Enemy Of The Sun Fest 2013
DISCHANGE (Swe) + DEVIATED INSTINCT (UK) + BLOODY PHOENIX (USA)
12.9.2013
Praha, Klub 007 Strahov
Druhý ročník pražského punkového víkendu Enemy Of The Sun je za náma, takže ho můžeme malinko zrekapitulovat. Letošní hlavní část (sobota) byla přesunuta do Modré Vopice a byla tak open air. Celých čtrnáct dní před tímhle víkendem to s počasím nevypadalo zrovna moc růžově. Nebudu ale předbíhat, protože prvním dnem festivalu je pátek a zahajovací koncert na strahovské 007. Letošní páteční line-up byl geniální. Jako první tenhle večer v naplněném klubu odpálila americká grind bruska Bloody Phoenix, která se tou dobou již cca týden toulala po Evropě. Týden předtím jsem je viděl naživo na Paranoya festivalu, ale protože míra alkoholu v krvi mi v tu dobu spíš překážela než pomáhala, těšil jsem se na jejich set právě na Enemy. Sludge intro připravilo rozpálenou Sedmičku na jejich intenzivní vystoupení, kde zahráli songy převážně z jejich nového alba Ode To Death, které sebou ještě sice neměli na prodej, ale na internetech se už objevilo k poslechu. Dobrej start. Jako druzí se na podiu usadili mistři a dalo by se říct zakladatelé crustu či stenchcoru angličtí pánové Deviated Instinct. Tuhle kapelu můžu vidět naživo klidně každej den a nikdy se mi to neomrzí. I tak to mělo premiérovou příchuť, protože jsem Deviated Instinct v malém klubu ještě nikdy neviděl. Klasicky proběhly vály z jejich poslední desky plus starší věci. Bylo super vidět se a pokecat po pár měsících s bubeníkem Tonym a navíc popřát Snapovi k čerstvě narozenému potomkovi. Škoda, že právě kvůli novém přírůstku do rodiny nemohli Tony a Snapa zůstat i na sobotní část festivalu. Jako poslední v pátek vystoupili švédští Dischange. Speciální koncert pouze pro Enemy Of The Sun fest. Kapela, která svojí produkcí dalo by s říct i předčila svůj vzor, což jsou v tomhle případě Discharge. Pot stříkal proudem a publikum se slušně rozjelo. Ostrá porce skandinávského hardcoru. Samozřejmě zaznělo nejvíc válů z jejich jediného eponymního alba Seeing Feeling Bleeding, které vyšlo cca již před 20 lety a letos se dočkalo represu u D-Takt & Raw Punk Records. Celej páteční večer byl parádní otvírák náročného víkendu. Praha chaos days.
HELLSHOCK (USA) + MEANWHILE (Swe) + THE SYSTEM (UK) + CRESS (UK) + SPEEDWOLF (USA) + ARMAGEDOM (Bra) + BETON (Svk) + LAHAR + KONTATTO (Ita)
13.9.2013
Praha, klub Modrá Vopice
V sobotu vysvitlo slunce. Stalo se tak to, co si pořadatelé celou tu dobu přáli a skoro se začli pro dobrý počasí modlit (ciao Mila). Na jeden jediný den se celá naše kotlina ocitla bez mraků a tím pádem se venkovní prostor Modré Vopice téměř koupal ve slunci (sic!). Po čtvrtý hodině se na venkovním podiu začli chystat slovenští Beton. Zabijácká kombinace death metalu s crustem. Tahle kapela je koncert od koncertu lepší a lepší. Nemůžu se dočkat nový nahrávky. Po Betonu nastupuje brazilská hardcore legenda Armagedom, která si na evropské turné vezla zbrusu novou desku, která vyšla na tuzemském labelu Insane Society Records. Thrashový kytary, basa jedoucí punk rock linku, bicí stylově jednotvárný a do toho zoufalej řev zpěváka. Myslím, že tahle kapela nebude u nás nikdy pořádně doceněná. Trochu odlehčenější produkci nám dopřála americká Motorhead kopírka Speedwolf. Jejich album Ride with Death, který vyšlo u Hells Headbangers Records, mě vloni celkem rozsekalo. Motorcharged rock´n´roll! Po tomhle trojbloku přišel čas na trochu té politiky a čas legend. Anarchopunk veterání The System všem ukázali, že punk rock s politickým přesahem se dá hrát i hodně po 40. A zaklínač v podobě zpěváka Cress uhranul svým anarcho kázáním celé EOTS osazenstvo. Naživo mi ani nevadil automatickej bubeník, kterej mě dokonale odrazuje od jejich studiovejch nahrávek. Po těhle dvou kapelách přišel čas hlavních „hvězd“ letošního festu. Jako první se v již začínajícím večeru představili švédští Meanwhile. Kapela, která vznikla po rozpadu Dischange, totožná sestava jako v pátek na 007, zpěvák trochu společensky unaven, ale set předvedli parádní. Totální pocta Discharge (možná i o fous lepší …). Ale přece jenom ten páteční masakr v podání Dischange byl o trochu lepší káva. Mno každopádně po Meanwhile se jako poslední kapela na venkovním podiu představili Hellshock z Portlandu. A právě Hellshock pro mě osobně byli tou nejlepší kapelou, tím největším vrcholem celého festivalu. Myslím, že už jsem to někde zmiňoval, ale Hellshock naživo jsou zvukově stejnej masakr jako bych si doma pustil jejich poslední album. Navíc připepřenej o koncertní energii. Škoda jenom, že si nepřivezli do Evropy nějakou novou nahrávku. Singl je prej nahranej, ale nestihl se do odletu vylisovat. A prej příští rok nový album. Je na co se těšit. Po vyhlášení punkové loterie o vstupenky na příští rok (gratuluju pane Horák …) se kapely i většina lidí vměstnává do vnitřních prostor Modré Vopice. Jako první to uvnitř odpalujou Lahar. Jeden z posledních koncertů s Banánem za mikrákem. Během pár minut se uvnitř nedá ani nadechnout a po oknech teče srážející se voda. Vzdávám to. Balím krámy a mizím do víru velkoměsta. Poslední Kontatto si nechávám ujít, ale prej to bylo stejný peklo jako v případě vystoupení Lahar.
THE BELLICOSE MINDS (USA) + BELGRADO (Spa) + HORROR VACUI (Ita)
14.9.2013
Praha, klub 007 Strahov
Něco na tom bude. Nechlastat o víkendu a probudit se v neděli střízlivej. Celej den jsem tak nějak proflákal až najednou bylo sedm hodin večer a já seděl v autobuse na kopeček. Po cestě přistoupili kompletní Hellshock. Pár dnů v Praze na nich už nechávalo neklamné stopy únavy. A to měli vlastně za sebou teprve první koncert ze čtyřtýdenního tour. Mno stáří a chlast jsou svinstvo. Ještě že EOTS návštěvníci jsou z 80% cizinici, protože si nedokážu představit kolik lidí by v neděli večer přišlo na kapely, hrající u nás zatím ne tolik profláklý a oblíbený post punk / goth punk styl. Každopádně byla Sedmička slušně zaplněná a i pár známých tváří se objevilo, což mě potěšilo neb bylo s kým pokecat. Ne že bych právě post punk nějak musel nebo žral, ale poslechovka naživo vůbec neurazí. Jako první to rozbalili The Bellicose Minds, který jsou z Portlandu stejně jako Hellshock, ale hrajou uplně jinej styl muziky. Druzí zahráli Horror Vacui, goth punk se členy Kontatto a Agipunk crew. Za mikrákem zpívající Koppa, a když píšu zpívající, tak tím myslím fakt zpívající …. Horror Vacui mám docela rád, temná atmosféra, melodie … Třetí a úplně poslední kapelou letošního EOTS byli španělští Belgrado s rozcuchanou blonďatou zpěvačkou jako ústřední postavou celé kapely. Post punk se zřetelným odkazem na kořeny stylu. Osmdesátý léta, primitivní zvuk a spousta energie. Příjemná tečka za ještě víc příjemným víkendem.
Takže příští rok Anti Cimex? 😀