Na otázky odpovídal Zay (Complicité Candide, Telefon).
Co právě teď posloucháš, tvoje nejhranější album atp. v posledním cca měsíci ? A druhá část otázky: jaká neznámá kapela tě zaujala v poslední době (nemusí být tuzemská) ?
Ale jo, strašně rád objevuji, a tak se v mém sluchovodu neustále něco ocitá. Takže co mně zaujalo? Dostala mně, pro mně doposud neznámá kapela Silkworm. Tak nějak zvláštně poskladané skladby do indie rocku, ale nevim, něco mě na tom bere, přitom to není nijak moc originální.
S objevem Obits jsem pro sebe objevil Hot Snakes a přes ně jsem se vrátil k Sonnymu Vincentovi a nakonec mi nedá nevzpomenout Teda Lea. Z českých asi ta Insania … čeština jim sluší.
Vypadá to, že se v minulém roce již všichni smířili s fenoménem stahování. Jak jsi na tom ty? Kupuješ a podporuješ kapely přímou koupí vinylu nebo stáhneš, poslechneš a rozmyslíš nebo ještě hůř stáhneš, poslechneš a nic?
Nežiji ve vakuu. Hudba je pro mně prostředkem k vyjádření, ne k obživě. Takže mám-li peníze (rodina a jeden plat) a zaujme mně nahrávka, koupím CD. Avšak paušálně kupuji spíše knihy. Naposled jsem koupil CD od Ctiba Uštkni a nelitoval jsem.
Nemyslím si, že by kapely měly být odvislé od toho, zda-li si lidé jejich nahrávky kupují nebo stahují. Dle mého je buď špatná hudba nebo dobrá hudba. Na médiu opravdu nezáleží. A pokud někdo je sběratelský typ, ať má doma spoustu médií s hudbou.
K těm knihám, mám jich doma opravdu hromadu, stejnou hromadu kazet … aktuálních je opravdu desetina, ale víš jak, každý je nějak bacený.
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Budu to brát ze svého úhlu pohledu. V hudbě bývají adorovány často české neoriginální kopírky s možná inteligentíma textama v angličtině. Vůbec mně otravujou všechny kapely, které nezpívají jak jim ústa narostla. Klišovitost názorová a výrazová. Touha být in. Touha být hvězdou.
Pozitivum? Asi chuť dělat věci po svém, zjištění, že může být více míst, kde se dá dělat koncert / aktivita vlastníma silama. Že se nemusíme upínat pod křídla agentur. Jedním slovem TOUHA. Je-li touha (jakákoliv), je tu i chuť, naděje, odvaha udělat něco nestandartního.
Největší zážitek za rok 2010 ?
Nahrávání desky Telefonu a poté její vydání a to, že první press byl mono a že se to nakonec podařilo Papagájovi vyreklamovat. Tám pádem zjištění, že někteří vydavatelé vydávají nahrávky přes prostředníky, kteří vám s masterem třebas nechtě udělají bůhvíco, a vy si pak řeknete, že to domrvili v těch Loděnicích, což ne vždy musí být tak.
Tvoje plány a přání pro rok 2011 ? Vydavatelské, festivalové, fanzinové, kapelové, popřípadě jakékoliv jiné …
Vydání desky Co-Ca: „Rouhat“, která je už tři roky nahraná a my nejsme schopni to dodělat. Začít znova psát a ne jen občas do Orby, když Fuzz požádá. A rodina …