THALIDOMIDE o textech ze splitu s V.A.P.

Texty hrály v hardcore / punku vždy významnou roli. V jedněch najdeme emocionální tíseň, v jiných radikální politický postoj. Občas z nich lze vycítit melancholickou romantiku, občas slouží jen tak pro pobavení a občas nabádají k občanské neposlušnosti. Můžeme v nich hledat oprsklou provokativnost stejně jako rozšiřování povědomí. Některé mohou být naprosto jasné na první dobrou, některé posluchače donutí hloubat a přemýšlet či v nich hledat skryté významy, některé zase zůstanou co se týče obsahu sdělení navždy skryty v mysli toho, kdo je napsal.

Navážeme na nedávno publikovaný díl s V.A.P. a tentokrát se zaměříme na druhou stranu desky, kterou okupují THALIDOMIDE svou poprvé na vinylu vydanou černou nahrávkou z roku 2005. Ta je oproti původní CD verzi oprostěna o tři covery (The Tone, Anti-Flag, So Much Hate) a naopak přibyly dva jiné songy. Představovat na tomto místě Thalidomide je jednak nošením dříví do lesa, za druhé níže čeká podstatně zajímavější čtení, přesto bych zde rád zmínil, že osobně tenhle počin řadím mezi jednu z nejzásadnějších a rozhodně nejlepších domácích hc/punk nahrávek, co u nás kdy vyšly. Co se týče textů, rezonuje mi nyní na tomto místě hlavou nedávná glosa z pozvánky na Pos-T-rash party 35, kde to Rash zachytil dostatečně trefně: “V tuzemských vodách se Thalidomide vyznačují nadprůměrnou úrovní textů, kterým nechybí jasné poselství, ale především hlava a pata.”. Tak pojďme na to.

“Ahoj. Tady Petr z Thalidomide. Byl jsem tímto sympatickým elektrozinem (díky Buky) osloven, abych u příležitosti znovuvydání naší “černé” desky (tentokrát jako split) okomentoval texty a trochu okolnosti kolem. Pokusím se tedy o to, jak jen to s téměř dvacetiletým odstupem od vzniku bude možné. A možná to tomu vlastně i prospěje. Jen poznamenám, skromně se domnívajíc, že úhrnem příliš nepozbyly na aktuálnosti. Jsem vlastně rád, protože by to jinak byla tenkrát asi zbytečná práce. Pojďme na to.”

Základní věc
“Toto jméno dostala až časem, jelikož nám došlo, že se tedy asi jedná o jednu z opravdu cruciálních tezí. Původní polopato název NIKDO NEMÁ PRÁVO TI VLÁDNOUT bychom totiž stejně dnes museli doplnit do závorky o …POKUD TO DOKÁŽEŠ TY SÁM, což nám došlo při jednom z pozdějších rozsvícení. Za některých okolností je totiž potřeba, pokud řekneš A, říct taky B, byť nutně nekritizujeme texty typu A. To co se v tom songu říká bych trochu považoval za vykolíkování terénu, či jak to nazvat. Jeden z prvních mladistvých axiomů, kterej by asi, podle nás, měl mít víceméně trvalou platnost. Píseň je trochu typ “halekačka” a mohla by po letech obehrávání začít klidně srát, ale ten text ji, myslim, podržel.”

Kamarádovi a známým
“Vědomé a cílené (a v tomto případě ideové) ovlivnění DISCHORD Records nás možná potkalo až o chvíli později, ale v tomto bodě je třeba říct, že co se týče osobních, zintimnělých textů, nás relativně dlouho “brzdil” určitý druh věku poplatné autocenzury. Nutno poznamenat, že jádro kapely bylo v té době trochu jako oheň a voda, jako takový Džegřík s malinkým Richardsem a najít konsensus zejména v hudební složce bylo zároveň těžké a zároveň kupředu posunující a vlastně tvůrčí. V původním CD je pod diskem signifikantní foto, kdy jeden druhému němě věnuje tuto píseň a také pár dalším, které by to mohlo zajímat. Zvláštní období. THATCHER ON ACID mají vynikající song ‘Revolution of one’, toto by mohlo být něco jako revolution of two. Osobní, niterný text.”

Kritický okamžik
“Když hledáte ani ne tak náměty, jako přímo kterak namontovat text do hotové písně, tak to často tak strašně nejde, že hudba leží dlouho stranou, nehraje se naživo a čeká na osvícení zhůry. Ten impuls dříve nebo později (to spíš) přijde a vše zhruba zaklapne. Násilí zde bývá kontraproduktivní. Zde to “seplo” při četbě Bukowského básní a nejenom že jsem její větší část použil, ale dokonce jsem si drze a neuměle dovolil něco málo přibásnit, pokud si dobře vzpomínám. Vznikl z toho tvar, který, podle mého, naplňuje tezi, že osobní je politické. Abych tedy citoval FUGAZI. Velmi intenzívní libretko, baví mě. Po letech ji znovu hráváme na koncertech.”

Masmediální tlak
“Cha, typická Michalova (zakládající člen, toho času na letitém “odpočinku” – ušklíb:) věc, lineární smažba s krátkou stopáží. Text je taky jeho, on prostě v tomto období takhle psal, nic proti ničemu, s odstupem času ještě lépe vidíte jak se tenhle “bostonskej” styl vlastně kamarádil a stále kamarádí s mejma možnejma emo-anarcho výlevama. Později jsem si to taky zkusil s Natoč to! a ještě později i Lukas s Propedeutikou a nutno říct, že nás přímej odkaz GANG GREEN, SS DECONTROL nebo DYS jen tak bavit nepřestane. Jako doplněk stravy. Opět ji po čase zase máme v playlistu.
K textu samotnému můžu uvést, že mediální universum je pro nás kapitola sama pro sebe, máme toho o něm víc, ale zde je to, pro zajímavost, nahlíženo ještě navíc z pohledu insidera, neboť Mike v té době pracoval přímo v České televizi. Byl toho tak plný, že tuto legitimní a oprávněnou jeduslinu měl, podle mě, napsanou za tak dlouho, jako trvá sám tento blast. Původní ‘tapes’, tedy Železného intro a outro, kteréžto hovoří samo za sebe, byť je neodmyslitelně spjato s tehdejší dobou, jsme na desce zanechali v záměrně neúnosné délce, protože prostě CRASS. Na splitu se však neobjevuje, což je součást dramaturgie nového vydání.”

Dítě a jeho sekačka na trávu
“V mnoha předešlých výstupech o kapele už jsme mluvili o tom, že na začátku devadesátých let jsme neměli žádné ambice stran originality. Byli bysme se svýho času asi klidně smířili s osudem a.k.a. DEAD KENNEDYS revivalu, nikoliv však zábavového typu. Biafrovy projekty jsou pro nás dodneška jedním z brutálních, protestně – intelektuálních nožů, kterým lze vrhnout, tnout, a zase vrátit na své místo v dějinách kulturologie potažmo kontrakultury. Bolestně aktuální. Když jsme se posléze vydali více “vlastní” cestou, dohoda zněla, že na každé naší větší nahrávce se objeví relevantní coververze DK s jejich, do češtiny citlivě převedeným textem. Ve světle jejich pozdějších soudních tahanic a přirozeně příklonem na Biafrovu stranu jsme toto rozšířili na víceméně všechny jeho fantasticky vyšinuté projekty. Ano, jakási obsesívní osvěta, s nádechem idealismu. Musí být.
Výběr vždy podléhá přísnému hlasování uvnitř kapely a má už také svou první vyjímku, která, doufám, potvrdí pravidlo do budoucna. Na “červeném” splitu se místo DK objevili DESCENDENTS. Taková byla prostě ta daná doba a nálada a budiž to vykoupeno dvojitým zastoupením na desce “žluté”. Píseň na koncertech nehrajeme, protože jsme legendární prokrastinátoři a tentokrát jsme se rozhodli vymluvit se na housle.”

Rote Zora, sem!
“Takhle by ten název asi měl bejt správně. Jako taková pozvánka z vyspělejších zemí Unie. Vyspělejších i po stránce občanského odporu. Tedy že ti burani si zvou mistra svého oboru (vyžaduje trochu znalost historie Rote Zory), ale možná se zase budou snažit ho čecháčkovsky přechytračit. To je ostatně z hlediska vyšší politiky to jediné co do dneška bravurně ovládáme. Ale v této písni by se to nemuselo podařit, cha! Je to také o bezmoci. Zrovna jsem se vrátil z opravdu mohutných protestů proti Babišově vládě a dopady na svědomí toho hajzla jsou veškeré žádné. Co vám potom říká Vaše “vnitro”? Ano, správně, že je potřeba se jich radikálně zbavit, vyházet je z oken, zabavit jim, beztak nakradený, majetek. Ale jste třeba pacifista a humanista a cesta ozbrojeného odporu je Vám z duše cizí. V zoufalství hledáte jiné, lidské cesty, ale zdá se, že jsou vyčerpány, tedy povoláte onoho mistra svého oboru a radíte se s ním, ale je to mefistofelsky nebezpečné hraní si s ohněm, protože kdo seje vítr…
Zvláštní, složitý, mnohovrstevnatý song, s opravdu vážným textem, dle mého skromného názoru. Je to vždy takový lakmusový papírek nové sestavy, jak se s tím hudebně popasuje, ale také na něm zkoušíme při “konkurzech” nový basáky, jsou tam pěkný běhy a kdo je zahraje, většinou pak zvládne vše ostatní.”

Vše, co chtěli rocker a ozbrojená opice vědět, ale přirozeně se báli zeptat (Václava Klauna)
“Rote Zorou původní koncept černé desky končí a v době vydání byly na přání labelu ještě přidány tři bonusy v podobě tří obskurních coverů. Nechtěli jsme to tak, ale stalo se, nahrávka holt prý byla příliš krátká a my jsme nic jiného neměli k dispozici. Člověk se ale má hlásit ke všemu co vyprodukuje a koneckonců je to odraz doby a jednotlivých pamětnických akcí. V nové split verzi alba jsou tyto tři výkřiky do tmy odstřiženy a místo nich jako prolongace nastupuje tato coververze (původně kdysi exkluzivně natočena pro jistou kompilaci), vyzbrojena tentokrát nikoliv překladem, ale zbrusu novým textem v češtině. A ano, tak strašně mě tenkrát sral Klaus a jeho suita (rocker = Jakl, opice = Hájek), že jsem sednul a zkomprimoval a namontoval své frustrace a pocity z tohoto “modrého” vpodstatězločince a jeho party prdelolízačů a tmářů do legendárního hitu REAGAN YOUTH. Refrén se tak nějak nabízel sám o sobě. Dnes už by se podobný text dal napsat o jiné hradní partě a v podstatě by mohl být složen ze samých vulgarit a nikdo by se na mě nemohl zlobit.”

Well, Kill All the Nazis and Then You Can Keep On Fucking My Mom
“Ano, když svět zbavíš toho hnědého vředu, budou ti přináležet věci přes které za normálních okolností nejede sto vlaků. To je zhruba poselství názvu tohoto brutal sarkastického opusu, který byl původně také určen pro jednu kompilaci, kdysi vydanou Emergency records (díky Šroubovi za všechno btw.). Text lavíruje od motivu velice vážné básně Rajmunda Habřiny až po jedovatý popich české malosti, omezenosti, směšnému nacionalismu, záchvatům falešného češství navázaného na mistrovství světa v hokeji. Přesah do dnešních turbulentních dnů je jasný. Ve jménu iluzorní ochrany “národa” před nebezpečím zvenčí, plíživé osekání svobod jednotlivce, útok na liberální hodnoty a ekologii, na veřejnoprávní média, pak normalizace, autokracie, rasismus, násilí proti vyjádření jiného názoru atd. Je to také v podstatě jediná věc kde jsem nahrál téměř všechny kytary a nikoliv tentokrát basu (zde výtečně Kejmy) a podle mě není bez zajímavosti, že kolem roku tuším 2005 vznikla jako studiový projekt, kdy jsem THA nějaký čas tvořil pouze já a Tomáš Kejmar. Bubeníka (Martin S.) jsme si tehdy vypůjčili ze sestavy Thalidomide z let 96-01 a je to shodou okolností ten, který nabubnoval původní “černou” desku. Jsou to srandy s těma sestavama, člověk by si skoro přál aby se to někdy na opravdu delší čas stabilizovalo, ale zase na stranu druhou to má zřejmě své důvody a “živá je voda pouze tekoucí, se stojatou přichází hniloba”.”

Díky za pozornost, za možné přečtení až do konce, za prostor. Opatrujte se, choďte do ulic a ven vůbec a stavte se také za náma na koncertě, pokecáme a pak se pokusíme na stagei nechat všechno (stojany většinou, paličky a jednou i kytaru 🙂 Peace. P.

Facebook
Bandcamp
Bandzone

Split LP lze pořídit u Emergency records.

Vložil: Buky
18.06.2019