Takže, klasická úvodní otázka. Datum vzniku, členové, diskografie, historie a všechny vaše předchozí kapely (Project Hopeless atd.). Zkrátka a jednoduše, takovej jako kapelovej životopis
Oskar: Crutches vznikli na troskách Project Hopeless (konec 2009, začátek 2010). Já a Tom jsme chtěli začít s něčím novým, ale v tom samém duchu, ve kterém jsme to dělali více jak dekádu, a vložit energii do nové kapely se nám zdálo jako to pravé ořechové. Takže první sestava byla: Oskar – kytara, Tom – basa a Jallas – bicí. Kvůli spoustě různých problémů jsme ze začátku nebyli moc aktivní. Chtěl jsem to nějak změnit, takže jsem se chopil pro změnu pouze mikráku a kytaru nechal být. Původní kytarista nemohl být součástí kapely kvůli vzdálenosti jeho bydliště od Malmö, takže jsme oslovili Andrease a nahráli naše první demo, krátce poté jsme nahráli ¾ songů pro „D-beat Tsunami“ EP. Minulej rok byl ale asi nejvíc intenzivní co se týče fungování kapely. Hráli jsme spoustu koncertů ve Švédsku a okolních zemích, v tu dobu už Jallase nahradil DisDaniel. Pár měsíců uběhlo a začli jsme plánovat SE Asia turné. Právě v době plánování tohoto tour nás Jallas opustil, protože cítil, že nás trochu brzdí, protože ještě nebylo jisté (?) kdy se přesně odkud vrátíme. Takže tahle změna udělala z DisDaniela našeho „full-time“ bubeníka, se kterým jsme nahráli i vály pro album s názvem „Lurad“. A to už je vlastně současnost, kdy plánujeme více koncertů, turné atd.
Co vás inspirovalo k založení kapely? Jaké jsou vaše oblíbené spolky?
Oskar: Chtěl jsem vždycky dělat špinavou a hrubou muziku s politickým přesahem a dobrým pocitem z kreativity, v současné době se mi plní přání z mých nejdivočejších snů. Moje oblíbené kapely jsou Oi Polloi, Disrupt, Wolfpack a State Of Fear.
Andreas: Nebyl jsem v kapele úplně od začátku jak psal Osakr výše. Ale myslel jsem na nějakou kapelu celou tu dobu co jsem se přistěhoval do Malmö, takže jsem byl za tuhle příležitost hodně vděčný. Co se týče mých oblíbených kapel, vždycky záleží na momentálním duševním rozpoložení, poslouchám spoustu stylů. Ale punkový favoriti jsou: Cop On Fire, Kriegshög, Muga a Scatha.
Co texty? Politika, antifa … nebo spíš osobnější témata? Jak těžko se hledá inspirace pro texty, aby to nebylo jenom klasické d-beat klišé jako války, mrtvoly, trpící děti atp.? Nebo je podle vás stále důležité na tyhle „klišé“ věci upozorňovat, protože stále v podstatě stále existují?
Oskar: Musím říct, že nejnovější nahrávka „Lurad“ je postavená na osobních i politických tématech. Taky musím připomenout, že všechny věci, které děláme v našich životech, jsou v podstatě politika nebo politické. Všechny naše volby a aktivity mohou být spojeny v nějakou linku, kterou se politika proplétá. Můžeš napsat texty spoustou jiných slov nebo obratů, ale pokud cítíš, že je to silné téma nebo spíš, že stojí za to o tom něco napsat, není důležité kolikrát to napsal někdo před tebou. Válka a utrpení by neměly nikdy zmizet ze seznamu těch nejhorších věcí, které se v dnešní době dějou.
Ok, tak teď přichází moje oblíbená, na kterou mi ještě nikdo neodpověděl, tak jsem si myslel, že odpoví. Zdá se v poslední době, že celá hardcore punk scéna ztrácí zájem o poselství, které bylo neodmyslitelně součástí téhle subkultury. Vypadá to na koncertech spíš jako na přehlídce toho, kdo má víc nášivek japonskejch kapel atp. Image, stahování, nezájem. Je to tak i u vás? Co si o tom myslíte?
Oskar: Nemůžu mluvit za všechny, ale podle mýho už jsou lidi hodně unavený ze všech těch věcí co se neustále dějou, všechny ty problémy a lži v naší společnosti tě vymejou. To, že se zdá, že se někdo už o nic nezajímá, může být důsledkem přehršle společenských otázek / problémů, a pak chceš přežít aspoň ve svý vlastní mysli. Já se třeba špatně pasuju s tim, řešit toho tolik , je tolik věcí, který mě frustrujou a probouzej ve mě vztek, že bych i rád věděl, jak „ztrácet zájem“. Ale to by bylo ze všeho nejvíc smutný a destruktivní. Neustálá otázka, kterou si klademe když už se o tom bavíme, je jak jsou lidi schopný prostě fungovat, aniž by se o cokoliv zajímali, ale vypadá to, že jsou ok s tím, že jim nedělá velkej problém nic nedělat nebo se spíš o nic se nestarat. Což u mě je třeba úplně opačně, já jsem totálně neklidnej a frustrovanej když nemůžu bejt kreativní, takže u mě to moc nefunguje se o věci nezajímat / nestarat. V mym životě je to prostě přirozená věc, moje myšlenky a ideály jsou pro mě důležité.
Andreas: V tom co Oskar zmínil je důležitej ten bod, že to může být způsobeno tím množstvím špatnejch věcí, který se všude kolem dějou. Ale pak tady samozřejmě stále budou lidi, který na to všecko budou srát, který nebudou zajímat texty. A další, který nebudou stát za tím o čem zpívaj, a kteří to zpívaj jen proto, že se to očekává. Myslím, že tohle se děje ve všech žánrech a akcích kdekoliv. Někdo bude říkat, že punk je muzika, někdo že je to politika. Pro mě je to prostě důležitý téma a když půjdeme do důsledků, tak každodenní život je propojený s politikou. Vlastně všecko co děláš. Ať se jedná o sehnání jídla, jaký nosíš hadry nebo jakou hraješ hudbu, to všechno je politika. To jakým způsobem to děláš, vyjadřuje tvůj osobní postoj.
Kde jste nahráli / mixovali album „Lurad“? Jste s výsledkem spokojení?
Oskar: Nahráli jsme ho v naší vlastní zkušebně. Koupil jsem pár krámů pro nahrávání v našem domácím studiu a je to vlastně něco jako progres a cesta k tomu jak se naučit víc o nahrávání a jak být víc kreativní v tom pravém DIY duchu. Pomáhal nám s tím můj drahý přítel Matte P, který zároveň hraje se mnou v Ursut, a který celou nahrávku zmixoval a výsledkem je Lurad. Jsem s nahrávkou spokojenej, a zároveň jsem zvědavej jak dopadne další nahrávání.
Andreas: Protože jsme to celé nahráli ve zkušebně a zároveň jsme se při tom učili, jak které věci fungují, vzalo nám to a stálo nás to nějaký čas navíc. A navíc jsme se naučili tvrdou cestou jak si opravit a nastavit nefungující rozbité vybavení. Prostě některý naše nástroje a vybavení nevydržely tu obrovskou porci hluku, takže jsme si prožili během nahráván taky pár pěkně frustrujících okamžiků, kdy jsme nevěděli co máme dělat a díky horké lince s Mattem (ještě jednou díky kámo!) jsem to nakonec nějak zvládli. Jsem fakt s výslednou nahrávkou hodně spokojenej. A taky jsem ocenil a doteď oceňuju tu možnost nahrávat ve zkušebně místo stresu ve studiu, kdy každá minuta stojí nějaký prachy. Nyní už to máme všechno vcelku zmáklý, takže to příště bude zase o něco jednodušší. Haha!
Download nebo vinyl? Nebo kombinace? Co pozitivního můžete říct nebo najdete na stahování?
Oskar: Oboje je v pohodě, zdá se, že zájem o vinyl trochu poklesl a to je důvod proč nastoupil download. Pro ty, kteří nemají dost peněz, je nejspíš download jednou z mála možností jak se k hudbě dostat a poté ji šířit.
Andreas: Mám rád oboje, protože do práce musím dojíždět. Takže si brát sebou na cestu moji sbírku by asi moc nešlo, takže můj mp3 přehrávač je nejspíš ta lepší volba. Stejně tak v případě raritních nebo vyprodaných desek, v tomhle případě vítám tu možnost mít je v digitální formě. A taky si myslím, že šíření hudby online je o kapku míň složitější a je to dobrá věc pro lidi, který buď nemaj gramec nebo dost peněz na to pořizovat si nahrávky na vinylu. Takže stoprocentně jsem pro kombinaci!
Co znamená „Garlic punk“ (Česnek punk). Je to nějaký kolektiv / skupina nebo je to jenom sranda, protože máte hodně rádi česnek?
Oskar: „Garlic punk“ je taková slovní hříčka mého a Tomova labelu / distra Not Enough. Máme ten obrázek punkový hlavičky česneku od Stiva z Visions Of War a docela pěkně to ladí s naší DIY myšlenkou a cestou. A samozřejmě je to velká legrace, logo i název labelu. Chceme se bavit a dělat věci pro zábavu, kdo by nechtěl.
Loňskej rok se pro vás nesl ve znamení turné po jihovýchodní Asii. Nějaký vtipný historky? Užili jste si to? Kde najdeme nějakej tour report?
Oskar: JV Asie byla úžasná. Zažili jsme tolik báječnejch věcí během tohodle tour. Pro mě to asi bylo nejlepší turné vůbec, bude sice zase těžký někam příště odjet, ale na ježdění na turné mám rád ten únik. Tour report by měl bejt snad už brzo. Andreas a náš kámoš / merch boy ho psali denně, měl by bejt vytištěnej a taky k dispozici na našem webu. Historky, no hádám, že sranda začínalá tím když jsem slítnul do jedný z těch známejch děr v zemi. Trvalo mi to jen něco málo přes 5 hodin než jsem v Jakartě zahučel do díry v chodníku a po tom jsem se zrovna dobře nehejbal po celej zbytek turné. Musel jsem do sebe rvát spoustu tišících prášků na bolest, abych během koncertů vydržel. Ale bylo to tam fakt dobrý, takže se to dalo přežít.
Andreas: Crutches jsou moje první punková kapela a tohle bylo moje teprve druhý turné, takže jsem byl ohromenej skutečností, že můžeme podnikat takový parádní tour. Velký dík si zaslouží Along (Appäratus) a Esa (Doombringer), díky kterejm to bylo možný a všechno to zabookovali, a všem těm punx, který se na koncertech ukázali. Setkali jsme se tam s opravdovou vřelostí a pohostinností. Předčilo to veškerá očekávání, který jsem ohledně toho měl. Určitě to byla jedna z nejlepších věcí, co jsem ve svym životě prožil. Vtipná storka, který se dodnes směju, se stala na jedný party po koncertě v Jogjakartě, kde Oskar a Tom šli naboso chytat žáby do rejžovýho pole, jenom s baterkama a uprostřed noci. Žádný žábě se nic nestalo. A asi ne úplně legrační, ale zajímavej zážitek byl na koncertě v Sragenu, kde jsme hráli hned vedle mešity v hodině modliteb. Všechny ty minarety bouřící venku kolem badmintonovýho kurtu, kde jsme hráli. Deník z turné byl trochu odložen, ale vypustíme to brzy!
(Poznámka: momentálně se na Crutches blogu objevil právě tour report z asijského tour – v angličtině – mrkejte sem.)
Našel jsem dva videoklipy na dva vály z alba „Lurad“, kde je vidět, že někdo z kapely (?) je obdařenej vášní pro práci s železem (svařování atp.). Myslím jako, že tam je spousta záběru se svářečkou, bruskama a taky vím, že debutní sedmipalec vyšel mj. jako limitovaná edice, kde limit byl přebal vyřízlej ze sakra těžkýho plátu železa. Takže kdo to má na svědomí? Chceme víc informací …
Oskar: Jsem to já. Dělám ve svý práci hodně s železem a ocelí. Dělám v jedný fabrice, kde mi dovolili udělat si pár věcí ze zbytků a z kusů, který by se tak jako tak vyhodily. Vyrobil jsem takhle i pár věcí jako náš kapelovej merch. Vždycky, když dostanu nějakej nápad, zkouším ho hned realizovat, dělám něco jako „umělecký“ věci, ale spíš bych to nazval, že to jsou brouci z pekla. Pár kámošů si něco objednalo nebo spíš dalo podnět a výsledkem byly kousky, který jsem ve finále udělal hodně po svým. A musím říct, že mě to hodně baví. Mám „neklidnou“ duši, takže se musím něčím zaměstnávat a vyhnat ze sebe frustraci ven.
Hrajete nebo máte nějaké další projekty? Myslím tím jestli působíte i v jiných kapelách nebo organizacích … Vím, že Oskar je ještě v Ursut, ale co ostatní členové?
Andreas: Mám pouštní punk stoner projekt se svejma kámošema, jen tak z prdele. Hodně sporadicky zkoušíme a pravděpodobně to tak i zůstane. Ale kdo ví …
Můžete nám doporučit nějaký nový prdel nakopávající kapely z vašeho města / okolí, místa na koncerty, prostě něco jako lokální scene report … z Malmö? Víte, že kdysi dávno jezdil přímej vlak Praha – Malmö, bez přestupů? Když jsem byl mladší, chtěl jsem to vždycky zkusit … sednout na něj a jet do Švédska … bohužel to už je minulost a žádnej takovej spoj už neexistuje.
Oskar: Tak to jsem nevěděl, že dřív bylo přímý spojení mezi Malmö a Prahou, škoda, že to stopli. Bylo by to zajímavý udělat takovejhle vejlet. Malmö v současnosti nemá žádný dobrý místa pro koncerty. Když už tady nějaký koncerty proběhnou, je to vždycky na jiném místě, ale od té doby co jsme měli problémy s naším barákem, tak se nic neodehrálo. Je nás tady spousta co se na koncertech podíleli nebo je schopná je udělat a fungovalo to docela dobře. Bohužel ale nemáme žádne zasquatované místo a musíme za každej flek platit nájem, což zase působí problémy s majitelama, fízlama a politikama, kteří pak takové místo chtějí ihned zavřít.
Andreas: Ačkoliv nemáme žádný dobrý místo na koncerty, máme tady hromadu dobrejch kapel. Takže jenom pár příkladů: Korsfäst, S.L.a.R.V., Korp, Tusen Skäl, Horrendous a Knaegt.
Tvůj dům hoří. Který tři desky si bereš sebou?
Oskar: Kenta „Kan det va fel på systemet“, Wolfpack „A new dawn fades“, Kenta s/t
Andreas: Jefferson Airplane – „Surrealistic Pillow“, Wake Up On Fire – „s/t“, Paragraf 119 – „Du Har Ikke En Chance…“
Vaříte rádi? Hoďte do placu nějakej váš oblíbenej recept? Vaše oblíbené jídlo?
Andreas: Miluju vaření! Jsem v kapele označovanej za gurmána …. Prej bych mohl jíst pořád. Ale je pravda, že když nemám co jíst, tak mám blbou náladu. Nepíšu si recepty, ale spíš takový jako seznamy ingrediencí. Co vařím často je dušené tofu, ale to je pěkně obyčejné a nezajímavé jídlo. Radši vám napíšu sestavení jednoho z mejch oblíbenejch sendvičů. Takže dejte na vámi zvolené pečivo ajvar, tahini, kyselou okurku, plátek tofu a pocákejte to nějakou sojovou omáčkou. Skvělý jako pozdně noční „zákusek“. A moje oblíbený normální jídlo by mohlo bejt burrito, páč do něj můžete opět dát cokoliv chcete.
Máte nějaké koníčky? A teď myslím nějaké zvláštní? Hrajete fotbal, hokej nebo sbíráte známky?
Andreas: Jo míval jsem spoustu divnejch koníčků, jako bojový uměni nebo lezení po skalách, ale momentálně už jenom vařim a hraju na kytaru. Nic moc zvláštního.
Oskar: Stejně jako Andreas jsem měl nebo dělal spoustu jiných věcí a měl nebo mám spoustu koníčků. Spoustu věcí dělám mimo svoji práci jako distro / label, sítotisk, hraní v kapelách, maluju kulisy (jedna z věcí, který mám fakt rád a pomáhá to mýmu zdevastovanýmu tělu) a v současnosti je asi můj největší koníček moje motorka, nikdy jsem si nemyslel, že mě bude bavit takováhle věc jako je právě motorka. Je občas dobrý zaměřit se na úplně novou a jinou věc, který pořádně nerozumím. Snažím se být pořád něčím zaměstnaný, pomáhá mi to myslet.
Tak a teď nám řekněte něco o vašich ne-punkových oblíbených kapelách. Já poslouchám třeba hip-hop a občas uplně jinou a divnou hudbu. Co vy?
Andreas: Poslouchám spoustu jiných žánrů a hrozhě rád si nechávám doporučit novou muziku od kámošů, který punk vůbec neposlouchaj. Bydlím taky s dvouma lidma, který jsou hodně mimo punk a začal jsem oceňovat hudbu, ke který bych se asi jinak vůbec nedostal. Ale jo, poslouchám spoustu hip-hopu, elektroniky a psycho rocku. Pár jmen jak příklad Beck, Jefferson Airplane, Enistürzende Enubauten a The Knife.
Oskar: Tak třeba hodně nedávno jsem objevil jedno nový jméno – Nicole Saboune, temnej pop.
Tak další otázku, kterou nemůžu vynechat, je pár keců o pivu. Mám tenhle nápoj rád a taky rád objevuju nový a nový značky a piva, malý pivovary atd. Takže jaký je vaše oblíbený pivo? Jaká značka? Nějakej pivovar, kterej byste mohli doporučit z vašeho blízkého okolí?
Andreas: Můj zájem o malý pivovary začal po návštěve Portlandu, ale situace přímo v Malmö není růžová, je to hodně drahá záležitost pít a kupovat dobrý a kvalitní piva, takže se k tomu moc často nedostanu. Můžu doporučit Sleepy Bulldog z Visby (Gotland) stejně jako produkci Mikkellers pivovaru (Kodaň). Taky si čato vzpomenu na pití piva před pár lety ve Swinouscie v Polsku, kde jsem našel parádní pivo v malým obchodě, kde byly na obalu kozlí hlavy. Myslím, že se to jmenovalo Kozlak. Ale od té doby jsem na tohle pivo nikde nenarazil.
Oskar: Tak tohle je něco čemu moc nerozumím, pil jsem piva všech chutí a tvarů, ale nedokážu říct, jestli jsou dobrý nebo ne. Ale vím, že domáci pivo od Richtera a pana Kocha v Hjärup jsou vážně skvělý.
Jaká je vaše oblíbená nahrávka či album z poslední doby? Nebo naopak něco co jste po zapnutí hned vypnuli?
Andreas: Nemůžu říct za poslední měsíce … nebo dobu. Obvykle se dozvídám o novejch nahrávkách až v době, kdy už jsou docela dlouho venku s vyjímkou těch nahrávek, který jsou od kapel mejch kámošů. Takže desku, kterou můžu doporučit, kterou jsem slyšel v poslední době, bylo album „Defeat Of Civilization“ od Framtid. Kurva dobrá deska!
Oskar: Jo, Framtid … s tim bych souhlasil. Taky mě rozsekalo album „Vildhärta“ od Utanförskapet, jedna z mejch oblíbenejch nahrávek v poslední době, kterou hodně často poslouchám.
Který album vás inspirovalo nebo vás hodně překvapilo? Nebo spíš takhle, kterou kapelu jste viděli v poslední době naživo a rozsekala vás, aniž byste to čekali?
Andreas: Nemyslím si, že nacházím inspiraci v nějakých konkrétních deskách. Je to spíš směs všech vjemů a podnětů z mého života. Viděl jsem kapelu jménem Vehemence, z Francie, na koncertě v Hannoveru, před pár týdny a zůstal jsem stát s otevřenou hubou a cítil se jak v nějakém transu po celou dobu jejich setu. Nevím co to bylo za styl, crust punk metal?
Znáte nějaké česko-slovenské kapely? Ok, myslím, že to je vše … takže tady je prostor pro vás, vzkazy atd.
Andreas: Tak takhle z voleje si vzpomenu asi jenom na jednu kapelu – Mörkhimmel. Hádám, že mi doporučíš nějaké kapely sám! Díky za možnost pokecat. Zůstaňte ve střehu, sledujte náš blog pro víc informací o plánovaných koncertech a nahrávkách. Odehráli jsme kratší tour v Německu /Švýcarsku a tenhle měsíc nás čeká west coast tour v USA (červen 2014). Někde se určitě potkáme!