Obscene Extreme 2017


REPORT:

OBSCENE EXTREME 2017
5. – 9. červenec 2017
Trutnov @ Bojiště

Asi je nošením dřívím do lesa tady každoročně vychvalovat faktory úzce spojené s festivalem, mám na mysli zázemí, atmosféru (ach, ty masky, kostýmy a převlečky!), velký výběr vege a vegan jídla, komunikaci s lidma, dobrej zvuk a hlavně pak ideální areál poskytující z pohledu návštěvníka prakticky všechno co je třeba, ať už se bavíme o skvělym výhledu na kapely prakticky odkudkoliv, mraky fleků k sezení, nebo spoustu míst poskytující úkryt jak před sluncem tak před deštěm, atd., a vlastně vůbec celkovou perfektní organizaci, která funguje ve všem od A do Z na jedničku. Nezbývá než si povzdechnout nad tím, že ne všechny festivaly na této úrovni fungují. Ale to je zase jiná story. Letošní novinkou byl pak tzv. teenager pass, tedy vstupné za 500,- kč na celou dobu konání festivalu pro mládež ve věku 14-19 let.

Na 19. ročníku OEF se objevilo celkem 69 kapel z různých kontinentů, zástupci ze zemí jako je Brazílie, Japonsko, Austrálie, Izrael nebo Mexiko už dnes málokoho překvapí, letos se zde ale ukázali třeba i Creative Waste – grindcore ze Saudské Arábie! Pravda, pamětníci si je zřejmě pamatují už z jejich vystoupení v roce 2012. Nicméně snad všechny hlavní taháky letošního ročníku byly spíš vně grindové škatulky, což si dovedu představit zaryté “in-grind-we-trustery” sejří, mě osobně to naopak vyhovuje. Inu sto lidí sto chutí.

Čtvrtek:
Protože mi bohužel unikají vynikající MOOM z Tel-Avivu, který jsem si naštěstí stihl užít předtím v Liberci, OEF 2017 startuju co se kapel týče s FULL OF HELL, který předvedli dle očekávání slušnou jízdu, jež mě pomyslně hodila do žhavýho kotle. Ostatně label A389 recordings si do svý stáje žádný ořezka nevybírá, ikdyž s aktuální deskou “Trumpeting Ecstasy” hoši přeběhli ke kanadskému Profound Lore. Tady si přišli na svý hlavně příznivci skočných rytmů alá Nails nebo Dead In The Dirt. U nás velmi dobře známí TOTAL CHAOS vlili krev do žil všem příznivcům street a chaos punku, v okolní “konkurenci” velmi osvěžující záležitost, super že tady zahrála aspoň jedna kapela tohoto střihu. Moc jsem nevěděl co čekat od dalších kaliforňanů GHOUL (“buď to bude fakt dobrý nebo to bude trapný”), ti ale předvedli parádní show se spoustou masek, strašidel, umělý krve a intergalaktických poselství, kromě hutný grind / thrash / whatever muziky doplněnou o vtipný hlášky mezi songama. Tak trochu americká show, ale kdo na ní přistoupil, dobře se bavil. Pokud vás tahle kapela, jejíž sestavou prošli lidi z kapel jako Phobia, Voetsek, Dystopia, Wolves In The Throne Room nebo Exhumed, ze studiovek nějak výrazně neoslovila, vězte, že naživo je to vážně super. RATOS DE PORAO to klasicky vysypali, tahle cháska z betonový džungle Sao Paula se do ČR (i na Obscene) vrací opakovaně a ani po neskutečných 36 letech existence nestárne ani o den! A jako bonus Gordo tentokrát neskopnul nikoho z pódia. Crucificados pelo sistema!!! Jedním ze zlatých hřebů letošního ročníku slibuje vystoupení živoucí legendy DISCHARGE. U spousty kapel se nešetří přídomkama jako “kultovní” či “legendární”, málokterá si to ale zaslouží právě tak jako tihle otcové d-beatu, kteří jsou veskrze ztělesněním těchto pojmů. The nightmare continues! Za mikrofonem řádil Jeff Janiak (též Broken Bones), který vystřídal Rata (Varukers) v roce 2014 – fakt to letí. Ostatně obměněnou sestavu jsme si mohli prověřit už v říjnu 2014 v Praze, a řada lidí to vítala, tehdy i nyní. Jak byl obráceně Jeff spokojenej s OEF si můžete přečíst tady. Čtvrteční program na pódiu zakončovaly dvě show, jejichž některé pasáže byly spíš pro otrlejší diváky (a to jsem neviděl středečního Selfie The Clown). Propichování a s&m. Nahota, kov, bolest. Na internetu jistě najdete řadu zajímavých fotek. Kolem pódia se samozřejmě pokračovalo do ranních hodin, no někdy vlastně i dopoledních a odpoledních.


Pátek:

Zakuklení PSYKOANALYYSI prokázali, že se vyplatí finské kapely zařadit na dřívější časy, ve střízlivějším stavu to dokážou parádně rozparádit, hehe. Třeba i ve třech bez basy. Jejich raw punk / grindový set doplněn o covery (tuším) Human Error a GG Allina, který sklidil slušný ohlas, stejně jako mezi lidmi drápajícími se neustále na pódium a v tomto případě i k mikrofonu. Brazilská grind / punk úderka TERROR REVOLUCIONARIO se během svého evropského tour zastavila kromě OEF i v Orlové a Bratislavě, a i zde předvedla tradiční jihoamerickej diktación. Basačka Adriana v den vystoupení oslavila narozeniny a je škoda, že nezpívala častěji, protože když dostala prostor, mělo to solidní grády, jinak kapelu doprovázel spíš záhrobnější vokál. TR si to evidentně užívali, až se zdálo, že se jim z pódia zrovna moc nechtělo, hehe. To v nevadské poušti panují rozhodně vyšší teploty než v Trutnově a tak se GODS AMERICA z Las Vegas ani moc nezpotili. A nevím jak lidi v publiku. Jejich power violence / sludge byl na můj vkus až příliš často rozmělněn delšíma pauzama a prostojema a celkem to ztrácelo tempo, btw. tahle kapela působila u Deep Six. Se začátkem smrtícího setu, který odpálila stálice (nejen) latinomaerické grind scény ANARCHUS, slavící třetí desetiletí existence, se spustila menší přeháňka, což znamená bláto, což znamená, že se řada lidí mohla realizovat už úplně naplno, heheh. Pak už následuje nezastavitelná smršť top kapel a pro mě osobně jeden z nejzabijáčtějších večerů, co jsem kdy na festivalech zažil. CRUDE SS, věhlasnej špinavej hardcore / crust ze Švédska, tihle veteráni to drtěj už od roku 1979, tedy pravda s “menší” pauzičkou v letech 1987 až 2015, ale znát na jejich výkonu to rozhodně nebylo. Slibovaná bouře nepřišla z nebes, ale z pódia, WOLFBRIGADE jsou zkrátka sázkou na jistotu. Jejich set byl naprosto smrtící jako vždy, přestože takovou “In Darkness You Feel No Regress” nezahráli. Ostatně na posledních dvou deskách jako by chytli druhej dech, takže brát z čeho bylo a pár starších hitovek v čele s “Outlaw Vagabond” pochopitelně zaznělo. Buldozer! Japonsko – SYSTEMATIC DEATH! Rychlej, údernej a energickej, ale čitelnej hardcore, žádná hluková stěna a řinčení nádobí, perfektní živelnej set plnej krátkých a rychlých vypalovaček, tohle bych fakt chtěl vidět v klubu! Tahle banda je taky na světě už od roku 1983, takže moc dobře ví, jak vás zničit. Skvostná záležitost!

Vzpomínám, když jsem v roce 2008 dostal od Míry Pátýho do ruky debutní album “Chemical Assault” od VIOLATOR. Svým staroškolním thrash metalem mě skoro smetli z povrchu zemskýho, naprosto neuvěřitelný co dovedli na svojí první desku napálit 18-letý kluci! Už jen proto bylo jasný, že se schyluje k něčemu velkýmu. Ale Violator rozprášili naprosto všecko v širokym okolí takovým způsobem, na jakej se zkrátka připravit nedalo. Největší peklo, při kterym se naplno projevil rozdíl mezi většíma festama, kdy je pódium oddělený od publika a akcema, kde bariéry neexistujou. Ono to tedy lítá po celej OEF od rána do večera, možná víc než na Fluffu v jeho nejlepších časech před x lety. Ale zpět k Violator, ti byli navíc velký sympaťáci a popravdě jsem dost záviděl těm, který si mohli vychutnat ještě jejich “after-OEF” set v neděli ve stanu, kde zahráli jako překvapení. Uff, tohle byl extrémně silnej zážitek, ta latinoamerická krev je znát! Kromě starších věcí zazněly samozřejmě i pecky jako “Endless Tyranies” nebo “Respect Existence Expect Resistance” z aktuální třetí desky “Scenarios of Brutality” (2013). A okusit jsme mohli i novou skladbu “Infernal Rise”.

Nic nechcete míň než mít nastavenou laťku po Violator. Na druhou stranu, kdo jinej by si s ní měl poradit, než INFEST?! Další legenda a pomyslní otcové “power violence”, o kterých asi řada z nás ani nedoufala, že je ještě kdy uvidí naživo. A samozřejmě devastující nálet! Zpěvák Joe Denunzio během setu totálně zešílel a nemoh si před nim bejt jistej asi vůbec nikdo, ani členové OEF crew na pódiu, ani kytarista Matt Domino, kterej z něj zdálo se fakt nebyl zrovna ve svý kůži, hehe, oproti němu basák Chris Dodge (jinak Lack Of Interest, Spazz, Hellnation, Despise You, atd. atd.) to bral celkem s nadhledem – nebo to tak alespoň působilo navenek. Nevypočitatelnej uragán urvanej ze řetězu. Joe se pohyboval snad víc času než na pódiu někde dole v té největší vřavě mezi lidma i 20 metrů od pódia, vlastně i kameraman přenášející záznam na obří plátno měl často problém ho tam někde identifikovat. Slušný šílenství a velmi intenzivní prožitek. Pro fanoušky frontman jak má bejt, pro členy kapely a stage crew si nejsem tak jistej, heheh.

A překvapení – máme tu další velký jméno, tentokrát speed / thrashery RAZOR z Kanady. Po tom co předvedli Violator a Infest jim tu pozici nebylo možný zrovna závidět, navíc hráli na můj vkus příliš dlouho. Bylo nutný si trochu odpočinout, bohužel to připadlo zrovna na Razor, který sleduju z povzdálí, což se ve spojení s menší únavou holt taky projevuje, žejo. Vidět SEE YOU IN HELL a GOMORU (která skoro na poslední chvíli nahradila odpadnuvší Age Of Woe) na tak velký stagi je dost nezvyk, ale zhostili se toho dobře. SYIH v nové sestavě doplněni o druhou kytaru ještě vypálili poctu coverama Wolfpack a Discharge, což bylo vzhledem k letošnímu line-upu víc než symbolické. V pozdních nočních hodinách zvítězil ten kdo tolik nechlastal, protože mu neuniklo parádní vystoupení švédských MYTERI. Přestože jsem čekal klasickou špinavou prasárnu, Myteri spíš přišli s něčím ve stylu Remains Of The Day, Madame Germen nebo Tragedy, což byl zas další posun a skvěle to sem sedlo. Určitě po nich na Phobia records mrkni, výborná trefa a perfektní dokreslení skvělýho večera. Po repressu debutu se nyní chystá druhé album “Ruiner”.

Sobota:
THE ARSON PROJECT z Malmö nedávno vydali debutovou desku “Disgust”, která je stejně nadupaná jako byl jejich živej set. Hardcore, grind, metal, punk. To vše skloubené do energické fůze, na OEF se vrátili znovu po 10 letech a většina z přítomných si určitě přála, aby to příště netrvalo stejně dlouho. Jejich setu následovala krátká exhibice od Vegan Fighter, která byla spíš ilustrační, ostatně stejně jako další kolektivy a dobročinné neziskové organizace zde měli po celou dobu festivalu svůj stánek a odpoledne si s nimi bylo možné na dobrovolné bázi vyzkoušet i lehký “tréninkový” sparing, kde byl prostor představit zájemcům či zvědavcům o bojové sporty, že to jde dělat i bez krutosti na zvířatech. Dalším z vrcholů festivalu bylo vystoupení S.O.B. aneb Danny Lilker opět na scéně! Tentokrát spojil síly se členy General Surgery a vznikli tak Stormtroopers of Beer, kteří hrají původní vály od S.O.D. Třicet let od jejich nadupaného přelomového debutu “Speak English or Die” z něj veškeré hymny zazněly naživo, přičemž “Kill Yourself” byla věnovaná Donaldu Trumpovi a flák “United Forces” dali s Bilosem (Malignant Tumour) za mikrofonem a že to tedy znělo kurevsky dobře! Stará škola, která ale má do šrotu hodně daleko! Narozdíl od Razor nehráli ani přehnaně dlouho, ikdyž pro čekající fans to mohlo být naopak trochu krátký, už jen proto, že se jednalo o jejich jediný koncert na evropském kontinentu. Sakra, Čurby letos vytáhl z rukávu fakt zatraceně silný trumfy… všechna čest. Čímž se dostáváme k nejspíš největšímu jménu letošního OEF, další  legendě thrash metalového žánru a jak sami organizátoři tvrdí, dost možná největší kapele, co kdy na OEF vystoupila. NUCLEAR ASSAULT. Nejen že jejich vystoupení bylo unikátní, pro mnohé bylo taky dost překvapivé, protože jejich poslední koncert v Evropě se měl konat předloni v Holandsku – NA však udělali vyjímku vyloženě pro příležitost zahrát si na OEF, ostatně není žádným překvapením, že Danny Lilker (ex-Anthrax) má pro OEF velkou slabost, vlastně je tam už skoro jako doma. Asi není zas tak nutno psát, že naživo si publikum naprosto podrobili … Ikdyž to zní dost poklidně, a nic nemůže být pravdě vzdálenější, protože to lítalo naprosto všude! Za bicíma to řezal Nicholas Barker (Lock Up, Brujeria, Cradle Of Filth, Dimmu Borgir, Anathema atd.), tak si to asi umíte představit … no možná vlastně ale asi ne! NUKE zde navíc ve spolupráci s organizátory měli vrámci tradiční charitativní akce na prodej svoje trička benefiční pro Lékaře bez hranic, o jejichž grafiku ctící “Nuclear artwork” se postaral dvorní ilustrátor Martin The Suffering. Nastupujou kucí z VICTIMS, tedy další kapely, co letos slaví kulaté výročí, v jejich případě je to dvaciáš. První půlku setu jsem prostál trochu dál od pódia a tam to prostě nemělo ty potřebný gule (stejně jako o den dřív Razor, ale tak už to bejvá když si člověk stoupne někam do bža), vepředějc to ale bylo jiný žraso. Kapela zahrála kromě novějších válů i starší pecky jako “Scars”, chybět nemohla jejich dvorní hymna “This Is the End”. Nicméně síla Victims asi funguje nejvíc v klubu. Dost mě mrzelo, že už jsem už neviděl kanaďany HARD CHARGER (po Victims v jednu ráno odjezd zpátky), naživo jsem měl tu čest 2x a v obou případěch mě to rozsekalo, předpokládám, že tady to byla podobná jízda.

Jako obvykle nabídl letošní Obscene to nejlepší odreagování a alespoň dočasný únik ze všech těch sraček všedního dne, paradoxně by se mi chtělo říct, že do světa, kde lidi zůstali ještě normální. Rajská oáza uprostřed vyprahlé pouště. Díky za to.

Buky

Obsáhlá fotogalerie od Karla vyskočila:
čtvrtek / pátek / sobota

Fotogalerie od Tomáše Mičáka zde

Další články:
Bojiště zasáhl “jaderný útok” loučících se amerických legend
Neuvěřitelná atmosféra, užívali si brazilský kytarista i jedna trutnovská “nefanynka”
Chtěl bych, aby na Bojišti hrála ABBA, říká promotér extrémního festivalu
Jsem vděčný, že ten oheň ve mně pořád hoří, říká Čurby, “otec” OEF