísky z paliček bubeníka. Zněj i další pecky z „Axe to Fall“, burácí „No Heroes“ a zdálo se mi, že slyšim i novou pecku z chystanýho splitka s Napalm Death, ale postrádám „Runaway“ nebo „Eagles Become Vultures“ (někde jsem zas čet, že hrála …). S postupujícím časem jsou Converge čím dál lepší (nebo si zvykám na zvuk?), Jacob se dostává do tempa, muzikantsky a technicky si to solidně dávaj, ale ty počáteční rozpaky někde v podvědomí zůstávaj. Je to dobrý, ale jenom dobrý. Jejich vystoupení zkrátka nemůže mít přívlastek „vlažnější“, protože tahle kapela je všechno jenom ne vlažná! Už jsem viděl Converge v lepší formě. Příjemnym osvěžením bylo hostování Tompy z Disfear / At The Gates v jednom válu, kdy mu Jacob předal mikrofon a sám se jal skřepčit stranou. UNEARTH na malé scéně nám bohužel unikaj, sehnat náhradu za odpadlé Dodheimsgard se totiž nepodařilo a Unearth tak hrajou dřív, my přicházíme právě ve chvíli, kdy lidi opouštěj prostor. Až druhej den zjišťuju, že stačí sledovat plazmovky v pivních stanech, kde běžej změny v programu. Další vychytávkou je pak „sms servis“, kdy u infostánku nahlásite číslo mobilu a v průběhu festivalu jste pak prostřednictvím sms informování právě třeba o změnách v programu. Už jenom to svědčí o velikosti a organizaci celý akce. No, vyplatí se nebejt ignorant a zjistit si všechny potřebný informace, takže pro příště. Večer zakončuju s americkou grindcore partičkou PIG DESTROYER. Řezničina, bordel, zběsilost. Možná právě proto se večer protahuje až do rána a nejde usnout. Po tomdle? Cha!
sobota:
V sobotu se areál pomalu mžourně probouzí po deštivém ráníčku. První otevřenej stánek je zrovna ten jedinej vege, při jehož nalezení předchozí den mi spadnul kámen ze srdce, že nechcípnu hlady … jinak kromě vege stánku (karboše, rizoto, těstoviny, burgr, guláš, atd.) jste si vedle klasickejch langošů, hranolek, smažáků, bramboráků a dalších projímadel mohly koupit i falafel, bagetu s humusem a zeleninou nebo vegetariánskou a dokonce veganskou pizzu, což vítám s nadšením. Česnečka na uvítanou dalšího dne. Kéž by nás takhle vítaly i čistý hajzly, ale to bohužel, jejich stav je dost žalostnej. Se zhruba půl hodinovym zpožděním odpichujou poslední den AHUMADO GRANUJO a už v tento čas poměrně slušná masa lidí trpělivě čeká. Zvracíme, chrochtáme, dávíme se. K obědu tedy poctivá porce domácího grindcore průplachu s občas vtipnejma hláškama frontmana. Ale nic se nemá přehánět (viz „Otevřete okno“, ta „Čau, my jsme Arakain“ byla lepší ;). Na další NYHC SKARHEAD čekáme marně, kapela nedorazila. Že prej z logistickejch důvodů. Vyrážíme tedy na prohlídku chodeb místní Vojenské pevnosti, kde 90% návštěvníků tvořili samozřejmě účastníci festivalu, takže o vtipné hlášky a situace nebyla nouze, až mi občas slečny průvodkyně bylo trochu líto, ale brala to statečně a s nadhledem (asi už byla zvyklá). Ostatně pozorovat v černočerné tmě hořící svíčku a nad ní černobílej xicht pomalovanýho blackmetalisty se smrtelně vážným / mrtvolným výrazem ve tváři, byl fakt kouzelnej zážitek, chacha! Možná duch Kudrna. Ale todle vás stejně nezajímá, zpátky do areálu. Zpěvák NORMA JEAN se snaží lidi rozhejbat, leze mezi ně, leze na sloup, kapela celkem valí, ale lidi spíš koukaj, pro většinu lidí na Brutalu je asi tahle kapela pořád velká neznámá. Já už netrpělivě vyhlížim další jméno – KYLESA. A byla super. Docela kontrast s kapelama ostatního ražení, a ženskejch vokálů tady taky zrovna moc nebylo (osobně si nevybavuju jinej než tendle), ještě o to líp to zní, hrozně svěže. Dočkávám se všech svejch oblíbenejch válů a dokázal bych si představit i delší set, ale čas je neúprosnej, škoda, tohle bylo fakt silný. Následná cesta do města nám skýtá pohled na celkem divokym způsobem hořící stan jednoho z návštěvníků, resp. jeho interier, kterej ale po několika minutách hoření stačil udusat ještě před příjezdem hasičů. Týpek si asi zkracoval čekání na večerní vystoupení Immortal a jejich ohnivou show. Místo posunutých SODOM (o které díky tomu bohužel přícházíme) byla trochu delší pauza a nastoupili FINNTROLL. Tuto kapelu už moc nesleduji, kdysi jsem je viděl na Summer Breese v Německu. Ale mají jiného zpěváka a místo humpa folk blacku z pódia zní folkem načichlý black metal. No, dávám dva songy a mizím do Doomentia stánku. Vracím se na rozjeté IMMOLATION. Tu kapelu uznávám už od jejich počátků. Pro ně klasické bubenické přechody, Robert kytarou sekerničí a nasazení na 1000%. Démonický brutal DM. Sice death metal už moc nejedu, ale kluci mě bavili. A mařena zpěváka Rosse je neuvěřitelná :-). Parádní vystoupení. Po Immo nastupují SIX FEET UNDER a pro mě překvapivě s kanibalí „Stripped, Raped And Strangled“ z „Bleeding“. Pro mě lepší začátek nemohli dát a vlastně si touto skladbou získali mojí pozornost. Barnes je neskutečný zvířecí zjev, který se kření, šklebí, vrčí a potácí se jako kdyby právě vylezl z hrobu. Celej set SFU nenudil a končilo se stejně jak se začalo, hezky po kanibalsku „Hammer Smashed Face“. Čekám na AGNOSTIC FRONT. Novou tvorbu už moc nesleduju, tak jsem zvědavej s čím veteráni NYHC přijdou. Nové skladby, staré skladby, vše jede jak má. Roger hecuje publikum, nabádá k circle pitu, běhá jak zamlada :-). Nezahálí ani Stigma a jeho klasické nošení kytary se svým jménem. Sborové refrény zpívá kdo může, nějaké to slovo zná snad každý. Mě přišlo legrační když na Rogerovo hecování „oi oi oi“ metalisti reagují a „pějí“ z plna hrdla s ním :-). Upřímně si myslím, že mají AF to nejlepší už za sebou a chvíli na mě působili jako taková trochu parodie sami na sebe, ale to nic nemění na nasazení a výborném zpestření metalového festivalu. Intro, mlha, rif rif rif a už to jede. Na AT THE GATES jsem přijel a (spolu se Solstafir) pro mě také zvítězili. Všechny známé skladby zahrané s naprostým přehledem, nasazením. Kdo tuto kapelu nezažil v devadesátých letech, tak možná neměl takový zážitek jako já, ale i tak je to škola jako prase. Jasně dávají najevo, odkud brali (nebo berou) všechny metalcorové kapely inspiraci a kdo jim byl vzorem. Tompa bezchybnej, frontman jak má být. Kdo zná comebackový živák z Wackenu „Purgatory Unleashed“, mohl si s Tompou klidně i vychytat úvody k písním, třeba „Under a Serpent Sun“ ze „Slaughter of the Soul“. Pro mě výtečný zážitek, který jsem si dlouho přál a ani nedoufal, že tuto kapelu někdy uvidím naživo. Poslední kapela, kterou jsem viděl, byli IMMORTAL, tedy první dvě písně. Mám moc rád první tři alba, jsou super, „Battles in the North“ mám za nejlepší BM album, kdysi na Dynamu v Litoměřicích jsem si jejich set užil na 1000%, ale to co prováděli v Jozefově mě tedy vůbec nebavilo. Šílená maškaráda, která působila ještě ok když se hrálo, ale když Abath poprvé promluvil, nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet. Sice jsem si nejdříve říkal, že počkám na mé oblíbené písně, ale po druhém songu to vzdávám, odcházím k autu a beru směr domů …
Takhle silný sestavě velkejch jmen se nedalo odolat. Návštěvnost mluví za všechno, letošní ročník navštívilo 15 až 16 tisíc lidí. A prostředí vojenský pevnosti tomu dodává dost specifický kouzlo. Co se týče ještě nějakejch technickejch záležitostí, hlavní prostor tvoří dvě hlavní stage, kde se kapely střídaj, zatímco jedna hraje, druhá si chystá cajky a v okamžiku skončení kolegů nastupuje na scénu, takže to svižně odsejpá a nekonaj se žádný „zbytečný“ prodlevy. Mezi oběma pódiama je obří obrazovka, na kterou dobře viděj i lidi okupující protější přírodní tribunu. Několik kameramanů + neustále pendlující kamery na jeřábu před pódiem se staraj o dobrý autentický vizuální zpracování. Kolem dokola spousta stánků se žrádlem (většinou maso), vzadu na „zelený louce“ pak najdete distra a merche, klasika. Krom toho je tady malej cirkusovej stan, kde si můžete zahrát na playstationu (nebo co to bylo) ve více lidech, dát pinec nebo se natáhnout na takovejch těch sedacích / lehacích vacích. Přilehlá budova nabízí Horror Cinema House, kde se můžete dívat na horory (dohromady jsem napočítal 30 filmů, profláklejch i těch neznámejch, první film pouštěj už v 9 ráno a končí se kolem půlnoci), a tzv. „Meet and Greet“ place, kde si můžete nechat podepsat zadek svou oblíbenou kapelou (nebo se s nima cvaknout). Využít se daly i dvě úschovny, za poplatek 30 korun s možností třech výběrů (pak platíš znova), hojně využívané, nicméně vzhledem k návštěvnosti a kapacitě buněk už druhý den prostorově nedostačující. Za poplatek tušim 400 korun se můžete ubytovat ve VIP kempu, kterej je hlídanej, máte tam udržovaný hajzly (a sprchu) a dostanete k němu i třídenní vstupenku na přírodní tribunu. Co mě potěšilo byl počet míst k sezení v takovejch těch pivních stanech, vždycky jste si měli kam sednout a všechny byly navíc zastřešený, což by se v případě deště (ale i ostrýho slunce) značně hodilo. Pozitivem je taky používání PEVNEJCH (vratnejch) kelímků, za zálohu 30 korun, se třema motivama festivalu. Tím pádem je nikdo nevyhazuje kam se mu zamane (nekonala se ani klasická festivalová primitivní „zábava“ házet kelímky s tekutým obsahem vzduchem na lidi vepředějc – ovšem určitě i proto, že toto bylo předem avizováno jako hrubé porušení festivalových pravidel a člověk při takovém skutku chycený měl být vykázán z festivalu bez možnosti návratu), v areálu je neporovnatelně míň bordelu a vyprodukuje se i míň odpadu, čímž se snižuje ekologická zátěž celé akce. Tomu dopomáhalo i biologicky rozložitelné „nádobí“ (talíře a příbor) z lisovaných palmových listů. Fronty na nápoje i jídla byly zanedbatelný, výčepů, píp i stánku bylo totiž dostatek.
Za v podstatě jediný vážnější negativum jinak naprosto profi zmáknutýho fesťáku vynikající úrovně tak vidím přítomnost NS šmejdů, ale tomu se z pochopitelných důvodů v takovymhle monstrózním měřítku (co se týče velikosti a návštěvnosti festivalu), dá asi těžko zabránit. Každopádně jsem po letošku hodně zvědavej na line-up příštího ročníku a na to, jak se pořadatelé vypořádaj se stále rostoucí návštěvností, areál totiž letos dosáhl svýho maxima a měnit místo konání akce by byla dost škoda. Profi úroveň festivalu ale určitě budou chtít udržet, takže – držim palce.
Buky
(sobota večer by Aleš)