Agnosy

Jdeme na to. Zrození, členové, diskografie, historie … prostě všechno od prvotních počátků až po současnost. A samozřejmě krátkou story o tom jak se z Beginning Of The End stali Agnosy.

Robert: Čau, Agnosy vznikli na jaře 2010, krátce potom co Beginning Of The End opustila zpěvačka Aga. Jednoduše jsme pokračovali v sestavě se mnou (kytara), Markem (bicí) a Chrisem (basa). Jedinou změnou, kterou jsme hudebně udělali, bylo, že jsme trochu víc podladili kytary, prostě čím níž, tím líp 🙂 Po krátké době jsme na zkoušku pozvali našeho kámoše Alexe, aby to zkusil s mikrofonem. A po pár zkouškách se bez problému stal součástí kapely. Bez většího plýtvání časem jsme hned začli hrát naživo.

Už je to celkem dlouho co vyšlo naše debutní LP “Past the poing of no return” a co jsme odehráli spoustu dobrejch koncertů a odjeli několik turné po UK i po Evropě. V současnosti makáme na nových válech a chtěli bysme je nahrát během letošního jara.

Chris: Čau, jo to byl hodně hladkej přechod od Beginning Of The End k Agnosy. BOTE se rozpadli celkem znenadání, ale upřímně, ne nečekaně. Rob na nic nečekal a hned udělal pár dobrejch novejch válů a když se k nám přidal Alex, byli jsme zpátky ve hře. Už předtím v BOTE jsme mluvili o podlazení kytar, ale nikdy k tomu nedošlo. A tenhle novej zvuk mám teď hodně rád.

Co vás vůbec inspirovalo nebo spíš vedlo k tomu založit kapelu? Jaké jsou vaše oblíbené kapely?

Robert: Pro mě osobně to byla potřeba dělat něco víc než jenom šablonovité schéma makat a bejt nasranej. A celej ten duch DIY scény, kdy relativně malá skupina lidí roztroušená po celém světě dokáže tvořit něco jedinečného nezávisle na chamtivém / konzumním světě. To je na tom nejvíc inspirativní. Pokud jde o kapely, to je tvrdý oříšek. Všechno to začíná s Black Sabbath 🙂 a pak … spousta kapel, málo místa … asi nejvíc švédskejch punk a death metal 😉

Chris: Je naprosto dokonalý navštívit země, kam se normálně nedostanete a zahrát si tam a potkat skvělé lidi. Některý koncerty jsou navíc úplně speciální a to ranní vstávání s brutální kocovinou za to rozhodně stojí. Mám rád starý Motorhead, spoustu skandinávskejch kapel. A v současnosti sjíždím až nezdravé množství metalu.

Pro spoustu lidí tady v Čechách byly vaše koncerty během turné v r. 2011 velký příjemný překvapení (včetně mě). A upřímně … spousta hardcore / crust / d-beat kapel v současnosti existující a hrající na Ostrovech mi v poslední době slušně nakopává zadek .. Cry Havoc, Wolfbeast Destroyer, Death Job, Agnosy, Bullet Ridden, Skiplickers … co to jako má bejt? Nová krev na crustové scéně? Nebo starochové na speedu? 🙂

Robert: Ha ha ha nejspíš obě možnosti dohromady, starý i mladý na speedu. Fakt jsem si nevšiml nějaké velké vlny nových kapel v UK. Vždycky tady bylo spousta kapel, který jsou dobrý, některý ne zase tolik a spousta kapel (speciálně v Londýně), který dlouho nevydržej. Myslím, že ty které jsi zmínil jsou prostě jenom ty, který svoje zadky udržely v gatích a vyrazily na pár evropských tour. Ale je to vždycky hezký dozvědět se, že si nás nebo jiný kapely někde pamatují, pak to hraní nebo turné má nějakej smysl.

Chris: Ok, já jsem starej prďola, ale speed neberu. Jo je tady v současnosti pár dobrejch kapel. Asi to souvisí s tím, že je potřeba dělat agresivní hudbu víc než dřív. V týhle zemi pokud děláte něco z čeho nekoukaj prachy, tak jste divný. Samozřejmě pokud z toho není trendy záležitost.

Co vaše texty? Politika, antifa .. nebo spíš osobní témata? Vím, že vaše texty jsou hodně zajímavý a dobře napsaný, ale řekněte nám o nich něco více …

Alex: Texty jsou takovej mix. Témata se motají kolem osobních, politických a sociálních věcí, válka, smrt, hladomor, mor atd. atd. 

Robert:  Naše texty (většinou napsané Alexem) jsou víceméně o temné stránce lidstva. Ty temné stránky, které svět kolem nás dělají jako pěkně posraný místo k přežívání. Alespoň takhle to na mě působí.

Vrátím se jestě zpátky k předchozí otázce. Slyšel jsem párkrát od různých lidí, že návštěvníci hardcore punk koncertů se v dnešní době už moc nezajímají o texty nebo spíš o poselství, který je v hardcore / punku jednou z důležitých součástí. Vypadá to, že se nová generace stará spíš o image a o to kolik alb stáhli minulý týden zadarmo. Je to tak i v Anglii? Co si o tom myslíte?

Chris: Nemůžu mluvit za všechny země, ale moje zkušenost s punkovou scénou tady je, že se lidi starají pouze o to kolik piv si můžou “stáhnout” zadarmo. O tomhle problému, že se hardcore děcka nestarají o poselství v textech jsem zatím nic neslyšel. Doufejme, že alespoň netráví volný čas v McDonaldu nebo se neučí na poldy. Alespoň ty děcka poslouchaj dobrou hudbu a ne pop sračky. Můžeš jenom doufat, že se občas někdo začne zajímat o texty, I když jsou nesrozumitelně vyřvávaný nebo jde jenom o pár slov dokola. Jak v případě válu od Gauze s názvem “Crash The Pose”, neměl jsem vůbec páru o čem to je, poslouchal to dokolečka, kejval se do rytmu atd. než jsem pozdějc našel, že to je anti vegetariánskej song. Ale fakt jsem si hned potom nezačal myslet, že žraní velrybího masa je v pohodě.

Robert: Myslím, že pokud v punku o čemkoliv upřímně zpíváte, i osobní témata, tak je to politický. Protože jinak kapely ztrácej jejich integritu … pak je to jenom další hudební projekt nebo tak něco. Hromada metalovejch kapel s tím bojuje. Není to tak, že bych na ně tímhle útočil, sám mám fakt hodně rád metal … ale určitě víte co tím myslím 😉 Stejně tak v případě hardcore punk scény, v současnosti to maj texty hodně těžký, protože spusta kapel včetně nás používá hodně agresivní vokály, který sice dobřej zněj, ale pro to abys jim rozumněl si je stejně musíš přečíst. Ale když většina věcí, který posloucháš, je stažená a většinou bez textů, tak je to celkem komplikovaný. Takže tady to máš – Hlava XXII. Stahování je v pohodě, ale se získanejma bitama se ztrácí zároveň poselství.

V létě proběhly v Londýně olympijské hry, všichni to víme, celej svět se díval, prachy lítaj. Místníma novinama proběhly články o tisících vojácích v ulicích, raketový systémy na střechách budov atd. Nechci se vás ptát jestli byly tyhle opatření nutný nebo ne. Předpokládám ale, že problemů spojených s hrama bylo víc. Např. před mistrovstvím Evropy ve fotbale na Ukrajině proběhlo masívní zabíjení pouličních psů. Co Londýn? Asi ne přímo něco jako na Ukrajině, ale stejně tam musely bejt nějaký jiný represe, já nevím třeba – vyhánění bezdomovců z centra nebo něco takovýho. Však víte, temná strana her, o který lidi nevěděli nebo neměli jak zjistit …

Alex: Fakt netuším. Slyšel jsem jenom něco o tom, že se snažili soukromý lodě, který kotvily v centru, dostat do okrajovejch částí Londýna. Kvůli stánkům a kšeftům na těhle plochách a že ty majitele lodí doteď nijak neodškodnili.

Chris: Joo, stálo to 9 bilionů. Pár lidí vydělalo hromadu peněz, samozřejmě ne místních, který byli spíš z města vytlačovaný. Vypadá to, že všichni byli totálně posedlý udělat to stejně populární jako byly hry v Pekingu a na ničem jiným jim nezáleželo. Není tady nijak zvlášť hodně toulajících se psů, za to hromada potencionálních teroristů.

Předpokládám, že se vás už spousta lidí ptala na to jestli rif, kterej je na začátku válu “Deceive by Disguis”, je od Metallicy, nebo ne?

Robert: Hehe. Jo jasný, koupili jsem to od nich. A teď nás ty bastardi žalujou 😉 Seš fakt první, kdo se na to ptá.

Chris: Kterej song od Metallicy? Já znám jenom první dvě alba, všechno ostatní  je velká nuda.

Co si myslíte o té spoustě reunionů, který se v poslední době objevujou? Překvapil vás některejch z nich? Pozitivně i třeba negativně ….

Robert: Fakt mám rád Deviated Instinct. Viděl jsem je v poslední době párkrát naživo a bylo to naprosto vynikající. Stejně jako jejich nová nahrávka. Docela se mi i líbí nová nahrávka Amebix. Doom naživo jsou taky super. Takže u těhle kapel je rozhodně dobře, že se rozhodli to dát dohromady znovu. Je lepší se takhle vrátit a dělat co maj rádi než na to jenom z povzdálí srát.

Chris: Přepínám se do diplomatickýho módu: Mám fakt rád nový album Amebix, byl jsem hodně překvapenej tím, jak dobrý je. Ale nemyslím si, že bych na ně šel někam naživo. Rozumím důvodům proč to kapely dělají, chtějí znovu hrát, hrát pro nové lidi, kteří je znají, ale nikdy neviděli naživo atd. Jsem si jistej, že spousta týhle starý muziky je pořád aktuální. Ale taky to vypadá, že se spustila nějaká vlna nebo něco takovýho a občas je to jenom špatnej vtip. Snad to ve většině případů dělají ze správnejch důvodů, ale jsem v tomhle hodně skeptickej.

Download nebo vinyl? Nebo kombinace? Je něco pozitivního na stahování?

Robert: Stahování je skvělý, protože je hudba dostupná na celém světě bez jakýchkoliv limitů. Vinyl je taky skvělej, protože zní mnohem líp a podporuje kapely. Takže pokud máš rád vinyl a kapelu – kup to, pokud máš rád kapelu a nemáš prachy nebo přehrávač – stáhni to. Je to jednoduchý. Protože jsme neudělali CD verzi našeho alba, rozhodli jsme se pro prodej v digitální formě na bandcampu, ale stejně samozřejmě nemám problém s tím, že si ho někdo stáhne zdarma. Čím víc lidí nás bude poslouchat, tím šťastnější budu. Jedinej problém, kterej bych na stahování viděl je ten, o kterým jsem se zmiňoval již o něco výše … texty.

Chris: Jestli si někdo stáhne naše LP a líbí se mu, tak může třeba přijít na náš koncert v tom městě / místě, kde bydlí. Stahování je v pár věcech dobrý pro podporu kapel a punkový scény, ale nečekám, že bysme na tom nějak zbohatli.

Máte nějaké další projekty? Jako jestli hrajete i v jiných kapelách nebo působíte v nějakých organizacích?

Chris: Mám přesně tolik energie kolik člověk potřebuje pro jednu kapelu.

Robert: I jedna kapela je dost velká dřina.

Můžete nám doporučit nebo nás seznámit s novejma kapelama z Londýna? Místa na hraní, něco jako krátkej lokální scene report … Předpokládám, že není jednoduché napsat scene report z města jako je Londýn takhle jednoduše, takže prosím napište pouze nějaké základní informace nebo to o co vás osobně nějak oslovuje.

Chris: Minulej rok vstoupil v platnost anti squaterskej zákon a v dnešní době je hodně těžký udělat kdekoliv nějakej koncert. Takže teď můžeš dělat koncerty jenom v obytnejch domech a pořád hrozí, že můžou dorazit fízlové a celou akci ukončit a zabavit veškerej aparát bez nějakýho zřejmýho důvodu. Nejlepší místo na koncerty po dobu tří let tady byl plac s názvem Dew Drop, taková jako zasquatovaná hospoda … teď je tam parkoviště. Pak ještě můžeš udělat koncert normálně v hospodě, nejznámější tady asi je Grosvenor ve Stockwellu (jižní Londýn). Minulej měsíc jsme hráli v severním Londýně a byla tam spousta neznámejch lidí. Sever a jih jsou tady něco jako totálně jiný města. Docela jsem si ten večer užil kapelu s názvem Nebukadnezza (metal / grind) a Noise Complaint. Není tady v současnosti moc kapel, napadaj mě jenom Meinhof, který jsou ale neustále na tour. Pro nějakej přehled nebo víc informací je dobrej web Eroding Empire, kde najdeš spoustu novinek a informací o koncertech. Jo a Reknaw dělaj hodně koncertů a parties.

Robert: Jo v Londýně je to teď od dob novýho anti squaterskýho zákona hodně těžký. Ale lidi se snaží otevírat nový místa, takže tu snad co nevidět bude něco novýho, navzdory tomu posranýmu zákonu. Nový kapely, který mě zaujaly jsou: I Like Bugs – rychlej crusty hardcore, Unfixed – punková verze Meinhof, Noise Complaints – další rychlej hardcore.

Vaříte? Máte rádi jídlo? Podělte se s náma o nějaký recepty? Vaše oblíbený jídla?

Chris: Jo tak to si fakt myslim, že moje vaření šlo v posledních letech hodně nahoru. Návštěva Mexika byla naprosto dokonalá a naučila mě jíst fakt hodně kořeněný (pálivý) jídla. U mě to je prostě tak, že když si koupim balík sušenek, neskončím s ním dokud ho celej nedojím. Recept, brazilský kámoši mě naučili uvařit Feijoadu.
Přes noc nechte namočený černý nebo hnědý fazole. Druhej den je pěkně dlouho povařte, předtím ale pár fazolí vyndejte a osmažte je na pánvi s kmínem, cibulí a česnekem, udělejte z nich něco jako pastu. Tu pak vložte zpátky do pomalu vařících se fazolí. Můžete k tomu nakrájet třeba vege klobásy atd. Celý by to mělo vypadat jako hodně hustá omáčka. Pak vemte Forofu (sušená manioková mouka). Usmažit cibulku, přidat mouku a smažit dokud to není křupavý. Podává se to potom s rýží, salátem a smaženou jarní zeleninou.

Robert: Kari, kari, kari. Žraní místo vaření, jsem špatnej kuchař. Asi líp hraju na kytaru než vařim.

A teď přišla řada na vase koníčky. Nějaký zvláštní úchylky? Hrajete fotbal, lední hokej nebo sbíráte známky, čaj o páté? Oblíbenej klub? Chelsea? Hahaha.

Chris: Ježdění na horským kole … ale od tý doby co jsem se přistěhoval do Londýna je to spíš jenom čtení o ježdění na horským kole 🙁

Robert:  “Nějaký úchylky” haha. Tak ty si nechám radši pro sebe

Jaká je nejlepší nahrávka za poslední měsíc? Nebo nejhorší, na kterou jste narazili? Který album vás inspirovalo nebo naopak odradilo? Nebo jakou dobrou kapelu jste viděli naživo a rozsekala vás, i když jste to nečekali?

Chris: Poslouchám teď hodně Amon Amarth. Pak mám hodně rád nový Unkind. A překvapili mě naživo Gasmask Terror, se kterejma jsme na tour hráli. Byli fakt dobrý.

Robert: Moje top deska poslední doby je Martyrdod – „Paranoia“. Miluju ty riffy a brutální vokály. Tohle mě fakt inspirovalo.

Znáte nějaký český / slovenský kapely? Jestli jo, tak který ….

Chris: Jo tak určitě Malignat Tumour, že jo, ty jsou skvělí. Naneštěstí neznám žádnou slovenskou kapelu.

Ok, tak to by bylo všechno. Tohle je prostor pro vás. Plány, budoucnost, top teny, cokoliv… Díky za váš čas!

Chris: Díky za rozhovor a omlouváme se, že to trvalo tak dlouho. Plány pro rok 2013 jsou UK tour, nahrát desku a dát tour po severní Evropě.

Robert: Díky za rozhovor a speciálně díky za trpělivost. Nejspíš spíš dříve nahrajeme novou desku než odpovíme na nějakej rozhovor 😉 Každopádně si jsem jistej, že se k vám do Čech určitě někdy vrátíme, odehrát nějaký koncerty atd.