Mighty Sounds 2014

 

REPORT:
Mighty Sounds 2014
11. až 13.7.2014
Tábor @ letiště Čápův Dvůr

 

Tak jo, po dlouhejch letech playfastování jsem se rozhod udělat změnu zavedenejch pořádků a vyrazil letos místo PFOD na Mighty Sounds. Ostatně, jména některejch kapel mě tam lákaly už loni. Naštěstí pár PFOD kapel hrálo večer předtim v Azylu v Liberci, takže aspoň taková částečná kompenzace, byť šrámy na svědomí to nepřežehlilo. Když to vezmu hodně stručně, tak TOP3 tohoto večera po hudební stránce: 3. místo Hard Charger, 2. místo Dark Horse and the winner is! Prakticky neznámá kapela z Malmö – Svärt Städhjalp, ty krávo, to byla šleha. Ukázkovej 80´s hardcore punk a bordel jako kráva, celkem mi to připomnělo koncert Citizens Patrol loni v OCCII v Amsterdamu. Supr. Temnější stránkou pak bylo vyrážet po 8 kapelách v Azylu druhej den ráno do Jižních Čech, ehm.

Cestu přeskočíme, koho zajímá, kolikrát jsem byl po cestě chcát (zvracet jsem nemusel). Na místo dorážíme akorát na koncert POLAR po šestý hodině, bohužel nám tedy unikaj PALAHNIUK. Co se týká Polar, představoval jsem si unilý melodický zpěvy posazený do jakože hc oděvu (známe), nevim proč, prostě blbej předsudek, ale byl jsem informován, že tahle kapela není vůbec zlá a měli recht. Britskej hardcore někde na pomezí Hundredth / Comeback Kid, trochu trendy, trochu pózičky, ale mělo to gule a hlavně supr zvuk, kterej doprovázel většinu kapel na stagi v šapitó (letos údajně bylo schopno pojmout až 2 tisíce lidí). Slušnej rozjezd a jedno z příjemnějších překvápek. Hned pár desítek minut na to přichází na stejný místo jméno, který pro mě znamenalo jeden z důvodů, proč letos jet – 7 SECONDS. Legendární straight edge kapela ze Států, která to valí od roku 1980, a jejíž hity uslyšíš coverovat nejednu hardcore kapelu, snad vždy s divokým ohlasem pod / před pódiem a lidma sápajícíma se po mikrofonu. Kromě pár kousků z nový desky „Leave a Light On“ zaznělo i hodně starších pecek, včetné té nejznámnější – „Young til I Die“ (konečně jsem si mohl zapěstičkovat přímo s originálem hehe). Ale i na covery došlo: „If the kids are united“ od Sham69 a pochopitelně „99 Red Balloons“, což není zas takový překvápko (byť oblibu tohodle songu dodnes nějak nechápu). A celkovej dojem? Šleha! V klubu to musí bejt fakt maso, nebo spíš tofu, trochu jsem se obával zklamání, ale 7 Seconds byli výborný.

Vyjmenovávat všecky kapely, na který jsem se šel podivat (natož všechny, co na MS letos hrály) je holý nesmysl, takže vypíchnu aspoň to z mýho pohledu (!) nejzajímavější. KUNG-FU GIRLZ, ryzí punk rock, divoká show jako obvykle a velký sympaťáci jako vždy. Když už jsme u nich, mrkni na jejich novej klip „We Don´t Care„! V tomto momentě bych chtěl ještě podotknout, že v Lucky Hazzard stage (oproti minulýmu ročníku stejně jako šapitó zvětšená kvůli kapacitě) přítomnej securiťák u mě vyhrává cenu První sympatickej securiťák ever. Týpka tady hrající kapely očividně bavily, užíval si to s lidma, juchal, dával si to do rytmu, když zpěvák skočil do davu, držel mu šňůru, pak zas lezl na zábradlí a hrozil pěstičkou (do muziky, ne výhrůžně na lidi), todle se nevidí hehe, tak by to mělo bejt, když už se to bez securitky a zábran neobejde. Hvězdou nejen pátečního večera, ale celýho festivalu, měli bejt DROPKICK MURPHYS from Bóstyn Mesečusyc, nejlepší zábavovka pod sluncem a kapela, která dalece přesáhla hranice punkový subkultury, byť takovej Ken Casey dokáže stále s chutí vyšlehat nácka z pódia, jak jsme se před pár měsíci mohli přesvědčit na videu, který obíhalo internetama. Jak si s tim poradili je samozřejmě věc individuálního názoru, za sebe musim říct, že jsem ovlivněnej taky tím, že z mejch nejoblíbenějších desek („Do Or Die“ a „The Meanest of Times“, u který jsem teda asi jedinej na světě, ale 100% si za tim stojim) hráli dohromady tušim dva vály (ani na „Boys on the Docks“ nedošlo). Dudáka aby člověk pohledal (že jsem ho neviděl bych přežil, ale ani jsem neslyšel, ikdyž z jinejch míst byl prej slyšet dobře, takže asi špatnej výběr prostoru, moje chyba). Pro mě osobně to bylo po minulý zkušenosti zklamání, možná příliš velký očekávání, nevim, nějak extra mě to tentokrát bohužel nebavilo. Ale věřim, že většina lidí si to užila a pak je to všechno v cajku. Zpestřením byl i cover od ACxDC, ehm, teda AC/DC. Vystoupení řecko-amerických BARB WIRE DOLLS pro mě bylo decentně bizarním zážitkem, což ale nemyslím v negativním slova smyslu. Nějakou dobu jsem se do toho dostával, ale ke konci už jsem litoval, že jsem je neviděl od začátku. Lascivní zpěvačka působila silně dominantním (ikdyž na Cinder Block z Retching Red nemá hehe) až arogantním dojmem (hádám a doufám, že je to úmyslná součást jejich celkový image) – Rocky Balboa v sukních za mikrofonem a Chris Novoselic v sukních za basou. Slušně syrovej punkrock se spoustou dalších vlivů, po týhle kapele se ještě podívám, ať vím s kým jsem měl tu čest. Jo a předposlední song (sorry název nevim) byly totální Don´t z Portlandu! Hodně i díky barvě hlasu zpěvačky. Místo zamýšlené show PETER PAN SPEEDROCK jsem proklábosil IRIÉ REVOLTÉS, známé to levicové buřiče z Říše, byť v mezinárodní sestavě. Trochu agitek, gegen rasísmus, gegen fašísmus, gegen sexísmus und chomofobía a pořádně živelná show plná punkových, latino-amerických i hiphopových rytmů. Následná párty po všech rozích areálu, zakončená v Buben stanu a ulehnutím za ranního slunce zamítá prostor podrobnějším informacím, ok?

Sobota. Nevim jestli jsem už někdy viděl naživo domácí JUST FOR BEING (no asi jo), ale tady odehráli supr energickej set, melodiema proti fašismu chacha! Osobně na ty „přílišný“ meloďárny zrovna nejsem, ale tohle bylo fakt dobrý. Na vás si hoši dám taky větší pozor, ikdyž vim, že tohle je už nějakou dobu celkem oblíbená sebranka a už chápu proč. Škoda, že na poslední chvíli odpadli LANDSCAPES a THE FILAMENTS, ale teď valíme na RESTARTS, další lákadlo v line-upu. Překvapilo mě, že nehrajou v šapitó, nejbrž na velký stagi, nicméně zhostili se toho úplně bez problémů a nasolili do lidí svojí porci syrovýho přímočarýho punku na dva uštěkaný zpěvy (balzám na uši!). Proslovy mezi válama se neskládaly jen z prázdných klišé, ale mířily na konkrétní problémy, tak to má bejt, obzvlášť na takový akci je to potřeba! A nemůžu si pomoct, zase jsem si speciálně u „Independentzia“ přišel jak na koncertě Antidote, takovýdle songy mi je hrozně připomínaj (fňuk). ZSK – angažovaní punks z Berlína, hrající melodickej skate punk. Velká interakce s lidma pod pódiem, mezi kterejma stejně jako v pátek u Irié Revoltés vyletěly nad hlavu AFA prapory (to asi nebyla úplně spontánní akce co? Ale na efekt to zabírá na výbornou). Největší circle pit v Evropě se jim sice nepovedl, i tak ale předvedli vymazlenou show, ostatně přesvědčit se přes zápach dýmovnic můžete v této krátké ukázce (nebo na fotkách tady a tady). A cover „Passenger“ navrch, naja – das war gut. Naopak víc jsem čekal od G.B.H., legendy druhý vlny britskýho punku, která vydala slušnou kupu desek a pro určité punkové kruhy se stala i módní ikonou. Tahle kapela asi musí hrát v klubu nebo nevim, čekal jsem to živější, ale abych jim nekřivdil, zvuk jim taky zrovna nepřidal. Odrazilo se to i pod pódiem, čekal bych rozhodně větší zvěřinec. Naopak obrovskym překvapením pro mě bylo vystoupení PERKELE. Popravdě jsem ani netušil, že tohle švédský trio je tak populární, jenže zpívající davy mluvily naprosto jasně. Možná se sešlo tak moc lidí i proto, že hrajou hodně sporadicky a tohle byl snad jejich jedinej koncert léta. Osobně jsem jejich melodickej Oi! punk s příměsí RnR, rocku a folku slyšel naposled z cédéčka před možná 10 (či více) lety, ale tentokrát, během jejich setu jsem byl podmanivejma refrénama slušně uhranutej (a dle zpětný vazby z publika rozhodně ne sám) kroutíc hlavou, že snad na starý kolena nezačnu poslouchat takovýdle skínský cajdáky! Ne, Perkele byli fakt výborný a závěr během „Heart Full of Pride“ musel vzít snad každýho, tohle bylo fakt silný, takový working class emo! Pecka, pro mě asi největší hudební překvápko celýho MS a jsem rád, že to takhle daleko dotáhla zrovna ta „apolitická“ kapela, která se proti rasismu, xenofobii atd. zcela jasně vymezuje. ANTI-NOWHERE LEAGUE také působili chladnějším dojmem (na velkejch pódiích se těm anglickejm punk legendám nějak nedařilo, ještě že to zachránili Restarts), odbíhám radši do malýho stanu na živelnější 5 FINGER DISCOUNTS a odhaluju jejich dávku ska-core alá Leftover Crack / Choking Victim, jejichž inspirace z toho sálala až k Budějcím. Hodně zvědavej jsem byl na DEADLINE, streetpunk z Anglie s hitovejma refrénama a charismatickou zpěvačkou, který jsem taky neslyšel řadu let a bylo to taky výborný. Mělo to šťávu, hráli hodně starejch věcí a Liz byla v neskutečný formě. Hlas jí může závidět kdejaká mainstream celebritka a jak při tom neustálym tancování a pohybech zpívá pořád jak z desky, to fakt nechápu, respekt. Během setu rozhazování cédéček mezi lidi, cover „Riot Squad“, moc příjemnej set. Jo a ten novej (?) kytarista vypadal jak z Victims! V upoutávce jsem psal, že Deadline maj to nejlepší za sebou? Hoho, jdu klečet na hrách, lynčujte mě! DEATH BEFORE DISHONOR mě před x lety v Praze se svym lopatovym hardcore moc nebavili, ale tentokrát to byla jiná káva, měl jsem chuť přehodit několik hromad písku. Sypalo to. V závěru pak oblíbená předělávka „Boston Belongs to Me“.

Neděle. Začínáme s melodickým punkem PLUS MINUS, na který mě vytáhli kámoši, páč to jsou jejich kámoši, takže vlastně kámoši kámošů, a kámo nebylo to zlý! Občas se snažim sundávat si ty klapky z očí (= uší) a doporučuju to i ostatním. A pokračujem se stoupající „hvězdičkou“ německý scény RISK IT! (který to uměj roztočit i na báru, hehe) a jejich úderným hardcore, kterej je taky ale spíš pro klubový prostředí, navíc tentokrát to mělo takovej zvláštní zpěv, ale spíš než nazvučením bych to typoval na zpěvákovy problémy s hlasem, nevim, těžko říct. Z hvězdně složenejch ONLY CRIME (zpěv z Good Riddance, bicí Bill Stevenson, kytara Modern Life Is War, atd.) jsem si odnesl trochu rozporuplný pocity. Možná trochu unylejší než jsem čekal, ikdyž neříkám, že to bylo špatný. Melodickej punk / hardcore na můj vkus s až příliš vytaženým zpěvem, ikdyž to byl pochopitelně záměr. Věc vkusu, jako vždycky. Na témže místě o něco pozdějc vystupuje EVERLAST (frontman House Of Pain sólově a akusticky), jehož vystoupení si dost lidí chválilo, mě tohle trochu míjí, takže po dvou válech odcházím pryč s tím, že už jsem sice sólově propásl KEVINa SECONDSe, ale vynahradím si to u Russ Rankina (to jsem byl trochu vedle). No a co se odehrálo pak, to je úplně mimo veškerý popisky a písmenka. Nastoupila HANBA. Co k tomu říct. Nebylo by fér vůči ostatním kapelám a stylové rozmanitosti napsat, že todle bylo nejlepší vystoupení na MS (nehledě na to, že jsem všechny samozřejmě neviděl, ale i kdyby jo, tak bych vám stopéro napsal to samý) a asi by to znělo mezi těma ostatníma jménama dost zvláštně (o objektivitě nemluvě, recenze nebo reporty prostě objektivní nejsou), ale … řekněme, že nic mě takhle nerozsekalo. Hanba rozprášila všecko co MS do tý doby znamenalo naprosto na sračky. Kdo nebyl, tomu to nepopíšu (ačkoliv jeden koment z nejmenované soc.sítě je docela výstižnej: „Při vašem koncertu se mi totálně roztrhaly boty“), protože to prostě nejde. Bariéra mezi publikem a kapelou naprosto vygumována, zvuk vohulenej naplno, neskutečná dávka energie (díky za ten zvuk!), plamenný proslovy (opět, tak moc potřeba speciálně na takovejdle akcích, kde je spousta lidí, který vyloženě UG akce nenavštěvujou a chtěj se jen trochu zaplápolat na sluníčkovský akcičce) a frontman absolutně urvanej ze řetězu. Takhle si představuju hardcore / punk koncerty se vším všudy, mělo to všechno, a po skončení ještě nějakou dobu stojim s otevřenou hubou a neuvěřitelnym pocitem uvnitř. Těch 20 minut znamenalo všechno, proč jsem se ubral touhle cestou. Tečka. Na velký zatim nastupujou soliči z MADBALL, který už nepotřebujou nikoho přesvědčovat o tom, že patřej mezi naprosto zásadní spolky NYHC a řekl bych, že na nový desce „Hardcore Lives“ chytli druhej dech. Tyhle lopaty jen tak nezrezivěj, valí to i naživo. Vedle už začíná brumlat kontrabas vyrobenej z dětský rakve (Tim Burton by zaplesal) a je jasný, že nastupujou NEKROMANTIX, který se v ČR hezkou řádku let neobjevili. Pozornost strhává i bubenice Lux (Sacred Storm), která v roce 2009 nahradila dosavadního bicmena, zahynuvšího při automobilové nehodě. Nedávno se přitom psalo, že Lux z kapely odchází, tak nevim jestli z toho sešlo nebo to má bejt až po tomdle tour. Frmol pokračuje a festival finišuje. Letim do stanu, kde už to do lidí pere (no, trochu pojemnu) RUSS RANKIN se svou kytárkou, docela mě překvapuje, jak málo je na jeho setu lidí. Bohužel stíhám až skoro konec, během kterýho měl ještě zrovna nějaký technický potíže, takže pár minut nehraje, a pokud chci stihnout HUNDREDTH, dávám jen jeden song. Nojo, nejde stíhat všechno. Šapitó už se otřásá v základech do rytmů melodického hardcore od HUNDREDTH, jejichž aktuální dvojEP „Revolt“ a „Resist“ pomrkávalo na kolemjdoucí z merch stanu, kde šlo sehnat kromě merche kapel i ofiko věci od Mighty Sounds. Únava po třech dnech se už všeobecně trochu projevuje a pod pódiem už roztáčí větrný mlýny jen pár švarných jinochů. Pohyby naučené přesně dle šablony (sbírání mincí, gorilka, trávníkář a tak, znáte to), „trochu“ víc si jich pak zajuchá při kalifornských STICK TO YOUR GUNS, jejichž energickou hardcore / metalcore show nemá šanci narušit ani krátká dešťová přeháňka či slavící Němci. Před EVERGREEN TERRACE musíme zmizet kvůli povinnostem následující den, takže s těma už nepomůžu.

Už to nechci prodlužovat (dočetl někdo až sem?), co se týče ostatních věcí, tak asi netřeba psát, že fest funguje na absolutní profi úrovni (celkem zde vystoupilo přes 200 kapel z celýho světa) a všecko je zmáknutý na výbornou. Kromě hudební produkce se návštěvníci dočkaj tuny dalších možností vybouřit a seberealizovat se (turnaje ve fotbálku, nohejbalu, kroketu, bumperball, trampolína, U-rampa, graffiti wall, fireshow performance, divadelní vystoupení, galerie NE, hvězdnej bazar kde se prodávaj věci přímo od kapel, jejichž výtěžek jde pro lidi s poraněnou míchou – což je supr a chvályhodnej nápad, ostatně během víkendu jsem na akci viděl řadu vozíčkářů, což taky neni úplně běžný a je to potěšující fakt, že se myslí i na handicapovaný), množství hudebních dister nahrazujou stánky různejch iniciativ (GNWP, Greenpeace, Amnesty International, Šance zvířatům, atd.). No kupa zábavy pro celou rodinu, co vám budu povídat. Co se týče jídla, najíš se bez problémů i vegetariánsky / vegansky (palačinky s různejma sladkejma i nesladkejma náplněma, buritos, fajitas, plněný tortilly, falafely, kuskusy, vegeburgry, cizrna s mrkví, zeleninový směsy, polívky, ale třeba i veganská zmrzlina, a pak samozřejmě klasiky typu langoše atd). Jídlo se navíc podává na ekologickym nádobí (tácky ze spadaných palmových listů). Praktickou věcí byla taky aplikace stažitelná zdarma do mobilu, ve který máte info o všech kapelách, program, plán areálu, všechny další potřebný informace a taky aktuální novinky, kde jste se mohli dozvědět např o změnách v programu nebo předpovědi počasí. Dost šikovný.

Podle posledních zpráv se na tomto jubilejním ročníku objevil rekordní počet lidí (cca  15 tisíc), což je jistě dobrá zpráva obzvláště v době, kdy festival čelí vysokým pokutám za hluk z let minulých. Když už jsme u toho, petici za změnu zákona, která by umožnila vyjímku z hlukových norem pro jednorázové kulturní akce, najdete zde: www.petice24.com/ne_likvidaci_poradani_kulturnich_akci_pod_sirym_nebem.

 

Celý festival byl věnován památce Marcela Musila.

 

Buky