Chtít po vás něco jako představení a kapelovou historii by bylo něco jako nošení dříví do lesa. Takže bych spíš začal s tím, jak vás napadlo dát se znovu dohromady? Co bylo tím hlavním impulzem?
Už několik let jsem pociťoval takovej tlak od lidí z HC scény, udělali jsme pár rozhovorů a nějaké menší labely vydaly re-edice našeho EP „Killing For Nothing“ a taky dalších skladeb, zkrátka jsem cejtil celkem velkej zájem o Crude SS z různejch koutů světa, a tyhle menší věci rozžehly tu jiskru, kterou jsem v sobě měl, takže jsem si pomyslel – sakra tohle jsem já! Já tohle přece chci dělat, hrát koncerty, potkávat lidi jako jsem já, nechávat se inspirovat a v širším pohledu dělat nový songy pro naše starý i nový fans. Myslím, že jsme to tenkrát ukončili předčasně, na tom konci osumdesátejch (když náš bubeník Hocke bohužel tragicky zahynul).
Jaká je současná sestava, kolik původních členů a kdo je nový?
Sestava na konci roku 2014 byla: já (Ebbe) – kytara, Dick – basa, Janne – bicí a Acke – zpěv. V roce 2015 jsme odehráli pár koncertů a šlo to celkem dobře. Na začátku letošního roku nám Acke oznámil, že má zdravotní problémy a musí kapelu opustit, takže v současnosti jsme zbyli my tři (Ebbe, Dick a Janne) a sháníme zpěváka. Prozatím zpěv obstarává Dick a zároveň hraje na basu, podle mýho je za mikrofonem lepší než Acke, protože je s náma už od začátku 80´s (Dick je zároveň zpěvákem u další punkový kapely Fear of War, který pocházej taky z Fagersta).
Hráli jste mezitím v nějakých dalších kapelách? Jestli ano, tak v jakých stylech a jak se jmenují?
Jo, Dick nikdy hrát nepřestal, hrál na basu v kapele Bad Dreams Always.
Pohybujeme se v dobách nostalgie, mám ohledně toho trochu smíšený pocity, hovoříme-li například o všech těch reunionech starejch kapel. Jak se na to díváte vy, jakožto právě jedna z těch „starejch kapel“?
Takhle na to úplně nenahlížim, zkrátka bych rád napravil ten ztracenej čas po té co Hocke zemřel. Dlužíme mu to, a dlužíme to i našim přátelům a fanouškům, beru to jako svojí zodpovědnost. Jo, jsme jedna z těch „starejch“ kapel a lidi si o tom můžou myslet různý věci, je každého právem mít na věci vlastní názor. Svoboda projevu pro každého je důležitá.
V několika posledních letech bylo vaše EP znovu vydáno, stejně jako vyšlo LP s kolekcí raného materiálu. Existují nějaké staré nahrávky Crude SS, které dosud nevyšly?
Jojo, vydali jsme to, protože po tom byla poptávka. První EP vyšlo pouze v omezeném nákladu a už je vyprodané, proto vyšly v různých zemích re-edice. A skladby jsou pak trochu upravený, aby měly lepší a čistší zvuk.
Chystáte nějakou novou nahrávku? Pokud ano, jakou, kdy a u koho vyjde?
Můj plán je nahrát všechny naše dřívější písně znovu a s lepším zvukem a vydat re-edice s menšíma úpravama těch skladeb. Taky by měl vyjít živák, zároveň se v blízký budoucnosti chystáme nahrát nějaký nový věci. Konkrétní termíny vydání ale zatím nemáme.
I v dnešní době jste stále považováni za jednoho ze zakladatelů švédského d-beat crust punku, máte velmi naléhavé texty a důrazný, syrový až mrazivý zvuk. Co říkáte na to, kam se za ta léta posunul a co říkáte na současné kapely? Které vás zaujaly a které byste mohli doporučit?
Tenhle hrubej motorizující zvuk, kterej jsme měli, je v současnosti docela používanej, hodně kapel ho ve svý muzice používá, je to zkrátka crustový. Třeba Amebix, ty to dělaj skvěle, fakt mám jejich muziku rád, ale v některejch částech našich písni bych chtěl hrát podstatně rychlejc, jako v hardcore typu americkejch The Siege. Nový punk / hc věci nějak moc neposlouchám, ale je tady třeba nová švédská kapela Acidiun, která vznikla v Uppsala, a která má fakt dobrý věci. Kytarista je můj příbuznej, třeba jsem ho trochu ovlivnil? Mám dost specifickej hudební vkus na věci, který poslouchám. Dick poslouchá hodně starý hardcore muziky a má rád i Sex Pistols. Janne poslouchá spoustu nový hudby, skoro cokoliv.
Jak došlo ke spolupráci s Martinem / Voltage records ohledně repressu EP „Who´ll Survive“?
No jednoduše mě Martino položil přímou otázku! Chtěl vydat repress našeho EP „Who´ll Survive“, trochu jsem si ho prověřil, stejně jako jeho vydavatelství a myslím, že to pro nás dopadlo parádně. Je to dobrej kluk, spolehlivej a upřímnej.
Jak se vám vůbec spolupracuje s mladou punkovou generací? Je něco z čeho jste byli po svém návratu nemile překvapení? Co všechno se v punkové scéně za těch 35 let změnilo? Nebo je lepší se zeptat naopak, co se nezměnilo?
Zajímavá otázka. Docela se změnil ten „outfit“, pankáči už tolik nenosej řetězy, hřebíky a křiváky jako tomu bylo uprostřed 80. let, scéna je taky teď výrazně rozsáhlejší, víc lidí bojujících za stejnou věc, a taky organizovanějších. Je snazší uspořádat koncert díky rozvoji internetu a podobnejch vymožeností. V tý době jsme neměli internet ani mobilní telefony, tohle je teď lepší. Co zůstalo stejný jsou nástroje, zesilovače a bedny.
Jak tedy z dnešní perspektivy nahlížíte na celej ten boom mezinárodních DIY punkových kanálů v 80. letech, kdy se pouze skrze výměny dopisů a nahrávek dařilo třeba mladým lokálním kapelám ze severu Evropy dostát „kultovních“ statusů kdesi na druhé straně světa?
Důvodem proč na nás bylo upřeno tolik pozornosti bylo to, že jsme dělali muziku, kterou nikdo jinej nedělal, v tý době, a vlastně i v dnešních dnech to neni zas tak úplně běžný, ten mix mezi metalem, hardcore a se špetkou punku, je to díky tomu takový unikátní. Zároveň jsme byli jedinou kapelou z našeho města, která měla manažera, ten nás propagoval všude možně po světě. V současnosti s ním a jeho nahrávací společností Burning Heart Records znovu spolupracujem. Tenkrát všechno strašně dlouho trvalo, komunikovat přes dopisy a čekat na odpovědi od lidí a fanzinů třeba z USA, Japonska, Brazílie atd. Teď jde všechno mnohem snáž, tím že máme internet.
Osobně disponuju vaší nahrávkou na kazetě, kterou jsem dostal od svýho „dopisovacího“ kamaráda z Polska někdy v roce 85/86, tak mě tak napadá, jestli jste v té době dostávali nějakou zpětnou odezvu od punks z východního bloku …
Jo, je hodně punks posílajících nám pozdravy skrz naší oficiální stránku na facebooku, od lidí jako jsme my, který by nás rádi viděli zahrát v jejich okolí. Je to pro nás čest mít kolem lidi, který nás podporujou, v budoucnu třeba přijedeme a uděláme tam nějaký koncerty, bylo by to skvělý!
Napadlo by vás před 30 lety, že v dnešní době budou vaše texty stále aktuální? To je přece ve finále dost špatná zpráva … a zajímají se ve Švédsku punks i o texty?
Ani náhodou! Texty jsme psali v hodně nestabilním světě, uprostřed Studený války mezi Ruskem a USA. Gorbačov vs. Reagan… Psali jsme je podle toho, co jsme v danou chvíli cejtili, a jo, je to strašidelný, že se historie opakuje. Není to vůbec dobrý, v důležitejch funkcích je ve světě spousta idiotů. Ale upřímně! Aby texty v dnešní době měly stejný témata jako 80. letech? Z toho je mi fakt zle. Punks / HC kids ve Švédsku jsou si vědomí toho co se děje, snaží se bojovat za lepší svět, a dělají pro tuhle planetu co je v jejich silách. Je důležitý skrze texty vyjadřovat nějaké poselství, snažit se udělat lepším svět, ve kterým žijeme.
Skladba „Respect the Earth“ měla silné ekologické zaměření, ve skladbě „Sick Pleasure“ jste se zase vyjadřovali proti týrání zvířat, přestože z toho cítím spíš zaměření proti vivisekci, hádám, že jste byli nebo stále jste vegetariáni / vegani. Jak je to s přibývajícími lety, opustil někdo z vás tento postoj, je stále stejně vyhraněný nebo naopak ještě více „radikální“?
Zneužívání zvířat nás pořád strašně pobuřuje, nevidíme v tom žádnej smysl. Všichni lidi by měli respektovat naší planetu v každém ohledu, sakra je to přece náš domov! Nedokážu pochopit, že se i vysoce vzdělaný lidi chovaj tak destruktivně, ničej deštný pralesy, znečišťujou ovzduší, vypouštěj chemikálie do moří a oceánů, atd. atd. Ten seznam by moh bejt hodně dlouhej! Maso nejím nějak moc, nikdy jsem ho moc nejedl, mám radši ovoce, vegetariánský jídla, ryby nebo kuřecí, úplnej vegetarián jsem nikdy nebyl, to vlastně nikdo z nás. Snažíme se být ale dobrým příkladem pro další lidský bytosti.
Změnil se nějak za ty roky váš hudební vkus, nebo kam se posunul? Co posloucháte mimo punkové vody?
Ten hudební vkus je v podstatě pořád stejnej, ale objevila se spousta novejch kapel, který maj dobrý kompozice a dobrý nápady, mám rád kapely s těžkejma a hrubejma kytarama a bicíma, který ti nakopou zadek. Posloucháme různý druhy kapel, který maj „těžší“ zvuk.
Hoďte do placu nějakou tajnou / obskurní / vtipnou historku z hlubokých let 80. …
Když jsme jednou s Anti-Cimex a Bedröwlerz měli turné po Finsku, popravdě všechny kapely byly totálně ožralý od začátku až do konce, žádná z kapel nebyla schopná odehrát koncert, chtěli jsme třeba udělat zvukovku, ale i ta byla zrušená, protože jsme nebyli schopný ani naladit nástroje. Pak Jonsson (zpěvák Anti-Cimex) skočil z pódia na zem, kde vůbec nikdo nebyl, plnym pádem dopadl na prázdnou podlahu a rozsekal si obě kolena, takže jsme ho z toho klubu museli odtáhnout, následně jsme se na to turné vykašlali a chtěli odjet trajektem do Švédska. Jenže když jsme dorazili do přístavu, loď už byla pryč! Finská policie nás vzala na hraniční kontrolu a všechny nás prohledávali, samozřejmě všichni v tý době byli ve slušný kocovině, ptám se policajta jestli bych mohl na záchod, protože se mi chce zvracet. NE řekl!!! Takže jsem zavřel pusu a nablil jsem si do ní, a pak jsem to všechno musel spolykat. To byl hnus!! Slušnej hardcore!!
Jak ve Švédsku reaguje veřejnost na tzv. imigrační vlnu? Jsou tam také na vzestupu fašistické a xenofobní nálady ve společnosti? A jak na to reagují punks?
Tady jsou všechny možný typy lidí, stejně jako ve vaší zemi, Švédsko je velká země s docela malou populací, pouze 10 milionů, ale je zde nedostatek bydlení, to už je problém delší dobu a s příchodem uprchlíků do země se to ještě zhoršuje. Zároveň si myslím, že zde jsou určité problémy s adaptabilitou, nemají stejné kořeny jako my tady na severu. Náboženství je vždycky problém, je to problém už víc než 2 tisíce let!
Na závěr to trochu odlehčíme našima oblíbenýma otázkama: Tvůj dům hoří, jaký tři desky popadneš jako první?
Sakra tak tohle je jednoduchý, žádný desky mi totiž nezbyly, všechny jsem je prodal do jednoho krámu s deskama ve Stockholmu, všechny jsem je vevnitř podepsal, teda kromě mejch Crude SS desek! Takže odpověď je jednoduchá … ale kdybych je ještě měl, zachránil bych 1) Black Flag – Damage, 2) Bad Brains – Banned in DC, 3) The Siege.
Oblíbená četba?
Knihy nečtu, jenom zprávy na netu, místní noviny a sleduju TV.
Oblíbené koníčky? Práskněte na sebe něco … hokej, pivo (případně jaké), motorky, sbírání známek, komiksy, cokoliv?
No tak asi začnu mnou, v teplých letních dnech jezdim na motorce, taky rád střílim ze zbraní, taková sportovní střelba na papírový cíle. Dick (basa, zpěv) je spíš do sportů, rád kouká na fotbal a hokej a chodí na ně. Janne (bicí) má zas v oblibě všechny druhy motorovejch prostředků, auťáky, motorky, čtyřkolky …
Díky za odpovědi a těšíme se na Vás v ČR!
Na všechny otázky odpovídal Ebbe trochu ve spěchu, aby byl rozhovor co nejdříve, a stihlo se to do víkendových koncertů ve Stockholmu a Jönköpingu, kterým bude následovat dvoutýdenní turné po západním pobřeží USA // Ebbe, Crude SS.
FB událost koncertu:
www.facebook.com/events/929579663762605/
Předprodej vstupenek:
https://goout.cz/cs/koncerty/brno-chainsaw-massacre-vol-1-crude-ss+zex+dalsi/pixhb/#“T“:“21.5.2016_20:00″