Trauma 84 + Moral Hangover – italské turné


REPORT:

TRAUMA 84 / MORAL HANGOVER – Cold as fuck tour


Brno  (20.3.2018)

Na přejezd z Brna do Grazu jsme to měli vymyšlený dost těsně, protože jsou mezi námi celebrity, které musí ještě po práci dojít dom, udělat si vlasy, v klidu se vykakat, najest se a pak až se může jet. Občas jsou mezi námi i ti, co se den předtím najebou jak kráva a tak trumfnou i modela z Moral Hangover, kterej si potřeboval udělat ty vlasy jak už jsem zmínil. Nicméně s půlhodinovým zpožděním vyjíždíme dodávkou nějak před šestou a těsně před devátou jsme v Grazu, jak nám bylo stanoveno.

Graz  (20.3.2018)

První zastávka je v malým, ale celkem sympatickým klubu jménem Sub a hrajou tam s nama Němci Kettenfett, kteří hrajou první a který potkávám v backstage, jak se fyzicky rozcvičujou. Teda vlastně, rozcvičoval se jen kytarista, kterýho jsem se v dobré víře zeptal, jestli je bubeník, když se rozcvičuje a on na mě s vražedným výrazem, proč by jako on měl být jako bubeník. OK, snažit se konverzovat z povinnosti není úplně moje parketa, tak už mlčím a od přátelštějšího týpka za ním se dozvím, že bubeník je on a to ikdyž se nerozcvičuje a je tlustej. Takže OK, pokud má někdo atletickou postavu a někdo je tlustej, tak to nutně neznamená, že ten s atletickou postavou bude bude bubeník a ten tlustší kytarista. Píšu si do deníčku.

Němci začínají hrát jako první a není to úplně špatný. Ten nasranej kytarista si valí dobrej rock n roll / punk a bubeník je taky celkem zdatnej. Snad bych jen dodal, že hrajou celkem dlouho, což je problem mnoha kapel. Nicméně já vyrážím směr backstage a jdu si užít fajn pohoštění, kterýho pro nás připravil Erikův maďarskej kamoš a pořadatel Laci (Strafzplanet, Rivers Run Dry), u kterýho později i spíme. Kus-kus s jakousi tomato omáčkou, ve které je všechno možný + dobrej zeleninovej salát potěší a tak se líp sedí a čeká na hraní. Až borci dohrajou, tak jdeme na řadu my s T84. Ze začátku mi přijde, že to má celý hroznej zvuk a fakt jsem z toho nebyl nadšenej, ale lidí bylo na místě přijatelně a dokonce aji kejvali hlavama. Když jsem to pak počítal, tak jich bylo něco přes 30. Což už začínám brát jako potěšující na neznámou kapelu z Česka. Po koncertě si od nás dokonce i pár lidí koupilo kazetu a proběhla i nějaká pochvala, což je motivující. Po nás se na řadu hrnou Moral Hangover. Co k tomu říct? Standartní MH set, neurazí ani nenadchne. Jen teda až u Moral setu se fakt přesvědčuju, že v klubu je dobrej zvuk a že to na kokot zní jenom na hracím místě. Což mi potvrdil i kytarista MH Filip Skinhead, kterej hnedka po hraní říká, že to tam je totalně na piču a zvuk byl strašnej. Uklidňuju ho, že zvuk byl v pohodě.

Chvíli se zdržujeme v klubu, kde dostaneme dostatečnej cesťák a valíme spát. Moral a Kraťas, kterej s náma jede taky, jdou do samostatnýho bytu, kde není dokonce ani majitel, což není úplně dobrý a Trauma + řidič David jde přímo k Lacimu, kterej se o nás postaral fakt velice pěkně, za což jsem vděčnej. Ráno nás čeká super veganská snídaně v podobě avokádové pomazánky s pečivem, marmelády s pečivem a zeleniny. Prostě něco, co jsem si nedopřál několik let vzhledem k tomu, že většinou snídám jenom  kávu.

Po snídani jedeme pro Moral část, kde se opět stane to samý. Většina Moral je na místě, ale Sid Vicious chybí. Asi zase kaká nebo si dělá vlasy. Po té co se Sid zjeví se jede do klubu pro věci a valíme směr Montebelluna.

OK, nejelo se hned do Montebelluny, předtím jsme se zastavili v malým městečku jménem Udine, kde se Bubák rozhodl, že dokoupí zásoby pičovin a Perla chtěla speciální čínskou restauraci na jakýsi specialní čínský jídlo. Povídat jak dlouho jsme hledali parkování a objížděli město nebude třeba, tak snad jen dodám, že Bubák si ve finále nic nekoupil a Perla v činské restauraci taky nebyla. Takže zastávka v tomhle hnusným a  divným městě pro mě sloužila jen k tomu, abych zjistil, že v Itálii mají turecký hajzly, kde se jako civilizovanej člověk nemůžu v klidu vysrat.


Montebelluna  (21.3.2018)

Do Montebelluny přijíždíme někdy kolem osmé, kde nás vítá hafo přátelskej týpek a organizátor tohohle koncertu jménem Jack. Co pro mě bylo dost překvapení bylo, že Jack uměl celkem česky. Prej chodí každý pondělí na hodiny češtiny. Sice nevím, co ho k tomu vede, ale respekt! 🙂 Hráli jsme v takové malé restauraci, ve které bylo hnedka další překvapení. Většinou, když někde hraju, tak su zvyklej, že v backstage najdu guláš, nahodím si to do talíře a najím se (a na tom není nic špatnýho!). Tady si nás posadili pěkně ke stolům, přišel číšník, začal chystat, stoly, utěrky a vidličky a já nestačil koukat. Chvíli na to přišel zase a donesl mísy s těstovinama, hrnky s pivem, různý oleje a dresinky a my se nestačili divit. Skoro jakobychom byli nějaký celebrity. Když jsem se Jacka ptal co ho k tomu vedlo, tak říkal, že se tady chovají ke kapelám jakoby to byli jejich nejlepší přátelé, což je fakt milý a pěkný. Na místě se shromažďuje tak přes třicet platících a začíná první kapela s názvem Wild Sheep a já se nestačím divit. Vážně příjemná punkrocková pestrá záležitost s vlivama všeho možnýho od různýho ema, hardcoru až kolikrát po grunge. Celý to podle mě stálo na super kytaristovi, kterej hrál vyhrávky co lahodily mýmu uchu, a fakt šikovným a kreativním bubeníkovi. Druhá kytara a basa byly spíš pozadí. Co jejich show zkazilo byl fakt, že borci hráli hrozně dlouho. Teď bych měl asi popsat, jak jsme hráli my s Moral, ne? No nebudu to prodlužovat. Na Moral lidi pařili, na nás jen stali a koukali – takže pro mě žádná sláva. Po koncertě házíme věci do auta a jedeme chrápat do bytu k Jackovi, kde nás čeká takovej fajn “hotelovej apartmán”. Nachystáno několik posteli / matrací a nějaký jídlo, pití a trošku zima. Já jsem stále v módu, kdy vstávám v 6 ráno a chodím spát v 10 večer, takže dávám do uší sluchátka, přes xicht házím nátělník a snažím se usnout. Nejde to úplně lehce, protože určitá část posádky má ještě energii na to aby pařila, naštěstí ale asi tak po hodině usnu.  Probuzení je příjemný. Venku už svítí slunko a Jack bydlí v části, kde z balkonu vidíte na hory. On sice byt ráno opustil, protože musel do práce, ale vzhledem k tomu, že pracuje patro pod náma, tak se někdy kolem rána na chvíli zastaví a nabízí kávu, čaj a další vymoženosti, což rozhodně oceňuju, protože potřebuju fungovat. Jack mizí a vrací se za pár hodin, kdy má od 12 – 15:00 siestu. Tentokrát si všimne, že mám na sobě tričko Zeměžluče a hned začne říkat, že je viděl onehdá na PodPáře a že je má rád. Na což mu kdosi říká, že tam hraju, tak jsme tak trochu kecali. Pak z něj ještě vylezlo, že má rád N.V.Ú. a E!E. Na což mu říkám, že N.V.Ú. respektuju, ale E!E už mi přijde jako sračka. Nicméně chápu, že pro člověka ze zahraničí co nezná například texty a pozadí kapely, to může přijít fajn. S Jackem se loučíme někdy před třetí, uděláme společnou fotku a jedeme do Boloni.

Než jsme odjeli na tour, tak jsem se bál co budu muset přetrpět v dodávce za hudbu. Kdo mě zná, ten ví, že crustu a disbeatu poslouchám minimum, a tak nejsem moc stavěnej na to tohle slyšet několik hodin denně. Naštěstí se staly dvě fajn věci. V autě bylo několik CD s discohitama z 80. a 90. let a DJ Sid Vicious pustil skoro všechno co jsem vypálil. Takže párkrát hrály Harum Scarum, Bishop’s Green, Beergut 100, Anti-Product, Leftover crack nebo Davovka. Jediný co mě fakt neprošlo byly Alkaline Trio. To by už tvrdí crusteři moc nedali.


Boloňa  (22.3.2018)

Znáte tu scénku z filmů, kdy za váma uprostřed ulice přijde hodně divnej týpek a mumlá na vás něco co zní jako “weed”, na což mu říkáte, že “weed” nemáte a on na vás nakonec jestli jako nechcete? Tak tohle přesně se nám stalo na ulici v Boloni, kdy za náma s tímhle požadavkem došel jeden divnej borec, jehož se hnedka chytl jeden nejmenovaný člen Moral Hangover, který s ním následně zašel do vedlejsi méně frekventované uličky, kde proběhla výměna trávy za nějaký ty eura. Tomuto členovi Moral Hangover se po užití drogy velice ulevilo a my jsme mohli pokračovat dál v nakupování a procházení města.

Squat XM24, kde hrajeme, jsem sice neviděl ve vyšších patrech, ale co se týkalo okolního prostoru budovy nebo přízemních místností, tak musím usoudit, že se jednalo o fajn záležitost. Nejsem si úplně jistej, jak to tam probíhá v jiný dny než čtvrtek, ale když jsme tam byli my, tak tam byl před squatem (ale zároveň v jeho prostorech) místní lokální trh, kde jste mohli najít spousta vína, zeleniny a ovoce, ale taky bohužel i maso. V druhé části venkovního prostoru byl bar, DJ’s a drobný občerstvení jehož výdělek šel na uprchlíky. Celkově to působilo hrozně přátelskou atmosférou a já se tam cítil fakt dobře. Víno je fakt naprosto jiné kvality než tady a svařák od místního dědouška byl lahůdka. Tak příjemnej pocit z alkoholu jsem neměl už hodně dlouho. Většinou bývám buď moc utlumenej nebo naopak nakoplej. Tohle byla fakt příjemná lahoda a můžu říct, že kdyby mi každej chlast vyvolával tyhle stavy, tak budu asi regulérní alkoholik. Tenhle večer se hraje v místním sklepě, kterej mne velikostně a rozdělením připomínal starý Vegalite na Cejlu. Původně to prej byla ale obří lednička na potraviny, což  poznávám podle těsnících  dveří, který  můžete najít v každým skladu kdejakýho hypermarketu. Krom nás hrajou ještě dvě místní kapely. Jedna je Rope a druhá Schifonoia. Obě hrály první koncert a přiznám se, že to bylo dost slyšet. Ani jedna kapela neuměla moc hrát, ale to jim samozřejmě nebránilo v tom, aby  každá hrála tak dlouhej set jako Moral a T84 dohromady. Koncert začal někdy po desáté, tak si můžete představit, jak dlouho jsme čekali. Nevim která z kapel to byla, ale jedna měla světlou stránku v tom, že mi trošku  připomínala  něco mezi Joy Division a starejma anglickejma Fallout. Nicméně ještě po tomhle večeru můžu říct, že to bylo zdaleka nejmenší čekání. Tentokrát jsme se dohodli, že začíná T84, a tak jdeme po dvou místních kapelách na řadu. Myslím, že platících bylo celkem dost, protože na předchozí kapely bylo totálně narváno. Na nás tam zůstala už jenom tak třičtvrtě sálu, ale i tak se dá o nějakých třech desítkách lidi mluvit, což je fajn. Začínáme a strhává se bordel. Lidi paří, baví je to, já mám dobrou náladu, tak občas kecám i opilecký žvásty mezi válama a na konci promluvil i Bubak. Vůbec nevadí, že neumí anglicky, stačí říct “This song is antifaschist… Bologna antifa” a lidi křičí. Ok, asi taky zjednoduším svoje proslovy na nějaký hesla. Dohráváme a já mám super pocit. Tohle byl pro mě nejlepší koncert celýho turné a už ho žádnej jinej nepřekonal. Ta kombinace atmosféry nočního trhu, stánků s chlastem, posprejované industriální atmosféry, pěkných italských holek a toho koncertu byla prostě pecka. Tady mi sedlo všechno. Co už bylo trošku horší, byla teplota při spaní. Už v průběhu večera jsme věděli, že budeme spát v jedné velké místnosti, kde je x matraček, ale kde jsou zároveň jenom kamna, s kterýma nikdo nezačal topit a který rozhodně nevyhřejou celou místnost. V průběhu večera začaly od Perly padat návrhy, že nekteří půjdeme spát do hotelu, protože v noci už byla fakt kosa a tam bylo skoro jak venku, nakonec jsme ale nešli a tak jsme si to dali pěkně na punk.

Ráno bylo příjemný, už bylo teplo a celej ten areál najednou působil úplně jinak. Všichni ostatní zatím spali zakuklení ve spacácích a já se procházel ve venkovních prostorách squatu. Stánky byly sbalený, bavící se lidi byly pryč, tma noci taky odešla a já s úsměvem a sluncem na tváři vzpomínal na včerejší večer a říkal si jak to bylo fajn. Jedinej problém v tuhle chvíli bylo to, že jsem se nemohl dostat z areálu squatu, protože nás tam zamčeli. Naštěstí jsem narazil na typka, kterýho už jsem si všiml několikrát za předchozí večer a kterej měl rozhodně co říct. Nepamatuju si, jak se jmenoval, ale mohl mít tak kolem šedesáti, měl pokerovanej celej xicht a aby toho nebylo málo, tak měl na krku ještě hákovej kříž. Jeho konverzace začala asi tak nějak, že se mi představil ptající se, jestli jsem z kapely a pak začal z ničeho nic mluvit o tom, že technoscéna je v troskach, protože všichni jenom fetujou a hudba stojí za hovno. Pak se mi podruhé představil, mlel ještě něco a pak se fakt představil ještě potřetí. Celou tu dobu stojíme u brány a já čekám až mi otevře, protože přece proto tam jsem. Borec mi říká, že je původem z Anglie a že se do Boloni přestěhoval někdy kolem roku 73. Chtěl jsem se ho zeptat, jak přišel k tomu hákenkrojcu, ale něco mi říkalo, že by to byla storka na dalších 5 minut a tak jsem už radši mlčel a nechal se vyhodit. Následovala procházka po městě, konzumace falafelu a sraní na invalidních hajzlech, kde jsem si jako civilizovanej člověk mohl normálně sednout a popřemýšlel nad svým životem. Kousek od squatu mě v jednom parku zastavuje další podivnej nedůvěryhodnej týpek, kterej mi říká, že mi sežene všechno co budu chtít, hash, crack a podobný sračky. To mu jen slušně poděkuju, řeknu mu, že mám všechno co chci a jdu dál – těch postávajících dealerů je tam na některých místech fakt hafo. Návrat do zamčenýho squatu a následný přelízání plotu, kterej se málem převalil na stojící auto taky stalo za to. Nicméně jsem se setkal s posádkou, která se už slunila na dvorku squatu, kde byl včera trh. Prohodíme nějaký řeči, přijde nám odemčít pořadatel, což je týpek z Crisis Benoit a valí se dal.

No a co bychom to byli za Čechoslováky, kdybychom se cestou nezastavili u moře? Zastávka by to byla vskutku krásná, kdyby jsme hodinu nehledali restauraci, kterou jsme opět nenašli, a tak ztratili čas, kterej se dal trávit jinak. Ale aspoň těch 10 minut u moře bylo pěkných. Fajn taky bylo, že jsem našel hladový okno, kde měli pizzu i bez sýru. Takže jsem si dal pěknou vegan žampionovou pizzu, která vlastně ve všech směrech chutnala líp než cokoliv, co jsem jedl v Česku.

Colline Maceratesi  (23.3.2018)

Další akci jsme měli hrát původně v Římě, ale to z nějakýho důvodu padlo, tak Erik sehnal koncík v jedné odlehlé vesnici v komunitním baráku, kde se vždycky sjedou lidi z okolí a u nich ve “stodole” dělají party. Najít samotný místo byla fakt celkem labužnická záležitost. I přestože jsme měli adresu od pořadatele, tak nás GPS vozila furt někam do prdele. A tak se třeba stalo, že jsme za tmy dojeli na dvůr k nejakymu dědovi, kterej v téhle večerní atmosféře spíš vypadal, že vytáhne motorovou pilu, zařízne to do dodávky a pak se pustí do nás. Naštěstí se ukazuje Erča a já se zas dozvídám něco co jsem nevěděl. Erik umí Italsky. Do toho se připojuje Kreny a občas tam taky něco žbleptne po Taliansku a situace je skrz automobilové okýnko vyřešena. Teda jasně, nevyřešila se úplně, protože jsme stejně zase dojeli do prdele, ale od dědy jsme tentokrát vypadli. Jedna věc, kterou jako majitel baráku na vesnici určitě chcete, je aby Vám ve večerních zatemněných hodinách na pozemek přijela neznámá dodávka, z ní vylezl někdo cizí a začal fotit Váš barák. Zvlášť v nějaké prdeli, kde auto přijede jednou za uherskej rok a baráky jsou od sebe půl kiláku. Tak tohle se nestalo u tohodle dědy, ale pro změnu o zastávku dál a fotícím provokaterem byl Erik. Z baráku se svítilo, někdo  na nás koukal a já furt čekal, kdy vylitne banda nasranych vidláků a dá nám co proto. Naštěstí se to nestalo, podle Erikovy fotky pořadatelé pochopili kde jsme a vyzvedli si nás.

Barák byl stará dvoupatrová cihlová chalupa, kde vrchní patro obývali místní punx a dole byl prostor pro koncerty a pro párty. Koncertni sál vypadal v podstatě trochu jako stodola. Jen to nebyla samostatná budova, ale bylo to součástí baráku. Po příjezdu jsme přizváni nahoru, kde se netopí a je tam tím pádem kosa jak prase. Seznámíme se s obyvateli domu, kde se s Erikem zakecáme s týpkem jménem Maio, kterej má label a distro Death Crush a s kterým Erik tuším vyměnil nějaký naše kazety. Kecali jsme o Obsence Extreme, o tom, že Pilsner Urquell není fakt nejlepší český pivo a tak. Před koncíkem se již tradičně dělá hromadná večeře, což je tady asi celkem normální věc a tak si už po několikáté dávám těstoviny. Tentokrát ale na jinej způsob a fajn. Samostatnej koncert začíná hrozně pozdě (snad po jedenácté?) a já se tak jdu zachumlat do spacáku, protože jsem fakt unavenej. Vedle mě je z jedné strany zachumlanej velkej Filip Skinhead z Moral a z druhé malej Filip zvanej Kreny. Oba proklínají extrémní zimu a oba už začínají celkem solidně kašlat. Ve spacáku su včetně mikiny, bundy a všeho. Opravdu to bylo potřeba. Před náma hrajou dvě kapely, Krysto a Aimed. Krysto byl naprosto tuctovej grind s automatickým bubeníkem a Aimed, který hráli před něma a který jsem prospal, byli prej dobrý. No a vzhledem k tomu, že chci, aby tenhle report byl taky o hudbě, tak napíšu Erikovi, kterej jejich set viděl a kterýmu se to líbilo.

Hej Erčo, jak zněly ty Aimed?

Aimed played professional, I understod why it took 2 hours to finish their soundcheck // it was original music , mix of different styles from progressive to hardcore // the young guys were masters of their instruments // they played long but it did not get boring absolutely // I am sad that  I could not trade their cassette as agreed with the vocalist // because the guitaris went home early with their distro.

Tak Vám to Erča teďka řekl, byli to profíci a my pokračujeme dál.

OK, teď jsem se do toho trošku časově zamotal, ale na to serem. Řekněme, že se zrovna teď probouzím v totalně zamrzlé místnosti a jdu se někdy v jednu ráno podívat dolů, kdy už konečně pujdeme hrát. Dohrává ten tuctovej grind, kterej není absolutně ničím zajímavej, já do sebe ještě zkusím hodit nějaký panáky a jdu na to. Čím víc koncertů za sebou hrajem, tím to zní líp. Překvapivý, že? Přitom by stačilo jen zkoušet. V dolní cihelné části baráku je na nás tak kolem třiceti lidí a jak hrajem, tak se strhává bordel. Bubákovi již tradičně párkrát odcestuje kopák, ale jinak celkem cajk set. Nehrát v jednu ránu po probuzení v totalní kose, tak bych byl aji spokojenej. Krom Krenyho a Filipa Skinheada je nachcípaná už i Perla, kterou dost bolí v krku a která říká, že tohle není prdel, že jde o zdraví a že pokud budou zítra borci hodně v piči, tak rušíme zítřejší poslední koncert a jedem domů. Snažím se udržet dobrou atmosféru a tak všem kdo chcou, rozdávám paraleny a předávám dobrou náladu. Dobře, s tou dobrou náladou to  není úplně pravda, ale ty paraleny jsem jim fakt dal. Teď se ale vrátíme k hudební části reportu a začneme někde tam, kdy po krátké pauze jdou na podium MH. MH šli na podium, ale já zjišťuju, že před barákem někdo zapálil dřevo ve starým rezavým barelu, tak se jdu nahřívat a děkuji čtyřprdelní opici za to, že nám seslala toto božské teplo. Nějakej Ital, kterej tam stojí se mnou, mi vychválí Traumu a zbylá bandička Italů se směje, když použiju slovo “kurva”, přitom když mi začne foukat kouř do xichtu. Vysvětluju jim, že “kurva” je univerzalní slovo snad pro všechny Slovanský jazyky + pár významů slova a všichni jsou spokojeni. Když už mě oheň přestal bavit, tak jsem se stavil podívat na Moral, ti měli tu smůlu, že na ně spousta lidí odešlo. Tipuju, že to bylo kvuli tomu, že už byly skoro dvě ráno. Ostatně nás s Traumou zítra čeká to samý a ještě horší. Jinak set měli taky dobrej a sehranej.

Už si moc nepamatuju zbytek noci, ale vím, že jsem se zachumlal do spacáku. Přikryl si něčím xicht, ať nedýchám ledovej vzduch a usl jsem. Stejně jako předchozí noc se probouzím na stejné matračce jako Kreny (tentokrát mě brutálně vytlačil) a přemejšlím nad tím proč tomu tak je. Myslím, že si mě Filip nějak oblíbil. Po konci tour mi dokonce jednou volal a pak předstíral, že si spletl číslo. Ale tím samožřejmě nechci nic naznačovat. Ráno už je mi ta kosa asi úplně u prdele. Spíš je sranda, že po té co jsem se vyhrabal ze spacáku a šel před barák, tak jsem zjistil, že je tam větší teplo než vevnitř. Část osazenstva, která je už vzhůru, vypadá strašně. Půlka lidí se třepe zimou a nálada je podobná tomu, když němci dobývali Stalingrad. My sice nedobýváme nic, ale od umrznutí jsme neměli daleko.

Ještě než se probudí Kreny a Filip Skin, podle kterých se má určit, jestli budeme hrát další koncert nebo ne, tak narážím na Perlu, která zase říká, že to není prdel a jestli jim něco je, tak jedeme dom. OK, připravuju paraleny a po jejich probuzení se to do nich snažím nějak nacpat. Kreny pozřel, Skin nepozřel. Nicméně borci se prohlašujou za schopný, a tak jedeme dál. V dodávce to už začíná vypadat jako na srazu tuberáků. Kreny se začíná solidně dusit, plive celkem nechutný hemly a Skin už taky začíná dobře kašlat. Z toho se občas zepředu ozve Perla, která říká, že je totalně v piči a tak se zase nabízí nějaký ty paraleny. Tentokrát tuším byly od Perly.  No nic, za chvíli jsme ve Florencii…

Nevim, jestli to byl tenhle den nebo den předtím, ale právě došlo na to, že se v autě začaly pouštět nudný d-beat / crust věci, který sebou přitáhl Kraťas (bubeník Dis-k47), kterej jel s náma a kterej nám ze Znojma dotáhl půjčenou dodávku. Vždycky mě fascinuje jak ty kapely dokážou znít naprosto stejně. Vlastně ani Kraťas kolikrát nevěděl co to hraje. Naštěstí mám sluchátka a tak si pouštím nějakou kultivovanější hudbu v podobě různýho punkrocku a synthwave věcí, na kterých poslední dobou ulítávám.

Florencie  (24.3.2018)

Musím uznat, že Florencie je fakt pěkný a pohodový místo. Celý to tam působí hrozně “lážo plážo” dojmem a asi to tam i takový je. Ale o tom si přečtěte v recenzích na google. My se po naší párhodinové procházce přesuneme do místního squatu s názvem Next Emerson, kterej nevypadal vůbec špatně. Hned ze začátku se nám představuje jeden z pořadatelů, kterej nás provází po squatu a tak vidíme fakt rozlehlý prostory, mezi kterýma můžete najít cvičební místnost s box ringem, místnost plnou harampádí, místnost s pinecem, pak další místnost plnou harampádí a tak. Vím, že například Erik se tam celkem zasekl v místní knihovně. Celej squat působí jak jinak než squatérským dojmem. Všechno stylově posprejovaný, jen takový prázdný. Příliš mnoho nevyužitýho prostoru. Squat v Boloni se mi líbil víc.

Už v průběhu tour párkrát padl nápad, že bysme jeli ještě tuhle noc zpátky domů. I s pauzama by to mělo být nějakých 11 hodin cesty. Rozhodnout o tom měla teplota místa na spaní. Fakt nejsme nějaký primadony, ale když už půlka z nás byla z toho spaní v zimě totalně v piči, tak by se fakt nevyplatilo si ještě víc kurvit zdraví. OK, po procházce vrchních pater a prohlídce pěknýho pokoje, kde bysme měli spát, se rozhodujeme, že po koncíku jedeme domů, protože prostor byl sice fajn, ale opět tam byla kosa jak kráva.

Koncert má podle události začít 21:30, ale bylo by naivní myslet, že se tomu tak stane. Z té všeobecné zimy a toho všeho si jdu někdy kolem té doby lehnout do již zmiňované místnosti, protože už su fakt unavenej. Když si tam nesu spacák, tak na mě místní punx koukají trochu divně a nechápavě. Nicméně nebyl jsem jedinej, Kreny, Kraťas a řidič David taky chrápali. OK, teď nastává ta část kdy asi 4 hodiny spím a pak mě najednou budí ve dvě ráno Kreny, že jsme na řadě a že máme jít hrát. Už jsem si na to začínal zvykat, takže jsem klasicky vstal, po cestě se vychcal, na baru si vzal panáka a pak se nestačil divit. Na místě už skoro nikdo nebyl. Jak odehráli powerviolence Crisis Benoit a Moral, tak lidi šli do piče. Zase zdůrazňuju, nechci vypadat jak primadona a je mi jasný, že není ničí povinností zůstavat na neznámou kapelu z Česka, ale je takovej problém začít koncert třeba o hodinu dřív? V tomhle případě by to bylo asi ve 23:00. To bych pak možná i pro někoho hrál. Vypínám vnímání vnějšího světa, snažím se neřešit organizaci koncertu a pokusím se aspoň trošku užít tu veřejnou zkoušku. Vnímám bicí, přemejšlím nad tím, kde hraju nepřesně a co bych příště mohl zlepšit…

Do dodávky nasedáme někdy po třetí ráno a hrneme se z Florencie směr Brno. Noc je celkem klidná, protože půlka z nás vytuhne, ale jak už je dopoledne, tak se probouzí Skinův a Krenyho kašlací reflex a jde vidět, jak jsou někteří dobře v prdeli. Z Krenyho lítají pěkně nechutný sračky a Skin je taky solidně použitej, ostatně ani Perla na tom není moc dobře a mě to čeká za pár dní.

Do Brna dorážíme někdy kolem druhé odpoledne a já najednou cítím celkem prázdno. Opět vidím ty samý baráky, co vídávám roky, tu samou šalinu, ty samý koleje a zase naše zkušebna, kde to před šesti dny začalo. Popravdě si dokážu představit, že bych jel ještě pár dnů…

A jak hodnotím celý tohle minitour?

•  Návštěvnost si myslím, že byla úměrná dvoum neznámým kapelám z Česka. Třeba když se podíváme na stejný místa za rok, tak se objeví i o pár lidí víc. A nebo taky ne.

•  Postarání o kapely bylo ve všech případech co se týkalo jídla / pití  a cesťáků v pohodě krom jedné zásadní věci, a to byla v posledních třech případech brutalní noční zima. Tady nejde o to, že by jsme byli modelové a modelky, kteří potřebujou luxus a teplíčko, ale v praxi si nedovedu moc představit kapelu, která jede 14-ti denní tour a je v tomhle každej den. Nejde o to si chrochtat v teplíčku, ale být vůbec schopnej dohrát turné aniž by půlka lidí chytla angínu. Což chytla. Já zánět průdušek, aby to nebylo tak monotonní.

•  Začínání koncertů je v Italii fakt pecka. Dokážu si představit, že bych si na to zvykl, ale pro člověka, kterej je zvyklej, že akce začíná o půl deváté a končí nejpozději o půlnoci, je trošku divný, když ta akce o půlnoci vlastně začíná. Ale proč se předtím nevyspat, že?

•  V Italii běžně hlavní kapely půjčujou aji zesilovače. Né že by mě to vadilo, ale taky nám o tom mohl někdo říct předem. Jsou tipy lidí, co si na zesilovač nenechají šáhnout.

Jinak jsem celkem spokojenej. Byl to pro mě zážitek, kterej jsem si užil, a u kterýho jsem poznal i trochu sám sebe v situacích, který bych normálně nezažil. Vlastně jsem zjistil, že jsem možná silnější než jsem si myslel. Bylo taky fajn hrát pro lidi z jiné části světa, který se prostě přišli podívat na neznámou kapelu a dokonce si ji aji užili nebo si od ní něco koupili, popřípadně s ní pokecali. To vždycky potěší. Stejně tak fajn byla i finanční bilance, která po odečtení všech nákladů vyšla přesně na nulu. Já osobně jsem za těch 6 dnů utratil něco kolem 120 euro, tak se dá taky říct, že se jednalo o dost lacinej výlet. A to jsem se prakticky neomezoval. (Ikdyž projeby na následné nemocenské taky něco stojí)

Určitě si to chci zase zopakovat. Klidně i zase v tomhle ročním období, jen už bych možná zkusil tlačit na pořadatele za teplejší spaní. Klidně v kuchyni na zemi, ale  v teple prosím :)) Další zkušenost, kterou jsem si odnesl je, že příště bereme ze zkušebny přímotopy. Fakt se to hodí a zabírá to málo místa. Pak už na srdci snad nic nemám.

Mějte se fanfárově, dík za přečtení reportu, koukněte na bandcampu na obě kapely a já se budu těšit při nějakým dalším reportu.

Ofca

http://trauma84.bandcamp.com
http://moralhangover.bandcamp.com

Fotogalerie:
https://www.facebook.com/pg/trauma84/photos/?tab=album&album_id=1999724073624817