Punk Rock Holiday 2019 aneb příště víc na “malý” kapely

REPORT:
Punk Rock Holiday 2019
6.8. až 9.8.2019
Slovinsko @ Tolmin

Punk Rock Holiday a přípravy na něj prakticky začaly už v pátek tejden před festivalem. Na Mělníku se ladila forma koncertem za účasti nový mělnicko-pražský formace New/Old, The Junk Food a KungFu-Girlz. Afterpárty do velmi pozdních nočních hodin, ráno bleskový přesun do cukrárny kde si KungFu-Míra a Oi Oi Piratoi objednávají “jednoho FistbOi!e” a slečna za pultem se zamyšlenou tváří zvažuje, že pro něj snad skočí do konkurenčních cukráren. Neb jak chlapci pravili, na Mělníku má každej člen FistbOi!s svojí vlastní cukrárnu. Nakonec mají oba obavy, aby nedostali vynikající mělnickej větrník. Během dne se pár mělničáků přesouvá do Liberce na pokračování skvěle započatého víkendu, kam doráží i KungFu-Míra se svojí suitou a party plynule pokračuje. Před zkušebnou v Široký ulici je velice živo, trochu si z toho děláme vlastní stand-up comedy show. Na chvíli se uklízím k Bukymu a libereckým, poté se snažím rozehnat nevolnost. Spraví to až poličská jedenáctka a dvojitý rum s Bukym 🙂 Koncert v režii New/Old, Jonestown a Thalidomide (výbornej set!). Bubeník Cardio Radio se pozapomíná ve Frankfurtu na letišti, takže kapela dnes večer nehraje. Škoda, těšili jsme se. Po zdravici s libereckými přáteli opouštíme město pod Ještědem a v autě cestou domu konstatujeme, že se výjezd vydařil. Bavili jsme se velmi a tento koncert hodnotím velice pozitivně jako koncert roku!

V pondělí nezbejvá než přetrpět těšení se na festival v práci a okolo sedmé hodiny večerní vyráží 5 dobře naložených kousků z Mělníka, cestou nabíráme stejně dobře naloženýho kouska v Praze (6 osob / 2 auta / 5x Mlk, 1x Pha – Honza, už se přestěhuj, vole. Mlk je centrem evropskýho hc/punku, jako Teplice a Strakonice). Po celkem masakrální cestě, kterou ale Aleš zvládnul bravurně, parkujeme okolo sedmý ráno v Tolminu a zmatený pořadatele zasypáváme dotazy, kde se stát smí, kde ne, abychom nakonec celou situaci vzali do vlastních rukou. Stavíme stany, přičemž nám vehementně pasivně pomáhá zhulenec z Německa v triku Guttermouth, takže ihned získává přezdívku. Následuje první koupačka v ledový Soči, což se ukazuje jako skvělá věc na ranní kocovinu a lednička na importovaná piva taktéž. Piva podmiňují další ranní kocovinu následující den ráno. První kapelou, kterou vidíme naživo, jsou The Bennies, což mě osobně docela příjemně překvapilo. Poslední dobou jsem konzervativnější než jsem si myslel, takže mně některá neznámá (nebo méně známá) jména nechávám působit až naživo, co to se mnou udělá. Následující Useless ID nejsou ani v Čechách velkou neznámou a jejich skate mi vyhovuje, i když doma si to nepustim. Good Riddance je velká kapela, která více jak patnáct let, co jsem “in” proplouvá kolem mě. Posledních pár tejdnů před festivalem zjišťuju, že je to škoda a tak pátrám ve starejch Reskátorech a Defenderech. Celkem zřetelná politická message a v kombinaci s rychlym punkem a naživo dobrý, jakkoliv bejváme při starších jménech skeptický.

Dále vás nebudu unavovat výčtem jednotlivých kapel. Festival reporty zpravidla očima přelítnu a dost přeskakuju. Čtu jen tučně zvýrazněný oblíbence. A tak to udělám i tady. Punk Rock Holiday se prezentuje jako “čistej” festival a nutno říct, že organizace i přes počáteční rozpaky je na slušný úrovni. Bez nasteroidovaný ochranky mající problémy se slabikářem – pokud se to tak dá říct, tak kluci ze security působí jako sympaťáci. S vlastní vodou ve vlastní lahvi neni problém jít dovnitř, pitná voda teče na spoustu místech a tak nejste odkázaný na předraženou vodu v dalších PET láhvích. Btw. jen na okraj, co vy? Kupujete si hodně neperlivý vody v petce, která vám teče doma z kohoutku a mnohem líp zakonzervovaná? Žádná přehnaná kontrola, jen lehký pokynutí rukou a “enjoy”. Vim je o jednom konfliktu na stagi, ale o tom až později.

Descendents. Kapela jako důvod, proč jsem vyrazil na tenhle festival. Jedině Milo smí nosit ruksak na stagi, protože Milo rocks! Pánové už docela v letech, ale enthusiasmus a energii by jim mohla závidět leckterá mladší punková kapela. Všechny pecky, který si dokážete představit (a to jich je celá diskografie). Chyběla mi snad jen “Jean Is Dead” s voláním v refrénu “Now you’re gone, and I’m alone!”. Ale možná ji zahráli a já byl jen moc v euforii. Dost pršelo, což nikomu nevadilo, protože bylo teplo. Řádili jsme jako zamlada. Až trochu přiberu, doufám, že budu mít drum style a úder jako Bill.

Další den a Buster Shuffle. Co napsat, kdo neznáte, poslechněte si. Dementní Němčouři kupodivu od rána nejedou “Bro Hymn” a neotravujou tak těšení lidí na Pennywise. Ty rozjíždějí klasickej set, kdy se neštítěj tahat lidi (ne pár, ale hodně) na stage a na poslední píseň tak kapela musí ustoupit k bicím, sekuritka nikde a Jim hecuje další lidi. Za zády mi hoří dvě římské svíce (Fat Mike na basu) a celkově to dostává další epickou atmosféru bratrství. Miluju tuhle kapelu a i když nový věci nejsou uplně chytlavý a poslední komplet dobrá deska je “From The Ashes” z 2003, kdykoliv bych na tuhle kapelu přísahal. Jeden z nejlepších koncertů mýho života v srpnu 2007 v Lucerna Music Baru – Pennywise. Společný znak: since nighteen eighty eight. V ČR populární Sikovky nás nechávaj chladný, jako vždycky.

Ve středu na malym podiu dáváme The Dopamines, přesun na velký podium, kde jsou překvapivě dobrý Booze & Glory, nebo za to může alkohol? Nejspíše kombinace obojího, ale jelikož mě to z nahrávek dost nudí a celkově je to celý divný, tak naživo nás to bavilo a dělali jsme docela bordel. Bavilo nás to jako Iron Reagan. Naopak Ignite je prvním ztělesněním nudy na festivalu. Pominu poměrně kontroverzní postavu Zoltána Teglase a pro mě celkem některý zvláštní texty, který jsem asi moc nepochopil, tak kapela na podiu předvádí slušnou blbost. Ale lidi se baví, tak co, že? Jelikož jsem scarred to life, tak svojí kdysi nejoblíbenější kapelu NOFX nevidím počtvrtý v životě a prospím ji ve stanu do druhýho dne, kdy je mi dost blbě. Na koncertě NOFX údajně probíhá menší konflikt publika se sekuritkou, což řeší Fat Mike palcovanou bitvou, kdy z nich dělá blbce a manažer Kent to řeší věnovanym trsátkem.

Poslední den festivalu to navečer strašně rozbíjej Pears, to jsme fakt čuměli. Hardcore punk se vším všudy, trochu maskulinního a zpocenýho projevu (celkově jejich set byl víc nasranej než na deskách), hecování, trocha politiky, perfektní! Další kapelou jsou PUP. Z mě neznámýho důvodu dostává kapela v českým internetovým punk prostoru docela hype. Nějak mě to nechytlo a ostatní z bandy taky ne. Lančis se trefně vyjádřil něco v tom smyslu, “že horší by byli už jen Pupíci unplugged.” A Lančis (A.K.A Tomáš Konáš) se málokdy mýlí (i Ignite prej o pár dní později v Čechách před Offspring byli lepší než na festivalu). Teenage Bottlerocket (další z Fat Wreck stáje) jsou balzámem na duši otupělou nijakym, ale hlavně že indie, projevem PUP. 1-2-3-4 a jsme zpátky ve varu, v tuhle chvíli nebylo nic víc potřeba a zřejmě bysme zapařili i na Pipes & Pints. Ne, beru zpět. To je fakt blbost… Nenahrává to nikdo? Teenage Bottlerocket – zřejmá fascinace Ramones, když party rock, tak takhle! Část z nás sundavá trika, točí jima nad hlavou a rozjíždí Oi! show. TB byli fakt paráda. Další osobní highlight (a 2nd důvod, proč jet na festival) měli být Propagandhi. Ale… velký zklamání. Nejlepší nahrávky jsou samozřejmě “How To Clean Everything” a splitko s I-Spy “I´d Rather Be Flag-Burning”. Ale každý album má svoje, hudba se poměrně proměnila v jednu velkou speed/thrash/punk kompozici. A poslední deska “Victory Lap” je vynikající s jednim z nejlepších obalů, který jsem kdy viděl. Propagandhi vypadaj s kytarama vysoko jako Beatles frčící na Epitaphu a hrajou tak precizně, že je to vlastně na škodu. Fakt mě mrzí, že jejich 75 minut set pro mě byl, jako kdybych si pustil doma kompakt se záznamem z Punk Rock Holiday. Nevadí, v Rock Café si to snad užiju víc… Přesto stále platí, co Chris Hannah napsal před více než 25 lety:

“…Mt. Zion’s a minefield. The West Bank. The Gaza Strip.
Soon to be parking lots for American tourists and fascist cops.
Fuck zionism. Fuck militarism. Fuck americanism.
Fuck nationalism. Fuck religion.“

Tím, že jsem dokoukal toto live DVD, jsem přišel o začínající after party před branami festivalu, kde nahý Luboš tančí v kotli na SUM41. To mohla bejt větší zábava. Příště.

Závěrem. Punk Rock Holiday je opravdu party festival, stejně jako Fluff, stejně jako Mighty. Nikde info stánek typu Amnesty International, P.E.T.A, Antifa apod., což jsem trochu očekával. Asi by to stejně bylo jenom přesvědčování přesvědčenejch, protože my jsme přece ty správný… Rozum zůstává stát nad pár nelogickýma věcma, jako je záloha na pytel s odpadky (to je v pořádku!), kterou ale dostanete zpět, i když je v pytli byť jen jedna plechovka (!). Ekologie pro ekologii nebo pro pocit, že jsme ty správný kluci a holky, který po sobě nechtěj nechávat bordel? Který si užili a bavili se a nakonec ulevili svýmu svědomí? A pak obliba několika stovek (!) návštěvníků v nesmyslnejch nafukovacích plameňácích, jednorožcích, krokouších a podobný havěti na pohovění si ve vodě. Často na jedno použití. Zbytky mrtvejch zvířat, padlejch bratrů ve zbrani a jednorožců se válí podél cesty od řeky do stanovýho města a areálu. My nejsme ty správný, kamaráde, my ne.

P.S. Na další ročník už prej zmizela většina lístků. Není zveřejněná ani jedna kapela. #justforfun nebo #nofunatall ?

P.P.S. Příští ročník má bejt poslední na tomhle místě, kudy má vést dálnice.

Thank´s and I miss my brothers: Aleš, Honza, Luboš, Petr, Tomáš

Report by Štelca.

Vložil: Buky
30.10.2019