TOUR REPORT: Blind Pride + Godot Youth minitour 2018

♣ Intro ♣
Sotvaco jsme s BLIND PRIDE v lednu 2018 nahráli první demo kazetu a odehráli první koncerty, začali jsme přemýšlet o nějakým výletu do zahraničí na podzim. Volba padla tak nějak logicky a spontánně na Balkán, přičemž původní cílová destinace byla Makedonie. Ta je ale ne úplně blízko, takže plán byl jet cca 10 dní. Všechny tyhle záměry ale hatí Kraťas, kterej stačí ještě na jaře jet na 3 menší turné s jeho dalšíma kapelama a vybírá si tak drtivou většinu dovolené. Smiřujeme se teda s mini tour na 4 dny do trochu jinejch krajin. Hlavní věcí k řešení bylo, kde sehnat dodávku a kterou kapelu sebou na vejlet přibrat. Původně jsme se domlouvali s kumpánama ze LŽÍ, leč Gusta si časem uvědomuje, že v tu dobu (začátek září) bude v Anglii na chmelu (kam stejně nakonec nejel hehe). Volba teda padá na bratry a sestru ze zkušebny GODOT YOUTH. Dodávku se zavazuje pořešit Pája, první dvě možnosti nevycházejí, ale třetí už jo a ještě ta nejlevnější a nejnovější, paráda. Platíme 1000 kč za den za pronájem, což je do devíti lidí pohoda, navíc ani nemusíme platit pojištění. Co se týče koncertů, tak s Kraťasem rozhazujem sítě po našich kámoších a kámoších kámošů, a i přes počáteční komplikace se nakonec daří domluvit vše, co jsme potřebovali. Na poslední chvíli se pak ještě vtíráme na koncert ve Vegalité, jakožto generálku před odjezdem za hranice. Osa tour teda nakonec vypadá takhle:

středa 5.9. Brno (ČR)
čtvrtek 6.9. Vídeň (Rakousko)
pátek 7.9. Bratislava (Slovensko)
sobota 8.9. Ljubljana (Slovinsko)
neděle 9.9. Treviso (Itálie)

♣ 5.9.2018 Brno – Vegalité, + TRASHCAT ♣
Nápad přifařit se na tenhle koncert vznikl z toho, že tu měl původně hrát i polskej crust punk SOCIAL CRISIS, s nimaž jsme měli hrát i druhej den ve Vídni. Pár dní před gigem ale z Polska přichází špatná zpráva, a sice že kytarista dostal přes držku, skončil v nemocnici a SxCx museli celý tour zrušit. Do Vegálu dorážíme s předstihem, tak nějak nachystáme věci a během čekání se věnujem kecání s kámošema a popíjení piva. Někdy o půl deváté jdeme pomalu zvučit, není kam spěchat, když jsou dnes nakonec jen dvě kapely (GODOTI nechtěli tenhle koncík na poslední chvíli hrotit). S Wiky zakládáme předkoncertní rituál a jdem si dát před hraním panáčka. Tom Yacht nám udělá vynikající zvuk, takže se nám hraje fakt dobře. Dokonce ani nic nekurvíme a dáváme si poprvé naživo nejnovější vál “Migréna”. Ten teda popravdě nemáme ještě moc dobře nazkoušenej, ale dnes se daří. Takže za mě generálka dopadla na výbornou, samozřejmě škoda (hlavně kvůli TRASHCAT), že nebylo moc lidí (tuším 20-30 platících), ale to je poslední dobou problém na většině koncertů v Brně. Akcí je hrozně moc, lidi jsou přesycení a hodně si vybírají. Ale tak furt lepší, než kdyby tu byl jeden koncert za měsíc. Po nás teda TRASHCAT, hitovej punk rock z Anglie se členem THE RESTARTS. Na mě je to teda většinou až moc melodické a sladké, navíc hrajou hrozně dlouho, takže dávám jen pár songů. Ale týpky to evidentně baví, stejně jako většinu publika, takže vše v pořádku. Jelikož sem dnes dorazil Prochy (kytarista GODOT YOUTH), tak následuje výživná afterparty na baru a opakované připíjení na zdar našeho tour.

♣ 6.9.2018 Vídeň – Venster99, + VOLXMASSAKA ♣
Ráno se budím jaksi zbytečně brzo, ale usnout už nemůžu, tak se povaluju a sbírám síly na další náročný dny. Následně se pobalím a ve 2 valím na zkušebnu, kde máme sraz s většinou brněnské sekce. Proběhne tradiční tetris, vezeme s sebou celej backline. Zatím to je v klidu, ale když si uvědomím, že budem nabírat ještě 3 lidi s báglama a Kraťasovejma věcma na bicí, tak si to neumím moc představit. No nic, naloďujem se a jedem vyzvednout Markét (zpěv GxYx), která má ještě podvrtlej kotník a fešnou berli, a následně k Avionu, kde by měl za chvíli skončit v práci Bany (basa GxYx). Čekání na něj využíváme k nákupu nějakýho jídla a hlavně zásob pitiva. Nabíráme Banyho, načínáme první cidery a pivka a valíme na Znojmo. U zkušebny DIS-K47 probíhá menší prostorová reorganizace a i když máme hafo věcí pod nohama vepředu, tak se kupodivu nakonec vlezlo všechno. Krátká cesta do Vídně utíká rychle, parkujem před Vensterem a za 5 min. přichází i pořadatel dnešní séance Gábor. Potkávám tu i týpka a dvě holčiny z Vídně, co u nás nedávno spali po koncertě DAYS ́N ́DAZE v Bajkazylu a následně s náma jeli do Jeseníku na Smrťák fest. Ukazuje se i Paaya Festa a Kraťasův kámoš Boris, Slovák žijící ve Vídni, jeden čas žil i na Pankahyttnu. Času je díky absenci SOCIAL CRISIS ještě habaděj, takže vděčně přijímáme nabídku bezednejch zásob piv pro kapely z barové ledničky a dáváme se do řeči s Gáborem. Venster99 si pronajímá a provozuje partička cca 10 místních punx, každej má na starosti něco, dělají koncerty prakticky každej den a jsou schopni se tím uživit, respekt. Co jsem koukal na plakát měsíčního programu, tak v září tam hráli ještě třeba RIISTETYT nebo MOSCOW DEATH BRIGADE z těch známejch jmen. S kolegama se domlouváme, že dnes budem s BLIND PRIDE hrát jako druzí, tzn. celkově poslední. Zvukař trvá na tom, ať si jako hlavní kapela večera (haha) uděláme zvukovku hned na začátku. To moc nechápem a vůbec se nám do toho nechce, ale mistr zvuku je neúprosnej. Tak jakože začnem zvučit a lidi začnou pařit, tak si říkáme, že to odboucháme hned z fleku. Zvukař nás ale žene pryč z pódia, že ne ne. Kurva lidi rejpou, že co jsme za celebrity, tak se jim snažíme vysvětlit, že to fakt není z našich hlav hehe.
Pak teda už konečně jako první začínají místní VOLXMASSAKA a přijde mi to nějaké divné. Následně mi Boris vysvětluje, že z kapely VOLXMASSAKA je tu v dnešní sestavě jen zpěvák. Tomu se přes léto jaksi rozlítal zbytek kapely po světě, tak sebral úplně jinýho bubeníka a kytaristu, co spolu chodí hrát, ti si hrajou svoje a zpěvák do toho valí texty VOLXMASSAKA. No, budiž, jako úplná tragédie to nebyla, ale ani nic světoborného. Publikum je už v tuto časnou hodinu solidně společensky načlé, takže pogo probíhá, dokonce se mezi dvěma nejvíc šrotovejma týpkama transformuje v menší šarvátku, ale nic velkýho. My pro jistotu načínáme láhev borovičky, ať zapadnem do okolních kulis a společnosti. Jako druzí jdou na věc GODOT YOUTH a stejně jako každej další koncert je to fest dobré! Lidem se to též líbí, občas i paří, celkově tu může být, co já vím třeba 30 platících? Nakonec teda my, hraje se celkem fajn, až na to zkurvené pódium (ok třeba půl metru, ale i tak), odezva z publika skvělá. Dokonce než si pobalíme apec, tak nám Bany prodává 6 kazet, super! Následuje pacifikace plechovek z lednice, večeře – krom nic moc guláše i spousta čerstvýho ovoce a zeleniny – a posléze borovička, s kterou nám pomáhá i Gábor. To se na něm při cestě k němu na byt docela podepisuje, většinou pospává, pak nás párkrát směruje do jednosměrek a tak. Nakonec k němu ale trefujem, ustýláme si na zemi v jediným pokoji jeho bytu, meleme kraviny a tím budíme jeho přítelkyni, která spí nahoře v patrové posteli a ráno vstává do práce, sorry.

♣ 7.9.2018 Bratislava – Kulturák ♣
Po probuzení se koukáme na sprchovej kout, kterej je přímo v kuchyni naproti lince. Nevím jestli ho někdo zkouší, zato vím, že s Kraťasem děláme uvážlivé rozhodnutí, že dáme tour bez koupele či sprchy a vůbec hygieny. Zbytku posádky trošku tuhne ranní úsměv na tvářích. Dáváme kafe, čaj, dopíjím posledního panáka borovičky, loučíme se s rozbitým Gáborem a valíme se mrknout do města. Jdeme po nábřeží Dunaje, všude pěkný graffiti, živej plotek z nákupních košíků, ve kterejch je hlína s kytkama a podobný sympatický věci. V centru očumujem nějaký pamětihodnosti a pak si jdem koupit snídani do obchodu. Je tu velkej výběr veganskejch pomazánek, k tomu pečivo a ovoce, spoko. Jdem to sníst opět na nábřeží, já pak jdu zkusit hodit pár tempíček do řeky, protože je neskutečný horko. Nohy mi ale při vstupu do Dunaje ledovou vodou totálně trnou, takže to vzdávám. Při zpáteční cestě k dodávce ještě potkáváme soundsystem, kterej na nábřeží takhle při poledni rozjíždí párty, a dáváme fotosession u velkýho gráfku Zona antifascista. Pak už zvedáme kotvy a nabíráme směr Slovensko. Přejezd do Blavy je kratičkej, parkujem u klubu Kulturák a jdem mrknout dovnitř. Tady se teprve chystají věci na bar, organizátoři nikde, tak jdem zase na procházku s cílem najít nějakou vegan vývařovnu. Nacházíme Balans bistro, tak usedáme, já nejsem nadšenej z výběru jídel, nikdy jsem nechápal tady tu burger a obecně fast food mánii. Nakonec si vybírám pikantní quesadillu s hranolkama a je to totálně popiči! Tortilly zapečený s vegan sýrem, fazolema a zeleninou jsou naprosto úžasný, celkově co si kdo dal, tak vypadalo moc pěkně a prej i chutnalo výborně. Dokonce i Markéta aka Mlsná kočička aka největší vegan frfňa na světě se tváří spokojeně. Rozhodně doporučuju navštívit, když vás v Blavě přepadne hlad. Po luxusním pozdním obědě se vracíme do klubu. Stále se nic moc neděje, tak aspoň kecáme se dvěma majiteli Kulturáku. Jsou to sympaťáci a povídají, že je klub teprv v začátcích, ale že by tu chtěli vytvořit zázemí pro nezávislou kulturu, veganský večeře a hody a podobně. Majitelé jsou fajn, to se satanužel nedá říct o dnešních pořadatelích. Ti se časem dostaví, ale že by měli zájem se s náma aspoň letmo seznámit nebo se aspoň představit, to teda nee. Tenhle divnej přístup prostupuje celým večerem – nedostali jsme žádné jídlo, pití a vlastně nakonec ani éčko na benzín. Jakože zcela chápu situaci, že se koncert řešil na poslední chvíli (Kraťas nechtěl mít day-off), nesehnala se žádná místní kapela jako support a došlo asi 10 platících. Kdyby borci došli, řekli: „Zdar já su XYZ, bohužel došlo málo lidí, nestačí nám to ani na vyplacení zvukaře, na free drinky jsme taky neměli love a na jídlo jsme jaksi zapomněli, sorry,“ tak oukej, nemám problém. Ale takhle mi to přišlo trochu trapný. No ale že by nám to žíly trhalo to zas ne, před koncertem začínáme okupovat bar, z rituálního jednoho panáku před koncertem je jich dneska tak 5. Posilněni jdem na stage, která je kolem dokola oblepená odhlučňovacíma deskama, co bývají ve studiích, takže zvuk je křišťálovej, což pro mě teda není úplně ideální stav. Ale tak odehrajem si svoje, přenecháváme plac Godotům a jdem se věnovat vypíjení baru. Na set GxYx už jsme s Kraťasem hodně ve formě, takže pácháme dvoučlenný stage diving, “hromadný” válendy, prolízání mezi nohama apod. Nicméně Godoti to zase zabíjejí, i ten vyšperkovanej zvuk jim sedí. Po koncertě už je to čirá dekadence, během které usínám na zemi uprostřed sálu. Zbytku se prej pořád chodí někdo ptát, jestli jsem v pohodě, až Lubko (basák RIGHT TO KILL/MUNICIA, u kterýho dnes spíme) bere lihovku a čmárá mi přes prdel uklidňující motto „On je v poriadku“. Z cesty k Lubkovi na byt si pamatuju jen, že visím v šalině zavěšenej za nohy hlavou dolů z těch šprušlí, za který se normální lidi drží rukama, aby nevanglovali.

♣ 8.9.2018 Ljubljana – Metelkova město, Gromka + DEGRESS, STRATEGIA TENSIE ♣
Ráno je krušné do té míry, že nemám chuť ani snídat borovičku, pro kterou ještě v noci ta otrlejší část naší výpravy zamířila na benzínku. Někdo dává ranní hygienu včetně sprchy (většina GODOT YOUTH), někdo se po sobě válí v chodbě a mele nesmysly (většina BLIND PRIDE). Wiky coveruje a přezpívává jeden godoťáckej hit a její verze s refrénem „prádlo, to prádlo, to prádlo musím prát!“ se stává evergreenem zbytku turníčka. Poté hromadná káva, čaj a snídaně, rozlučka s Lubkem a cesta na šalinu ke klubu pro aparát. Banymu se definitivně potvrzuje blbá zpráva, že musí nečekaně a neplánovaně do práce, takže namísto do Lublaně jde na bus zpět do Brna, škoda kurňa. Jde/jede s náma i Miško, kterej s náma spal na bytě a kdysi hrál v kapele DISTANCE TO EMPTY. Ten se od rána vydatně věnuje naší borovičce a s každým dalším lokem v šalině z něj lezou veselé historky o bratislavském punkovém životě. Když odjíždíme od Kulturáku, tak se s ním loučíme a pobaveně sledujeme, jak se odzmítává domů, přičemž šířka chodníku je pro něj dost neuspokojivá. Nás čeká přejezd do Lublaně okolo 400 km, což mě moc netěší, jelikož mi po včerejší párty není moc dobře. Kraťas s Wiky hned v tuto polední hodinu načínají láhev rumu a při jeho popíjení nás baví historkami ze života. Když zrovna nepospávám, tak se chlámu. Ti dva démoni se mi furt snaží vnutit rum, tak si dávám challenge, že jako správný gentleman do 5 nepiju, tak dávají pokoj. Než Kráťu napadne, že si zahrajem slovní fotbal na klasické znojemské téma “mašťárna”. To si nemůžu nechat ujít a odměnou je mi léčba nevolnosti salvami smíchu. Někde před rakousko-slovinskejma hranicema stavíme na benzínce, volám domů mé milé a pak už je 17:00, takže otvírám první pivo, ze kterýho málem hážu kosu, takže ho ani nedopíjím a přesedlávám na borovičku, ke které se Wiky s Kraťasem uchýlili, když jim došel Božkov. Kocour posílá dokola i svůj luxusní rum, co dostal k narozkám, už si nepamatuju název, ale byla to fakt dobrota. Slovní fotbálek se zvrhává nejprve od jednoho slova k celým souvětím, následně od téma “mašťárna” na “gore”, to už je trochu moc, ale naštěstí už jsme v Lublani. Parkujem před Gromkou, Kraťas s Wiky vypadávají z dodávky v ne moc použitelným stavu. Seznamujem se s Dunjou a Jasnou, který to tu mají dnes na starosti, ukazujou nám backstage i se spací místností pro kapely a jdem si prohlídnout Metelkovo mesto. Jde o zasquatovanej areál bývalejch kasáren, který byly obsazený na začátku 90. let (tuším že 1993). Takže se jedná o víc budov, v kterejch jsou nyní různý kluby, galerie, infoshopy, dílny apod. Za ty leta už se Metelkova prakticky zlegalizovala, celej areál je hodně hezky vyzdobenej a upravenej, jde vidět, že tu působí i spousta umělců. Jediný, co mi tu přišlo na hovno, byla početná enkláva různejch dealerů, co tu všude zevlujou. Během 10-minutovýho procházení areálu nám asi 5 maníků nabízelo vše od marihuany po herák. Trochu zvláštně pak působilo, když na baru v Gromce byly letáčky s názvem ve smyslu „Podporuj Metelkovo – nekupuj tu drogy“ a v backstagi mi nabízí Dan z DORNATA a Rafal crew, která se o Gromku stará, lajnu speedu… No nic, Pája jde domluvit našemu alko duu, že už by se mohli krotit, ať si tu neuříznem ostudu, a následně se poflakujem po venku, zatímco vevnitř běží promítání dokumentu Slave to the Grind.
Pak to rozbaluje první dnešní grupa, a sice DEGRESS. Pro mě docela tuctovej grind/crust s přídavkem metalu, navíc hrajou dost dlouho, tak jdu radši zevlovat ven. Potkávám Liska – dalšího člena DORNATA, kterejm jsem dělal v pondělí před naším odjezdem koncert ve Vegálu s DISTRESS, tak se odebíráme na panáčka. Jako druzí pak hrajou STRATEGIA TENSIE, který potkáváme v backstagi, jak se oblíkaj do kostýmů a balaclav. Po otázce co hrajou je nám řečeno že trap, k čemuž je nám po našich nechápavých pohledech podána i stručná charakteristika tohoto stylu. Vesměs jde asi o fúzi hip hopu a dubu, co jsem tak pochopil, a v případě SxTx s anarchistickejma textama. Jdu mrknout na pár válů a je to dobrý, evidentně jsou tu mezi lidma i hodně populární, zpívaj s nima texty a tak. Mezitím stačíme i povečeřet štědrou hostinu – pohankový rizoto úplně bez chuti, ale když se osolilo a polilo chilli omáčkou tak bylo dobrý, cosi sladkýho a ještě moc dobrý tortilly. Když už jsem u těch lidí, tak Gromka je plná, tenhle víkend je totiž výročí obsazení Metelkove, takže návštěvníků fakt hodně. A GODOT YOUTH si to užívají i bez Banyho. S Prochym a zvukařem propojujem jeho a můj aparát, takže zvuk je dost hutnej a basa tam ani moc nechybí. Jen bych se opakoval, opět skvělej set a zasloužená odezva publika. No a pak BLIND PRIDE, na tenhle koncert jsem se těšil nejvíc a nakonec jsem si ho i docela užil. Kraťas po příjezdu přestal chlastat a tuším si dal i šlofíka, na rozdíl od Wiky haha, ale její zpěv jsem ze své pozice moc neslyšel, takže v pohodě. Až teda na poslední dva vály, kdy skočila pod pódium, pod kterým nešla vidět a ozývaly se jen umírající výkřiky. Postupně se přesunujem na after do backstage (mimochodem na zdi visí fotka SEE YOU IN HELL vytištěná do podoby obrazu), všichni tasí svoje chlasty a děláme si velice příjemnej dýchánek. Vrcholný dojem zanechává hlavně sváteční pijanka Pája aka Naše Královna, zabalená místo královského hermelínu do naší kapelní plachty, v obou rukách tequilu místo žezla a na hlavě tortillu namísto koruny. Pozdě v noci pak přesun do vedlejší ložnice a kómat.

♣ 9.9.2018 Maserada sul Piave – In Veneto There Is No Law vol. IV + MESSA, HORROR VACUI, THE BELLICOSE MIDS, CANCER SPREADING, CIORAN ♣
Vstávání je dnes z těch příjemnějších, stejně jako milá snídaně s místní Rafal crew, kecáme, jíme, pijem kafe a cider. Po snídani se s místníma sympaťačkama loučíme a vyrážíme. Nezbytná zastávka v shopu na doplnění alkoholu, jelikož včerejšek nepřežilo lautr nic. Hledáme pochopitelně borovičku, s Prochym ji nebo něco dost podobnýho dokonce nalézáme a tak spokojeně vyjíždíme z Lublaně. Při prvním loku ze zakoupené velmi elegantní lahve se ale všichni shodujem na tom, že je to to nejodpornější pití, co kdy v životě navštívilo naše útroby, chutná to jak leštěnka a smrdí třikrát tolik. Zlatá alpa. U Trevisa jsme měli být údajně ideálně kolem poledne, jelikož si Italové potrpí na společnej oběd se všema kapelama ještě před koncertem, ale to je pro nás čirá utopie. Dorážíme zhruba kolem 3., vyskládáme cajky, jdem si pro pivo a pak rovnou na pódium.
S BLIND PRIDE to dneska celé startujem, pár lidí už si sem cestu našlo a zvuk je v pohodě. Jediná, zato zásadní chyba se udává ke konci setu, kdy mi ze zámku, kterej kurtuje pás ke kytaře, aby z ní nepadal, odlítává šroubek, co to celé drží. Samozřejmě ho nemůžu nikde najít, tak si sedám na zem, dáváme ještě jeden vál a serem na to. Škoda, museli jsme vynechat 2 songy, což z našeho už tak nedlouhýho setu dělá tak 10 minut rozloučení se s tour. Po nás GODOT YOUTH si poslední gig výletu užívají víc, opět skvělá práce a zaslouženej potlesk už trošku početnějšího publika. Konečně se taky dočkávám věhlasného nápoje jménem borghetti, o němž Kraťas básnil celou dobu. Je to likér z pravýho italskýho espressa a když tu hráli loni DIS-K47 s MORAL HANGOVER, tak se bubeníci obou kapel do tohohle pití tak zamilovali, že jich místo doporučenejch 3-4 (díky vysokýmu obsahu kofeinu) vypili i přes zhrozené pohledy barmanek každej 10. Navíc si jaksi popletli italský slovíčka, takže chodili k baru s objednávkou „Due borghettii, buongiorno!“ a vůbec nechápali, proč se jim taljáni smějou. Při vykecávání u dodávky Wiky z ničeho nic dostává amok, chápe se díry na mém triku a cupuje ho na cucky, všichni na ní nechápavě koukáme, co jí hrabe, odpovědí jest jen šílený smích. Ok, snažím se trosky mého oblíbeného NAUSEA (!!) trička zavázat do podoby římské tuniky, ale lidi, co chodí kolem, na mě koukají jak na kreténa, což se jim vlastně nedivím, když mi mezitím naše milá zpěvačka stačila rozervat na cáry i kraťasy. Takže se i přes Kráťovy protesty musím převlíct do nechutně čístýho a voňavýho trika. To mi vydrží asi 10 minut, protože Wiky její nový koníček evidentně velice nadchnul, a tak padá za oběť i triko AMEBIX (to už nemůže být náhoda, ta cáklá street pankerka nemá ráda crust!). Tentokrát se ale nedávám zadarmo, ukořisťuju její botu a vysílám ji na střechu asi 5-metrovýho stanu, ve kterým se hraje. Následující pokusy o její sundání dopadají stejně komicky jako neúspěšně, takže Wiking zbytek večera absolvuje kulhaje o jedné botičce.
No, abysme se dostali i ke kapelám, co tu dnes hrály (za pořadí neručím) – italští CIORAN nám předvedli, jak moc nudně se dá hrát death metal. Takymístní MESSA byla mnohem lepší, viděl jsem je už loni na No Sanctuary festu, tam jsem si na tom celkem ujel, tady na to ještě za světla nebyla úplně ta správná atmosféra. Ale jinak kvalitní sludge/doom metal s krásným ženským zpěvem. HORROR VACUI taktéž Itálie, taktéž loni No Sanctuary, post-punk akvizice ze stáje Agipunk records a výbornej koncert. V podobnejch vlnách brouzdali i amíci THE BELLICOSE MINDS, dokonce přímo z Portlandu, a stejně jako předešlá kapela vynikající. Tohle všechno hrálo na hlavní stagi, nicméně tu byla ještě jedna a to přímo na zemi před barem. Tam to jako jediní za tento večer rozbalili CANCER SPREADING a byl to nehoráznej námrd! Stenchcore crust mašina z Modeny to hrne už přes 10 let a jde to kurva znát, našinci snad znají z Play Fastu, popř. splitka s FATUM (to jsem neslyšel ani nepamatuju, hned to jdu hodit na gramec) nebo x samostatnejch vinylů. Přestože z desek mě to moc neba, naživo je to mayhem, zvěřím mezi ostatníma punx a jsem v sedmým nebi. Někde mezitím nás organizátor Jack odvádí na večeři a koukáme jak puci – prostírání, naleštěný příbory a všechny tyto pičovinky, Italové holt vědí, jak má vypadat kultura buržoazního stolování. Cpeme se dobrotama a následně se jdeme věnovat zapíjení uplynulejch krásnejch 4 dní vším, co se nám dostane pod ruku. Při jedné objednávce na baru nalézáme i jakousi bezprizorní lodičku (jako botu), tak ji zabavujem pro Wiky, která v mezičase stihla přisednout ke Koppovi z Agipunku, s nímž se snaží vést zajisté velice inteligentní debatu, ve které se nápadně často opakuje „Koppa, kopa hnoja!“. No nic, my se radši venku zakecáváme se členy THE BELLICOSE MINDS, z nichž se klubou velcí sympaťáci, stejně jako ze všech místních punx, kteří nám furt cpou nějaká vína všelijakých barev, což je v kombinaci s pivem, ciderem, borghettama, jäggerem a naší odpornou rádoby borovičkou celkem vražda. Někdy kolem půl jedné zjišťujem, že zítra musíme z areálu vypadnout max. v 8 ráno, oh my fucking dog… S vidinou brzkýho vstávání dopíjíme poslední drinky a jdem se zabivakovat do stanů. Po cestě teda ještě jdem ulovit Wikingovi botku, kterážto akce se zvrhává v celkem dobrý sit-com. Hrací stan už byl zavřenej, takže nejdřív musíme podlízt dovnitř, následně se dozvědět, že ze zábradlí pódia na střechu nedosáhnem ani náhodou. Naštěstí opodál čertvíproč trčí štafle, které instalujem na pódium a s pomocí smetáku (kterej tam taky vůbec nevím proč byl) zespodu bušíme do střechy, než se střevíček konečně uráčí spadnout ze střechy dolů. Popelka hadra, mission completed, akrobacii taky učiněno zadost a tak můžem jít s klidným srdcem spát.

♣ 10.9.2018 Maserada sul Piave → Brno – zlo a očistec a outro ♣
Po 7. ranní se nějak začnem snažit povylízat z apartmánů, někomu to jde líp, někomu hůř a mně absolutně blbě, se zbylýma dvěma alko-třetinama BLIND PRIDE se jdem hromadně vyzvracet. Takový ranní team-building. Namačkáme se do dodávky a vyrážíme na strastiplnou cca 700-kilometrovou cestu domů. Celou dobu je mi neskutečně blbě, ten včerejší sedmi-ne-li-více-boj mi dal kurevsky zabrat. Snažím se teda pospávat, ale moc to nejde. Jediná zajímavá věc se stává, když stavíme na benzině ještě někde v Itálii, kde zabírá dobře třímetrovej regál výstavka piv a vín s názvy jako “Sieg Heil”, “Adolf Hitler”, popř. s portréty jiných filantropů jako Mussolini, Stalin, Lenin, Franco atd. Veškerý dojem podtrhává cedule se zákazem focení, na kterou ale někteří z nás moc nedbají. Seňor na kase to má stejně v piči, siesta über alles. Další z posádky dokonce kupují některé tyhle tovary jako suvenýry domů haha. Po pár set letech pekelných muk jsme ve Znojmě, vyhazujem Kráťu a pak jsme po 12-ti hodinách slavnostně v Brně! Srdceryvně se loučíme a z posledních zbytků sil se odpajdávám domů. Prochy se se svým neutuchajícím úsměvem vydává na koncert do Mýdla, respekt ďáble! Pája jede
ještě s dodávkou až do Prostějova, nehynoucí respekt! Hlavně za ten úklid dodávky druhej den haha. Díky moc GODOT YOUTH za skvělou společnost, Páje za půjčení dodávky a řízení, Vojtovi a Kraťasovi za odřízení valné většiny cesty, všem kdo nám zorganizovali koncerty, dali najíst, napít a nechali u sebe spát.

„Enthusiasm the only reason
Continuation is our dedication“
(HERESY – Network of friends)

Panda

https://bandzone.cz/blindpride
https://godotyouth.bandcamp.com