Zlá Krev – druhé německé minitour

 

REPORT:
ZLÁ KREV – druhé německé minitour
19. až 22.11.2014

 

Zdarec, chtěli by jsme se s vámi podělit o zlomek nádherných okamžiků, které jsme měli možnost zažít 19.-22. listopadu na menším tour po Německu s našimi kamarády z TBD (Teppichbodendisco) z Dráždan.

Ve středu v dopoledních hodinách jsme vyráželi ze Zlína směr Leipzig na první ze 4 koncertů. Poučeni z minula, kdy jsme zjistili, že v naší navigaci jsou mapy kupříkladu Íránu, ale německý soused tam nějak chybí, jsme si zapůjčili navigaci jinou. Nějak se s tím krámem ale stejně nemůžeme domluvit, tak je dobře, že hned za hranicemi nabíráme naši kamarádku Vally, která nám toto tour organizuje a ta nás navádí k dnešnímu cíli. Cestou nás upozorňuje, ať od dnešního koncertu mnoho nečekáme. Punkáči v Lipsku prý chovají averzi vůči kapelám z Drážďan a obzvláště jim leží v žaludku naši kamarádi z TBD, kteří mají píseň o lipském pivu Sternburg. Abyste rozuměli, Sternburg je nejlevnější německé pivo a těší se tak v punkové subkultuře velké oblibě. Pivovar na to zřejmě i sází a organizuje každoročně punkový festival. Naopak se distancuje od nácků a prý snad dokonce podal žalobu na hákoše, kteří zveřejnili své fotky, na nichž s pivem Sternburg pózují. Reklama na komerční produkty sice do naší scény nepatří, ale zmiňovanou píseň od TBD bereme v jejich celkem politickém setu jako takovou srandu a odlehčení, takže žabomyší války lipsko-drážďanských punx moc nechápeme. Naštěstí se černé prognózy nenaplňují a účast není tak špatná (na to že je středa).

Klub se nacházel v ulici, která vypadala jako dělnická čtvrt někde v Anglii před 40 lety, nádhera! Zapadli jsme dovnitř, dali jsme nějaké pivka, chálku (v klubu se před koncertem koná komunitní večeře a jídlo je opravdu vynikající), pokec a mezi tím se na pódium připravovali kluci z TBD – výborný melodický politický punk, který nás bavil od začátku až do konce. Škoda, že jejich vystoupení poněkud kazily problémy s basovým aparátem.

Po nich jsme se nachystali na pódium my, trošku unaveni dlouhou cestou, ale zároveň natěšeni jak to tam rozjedem. Zahráli jsme celý set plus přídavky, lidi se bavili a my jsme si to patřičně užívali, i když drobné technické problémy se nevyhnuly ani nám. Pak je třeba utužit přátelství s našimi kamarády, které jsme od léta neviděli. Předáváme jim dárek (basu českého piva) a shledání se musí samozřejmě patřičně oslavit. Této role se nejzodpovědněji ujímají náš basák a zpěvák, společně s Renem (kytaristou TBD). Důkazem je společná fotografie, kterou druhý den Rene objevuje ve foťáku, ač si její vznik nikdo ze zachycených mladých pánů umělců nepamatuje. Jediným negativem je spaní na blízkém squatu, který je sice pěkný, ale bohužel není vytápěn.

Když se ptáme TBD, co stojí v Lipsku za vidění, odpovídají nám s úsměvem: „Sternburg“. Původně jsem myslel, že si dělají srandu, když nám slibují exkurzi, nicméně po snídani opravdu vyrážíme směr pivovar. Chvilku čekáme u brány, pak vyfasujeme reflexní vesty a ujímá se nás kamarád Teppichů, který v pivovaru pracuje. Exkurze je zajímavá, nejvíc asi všechny fascinuje obrovská automatická plnící linka, která se táhne přes celou halu a obsahuje spoustu zajímavých udělátek. Na závěr ještě vyfasujeme (zdarma) 2 basy a vydáváme se k dalším turistickým atrakcím. Nejprve obhlížíme největší místní squat a pak už jen v rychlosti zařádíme na hřišti s obrovskými skluzavkami. Čas už nás ale tlačí, sedáme tedy do aut a jede se nach Berlin. Kvůli naší podělané navigaci je cesta celkem adrenalinovým zážitkem. Chlapi z TBD jedou první a my se snažíme držet těsně za nimi. Kluci ale mají ve zvyku projíždět křižovatky na poslední chvíli na oranžovou a asi nemusím vysvětlovat, na jakou barvu za nimi svištíme my, když je nechceme ztratit z dohledu.

Dnešní večer hrajeme na místě zvaném Wagendorf. Je to vlastně takový lesík, který je plný otlučených a posprejovaných karavanů a maringotek. Na kraji se nachází jedna přízemní budova a právě tam hrajeme. Začínají TBD, tentokrát bez prostojů a technických problémů, takže jejich vystoupení má skutečně grády. Pak hraje nějaká crustová směčka z Krunpurtu (název se nám nedaří rozluštit, jsou to takové ty crustové klikyháky). Na koncert přišlo cca 30 lidí, nicméně atmosféra při hraní všech kapel je úžasná. I my to tentokrát pěkně sypeme a bubeník se snaží i o krátké uvedení v němčině, takže i interakce s publikem je lepší. Horší je to s cesťákem, jeden z organizátorů se nám omlouvá, že nám nemůže dát moc peněz, ale prý nám může ukázat místo, kde se dobře krade nafta 🙂

Po koncertě dáme nějaké pivka a jde se spát do zkušebny, která se nachází za klubem. Místo je vytápěné, má však jiný háček. Je tam fakt tma a dveře nemají kliku, ani nějak výrazně nevyčnívají ze stěny, takže jsem asi 3x za noc vzbuzen kamarády, kteří urgentně potřebují močit a s čím dál větším zoufalstvím šmátrají po stěnách místnosti v marné snaze najít východ z této smrtící pasti.

Na druhý den nám Vally u snídaně vypráví historky z koncertů, které organizovala. Její akce zpravidla provází smůla, tak už si z ní občas její kamarádi dělají srandu, že by měla raději organizovat akce náckům, ať tu jejich scénu rozvrátí. Nejvíc se mi asi líbila story o kapele, které se za celý koncert nic nestalo a když už po akci nastupovala do dodávky a chystala se odjet domů, rozloučila se s Vally slovy: „No tak vidíš, jakápak smůla, nám se nic nestalo“. Pak se jejich dodávka rozjela a urazila si dveře o nejbližší sloupek.

Kolem oběda jsme vyrazili na západ na třetí štaci do Witzenhausenu, který je asi 400km od Berlína, na místo, kde jsme měli možnost si už zahrát v létě. Asi do desáté hodiny večerní jsme v pěkném studentském klubu jen my a zima. Když už si začínám zoufat, uklidňuje mě organizátor: „Tady se začíná chodit až v deset“. Nekecal. Klub se pěkně zaplnil a kolem jedenácté začínají kluci z TBD, kteří to parádně rozjeli hned ze startu. Zaplněný sál poskakoval v rytmu jejich úderných melodií. Po hodině nastupujeme my, už lehce posilněni skvělým pivem Sternburg :). Na nic nečekáme a hned sypem jeden vál za druhým. Ten kdo říká, že na západě na koncertech lidi jen stojí a tupě zírají, ten se šeredně plete. Takovou zvěřinu pod pódiem o cca 50 lidech jsem ještě neviděl. Nakonec nám dochází písně a ze zoufalství přidáváme i Pořád dole od Edelweiss piraten, ač jsme tento song už několik měsíců nezkoušeli (naštěstí jsme na staré časy úplně nezapomněli).

Po koncertě párty pokračovala do ranních hodin. Pořadatel Tommy sice žije ve Witzenhausenu, ale původem je taky z Drážďan, takže ví, jak to na východě chodí a pro kapely zařídil klasické půllitrové lahváče namísto zde obvyklých třetinek a pak nám taky nutí oblíbené východoněmecké pití – zelenou. Ta je ale podstatně slabší, než česká, chutná to jak ústní voda pro děti. Nakonec se raději ubíráme spát. Hostitelkou je sympatická punkerka Fiona. Spíme v jednom z nádherných starých hrázděných domů, kterých je Witzenhausen plný a které dávají městečku překrásný a neuvěřitelně malebný vzhled. Jak ale zjišťujeme, moc praktické na bydlení to není, přes tenké stěny je vše slyšet a topí se ještě v kamnech (netřeba dodávat, že se otužilí němečtí punx s tím topením příliš nenamáhají).

V sobotu po poděkování a společné fotce s pořadatelem Tommym jsme s TBD vyrazili směr Dráždany do klubu Tusculum. Při jedné zastávce po cestě se náš zpěvák snaží opravit světlo, které nám na autě vypovědělo službu. Moc to nejde, tak vtipkuju s TBD, že mají jedinečnou možnost se naučit nějaké české nadávky. Oni zase pronesou: „No jo, Češi umí ukrást celé auto za pár vteřin, ale se světlem se tady piplají…“ Jen počkejte plantážníci, za to vám večer věnujeme náš song Think out of the box, který je proti národnostním i jiným předsudkům.

Po příjezdu na místo dnešní akce celkem hledíme, je to něco úplně jiného než dosud. Byl to velký studentský klub s několika sály. Budova vypadá tak, že by tam člověk čekal spíše výstavu obrazů, nebo smyčcové kvarteto, než nás. Tento koncert neorganizuje Vally, ale dohodili nám to TBD, přes svého známého. Jedná se o celkem komerční akci, děláme předskokany kapele Die Wallerts z Berlína, která je v Němcku populární a bere si za své vystoupení neuvěřitelné sumy. Pravověrná DIY punkerka Vally je z akce i lidí celkem očividně znechucená, my jsme spíše zvědaví, jak se bude studentíkům líbit náš syrový HC punk.

Hrát se začalo kolem desáté a sál se zaplnil k prasknutí na 150 až 200 lidí. TBD hráli na domácí půdě, takže lidi si s nima zpívali celý jejich koncert. Druzí jsme nastupovali na pódium my. Byl to náš poslední koncert tour, takže jsme se do toho pořádně z posledních sil obuli (doslova z posledních sil, protože 3 předchozí koncerty už se projevily, stejně jako neustálá zima, takže na kytaru hraju v horečce). Pod pódiem se rozjíždí pogo a lidi v celém sále si to užívali, což nás potěšilo.

Po nás nastupovala zmíněná kapelka Die Wallerts. Náš bubeník je myslím výstižně charakterizoval slovy „německý Děda Mládek“. Ve složení: španěla, akordeon a kontrabas hrají předělávky nejrůznějších odrhovaček z rádia. Je možné, že jim dávají vtipné texty, to ale nejsme schopni posoudit, takže nás to nijak extra nebaví a spíše kecáme s lidmi, kteří přicházejí k našemu distru nakoupit a prohodit pár slov. Spát odjíždíme do jiného, menšího a celkem útulného klubu, který je domovskou scénou našich kamarádů z TBD. Teď už s námi ale zůstává jen Vally a Rene (pro kterého se mezitím ujala přezdívka Danny, jelikož mu takto náš basák zkomolil jméno, ještě že alespoň Tino neví, že z něj zase udělal Timura). V nedělních dopoledních hodinách jsme udělali poslední společná fota, rozloučení a ač velmi neradi jsme museli vyrazit směr domov.

Tímto by jsme chtěli strašně moc poděkovat Vally, chlapům z TBD, Tommymu a dalším organizátorům, všem lidem kteří se o nás královsky celé 4 dny starali.

 

Velké díky vám všem.
Zlá krev