Texty hrály v hardcore / punku vždy velmi významnou roli. V jedněch najdeme emocionální tíseň, v jiných radikální politický postoj. Občas z nich lze vycítit melancholickou romantiku, občas slouží jen tak pro pobavení a občas nabádají k občanské neposlušnosti. Můžeme v nich hledat oprsklou provokativnost stejně jako rozšiřování povědomí. Některé mohou být naprosto jasné na první dobrou, některé posluchače donutí hloubat a přemýšlet či v nich hledat skryté významy, některé zase zůstanou co se týče obsahu sdělení navždy skryty v mysli toho, kdo je napsal.
Mělnická punkrocková kapela THE JUNK FOOD, v jejíž sestavě najdeme členy Cirguz, Nežfaleš i Bad Taste, vydala v roce 2016 DIY demo, jemuž letos v srpnu následovalo EP „Rather Go“ u britského labelu No Front Teeth records. A právě na něj jsme si posvítili nejen v aktuální recenzi, ale prostřednictvím jejich bubeníka jsme se podívali i na jeho texty.
SO HIGH SO DEEP
„Na úvod je třeba přiznat, že naše texty jsou svým zaměřením dost monotematický. (Nejen) na našem novym EP se tak všechny texty točej kolem našich pocitů. Nesnažíme se o programovou negativitu, ale většinou to z toho vyleze. V písni ‚So high so deep‘ se navíc promítá atmosféra měst, ve kterejch jsme vyrostli, a ve kterejch žijeme. Někdy líp, někdy hůř.“
JUST ANOTHER DAY
„Politika všedního dne, závazky každodennosti. Pocit, kdy už ráno po probuzení víš, že to nebude úplně dobrý. Boj s kocovinou a čekání na večerní pivo. Motání se v kruhu, který naštěstí už není tak častý – ale čas od času se objeví. Paranoia cestou na nákup, protože si nejseš jistej, jestli jsi včera někoho třeba náhodou neurazil.“
AGE OF VAMPIRES
„Název skladby je schválně takhle hroznej. Mezi naše záliby patří Dead Boys a death rock, i když to death rockově vůbec nezní. Našlo se pár lidí, co si myslelo, že je to cover Kabátů přibližně z roku 1992. Přitom je to cover Motörhead z roku 1977.“
RATHER GO
„Song o únavě, která čas od času postihne všechny v kapele. Jak ti to připadá všechno stejný, kapely tě nebavěj, nic novýho ti nedávaj, peněz za koncert málo a jídlo mizerný. A ještě se ti vždycky někdo vysere na hlavu. Ale takhle jsme si to vybrali… Taky nenápadná oslava toho, že když nám bylo šestnáct, byli jsme nasraný (to k věku patří), ale bezstarostný. Teď jsme pořád nasraný, ale taky se o sebe už musíme starat a přijali jsme nějakou odpovědnost. Tenhle song máme rádi. Je to pocta pozitivnímu punkovýmu loserovství, ranním návratům domů a odpověď lidem, který jsou stejně starý jako ty a divěj se, že pořád jezdíš hrát koncerty pro deset lidí ve středu a zadarmo. Ty lidi se samozřejmě tvářej, že už jsou dávno jinde. A ty víš, že to tak uplně není. Tvl, slyšeli jste někdy o DIY punku?! Taky se to dá považovat za výsměch přehnanejm ambicím a lidskejm hyenám. Radši jdi. Teď je všechno pryč a hraní ti po pár dnech bez zkoušky nebo koncertu chybí. A chybí ti i humor, kterej nikdy v životě nemůže nikdo pochopit. A mix šmejdskýho nechutnýho humoru a hlučnýho rychlýho rocku tě drží nad vodou. Protože ten je tady vždycky, když už náhodou neni nikdo jinej…“
Jednotlivé a kompletní texty najdete na bandcampu.