Tedy, ne že bychom po článku „Drogy, lobotomie, vražda, sebevražda“ o tragickém příběhu Dave Insurgenta z Reagan Youth chtěli zakládat nějakou Černou kroniku nebo něco podobného, ale na některé osobnosti a jejich příběhy by se zkrátka nemělo zapomínat. A 7. července uplynulo 25 let ode dne, kdy byla v Seattlu zavražděna Mia Zapata, zpěvačka The Gits. Pojďme si ji připomenout.
Basák Matt Dresdner si i dnes vybavuje, kdy slyšel Miu poprvé zpívat, pár měsíců předtím než společně založili kapelu The Gits. Bylo to na jaře 1986 na „open mic eventu“ (akce, kde si lidé chtějí vyzkoušet vystupování před publikem, ať už amatéři bez větších zkušeností nebo profesionálové, „testující“ nový materiál) v kampusu Antioch College v Ohiu, kam oba chodili do školy. „Spousta studentů chodila na pódium a zkoušela své písně. Mě to všechno znělo jako Joan Baez nebo Phish. Pak nastoupila Mia. Nevybavuju si přesně, se kterou písní začla, možná něco od Bessie Smith, možná nějakou vlastní. Tak jako tak mě to ohromilo a dostalo. Šly mi slzy do očí. Bylo to syrové, upřímné až na kost a totálně od srdce. Žádná hudba ani hudebník mě nikdy tak neuhranul jako ona v ten večer.“
Charismatický a uhrančivý performer, takový dojem dělala Mia Zapata jako zpěvačka Gits na hodně lidí. Kapela vystrčila růžky ze seattleské scény na začátku 90. let a věhlas si budovala pro svůj energický a inteligentní punkrock / grunge a živelné koncerty. Se svým debutovým albem „Frenching The Bully“ (1992) Gits hodně koncertovali po Západním pobřeží a vypadalo to, že jsou připraveni na větší expanzi po území Spojených států, navíc pracovali na nové desce. Všechno bohužel zastavila tragická událost z noci na 7. července 1993, kdy bylo na jedné opuštěné ulici nalezeno tělo Miy Zapaty, která byla cestou domů napadena, znásilněna a zavražděna. Bylo jí 27 let. I přes značnou pozornost, kterou na událost upřela média, byl její vrah neznámý skoro 10 let, když byl na přelomu roku 2002 a 2003 díky databázi DNA odhalen a v roce 2004 odsouzen za vraždu prvního stupně 49-letý Jesus C. Mezquia.
I čtvrt století po této tragické události rezonuje její život i smrt v myslích jejích blízkých přátel, kteří jí popisují jako talentovanou, zábavnou i starostlivou. „Byla to moje nejlepší kamarádka“ říká kytarista kapely Andy Kessler. „Byla hrozně dobrosrdečná a velmi empatická. Některým lidem tak zvenčí nepřipadala, ale kdo jí znal, věděl že taková je.“
Začátky a rozjezd kapely
Mia se narodila 25. srpna 1965 jako Mia Katherine Zapata a vyrůstala na předměstí Lousville v Kentucky. V dokumentu „The Gits“ z roku 2005 na ni její otec Richard Zapata vzpomíná jako na velmi plachou dívku a „tu poslední na světě, která by na sebe chtěla upoutávat pozornost“. Na podzim roku 1986 založila společně s Dresdnerem, Kesslerem a bubeníkem Stevem Moriartym (všichni byli studenti na Antioch College) kapelu THE GITS. „Ona pořád musela něco dělat, ať už to bylo malování, modelování nebo psaní.“ uvádí Moriarty. „Jednou na vejšce mi řekla, jak očistné by bylo se otevřeně vyjadřovat skrze umění, a jak by bylo fajn vyjadřovat silné emoce skrz písně.“
The Gits udělali dojem i na další studentku Antioch College, Valerii Agnew, která později spoluzaložila seattleskou kapelu 7 Year Bitch. „Z dobrých umělců máte ten dojem, že zpívají přímo pro vás nebo že rozumí vašim bolestem.“ říká Agnew, „A to byl i její dar.“
V roce 1989 kapela opustila Ohio a přestěhovala se do Seattlu, do domu, kterému říkali The Rathouse. Ten fungoval nejen jako zkušebna The Gits, ale zároveň jako hudebně-komunitní centrum, kde fungovaly i právě 7 Year Bitch nebo D.C.Beggars. „Nějak jsme tam na začátku moc nezapadali“, vzpomíná Moriarty na první roky v Seattlu. „Takže jsme si zformovali takovou vlastní scénu, hráli naše vlastní koncerty. Asi jsme chtěli zaujmout nějaké vydavatelství a být těmi „cool kids“ v okolí, ale nebyli jsme. Museli jsme si vyšlapat svou vlastní cestu.“
The Gits koncertovali všude po Západním pobřeží, pódium sdíleli s Nirvanou, Sublime, Beckem i Green Day, v roce 1991 měli turné po Evropě. Následující rok vydali debutové album „Frenching the Bully“. O dva roky později dokončovali druhou desku a měli odehrát svůj první koncert v New Yorku, když přišla nabídka na smlouvu od Atlantic Records. „Dařilo se nám s kapelou líp a líp.“, říká Kessler. „Koncerty se stávaly víc a víc intenzivní. Pořád se to posouvalo dopředu.“
Smrt a vyšetřování
Večer 6. července 1993 šla Mia popít se svými přáteli do Comet Tavern v seattleské čtvrti Capitol Hill. Její kamarádka Agnew si vybavuje, že Mia byla v dobrém rozmaru po nedávném sólovém vystoupení v Los Angeles. Podnik opustila kolem půlnoci, aby zašla za svým přítelem Robertem Jenkinsem do zkušebny, nacházející se v domě zhruba jeden blok od baru. Když ho tam nenašla, zůstala u kamaráda v té samé budově zhruba do dvou ráno. Bylo to naposledy, kdy ji někdo viděl živou.
O následujících 80 minutách není zcela jasno, Mia zřejmě směřovala na stanovistě taxiků nebo hledala Jenkinse jinde. Zhruba kolem 3:20 ráno našla její tělo prostitutka pohybující se po Central Area zhruba dvě míle od Comet Tavern. Snaha záchranářů o resuscitaci byla neúspěšná. Později bylo zjištěno, že Mia byla znásilněna a uškrcena šňůrkami od mikiny, kterou měla na sobě.
Když se Mia druhý den ráno neobjevila na nahrávání, znepokojení přátelé kontaktovali nemocnici a pak i policii. „Pak se někdo odhodlal zavolat do márnice“, vzpomíná Moriarty. „Pracoval tam týpek, kterej byl hudební fanda a znal i The Gits, a ten nám řekl, že je mu to líto, ale že je to naše zpěvačka a že by jí někdo měl přijít identifikovat. Tuhle traumatizující chvíli si sebou ponesem celý život.“
Smuteční akt se konal v Seattlu, pohřbena ale byla ve svém rodném Louisville v Kentucky. Šokující vražda zničila nevinnou a bezstarostnou atmosféru hudební komunity v Seattlu. „Její vražda naší komunitě uštědřila těžkou ránu. Byl tam pocit strachu i podezřívání, založený převážně na skutečnosti, že policie nejevila žádnou snahu najít jejího vraha. Vypadalo to jakoby všichni přicházeli s nějakýma teoriema a konspiracema o tom kdo jí zabil a mnozí blízcí přátelé z našeho okruhu figurovali mezi podezřelými. Policie věřila, že vrah byl někdo koho znala. Bylo to fakt na hovno.“
Kromě šňůrek z mikiny jakožto vražedné zbraně nebyly na místě činu žádné viditelné stopy, včetně třeba otisků prstů, krve nebo semene pachatele. Nebyly žádní svědci. „Prostě jsme se vůbec neměli čeho chytit“, říká Timothy Bradshaw, který měl případ na starosti. „Mohl to udělat prakticky kdokoliv, jakýkoliv scénář přicházel v úvahu, nebylo jasné nic.“
Na základě této události založila Agnew s dalšími přáteli organizaci Home Alive, zaměřenou na vzdělávání žen a dívek v možnostech sebeobrany. Když bylo ostatním jasné, že se případ nikam neposouvá, zbylí členové The Gits uspořádali několik benefičních koncertů, mající za cíl získat peníze na soukromého vyšetřovatele. Na jednom z koncertů hrála i Nirvana. Joan Jett a Kathleen Hanna z Bikini Kill složily píseň „Go Home“, inspirovanou Miinou smrtí. Joan k němu připojila žádost o jakékoliv informace vedoucí k odhalení vraha. Na základě toho ji oslovili zbylí členové Gits, aby s nimi vystupovala. Joan byla fanynkou kapely a tak souhlasila, kapela se přejmenovala na Evil Stig (Gits Live pozpátku) a v roce 1995 takto koncertovala. Většina výdělků šla na vyšetřování, stejně jako profit z prodeje stejnojmenného alba vydaného později v témže roce. „Bylo příjemné sledovat tu velkou vlnu podpory z různých částí hudebního spektra. Byli jsme nesmírně vděční všem, kteří se pokoušeli pomoci.“ říká Dresdner. V roce 1996 vyšlo benefiční album „Home Alive„, kde se objevila třeba Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, 7 Year Bitch nebo Jello Biafra.
Zlom ve vyšetřování
Přestože soukromý vyšetřovatel Leigh Hearon vygeneroval stohy plné informací a důkazů, které byly později předány autoritám, nevzniklo z toho nic co by vedlo k vrahovi. Navzdory široké publicitě a Bradshawově týmu vražd pracujícím na vyšetřování byl případ téměř 10 let u ledu. Zlom přišel v prosinci 2002, když Washington State Patrol Crime Lab provedla DNA test konzervovaných slin odebraných z Miina těla o devět let dříve, a našla shodu: Jesus Mezquia, rybář žijící na Floridě. Kubánec připluvší do USA v 80. letech, s kriminální minulostí čítající loupež, únos i sexuální delikty. Při dalším pátrání bylo zjištěno, že Mezquia žil v době zavraždění Zapaty v Seattlu.
Krátce po tomto odhalení odjel Bradshaw a jeho vyšetřovací tým do Miami sledovat podezřelého. Po zadržení floridskými kolegy jej také vyslýchali. Mezquia popřel, že by Miu znal, přestože přiznal, že v té době v Seattlu bydlel. „Choval se klidně a spolupracoval, dokud nebyl dotázán na to, jestli v Seattlu někoho neznásilnil nebo nezabil.“ poznamenal Bradshaw, kterého na první pohled překvapila jeho silná fyzická stavba. „V ten moment se postavil, roztáhl ruce a důrazně prohlásil: ´Vidíte, netřesu se, říkám pravdu!´. Okamžitě po návratu do Seattlu jsem ho obvinil z vraždy prvního stupně.“
Mezquia byl následně převezen do Seattlu, aby se postavil před soud. „Perfektní aspekt PCR DNA technologie. Řekl jsem porotě, že sice nebyl žádný očitý svědek, ale my máme nyní nového svědka a tím je výsledek testu DNA.“
Zločin a trest
25. března 2004 shledala porota Mezquiu vinným. Soudce Sharon Armstrong mu vyměřil 36 let ve vězení, na samé horní hranici sazby státu Washington, s přihlédnutím na „obzvláště bolestivá zranění“, která oběť utrpěla. „Bylo to potěšující“, říká Bradshaw o rozsudku, „přátelé, rodina a členové kapely, kteří byli v soudní síni, na tohle čekali, tohle chtěli slyšet. Zároveň si ale uvědomíte, že ikdyž bylo dosaženo spravedlnosti, pořád je tu ten smutek. Uvědomíte si, že Miu to nevrátí zpátky.“
Po The Gits
Druhé album Gits s názvem „Enter: The Conquering Chicken“ bylo vydáno posmrtně v roce 1994, v průběhu let následované řadou re-edic. V roce 2015 se členové kapely poprvé po 20 letech znovu sešli ke koncertnímu hraní (doplnila je Rachel Flotard z Visqueen), aby zahráli na benefitu pro Jamese Atkinse, basáka Hammerbox, který následující rok podlehl rakovině. Ani po 25 letech šrámy z bolesti a stesku po Mie nezmizely. „Pořád to v nás je.“ nechává se slyšet Moriarty, který nedávno spustil na Kickstarteru kampaň na knihu o Mie, na které momentálně pracuje. „Znamená to velký zásah na můj život. Mám v životě víc víry, ale zároveň jsem z toho všeho velmi unavený a chápu tu temnotu v lidské povaze.“
Dnes by její přátelé určitě dali přednost tomu, aby se na Miu vzpomínalo skrze její hudbu a život, než její smrt. Agnew vzpomíná na její unplugged verzi písně „Social Love“, kde shrnuje jaká vlastně Mia byla. „Začne hrát tu píseň, a pak se zastaví, trochu se s tím potýká, s úžasnou skromností, humorem a statečností. A pak ji začne hrát. To vás do hajzlu úplně zničí, je to úžasný.“
The Gits – Second Skin
The Gits – Kings and Queens
The Gits – Social Love
Evil Stig feat. Joan Jett – Go Home
Mia Zapata R.I.P.
25.8.1965 – 7.7.1993