Zdar chlapci. Klasické představovací otázce se nevyhneme. Takže jak jste se dali dokupy, co máte na svědomí (nahrávky) a jaké změny potkali váš line-up?
Žrout: Takže LAHAR. Čau. Teď na konci léta máme výročí zformování. Slavíme 8 let existence (mimochodem – společným koncertem s Gride a S.Y.I.H. a Kusumam u nás v Písku), prostě to tak pěkně vyšlo. Dali jsme se dohromady v klubu „Paluba“ v Písku (R.I.P.), kde začali klucí pořádat koncerty a za těch 8 let máme na svědomí toto: Jako první věc kazetu demo split s kámošema Nesoučást Stroje (benefit), split 10“ s německýma Idiot Savant, split 7“ s Gride, pak přišla myslim samostatná LP deska „Oběti doby“ (i na CD), split 7“ s holandskýma The Shining a split LP se Stolen Lives. Pak vyšly nějaký songy na kompilačkách jako Sekec mazec (7“), Posloucháte Jižní čechy (LP), Play fast or dont (LP), Nagel mit Kopfen (LP-kompilačka ke koncertu v Německu), Benefit na Svobodu zvířat (CD), Euro Thrash Retribution (CD kompilačka na 625), Killed By Noise (benefit kazeta) a to je asi vše. Možná ještě nějaký kompilačky??? Za tu dobu hraní nás potkala jen jediná změna v sestavě a to odchod zpěváka z důvodu odstěhování se cca 300 km od Písku. Takže nám teď zpívá Banán (ex-Balaclava, ex-Spes Erepta, Phoenix 2).
Gysbern: Ahoj. Myslím si, že mí spoluhráči toto již popsali dostatečně, tak nevím, jestli to mám ještě rozvádět. Doufám, že se nikdo nebude zlobit.
Od posledního dvojvinyl útoku v podobě split LP se Stolen Lives a split EP s The Shining je ticho po pěšině. Zkoušíte novej matroš a chystáte pro nás nějakou pecku nebo překvapení?
Žrout: Od posledního Split LP a split EP právě uplynul 1 rok (letos na Obscene extreme) a zhruba v té době od nás odešel Honza „Samuel“ a nastoupil na jeho post Banán. Za tu dobu se naučil řvát asi pětadvacetiminutovej playlist, většinou postavenej na starejch válech a odehráli jsme řekl bych docela dost koncertů. Zároveň jsme makali na novejch věcech. Možná trochu pomalejc než kdy předtím, protože konkrétně já měl trochu komplikace v soukromym životě a co si budeme povídat, kluci maj taky svoje rodiny (někteří s děckama) a už to nemůže fungovat tak jako na začátku. Je třeba to nějak rozumně kloubit dohromady, rodinnej nebo soukromej život a hraní. No, takže někdy koncem léta jdeme do studia vyždímat ze sebe nějakou tu kapku potu a nahrát něco novýho. Nechte se překvapit (…a já myslím, že spousta lidí bude zase překvapenejch, hahahaha).
Banán: Začali jsme pracovat na nových věcech v podstatě v zápětí po mém příchodu do kapely, jelikož jsme měli starej materiál nacvičenej do koncertní podoby poměrně rychle. Takže vlastně už od září probíhá proces psaní nových songů, který právě teď finišuje. Většinu z těch věcí hrajeme už i na koncertech a na konec léta máme zamluvené studio, kde všechny tyhle nový skladby nahrajem. Během podzimu by pak měla vyjít nová deska a pár překvapení určitě skrývat bude. Já osobně se opravdu hodně těším na samotný proces nahrávání, protože mě to ve studiu hodně baví a měl jsem teď přes 2 roky dlouhou pauzu. A navíc jsem s těma songama spokojenej a jsem opravdu hodně zvědavej, jak budou znít nahraný. Podle mě to bude fakt maso.
Gysbern: Překvapení by mělo přijít do konce roku v podobě nové LP. Poněvadž píšu tyto odpovědi asi jako poslední, plánované náhrávání už máme za sebou. Na nových válech jsme začali pracovat od příchodu Banána do kapely. Pro nás je to pecka.
Banán na postu zpěváka místo Klouči. Bylo těžký nahradit Honzu? A jak se Banán adaptoval (z ohlasů vašich živejch vystoupení slyšíme jenom chválu…)?
Žrout: Já mu nechci pochlebovat, ale Bany se naučil starý vály téměř okamžitě. Po pár zkouškách (červenec / srpen 09 – to bylo asi 8 zkoušek) jsme mohli vystupovat. Ono taky, vždyť to dostal nahraný, napsaný a s jeho zkušenostma?????? Jo. Chválu na něj taky slýchávám, což mě pochopitelně těší. Je to kluk šikovná.
Banán: Pro mě je tohle trochu ošemetná otázka, tak se k ní vyjádřím ze svého úhlu pohledu. Myslím, že je zaprvé nutné říct, že já znám kluky poměrně dlouhou dobu, byli jsme kámoši ještě před tím, než jsem spolu začli hrát. To samozřejmě spoustu věcí zásadním způsobem usnadnilo hned v počátku a vše začalo fungovat vlastně velmi rychle, až mě to trochu překvapilo. Prostě jsem jednoho dne přišel do zkušebny a začal jsem pracovat tak, jak jsem si myslel, že to je nejlepší. Nikdo z nás z toho myslím nedělal žádnou vědu, dali jsme tomu volný průběh a v podstatě hned to do sebe zapadlo. Takže já osobně na tu adaptaci pohlížím jako na velmi úspěšnou. A stejně tak můžu říct, že jsem spokojenej s tím, jak jsme odehráli drtivou většinu koncertů. Jsem po nich většinou fyzicky úplně hotovej a to je dobrý znamení. Nejvíc mě zatím bavily koncerty v Orlové, na Protestfestu a v jihlavské Garáži. Každý byl úplně jiný, ale všechny byly super.
Gysbern: Prostě je to nová etapa Laharu. Banán je pro nás trefa do černého. Každopádně bych chtěl říct, že období hraní s Kloučou pro mě osobně bylo v pohodě, i přes mnohdy rozdílný přístupy v tvoření hudby. Což je vlastně normální, protože když jsou v kapele čtyři individuality, sem tam se neshodě nevyhne nikdo 🙂 Banán do kapely přinesl novýho tvůrčího ducha.
Jak vypadá situace na písecku po konci Paluby? Je kde hrát? Nebo se všechno kolem hardcore (lidi, kapely …) dostalo do útlumu?
Žrout: Jo Palubu rozjezdily buldozery, protože jednoduše překážela místním podnikatelům. Slyšel jsem, že tvrdili, že musí vytvořit na jejím místě parkoviště pro sportovce, kteří přijedou na hotel, kterej stál opodál. Dodnes tam myslím není nic, i když vlastně někdo mi tuhle u piva říkal, že už se tam po těch 4 letech od destrukce začíná něco rýsovat (něco jako asfaltová plocha hahaha). Tak po tom, co tohle supr místo, který bylo silnou základnou, zničili, to tady do útlumu šlo. Nejdřív se pořádaly nějaký akce v podobným prostoru jako byla Paluba a to v Papíráku za bývalou fabrikou Jitex. Bohužel je to asi tak tři kiláky od centra a ta návštěvnost tam není taková. Momentálně tady k pořádání koncertů lidi využívaj klub Pí (3,14), kterej je přímo na velkym náměstí a kupodivu hned pod radnicí. Jak se říká, pod svícnem je největší tma, že. V tomhle prostoru to docela funguje a už se nám tam povedlo udělat několik skvělejch akcí. Spíš je ale v řiti to, že to dělaj furt ty samý lidi a kde jsou ty jejich nástupci? Docela tady v Písku postrádám nějakou novou krev.
Gysbern: Tím, že jsem se přestěhoval do Českých Budějovic, už nemám takový přehled. Žrout Vám to určitě vypoví líp.
Doporučte nám nějaké nové a nadějné kapely z Jižních Čech … a vůbec jakej je stav „scény“ na písecku / prachaticku / budějicku.
Žrout: Takže v Písku konkrétně doporučím asi jen jednu kapelu a to Lahar (né vole to byl fór hahaha). Takže z Píseckejch kapel? MURUROA co vznikla z bejvalejch Grex, ale to není nic novýho (moment teď mě napadlo, že je právě opustil kytarista, takže, kdo by měl chuť a čas hrát poctivej jihočeskej grindcore, tak má šanci – poslechnout si je můžete na bandzone), ale jejich bubeník má novou kapelu s mladýma klukama z Blatný (asi 20km od Písku). Jmenují se KAOSQUAD. Viděl jsem je jednou na živo a stylově bych to hodil někam ke grindovejm Carcass, i když ne tak brutální. Fakt mě to naživo nadchlo jako dlouho nic. Vřele doporučuji. Jinak je to v Písku mrtvý. Docela se to rozjelo v Českejch Budějicích. Tam se s novejma kapelama roztrhl pytel, tak uvidíme jak to čas vytřídí. Z táborska bych jmenoval třeba novou úderku ROTTEN BRATS (teda z Milevska), RESORT (crust nářez Tábor). A tuhle jsem seděl na pivu s Ropákem. Pokud si někdo z pamětníků jihočeský scény vzpomíná na milevskou kapelu ROPNEJ PRODUKT? A ty taky začínaj tvořit něco novýho. Tak na to jsem zvědavej. Prachatice – PRESSBOIL, Strakonice – FACE TOMORROW (lidi z Delusion a Landmine Spring). No nebo takhle mrkněte na Šakalovo (RABIES) kompilace Posloucháte Jižní Čechy I. + II. + III. a tam je to zmapovaný na vinylu. Zakup, podpoříš a zjistíš co se tady děje.
Banán: No, tak já bych s dovolením doporučil nějaké dobré kapely celorepublikově, ale když už je otázka směřována na Jižní Čechy, tak s nimi alespoň začnu. Pro mě osobně je největším překvapením z téhle oblasti kapela FACE TOMORROW ze Strakonic. Je to totální reinkarnace hardcore energie, která definovala 90. léta a to jak hudebně, tak obsahově. Přesně na téhle muzice jsem vyrůstal a jsem moc rád, že je tady konečně zase kapela, která mě posadila na zadek. Dál mě v poslední době hodně oslovili OR, NAIADA a PALAHNIUK a KUNG-FU GIRLZ z Prahy. ESAZLESA z Chebu, SOCIAL PARTY z Opavy, UŠTKNI z Vraha a fakt hodně se mi líbí GATTACA, KORUBO a taky se těším na desku FIVE SECONDS TO LEAVE a EVIDENCE SMRTI. Jinak stav scény je podle mě celkově trochu tristní, ale výše zmíněné kapely (a samozřejmě ještě spousta dalších) mi dávají alespoň nějakou naději, že to všechno neskončí jen u komentování fotek, čumění na youtube a návštěvou jednoho festivalu za rok jako náhražky průběžné podporý lokálních kapel. Čím dál více si uvědomuju, jak se tahle přirozená struktura navzájem se podporujících lokálních kapel pomalu rozpadá pod tíhou nezájmu a je mi z toho čím dál víc smutno. A chtěl bych tady vyjádřit nejhlubší respekt všem kapelám, promotérům i návštěvníkům koncertů, jež se svým zápalem udržují tohle všechno ještě při životě. Zejména se to pak týká všech, kteří žijou na vesnicích nebo menších městech.
Gysbern: Budějovický Křupani:-)
Všichni jste známí jako velcí vinyl milovníci. Pochlubte se nějakou největší peckou ve vaší sbírce. Korku stíháš ty desky vůbec poslouchat? :))
Žrout: Já zase tak velkej maniak do desek nejsem, ale máš pravdu, mám je rád. K tomu by se spíš měl vyjádřit (pochlubit) Korek nebo Banán. Pro mě maj třeba cenu desky jako první velká od Venomous Concept, kterou mi tihle mistři osobně podepsali. Tahle deska pro mě byla velkým impulsem v době osobního temna. Prostě mi to nakopalo prdel. Momentálně jsem ale ve finanční tísni a desky moc nekupuju.
Banán: Jo, miluju vinylový desky a je to v podstatě jedinej formát, kterej mám doma. Pak ještě starý kazety a pár CD, co jsem dostal jako promo. V počítači nemám vůbec žádnou muziku a nikdy jsem nestáhl ani jednu jedinou desku. To vše myslím dostatečně vypovídá o mém vztahu k vinylům. Pro mě je tohle přirozenou součástí punkového postoje a upřímě řečeno je mi smutno z toho, jak málo si punks kupují desky a jak vyhrává hospoda, stylový hadry a nihilistický kecy. Slyším pořád dokola ty samý výmluvy a myslím si o tom svoje. Znám lidi, který berou pár tisíc měsíčně a do toho živí rodinu a alespoň tu jednu desku si každý měsíc koupí a pak vidím hordy punkáčů vysedávající každej den v hospodě s perfektním punkovým outfitem, milionem nášivek a spoustou zasvěcenejch keců, který se ovšem deskám vyhýbají velkým obloukem. Tohle vše se dá samozřejmě aplikovat i na děti s kšiltovkama nahoru, který utrácejí tisíce v tetovacích salonech. Ostatně skvěle to vyjádřil Bob Suren v rozhovoru o deskách, který přeložil Iny do poslední Trhaviny. Říká tam: „Pokud se ti to líbí, nebuď sráč a kup si desku. Znám několik „punkáčů“, kteří říkají: „Už jsem si několik let nekoupil desku.“ To neprospívá kapelám, vydavatelstvím ani distributorům. Když se ti ta kapela líbí, proč si pak nekoupit jejich desku?“ Tohle jednoznačně podepisuju!Jinak o vyjímečných deskách v mojí sbírce bych mohl psát a vyprávět hodiny, miluju se o těhle věcech bavit a sdílet radost s podobně ujetejma magorama. I těch už ale docela ubývá, takže jsem rád za každou podobnou otázku, hehe. Já osobně si asi nejvíc cením extrémně limitovaného singlu Septic Death, kterého vyšlo v tomto provedení jen 14 kusů, potom singlu Ruination ve tvaru USA, LP japonských Razors Edge – „Thrash ´em All“, starých polských záležitostí jako Moskwa, kompilace Jak Punk To Punk a z českých desek mám asi největší vztah k LP Kritické Situace. To jsou věci, co mě zrovna teď napadají a zítra by ten výčet byl pravděpodobně úplně jiný. Chtěl bych ale ještě říct, že je mi vždycky hodně smutno, jak některé lidi tahle vášeň úplně pohltí a přeroste zdravou mez. Pak se to vše smrskne jen na pouhé sběratelství a já si myslím, že každá opravdu punková sbírka desek by tenhle rozměr měla jednoznačně přesahovat. Některé ty kusy asfaltu změnily můj život, otevřely mi oči, udělaly ze mě lepšího člověka a pak jsou lidi, který kvůli punkovejm deskám okrádali svý kámoše. Podle mě nic nepochopili a je mi jich líto a je úplně jedno, jak raritní kousky zdobí jejich sbírky.
Gysbern: V poslední době jsem si oblíbil stoner rockové kapely jako Torche, Priestess, Big Business, Earthride, Sleep atd., takže do sbírky přibylo pár takovýchto desek. Jinak nevím, co bych považoval za opravdu největší pecku, nedokážu jednoznačně odpovědět.
Jaké jiné projekty mimo Lahar okupujete? A jak to všechno vůbec stíháte … 3/4 z vás musí plnit rodičovské povinnosti. Je to na „starý“ kolena nějakej problém? Prozraďte nějaký fígle …
Žrout: Tak já s Korejsem ještě hrajeme v Radiolokátor. Což je docela rychta, protože hrajeme docela dost. Tímto se omlouvám všem komu jsme odřekli koncert, protože někdy se to sejde tak, že se to prostě nedá. Sorry. Ještě k tomu se angažuji v noisecore Poslední Přání Mrtvého Humanisty (P.P.M.H.), ale to není tak horký, protože jsme teď měli takovou menší pauzu. Taky díky tomu, že se Makovcovi (basa, řev) narodil potomek. Jinak tě musím opravit, ne 3/4, ale 2/4 z nás musí plnit rodičovské povinnosti.
Banán: Tak mě se rodičovské povinnosti zatím netýkají, ale rozhodně se nedá říct, že bych se nudil. Z kapel se v současné době věnuju na 100% jen Lahar, občas udeříme s Phoenix 2, ale v podstatě vůbec nezkoušíme, je to takovej blitzkrieg koncept, hehe. Jako vždy mám v hlavě miliony plánů na založení nových kapel, ale vše to ztroskotává na tom, že podle mě existuje strašně málo lidí, který by k tomu měli takovej přístup jakej bych si představoval. Ten se netýká ani tak toho, že je potřeba co nejvíc zkoušet (i když i to je samozřejmě důležitý), jako spíš zdravé psychopatie a totální koncentrace. Miluju kapely, které vás doslova rozbijou svojí energií na koncertech a je úplně jedno jaký to je styl, může to být klidně hip hop nebo indie rock. Vždycky mě nejvíc dostávalo překračování a posouvání vlastních limitů a dodnes mě fascinuje, že je někdo schopen odehrát koncert i se zlomenou rukou nebo s brutální otravou jídlem a kbelíkem na zvracení vedle bubenický stoličky. Když to pak srovnám s tím, že tady spousta kapel ruší koncerty kvůli každýmu zakašlání, tak se musím jen hořce smát. Jinak co se týká „starých kolen“, tak to může být v mnoha ohledech výhoda. Sám na sobě cítím, jak se v některých věcech pořád zlepšuju a posouvám a je super si to uvědomovat. Fígl je na to vše jen jedinej – musíte vědět proč to děláte a musíte to milovat. Bez toho to bude jen další zbytečná kapela a nebude rozdíl mezi tím, že si jdete po práci brnknout na kytaru nebo si zahrát squash.
Teď trochu mimo hardcore. Jaký místo ve vašem okolí nebo všeobecně v Jižních Čechách by jste nám doporučili navštívit? Co by nám nemělo uniknout?
Žrout: Tak v Písku??? Kamennej most (neboli Jelení). Je nejstarší ve střední Evropě. Když přišli povodně 2002, most zmizel pod vodou, když opadla zůstal stát jen ten základ, kterej postavili ve 13. století a to co na něm rekonstruovali, tj. zábradlí a sochy (repliky) byly fuč. Dál, jelikož jsem Žrout, doporučuji všem navštívit Indickou restauraci Tandoor v Písku, která má pobočky v Prachaticích, Budějicích a v Táboře. Pokud se dostanete někdy do Písku na náměstí, všiměte si na radnici hlavní sochy a bude vám hned jasný, kde vzala Metallica inspiraci, když nevěděli co si dát na obal desky „… And Justice For All“ (hahaha). Pro milovníky piva doporučuji budějovické restaurace, kde točí Budvar, takzvanýho „kroužka“. Vynikající pivo s filtrovanejma kvasnicema. Pochoutka pro fajnšmekry.
Banán: Ha, tady i já částečně splním geografickou specifikaci otázky, protože miluju Šumavu, která se rozkládá částečně v Jižních a částečně v Západních Čechách. Mám k ní vytvořený vztah již od velmi útlého mládí a stále se prohlubuje. V poslední době se mi konečně daří trávit tam trochu více času a regenerovat tak zejména své vlastní psyché. Dokonce jsem napsal i pár textů, které se vážou ke konkrétním šumavským místům. Z nich bych určitě doporučil pradávné keltské hradiště na vrchu Sedlo nad Sušicí, které má dokonalou atmosféru hlavně večer a nad ránem a je z něj nádherný výhled na celou Šumavu. Pak soubor skalnatých ostrohů nad řekou Vydrou kousek od Srní, které jsem objevil velmi nedávno díky Ondrovi a v neposlední řadě rašeliniště okolo vrchu Poledník, jakožto i ten samotný. Obecně miluju cestování po Čechách a objevování zajímavých míst a také mě fascinuje systém lehkého opevnění, která bylo stavěno před 2. světovou válkou, takže mnohé moje cesty jsou podřízeny právě téhle obsesi.
Gysbern: Já to mám moc rád v Novohradských horách, což vřele doporučuji a jinak www.kudyznudy.cz 🙂
Poslední dobou zdá se je malinko víc slyšet o vašem projektu Radiolokátor (půlka Lahar v Radiolokátor působí) než o Lahar samotných, takže se stanete thrash metal hvězdama a Lahar zazdíte? Haha …
Žrout: Počkej Radiolokátor už thrash metal hvězdy snad jsou ne? Hahahaha. Pravdou je, že jsme měli období, kdy sme hráli asi víc koncertů s Radiolokátor než s Lahar a myslím, že i než klucí s Gride (druhá půlka Radiolokátor). Já ale osobně nic zazdívat nehodlám. Pravdou je, že přichází fakt zajímavý nabídky na splity LP a koncerty s Radiolokátor.
Takže navazujíc na předchozí jízlivou narážku … jaké jsou plány a jaké jsou sny členů Lahar? Split s Kreator, tour v Japonsku ??
Žrout: Tak plány? Teď máme v plánu nechat vydat ten novej materiál, kterej jedeme za tejden nahrát. To se snad splní, jestli se nestane něco nečekanýho. Vydat by to měl Lukas na Dooomentia rec. (mrkni mu na stránky – http://www.doomentia.com). Jinak mým snem je hrát dokud to pude a bude mě to naplňovat a bavit, pokud samozřejmě bude pro koho a nepozbyde to smyslu. Jinak s Lahar a s Radiolokátor jsme třeba odehráli koncert s Venomous Concept, což jsou lidi z Napalm death a Brutal Truth, pak třeba s Municipal Waste, Ratos de Porao, Nunslaghter, Capitalist Casualties a v listopadu si s Radiolokátor zahrajem dva koncerty po boku Wehrmacht. To jsou kámo splněný sny. Teď už chybí jenom ten Slayer, hahaha.
Banán: Jo, mám pár snů, občas trochu víc, než by bylo zdrávo myslím. Spousta z nich dost úzce souvisí s tím o čem jsem psal před chvílí. Plány na záchranu světa už dávno lehly popelem a vystřídala je touha dožít důstojně tenhle život a až dojdu na konec cesty, abych to měl rychle za sebou. Taky bych si přál, aby se těm několika skvělým lidem, co znám, vyplnily ty jejich sny a aby všichni mý kámoši a kámošky, co mají děti, byli šťastný a našli v sobě hodně síly. Hrozně moc si jich vážím, za to jak vychovávají svoje děti a zůstávají v těch opravdu důležitých věcech pořád stejní, protože si moc dobře uvědomuju, že to vůbec není jednoduchý. Občas si také všímám, že je tendence za tou dřinou vidět jen kluky, protože jsou víc na očích, ale moje největší míra respektu směřuje především k holkám, který to mají díky zkurvenýmu rozdělení rolí v téhle společnosti většinou mnohem těžší a dost často se na to zapomíná. Bez jejich porozumění a síly by spojení rodičovství a punkového života mnohdy vůbec nebylo možné.
Gysbern: Pro mě není důležitý mít split s Kreator a tour v Japonsku ani nic takovýho. Bylo by to samozřejmě krásný 🙂 ale nejdůležitějsí je, aby jsme nadále fungovali jako parta kamarádů, hudba nás pořád bavila a byla to radost něco dohromady tvořit.
Už vás nebudu dál trápit. Takže tady je prostor pro vás. Vzkazy, díky, top teny atp.
Žrout: Tak dík všem kdo nám kdy pomohli a podporujte lokální scénu. Čau a dík Mirkovi a Periferii. Ať vám to šlape. Howgh
Banán: Nežerte maso. Nefetujte. Řezejte nácky. Nebojte se přiznat chybu.
Gysbern: Choďte na koncerty, nejezte maso, přemejšlejte víc o tom, co děláte, než jak vypadáte. Thrash.