Jak jste se dostali k této subkultuře? Můžete nám přiblížit váš vývoj nebo zavzpomínat na situaci, která vás přesvědčila, že pohyb v tomto „subkulturním prostoru“ je pro vás schůdnější životní cestou než řekněme klasický vzorec: škola (práce), peníze, televize, otupělost = konzum?(uvědomuji si, že je to relativní, protože i prostředí undergroundu je konzum, i když trochu jinak, ale snad mi rozumíte, kam otázka směřuje)
Marek: Už je to pár let, bylo mi 17, poslouchal jsem hip hop, mainstreamový metal a podobné věci. Ve městě odkud pocházím hráli No reason a Kevorkian, šel jsem na koncert a jen jsem se divil… Tvrdá muzika, promluvy mezi skladbami o právech zvířat a lidí…no, měl jsem o čem přemýšlet. Pak to ještě chvilku trvalo, ale dá se říci, že tenhle koncert byl pro mě takový úvod do hard core…postupně jsem se díky hc punku dostával k dalším věcem, objevil jsem veganství, politická témata…takže asi klasický vývoj.
Honza: Já ani nevím, co mě k tomu vlastně přivedlo, prostě jsem začal ve čtrnácti poslouchat punk a to mě nějak přivedlo k určitejm lidem. Vím ale že to, čím si mě hardcore/punk získal byla velká koncentrace lidí bez předsudků. Potkal jsem díky tomu lidi, kteří mě berou i s chybama a odlišnostma který mám. To je hezký, ne? 🙂 Nechci tím říct, že bych je jinde nepotkal, ale pamatuju si, že když jsem přišel na svůj první koncert na sedmičku, tak to byl úplně novej pocit, protože jsem se necejtil blbě, občas se na mě i někdo usmál atd. Ale nechci to idealizovat, myslím, že je hodně důležitý, udržet si od tý „scény“ odstup. Jsou mnohem důležitější věci na světě, ale tohle prostředí je mi sympatické a taky je pro mě důležité.
Ondra: K této subkultuře jsem se dostal na konci základní školy, když jsem si kupoval časopis SPARK, kam psal Ondra Košan články o HC, vegetariánství, byl tam tuším rozhovor s EARTH CRISIS….pro mě něco úplně nového a zajímavého….v té době sem to ještě uložil k ledu a vrátil se k tomu někdy na začátku střední školy….přestal sem jíst maso, pít a začal sem chodit na koncerty a moc se mi líbila atmosféra i ty věci okolo….i když už nemám o „scéně“ žádné iluze, tak je to pořád životní styl, který mi vyhovuje nejvíc a nemám potřebu měnit….
Martin: K týhle hudební subkultuře jsem se dostal přes Ondru, který mě před několika lety začal tahat na první koncerty. Můj první koncert byl na Papírně, kde hráli Quattro stragioni z Německa a See you in hell. Ale ten „první“ koncert, který mě opravdu nadchnul byl koncert X-wing na sedmičče. To byl pro mě zásadní koncert. Za další zásadní věci, který na mě tehdy měly vliv považuju split 7“ EP Balaclava/Old testament a časopis Inej výběr, který dělal Tomáš Síbek. Tyhle věci mají pro mě mají dodnes velikej význam. Tenkrát, když jsem byl mladší, tak jsem hodně tápal a pohyboval se tak trochu ve vzduchoprázdu a hledal čeho se chytit (tak jako spousta náctitelých), a jsem strašně rád, že se mi do cesty připletlo tohle, protože teď jsem šťastnej, kde jsem.
Myslíte si, že lidé, kteří se pohybují v HC a spol. jsou „lepší“ nebo „morálnější“ než většinová společnost?
Honza: To je záludná otázka, hihi. No, nevím, na to asi nemá odpověď. Podle toho, jak to cítím, mi tahle hudba a s ní spojená scéna umožňuje potkat mnohem větší množství lidí, který se zajímají o to, co se děje okolo nich, než kdybych se k ní nedostal.
Martin: To si moc nemyslim, pohyb v týhle hudební subkultuře z nikoho nedělá lepším nebo morálnějším. Jednou jsem někde slyšel, že hardcore/punková scéna je malej prototyt většinový společnosti, jen je v ní větší koncentrace vegetariánů/vegetariánek a veganů/veganek… Tahle scéna ti může ukázat odlišný pohled na svět okolo sebe než byl tvůj dosavadní. Ale to je všechno. Je jenom na tobě, jak se s tím popereš.
Ondra: Vůbec ne….co se týče charakterů, tak tu najdeš úplně stejný lidi, jako v běžný společnosti….jsou tu lidi, který to, co dělají, myslí upřímně, jsou tu zištný svině a pokrytci, naivkové a idealisti….prostě běžná společnost, ale v menším….
Marek: Ne
Nemáte pocit, že ač jsou slova SVOBODA a TOLERANCE hodně používané u lidí ze scény, jsou hardcore/punk kids paradoxně více svázáni různými pravidly (např: oblečení, názory, kapely, …) než je tomu u ostatních z „venku“?. Není současná podoba hardcoru hlavně móda?
Ondra: To je individuální….ten, kdo za tím vidí jen módu, ten brzo odpadne a chytí se něčeho nového….!! Když se nad tím zamyslím, tak s tebou souhlasím….přijde mi, že spousta lidí se bojí říct, co si opravdu myslí, protože mají strach, že by ho někdo jiný odsoudil….to je věc, která mi hodně vadí….určitá názorová uniformita, snaha myslet stejně jako ostatní, abych zapadl….debilní alibismus a přetvářka….Nedávno bylo na CZECHCORU nakousnuté téma hierarchie ve „scéně“….já bych netvrdil, že je tu nějaká hierarchie….hierarchie existuje jen pokud si jí připouštíme….pokud spolu nebudeme jednat se zbytečným respektem nebo ohrnovat nos nad novými lidmi, tak by tahle komunita lidí mohla být konečně víc otevřená a ne působit jako spolek konzervativců, co si navzájem zatleskají po proslovu mezi písněmi, co si odkývají své jediné pravdy a exkomunikují každého, kdo si dovolí tvrdit něco jiného….
Marek: Myslím si, že hard core se nedá definovat, takže těžko tvrdit, že hard core je takový nebo makový. Pro mě je to hlavně hudební styl, pravidla pro mě hard core nemá, pravidla podle kterých žiju si určuji sám…ale musím přiznat, že díky hc jsem našel inspiraci k některým životním krokům.
Honza: Já si myslím, že je to všechno hlavně o lidech, které potkáváme. Móda je možná i důležitá, protože někdy lidi potřebujou cítit sounáležitost s ostatními. Někdy je móda hlavní, někdy jsou hlavní myšlenky, fakt si myslím že je to všechno o tom, na koho zrovna narazíš. Ale jak to vypíchnul Ondra – lidi co to maj jako módu se většinou rychle ztratěj.
Martin: To mi nepřísluší hodnotit, jestli se někdo chová pokrytecky. Co se týče módy, tak v každý subkultuře funguje určitá uniformita oblíkání. Dáváš tím najevo, že někam patříš. Někdo na to úplně kašle a někdo se přizpůsobí. A stejně tak jako v každý jiný subklutuře fungujou i tady jistý zaběhnutý schémata, klišé, trendy…
Souhlasíte s názorem, že v hardcore by neměla fungovat/ nefungují pravidla marketingu? (viz. např.: velice rozmazaná kauza financovaní fluff festu atd.)
Marek: V hard core fungují stejná pravidla jako mimo něj. Tak to je a vždycky bude – platíš za desky, za vstup na koncerty. Kapela platí nájem ve zkušebně, kupuje si nástroje, benzín do auta…v téhle společnosti to tak je, záleží jen na tom do jaké míry je ten který konkrétní člověk(skupina, organizátor koncertu…) přijme. Já (ty, každý,..) se pak může rozhodnout co a koho podpoří.
Honza: Já si myslím, že hardcore/punk je jeden z mála ostrůvků, kde se člověk může realizovat bez toho, aby měl za sebou tuny peněz. Ale vzhledem k tomu, že žijeme ve světě, kterýmu peníze vládnou, tak se bez nich neobejdem ani tady. Fluff je velkej festival, pokud ho chceš organizovat, musíš počítat i s tím, že budeš mít velkou ztrátu a pokud nechceš prodělat vlastní kalhoty (což by Ti dost podstatně ubralo něco svobody na dalších pár let, kdy bys musela splácet dluhy), tak se prostě musíš přizpůsobit obchodním zvyklostem a jinak to bohužel nejde. Bohužel se musí udělat kompromis. Myslím, že můžeme být rádi, že Fluff není sponzorován pivním koncernem, že se pořád ještě vevnitř nesmí prodávat neveganské jídlo a že na pódiu nestojí gorily z najaté ochranky – že je to příjemnej zážitek a ne nějaký vězení v podobě gigantického komerčního festivalu. A hlavně – bez peněz se nikdo neobejde. Lidi, kteří Fluff připravují, tomu věnují hodně času, který by mohli strávit vyděláváním, takže si to nějak nahrait musej, ne? Takže z mé strany s Fluffem žádný problém. Sám jsem tam tři roky po sobě pracoval a nikdy na mě nikdo neudělal žádnej podraz. Myslím že je dobrý o takovejch věcech mluvit, ale úroveň, na jakou se dostala debata o Fluffu je naprosto neúnosná.
Ondra: Nemám nic proti tomu, když se někdo živý hudbou nebo pořádáním festivalu, nevidím na tom nic špatného….když má někdo tu možnost, tak proč ne….a co se týče FLUFFU, tak s tím nemám žádný problém a co se týče diskuse na czechcoru byla fakt pod úroveň….směs závisti, hlouposti, naivity a kydání špíny….ostatně jako většina diskuzí na CC. Vím, že za tuhle větu mě nebudou mít „správňáci“ rádi, ale FF pro mě pořád je D.I.Y. festival….žádná ochranka, žádný sponzoři a jak někdo trefně v diskusi poznamenal, tak D.I.Y. nikdy nebylo o prodělku….
Začali jste lidi oslovovat pomocí hudby. Myslíte si, že muzika může udělat svět lepší?
Martin: „Punk rock saved my life, but it won´t save the world.“ – finská kapela Herodishonest.
Honza: Nevím, jestli naše muzika, ale obecně určitě. Proč by jinak bolševický režim perzekuoval hudebníky? Je to dobrý prostor pro vyjádření svého názoru a myslím, že i hodně stravitelný pro lidi. Víc než třeba články v novinách, ty už dnes nikoho nezajímaj 🙂 Hudba podle mě dokáže lidi hodně ovlivnit, i když si to třeba nepřipustí – stačí se podívat na nás 🙂
Ondra: Myslím, že ne – může ovlivnit vznik nějakého hnutí, podpořit myšlenkový směr nebo lidi informovat, ale řekl bych, že na globální změnu to není. Mě osobně pomáhá vymlátit ze sebe nasranost a pomocí textů ventilovat svoje pocity….
Marek: Dělá lepší naše vlastní životy. Chvíle, které společně trávíme nám nikdo nemůže vzít, nikdy si je nemůžeme koupit, nikdy bychom nic takového nezažili, když bychom tohle nedělali. Miluju hudbu, mám rád lidi, se kterými hraju v kapele, takže ano – naše hudba dělá svět lepší. Pro mě.
Vaše texty mají silnou výpovědní hodnotu. Líbí se mi i vaše komentáře pod nimi, i když se třeba názorově rozcházíme, cením si toho, že nechcete být schovaní za jejich mysteriózním výkladem. Přispívá každý se svojí troškou do mlýna nebo máte dvorního skladatele? Je nějaké místo pro vás inspirující?
Ondra: Vrchního textaře nemáme a pokud se nepletu, tak každý z nás napsal nějaký text!! Co se týče inspirace, tak inspirace u mě je dost nárazová záležitost – často se inspiruji při četbě, ale nejvíc jsem toho napsal, když jsem měl krizi/špatný období….člověk má potřebu nějak uvolňovat emoce a když poblíž nejsou kamarádi nebo rodina, tak kus papíru se vždycky někde povaluje….no a teď budu za hipíka sakra 🙂
Marek: Je to různé, v poslední době většinu textů píšu já, ale společně o textech mluvíme, někdy se neshodneme na komentářích, proto se každý z nás vyjadřuje zvlášť…
Honza: Ačkoliv třeba většinu textů napsal Marek, tak si myslím, že tohle je jedno. Stejné emoce, jaké se vkládají do textů, jsou i v hudbě. Každej do ní dává kus sebe, nikdo nemá žádnou určenou roli. Je to naše společné dílo. Pro mě osobně je to úžasnej ventil. Inspirace je pro mě všude, bohužel ve většině případů v těch špatnejch věcech okolo, protože ty dobrý ze sebe dostávat nepotřebuju. Možná je to i z naší hudby cítít.
Martin: Já texty nepíšu a už k nim nepíšu ani komentáře. V určitý době pro mě přestalo být důležitý se takhle projevovat. Komentáře ke starým textům jsem se rozhodnul smazat, protože to byly hodně osobní záležitosti a já se přestal cítit na to je tímhle způsobem roztrubovat do světa. Texty ani komentáře nejsou pro mě tak důležitý jako to, jakým způsobem Lakmé funguje. Jak se k sobě chováme, způsob, jak si zařizujeme koncerty, způsob, jakým vydáváme naší muziku, tedy způsob, jak spolupracujeme s lidmi mimo kapelu… to je pro mě punk.
Jak jste se dostali k belgickému labelu Heart on Fire Records?
Ondra: MYSPACE 🙂
Honza: No, Julien nás našel na myspace, chtěl naší píseň na svojí kompilaci, hodně jsme si s ním začali psát a vyplynulo z toho CD. Teďkon v létě přijede do ČR na návštěvu 🙂
Na co myslíte těsně před koncertem? Míváte trému?
Martin: Trému mám před každým koncertem. Je to v tom napětí, jak budou reagovat lidi, jakej bude zvuk, jak to zahrajeme… Myslím, že to k tomu patří, „zdravá“ tréma je určitě důležitá. Marek mi jednou řekl, když jsem se ptal jestli má trému, tohle: „Až přestanu mít trému, tak se na to vyseru.“ A mě se to hrozně líbí.
Honza: Já nevim, trému nějak nemám, spíš se hrozně teším, hehe
Marek: Většinou mám hrůzu ze zvuku (zvukaře…)…a trému mám pokaždé a hrozně mě to baví…
Ondra: Trému nemívám – už sem velkej kluk 🙂 Ale abych pravdu řekl, tak opravdu nevím, na co myslím před koncertem….asi přemýšlím, jak budou lidi reagovat… jak se nám zadaří atd.
Hrajete něco přes rok a za tu dobu máte za sebou poměrně dost koncertů. Je nějaký, na který opravdu rádi vzpomínáte?
Marek: Určitě – zapomenout nemůžu na koncert v Mostě se Spes x Erepta a Plague Mass, na výlety na Moravu s našimi kamarády z Nidal, parádní koncert byl v Kadani…je toho hodně.
Ondra: Minulý rok v Mostě se SPES EREPTA a PLAGUE MASS a teď náš poslední se SUN HAS GONE a HOT PANTS v Kadani….
Honza: Jo, určitě. Všechny koncerty na Moravě, jeden v Kadani, jeden v Mostě. Je toho spousta. Pomohlo nám to potkat skvělý lidi.
Martin: Určitě, na několik koncertů nikdy nezapomenu a já jsem strašně rád, že jsem je hráli. Mezi ty nejlepší pro mě patří určitě tyhle: Most, Kadaň, Děčín a drtivá většina koncertů na Moravě a ve Slezku. A pak jsou koncerty, který se pro mě z různých hledisek nepovedly, ty si taky pamatuju. Jsou to většinou koncerty, co jsme odehráli v Praze. Praha je pro mě v tomhle směru zakletá.
Všimla jsem si, že se na koncertech hodně rozmáhá focení a lidi víc fotí než „paří“.. Přijde mi to divný, snažit se zachytit atmosféru, dobrý, ale vždycky to bude jenom vzpomínka, která nemůže být tak silná, jako když se naplno věnuješ koncertu..
Ondra: HAHA….mě už spíš přijde divný, když na koncertě někdo paří….teď bych si sral do huby, protože sám patřím ke „kolonii“ fotografů….to víš, už nejsem nejmladší, kosti bolej….ale když mám náladu, taxi taky rád zablbnu….a pak mě štve, že nikdo nefotil 🙂
Honza: No, musím se přiznat, že miluju fotky a videa z koncertů, takže mi to neva. Sám některé koncerty natáčím a užívám si to úplně stejně a pak mám ještě radost, když si to můžu připomenout.
Martin: Fotky mě baví, fotky z koncertů mě baví. Je na každým/každé, aby si koncert užil/a tak jak uzná za vhodný. Jak uvádíš, že vzpomínka nemůže být tak silná jako zážitek z koncertu… to u mě třeba úplně neplatí. Ty zážitky, který jsem měl při pozorování kapely mi občas fotka dovede připomenout. Když si prohlížim fotky starý pár let z koncertů, na kterých jsem byl, jak tam paří kaepla, jak tam všichni paříme a užíváme si to, tak se mi ty pocity, vrací a já jsem strašně rád, že to někdo tenkrát fotil. A věřím tomu, že i člověk, který na koncertě fotí si to může parádně užít. Mezi moje nejoblíbenější koncertní fotografy patří Ondra Fišer, Ondra Beneš (bena.czechcore.cz/photogallery) a Daniel Boud (vynikající fotograf z Austrálie! www.boudist.com). Například Ondra Fišer nafotí na koncertě jenom několik fotek, ale všechny stojí za to, je z nich sítit atmosféra. Potom máš řadu fotografů a fotografek solící tam hlava ne hlava jednu fotku za druhou a výsledek je suchej a chladnej.
Marek: Upřímně řečeno je mi to fuk…každý si koncert užívá podle sebe, ne?!
Stylově máte nejblíže k francouzskému „emo hardcore“. Posloucháte kapely převážně z tohoto hudebního okruhu?
Marek: Ani ne, ze staré Francie mám rád třeba Finger Print nebo Anomie, ale poslouchám různé druhy hudby – hodně metal a crust, ale poslechnu si i některé indie věci, hip hop, hodně folku… Moje nejoblíbenější kapely jsou Catharsis, Children of Fall, Birthright, Zegota a His Hero Is Gone…
Martin: Je pravda, že tohle o nás bylo několikrát napsaný v upoutávkách na koncerty, kde jsme hráli, ale jestli to odpovídá, nevim. Já totiž francouzký emo prakticky neposlouchám, takže pořádně nevím, jak zní. Z té nové školy občas poslouchám jen Amandu Woodward a párkát jsem slyšel Marlu Singer, nic víc.
Honza: Jo, hodně poslouchám tenhle styl, ale nejvíc asi crust a temný tvrdý věci, občas nějakej metal. Ale v podstatě cokoliv od folku přes hiphop, punk, hardcore, crust až po blackmetal. Hlavně když je z toho cítit nějakej prožitek a ta kapela není banda idiotů a idiotek :).
Ondra: NEJ Staré francouzské kapely moc nejedu – poslední dobou jedu nejvíc JOHN BALL, KYLESU, COMEBACK KID, MODERN LIFE IS WAR, THE CURE, JOY DIVISION, THEMU 11, XBISHOPX, JEDI MIND TRICKS, THE SMITHS, RISE AND FALL, PROPAGANDHI A MILEMAKER!!
Jaký hudební okamžik považujete za zlomový?
Martin: Když mi Ondra přivezl z Moravy basu od našeho kamaráda Foxe.
Ondra: Koncert AIDEN….ujistil sem se, že tohle pro mě není 🙂
Honza: Naší první zkoušku, hahahaha
Marek: Vynález dis beatu!
Američané říkají: “Jdi za svým snem a uvidíš, že to dokážeš.“ Věříte vy, že když se chce všechno jde? Máte nějaké sny?
Honza: Já mám snů třeba spousty, snažím se za nima jít, ale stejně to vidím černě. Ale jak se říká: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, hehe.
Ondra: Všechno asi ne, ale když má člověk pevnou vůli, tak překoná leccos!! Sny? Spíš přání – aby všichni okolo mě byli zdravý, abych se konečně dostal na školu a abych měl s Janou, rodiči a kamarády stejně pohodové vztahy jako doposud!!
Martin: Jo, věřím tomu. Věřím, že lidská psychika dokáže být tak silná, že můžeš dokázat cokoliv. Otázka je, jak s ní umíš pracovat. Co se týče snů, tak samozřejmě sny mám, ale nechám si je pro sebe. (Zneužití myšlenky o snech Američanama nekomentuju.)
Marek: Mám spoustu snů…někde jsem četl že sny jsou zločiny proti realitě. Nesním o novém autě, o velkém bytě…moje sny jsou trochu jiné a hlídám si, abych je nepřestal snít…
Kdybyste jeden den mohli strávit v jakémkoli uměleckém díle, které by to bylo? A proč?
Ondra: UCH….těžká otázka….spíš bych se radši ocitl v nějaký historický epoše….vybral bych si období první republiky, protože mě zajímá, jaká tehdy ve společnosti panovala atmosféra….jak lidi reagovali na vzestup fašismu, nacismu, komunismu, jaké to bylo žít v zemi, okolo níž nebyl ani jeden demokratický režim a kde p celou dobu existence působily vnitřní rozkladné síly….toto období určilo dění ve světě na zbytek století a proto bych se tam aspoň na nějakou dobu rád ocitl….a co se týče postavy z uměleckého díla, tak asi Bohumil Stejskal z Dědictví aneb….protože je to prostě bůh!!
Marek: Walden.
Honza: Je ráno, dopisuju bakalářku a jsem tak vygumovanej, že si nedokážu teď nic vymyslet, sorry. 🙂
Martin: Středověká bitka od Neprakty!
Na svých stránkách máte několik odkazů na ALF. Předpokládám, že s jejich činností souhlasíte, ale neplodí násilná akce, akci ještě násilnější? Já si třeba nemyslím, že překračovat zákon, i když „v rámci správné věci“ je dobré. Zavání mi to přílišným fanatismem, který žádné věci neprospívá…
Honza: Já si myslím, že násilí není věc, která by byla vlastní zrovna ALF. ALF třeba činí nějakou majetkovou škodu, ale nikdy snad neprovádí násilné akce. Já osobně na ALF nemám vyhraněný názor. Něco mi přijde dobrý a něco špatný. Nicméně je pravda, že pokud někdo ta zvířata týrá (dejme tomu v laboratořích, ale i ve velkochovech atd.), tak nevidím důvod, proč by se tomu nemělo zamezit a v tomhle případě jde zákon asi v určitých ohledech prostě stranou. Partyzánské sabotáže nacistického majetku za třetí říše asi většina lidí schvaluje.
Martin: Kdo tu překračuje (přírodní) zákony jsou pracovníci/pracovnice na jatkách, vivisektoři/vivisektorky, chovatelé/chovatelky zvířat na kožešinu… Pokud máš na mysli legislativní zákony, tak v nich jsou zvířata definovánajako věci… Z mého pohledu tedy aktivisté a aktivistky ALF nepřekračují zákony. (Jedním ze zásadních pravidel ALF jo, že při přímé akci nesmí být zraněn ani ohrožen žádný člověk a nesmí být zraněno ani ohroženo žádné zvíře.) Pro ilustraci, jak lidé zachází se zvířaty: www.otevrioci.cz.
Ondra: Jasně, že násilí nic neřeší, nesouhlasím s bezúčelným násilím a bezmyšlenkovitým ničením, ale obávám se, že v nějakých případech je nutné ho použít….mám na mysli boj s neonacismem, tam už asi jiná cesta není. A souhlasím s akcemi ALF….ukaž mi, čeho se dosáhlo vyjednáváním? Vím, že v očích lidí nedělá násilí dobrý dojem, ale někdy to prostě nejde jinak….chápu lidi, co dělají přímé akce – někdo se nemůže jen nečinně koukat na to, co se kolem nás děje – na degradaci zvířat na pouhé stroje – a já sám na sobě vidím, jaký pociťuji vztek, ale zároveň bezmoc, když vidím videa z laboratoří, kožešinových farem nebo jatek, protože nemám odvahu na to, něco udělat, a proto mám velký respekt k lidem, co to dokáží, takže akce ALF, ať při nich osvobodí dvě myši nebo zničí celou laboratoř, mají smysl a mají mojí stoprocentní podporu a respekt a přál bych si, aby tito lidé měli co nejvíc následovníků!!!!
Marek: Místo odpovědi budu citovat prohlášení ALF: „Jestli my překračujeme zákony, překračovali je i vojáci, kteří rozbili vrata Hitlerových koncentračních táborů. Jestli my jsme zloději, byli jimi i členové organizace Podzemní železnice, která osvobozovala otroky z Jihu. A jestli my jsme vandalové, byli jimi i ti, kteří navždy zničili plynové komory v Buchenwaldu a Osvětimi.“ Jinak zajímavé informace (nejen) o přímých akcích za osvobození zvířat najdete na www.realita.tv
Máte stránky na čím dál víc oblíbeném myspace.com. Jak se na tento fenomén doby díváte? Souhlasíte s tím, že je to místo s vysokým množstvím „umělých osobností“?
Marek: Profil kapely je hrozně fajn a musím přiznat, že se díky myspace dostanu ke spoustě kapel nebo organizací, které bych jinak třeba ani neobjevil. Mít osobní profil mi přijde zbytečné…
Honza: Každej z nás je do určitý míry umělá osobnost. Každej se do něčeho trochu stylizuje. Internet tomu dává novej rozměr. Myspace je hrozně přitažlivý v tom, že tuhle stylizaci hodně usnadňuje. Každej člověk tam chce bejt nějak zajímavej. Jenže ono je to ve skutečnosti dost uniformní. Vyplníš předepsané kolonky, někdy si vybereš z pár možností odpovědi a je to. Pro kapelu je to neocenitelný pomocník. Blbý je, že komunikace skrz myspace je úplně na jiný úrovni než přes osobní kontakt. Je tak lákavé psát někomu zprávu a přitom se nějak veřejně prezentovat. Otvírá to nové možnosti. Bohužel většinou jen virtuální. Chvíli jsem svůj profil měl. Nevydržel jsem to, už nikdy více. Bylo mi z toho špatně.
Ondra: Jo souhlasím, je to supr místo pro pokrytectví a přetvářku, ale jsem rád, že myspace mám, protože sem přes něj poznal spoustu lidí, který bych jinak nepoznal….
Považujete se za sXe kapelu? Vaše stránky mluví celkem jasně.. Jste tolerantní k lidem, kteří jedí maso, kouří, atd.?
Ondra: Nemám s tím problém, je to každého věc co jí nebo čím si ničí zdraví….vím, že je to klišé, ale sere mě kouření na koncertech a to fakt hodně – po posledním koncertě mě bolelo v krku ještě týdenL Ještě k tomu poslednímu koncertu….věc, kterou nechápu a přijde mi to opravdu ujetý – když jsme tam přijeli, tak všichni jen tak seděli a nic se nedělo….zábava začala, až když se většina opila….docela smutný, když se ani ne dvacetiletý lidi nedovedou bavit bez chlastu….ale to je problém celé společnosti, jejíž jsou drogy (bohužel) pevnou součástí, takže většina lidí bere jejich konzumaci jako něco samozřejmého a na lidi, kteří se chovají jinak se dívají jako na exponát ze ZOO (jak na to koukám, tak je to podstatě to samé, jako ve „scéně“ – napodobování chování, protože se nechceme odlišit, takže zde se potvrzuje, že ve „scéně“ (omlouvám se za neustálé používání slova „scéna“, ale nenašel jsem lepší výraz :)) se uplatňují úplně stejné vzorce chování jako ve většinové společnosti….papouškování, schovávání se za názory jiných a v mnoha případech i potlačení individuality kvůli zachování „správných“ postojů….) Když mám špatnou náladu/depku, tak se spíše pokouším něco vytvořit nebo jdu sportovat, snažím se ze sebe negativní energii uvolňovat nějakou smysluplnou aktivitou a ne chlastáním….kdo si myslí, že drogy za něj vyřeší problémy je odpesanej….ale stejně jako jsem psal výše – u většiny lidí je to určitá forma automatizmu, že když se nedaří, tak se pije….pije se, i když se daří….je to zamotaný kruh do kterého nás zamotala naše úchvatná moderní společnost, která si z nás udělala zajatce své pokleslé morálky a zvrácených hodnot…. Co se týče masa, tak nikoho neodsuzuji, že jí maso….je to každého věc, přestože nechápu, že to někdo může dělat, když ví, jak se se zvířaty zachází….s lidmi okolo sebe se o nejezení masa už nebavím, protože jejich argumenty mě vždy akorát naštvaly, jelikož ignoranci, aroganci a povýšenost špatně vydýchávám…. Na druhou stranu mi ale vadí povýšenost některých lidí, kteří si myslí, že vegetariánství/veganství nebo abstinence z nich dělá lepší lidi, což je absolutní blbost….mají snad stravovací návyky nebo abstinence/nekuřáctví vliv na charakter?? Ten, kdo tohle říká je zakoplexovanej idiot….stejnej, jako kuřák ohanějící se tolerancí!!
Honza: SxE kapela? Asi jo, proč ne? 🙂 Je to taky trochu nadsázka si to někam napsat, trochu provokace. To, že někdo jí maso nebo ubližuje jiným (třeba kouří) je jeho věc, ale měl/a by si uvědomit následky svého chování a nemůže se pak divit, že se lidi budou nějak chovat k ní/němu. Třeba opilost opravdu není omluva za nějaký „špatný chování“ (agrese atd.). A kouření je naprostá blbost. V uzavřenejch prostorech nebo vedle nekuřáků taky naprostá arogance. Nemám náladu umřít na rakovinu jen kvůli tomu, že si někdo chce připadat drsnej. Ještě k tomu masu: je to těžký, když se maso nějaký tisíce let jí. Jen že v posledních sto letech se ze zvířat staly stroje. Technologie jde hrozně dopředu, ale etické normy, které by měly jít s vývojem technologie, dost pokulhávaj. Jasně, vedou se diskuse o tom, jestli je přirozený jíst maso. Pro mě ne, pro někoho možná jo. Ale není, nikdy nebylo a nikdy nebude přirozené chovat zvířata způsobem, jakým se to dělá dnes. Nikdy nebylo přirozené krmit je tunami chemikálií, masokostní moučkou, chovat je v miniaturních prostorech. Nikdy nebylo přirozené věznit zvířata tak, že v životě neuvidí slunce. Problém je, že to, co si lidi kupujou v masně, pro ně není zvíře. Je to věc. Kus hmoty. Ale kolik z těch lidí by to zvíře dokázalo zabít? Naprostý minimum. Tohle prostě NENÍ NORMÁLNÍ!!!
Marek: Pokud vím, všichni členové Lakmé sami sebe označují jako straight edge, takže sxe kapela asi jsme…Co se týče tolerance…je to dost oblíbené téma a ano, myslím, že tolerantní jsem. Na druhou stranu tolerance by měla být vždycky oboustranná (například kouření v uzavřených prostorech mi moc tolerantní nepřijde…).
Třídí Lakmé odpad? Myslíte si, že má třídění smysl nebo, že se jedná o elegantní způsob „vyspělého světa“, jak se zbavit odpadu a zničit tak životní prostředí jinde? (viz.např. Čína a zpracovávání plastů)
Honza: Třídíme :-). Nedělat nic s tím, že to nemá smysl je podle mě alibismus. Je to lepší než nic. Ničení životného prostředí jinde by se asi muselo řešit trošku jiným způsobem. V podstatě všechno, na co dneska šáhneme je vyrobeno ve třetím světe za příšerných sociálních i ekologických podmínek. Dá se tomu trošičku bránit, ale aby to přestalo, tak by se prostě musela změnit pravidla světového obchodu. My tady máme osmihodinovou pracovní dobu, nějaké ekologické normy, můžeme se s tím vytahovat v nějakých žebříčcích, ale hrozný množství věcí dovážíme ze zemí, kde se na tohle kašle. To je hloupý, ne? Prostě se do těch zemí vyveze část západní kultury, která je pro nás EKONOMICKY výhodná, ale na zbytek té kultury, který s ní je díky jejímu vývoji svázanej (lidská práva, ekologie, …), se nějak zapomíná. A pak se lidi divěj, že se protestuje proti G8, Světové bance, MMF nebo Mezinárodní obchodní organizaci. Ve všem jsou jenom prachy. A nemyslím si, že bych byl nějak přehnaně paranoidní.
Martin: Odpad třídím, ale upřímně nevím, jak moc recyklace odpadu u nás v praxi funguje. Slyšel jsem různý varianty, že z plastů berou jenom lahve a zbytek naházejí do smíšenýho, že to hned všechno sesypou dohromady… opravdu nevím. Určitě si nemyslím, že recyklace něco vyřeší. Je to jeden z pokusů o snížení dopadů toho, jak se z touhle planeotu zachází. Proces, který nastal je podle mě už tak daleko, že je jenom těžko zastavitelný. A to jedině, když se budou nekompromisně řešit příčiny ničení životního prostředí a ne důsledky.
Marek: Odpad třídím, myslím si, že je lepší dělat něco než vůbec nic…o praktikách „západního“ světa ve vztahu k chudším zemím nemám ani nejmenší iluze…
Ondra: U nás doma se třídí a abych pravdu řekl, tak o dalším osudu těchto odpadů nemám moc informací….
Z čeho máte největší strach?
Marek: Sám ze sebe.
Honza: Asi z války a z pomalý smrti.
Martin: Že se na sebe jednou nedokážu podívat do zrcadla.
Ondra: Ze ztráty někoho blízkého, z nemocí….
Koukají Lakmé do budoucnosti? Jak se vidíte za deset let?
Honza: S deskou na Victory a jako předkapela na turné Madball.
Martin: Za deset let budu mít, doufám, míň beďarů a víc vousů. A taky, že Lakmé bude hrát crust.
Marek: Budu o 10 let starší.
Ondra: HAHA….takže Marek bude mít vousy jako ZZ TOP dohromady a na jeho vlasech budeme moct smažit hranolky, Šaman bude sedět doma a psát intelektuální statě, Márfy bude možná něco mít a já budu fotr od rodiny 🙂 Pěkná vyhlídka, ne 🙂
Kterou píseň byste si nechali zahrát na pohřbu?
Marek: Guns n Roses – November rain
Ondra: Něco od Evy a Vaška (jo a pozor – prý týrají svoje děti….no kde to jsme :))
Honza: Něco od Tragedy 🙂
Martin: Já nebudu mít pohřeb. Myslím tím v tom zavedeným smyslu slova, který tu funguje. Nechci pohřební síň v kreamtoriu plnou plačících lidí, mojí vystavenou fotku, věnce a hraní sentimentálních songů. Ale než jsem se takhle rozhodl, tak mě samozřejmě napadlo, co by tam tak mohlo zaznít… The ending fight od Tragedy