SUBHUMANS + RESTARTS + FLUX OF PINK INDIANS + RUBELLA BALLET
29.11. 2008
Londýn, Carlington Academy
Po menším bloudění v Londýně, úprku z letiště a naštěstí rychlém vyhledání hotelu jsme se přesunuli k místu koncertu. Je to nový moderní klub s několika vchody, což nás samozřejmě zmátlo, a nebýt ochotných kolemjdoucích, nevím, jak bychom dopadli.
Díky našemu ne zcela přesnému orientačnímu smyslu jsme tak přišli skoro o celý koncert RESTARTS, od kterých jsme viděli jen 2 písničky a záda, jak mizeli ze scény.
Po krátké pauze se objevili RUBELLA BALLET, kteří předvedli parádní set svého rychlého anarchopunku se zpěvačkou. Ta měla značně šílenou image rozverné lolitky, i když jí bylo minimálně 45. Světe div se, ve skutečnosti to nevypadalo a už vůbec neznělo špatně, jak to možná vypadá z popisu. Kapela i zpěvačka měla plno energie, vtipně komunikovala s publikem a písničky byly spíše rychlé a energické, než zadumané a přeintelektualizované. Samozřejmostí během celého koncertu byl naprosto bezchybný zvuk, žádné zvukové zkoušky v přestávkách mezi kapelami a minimální časové rozestupy mezi kapelami. Bohužel, pravděpodobně ne všichni pořadatelé koncertů v ČR někdy byli „ve světě“, a proto se stále Česká republika potýká s problémem přesně opačným. Takže záchod, pivo a na scénu vpochodovali SUBHUMANS.
Pokud mám srovnávat s posledním jejich koncertem, který jsem viděl na Mighty, jejich projev zde byl mnohem sevřenější, údernější, v podstatě o několik tříd lepší než na onom open airu. Ale to už je klasická výhoda klubových koncertů. Jejich set byl samozřejmě delší a díky tomu mohli zahrát víc písniček, většinou ze starších dob. Kapele se samozřejmě dostalo podpory od všech místních punkáčů přítomných v sále, viz výše rozdíl mezi open airem a klubem. Samozřejmostí u všech kapel, které vystupovaly na tomto koncertu, je parádní sehranost členů a přece jen, po dvaceti letech muzicírování, jistý nadhled.
Jako poslední se objevili FLUX OF PINK INDIANS, hlavní to hvězda večera. Není to zrovna můj šálek čaje a to, co od nich znám, je na mě příliš alternativní. Ovšem na koncertě je to o něčem jiném. Temná póza Laibach, energický zpěvák s docela nelidským zpěvem a parádní nářezová muzika kapely – pro mě jednoznačně překvapení a nejlepší kapela večera. Hráli také nejdelší dobu a tamtamy povídají, že to byl pravděpodobně jejich poslední koncert – kvůli zdravotním důvodům.
Koncertu se též zúčastnila polská punková ekipa z Londýna, taktéž jsme potkali kolegu ze Slovenska, lehce pokonverzovali se známými, vyřídili obchodní záležitosti a odjeli do hajan. Menší kulturní šok nám způsobil nekuřácký klub, a světe div se, fungující klimatizace. Podobala se spíš než decentní výměně vzduchu, středně silnému uragánu, inu jiný kraj, jiný mrav. Angličtí punkáči, nebo spíš angličané obecně, mají větší dávku zdvořilosti, nebo možná Češi si dokazují něco, co sami nejsou. Žádný rozhrnovací buldozer ani karate pogo se nekonalo. Věkový průměr návštěvníků koncertu byl pochopitelně vyšší než českých obligátních 17 – 19 let. Hrubým odhadem třetina návštěvníků pamatovala účastnící kapely v jejich „zlatých letech“. Tolik kulturní šok ve zkratce.
Tak jako tak, anglickou scénu není nutno si příliš idealizovat. Někomu se líbí, někomu méně, a co si budeme povídat, jestli se vám lepí boty v rozlitém pivu k zemi, je vcelku jedno, jestli je to v Brně na Yachtu, na koncertě u Havlíčkova Brodu nebo v londýnském klubu. To, že punkáči nosí zádovky Conflict nebo SPS bych přisuzoval spíš tomu, že obě kapely mají velký vliv na místní scény, než jejich dobrosti či špatnosti. Větší míra vnímání reality určitě nikomu, v ČR speciálně, neuškodí. Ovšem koupit si od známého první singl Subhumans za 3 libry se vám těžko podaří v Brně na Yachtu, avšak v Londýně vcelku bez problémů.
Pawel