REPORT:
DEERHOOF (USA) + OTK + India + DJ Warren Milk
25. srpen 2017
Praha @ Underdogs‘
FORLET SIRES (Swi) + Dærrwin + Hydrauliter
1. září 2017
Praha @ Fatal
Pátek vystřídal pátek, léto došlo ke konci, a můj týden oblažily dva koncerty, na které jsem se těšil už od ohlášení. Přestože každý byl z hodně jiného soudku (první indie, druhý black metal) a každý se konal v zapadlém klubu na jiném konci Prahy (první Smíchově, druhý na Žižkově), jejich společným jmenovatelem byl noisový nářez s uměleckou dispozicí, který krásně zapadl do sezónního přechodu z divokých slunečných dní k melancholii kované větrem a deštěm.
25. srpen seděl právě ve skupině posledních horkých dní, slunce se ale právě skrývalo, když do podzemního prostoru Underdogs‘ začali proudit první posluchači. Akci odstartovalo v osm české instrumentální trio India nostalgickým, zasněným, ale přesto intenzivním setem, řádně uvádějícím atmosféru večera. Po nich vystoupila zavedená pražská banda OTK, která vznikla rok před revolucí společně se spřízněnými Tata Bojs a od té doby představila nesčetně nahrávek a koncertů. Přes podobnosti je to oproti Tata Bojs hodně drsná záležitost, což jasně ukázalo nynější vystoupení; špinavý, neuchopitelný zvuk hnaný surrealistickými texty a zběsilým beatem si u publika rozhodně přišel na své. Většina ovšem dala svých pár stovek za příležitost vidět Deerhoof, kterých bylo v Praze od roku 2008 (kdy zde zahráli poprvé, také s podporou OTK) již několik. Tenhle americký avant-popový útvar se sem totiž rád vrací, a punkový klub je pro jejich vystoupení přirozenější prostředí než obří scény, na nichž občas předskakují největším alt-rockovým kapelám. V tomhle případě byl výsledek skvostný a koncert krásně trefil balanc mezi sladkou taneční a ostrou experimentální hudbou, kterým jsou Deerhoof pověstní. Zakladatel Greg Saunier držel set v pohybu na své minimální bicí soustavě, pouze třikrát ho pak přerušil výstředním proslovem: nejprve si vyžádal maximální osvětlení; pak vysvětlil, že kapela je v maximálním nasazení, protože tohle je první koncert jejich turné a jejich český řidič je dobře nakrmil vegetariánským jídlem; a konečně vyjádřil přání, aby si publikum maximálně užilo poslední část setu, kterou následoval rychlý skandovací přídavek. Kdo neodešel hned, mohl se ještě zavlnit do psychedelických beatů DJ Warrena Milk, nebo si popovídat s Deerhoof před jejich odjezdem na zbytek evropského turné, na kterém poprvé hrají tracky ze svého čtrnáctého alba „Mountain Moves“, které vychází 8. září.
Nástup podzimního období si ale žádá něco méně rozmarného. Proto jsem s vidinou pochmurnějších nálad vyrazil 1. září do Fatalu na akci s mnohem menším profilem (a cenovkou, s volitelným vstupným 50–150 korun), totiž vystoupení švýcarských Forlet Sires s podporou českých Dærwin a Hydrauliter. Všechny tři kapely vycházejí ze současné black metalové scény, přičemž Forlet Sires existují pár let a vydali debutové album „Journey Towards Ruin“ minulý podzim zatímco zbylé dvě jsou úplně nové a na svém kontě nemají žádné nahrávky a mizivě koncertů. Oproti davu na Deerhoof a OTK tady taky logicky skoro nikdo nebyl, i když sklepní prostor Fatalu je jen o trochu menší než v Underdogs‘, a diverzita publika co se týče věku a pohlaví se taky důsledně snížila. Ovšem, srovnávat tyhle dvě akce je jako srovnávat jablka a uhlí. Zatímco venku již bylo hnusně a tma, Fatal se oddal odpovídající černi. Program uvedli v devět Hydrauliter, kteří jsou sice na Žižkově doma, s temným hardcorem se ale zdá se teprve seznamují a jejich show je zatím ubíjející pouze tím špatným způsobem. Dærwin měli oproti nim mnohem zajímavější vystoupení (a taky pexeso a kapesní kalendář mezi merchem, což leckdo nemá), v dosažení kýžených výšin jim ale bránily dost výrazné mouchy, mezi které bych zařadil vokál a místy dost disfunkční kloubení metalového zla s jemnými melodickými vstupy. Bez zpěvu by se podle mě jejich set obešel úplně a stejně tak stage presence frontmana mi přišla víceméně jako rušivý element, zatímco zbytek kapely vystupoval dobře. Silný a ucelený koncert ovšem zajistili Forlet Sires, jejichž devastující zvukové vlny posluchače odnesly přesně do té temné hloubky, kterou jsem si od celé akce sliboval. Vokál byl konzistentně brutální, bicí neunávné, zvukové efekty omamné a melodie procítěné natolik, že jsem po návratu na povrch vdechl první záříjový vánek v mnohem příhodnější náladě.
Shaun