Angstbreaker – The Flying Cat
Pokud se vrátíme trochu zpátky do minulosti, můžeme na Angstbreaker pohlížet jako na takové milé zhmotnění rčení „něco končí, něco jinýho začíná“ a vlastně další doklad toho, že není vždy nezbytně nutné truchlit nad rozpadem vaší oblíbené kapely, protože z jejího popela se dost možná může zformovat něco minimálně stejně kvalitního.
O téhle velmi aktivní DIY hardcore kapele z německého Lipska už se u nás napsalo poměrně dost (např. zde), takže formality přeskočme a pojďme se věnovat rovnou nové nahrávce. Tedy nové tak půl na půl, protože CD kromě aktuálního EP „The Flying Cat“ obsahuje také předloňské EP „MMXVI“. To je nanejvýš vítané, minimálně z toho důvodu, že obsažený materiál je na velmi solidní úrovni. Zde ještě dodám, že se tedy jedná o druhou nahrávku ve čtyřčlenné sestavě (kdo kapelu sleduje, ví, že v začátcích hráli dokonce v šesti).
Muzika Angstbreaker v sobě kloubí vlivy mnoha kapel, ať už to ale pánové nemilosrdně řežou v duchu své předchozí kapely Farmer´s Boulevard (6), vylouděj 90´s hardcore emotivní sólo jako vystřižený od I Am Pentagon (5) či vypálej skandinávsky-crustový riff (závěr 6), překvapěj melodičtějším vokálem v nářezové pasáži (2) nebo to přibrzdí alá Refused (4), za všech okolností zněj hlavně jako Angstbreaker. Ostatně nic z toho není zas takovým překvapením, ať už budeme hovořit o Farmer´s Boulevard nebo později Angstbreaker, obě kapely si se svým intenzivním přednesem vždy rády pohrávaly a jedna z jistot je, že žádné tempo nebude trvat příliš dlouho a každou pasáž brzy vystřídá jiná. Přesto to všechno šlape a drží pohromadě.
Když poslouchám „I Copped a Hug Once“ (což je přesmyčka názvu skladby „I Hugged a Cop Once“ z vyprodaného EP „Cold Tapes / Cold Faces“, benefičního pro uprchlíky v Řecku), nejde si nevzpomenout na policejní návštěvu jejich loňského koncertu v Azylu, během níž byl postoj kapely k policejním složkám celkem zřetelný, hehe. Když jsme u toho, texty se sice většinou věnují „klasickým“ tématům (fízlové, náckové, ničení životního prostředí, atd.), ale v kombinaci s dalším vyjadřováním kapely mi tímhle tak nějak evokují třeba Good Clean Fun v tom smyslu, že si i z vážných věcí dokáží udělat legraci a podat je s humorem a nadhledem (aniž by je jakkoliv zlehčovali nebo znevažovali). Nahrávku uzavírá znovu nahraná hymna „Gone“, která naopak otvírala split s ukrajinskými Time To Live. Na tomto místě nemůžu nezmínit, že v porovnání s ním nemá aktuální nahrávka takovou dynamiku a její zvuk mi přijde zastřenější, což je trochu škoda.
Vyšlo na LP (SM Music), CD (PCS records) i kazetách (Bharal tapes), všechno labely z Lipska, artwork má na svědomí zpěvák Haschek. No a pokud jste ještě Angstbreaker neviděli naživo, koukejte to při nejbližší možné příležitost napravit, protože AB jsou především parádní koncertní kapelou, která i v současném nepřeberném množství koncertů dodá skvělej energickej zážitek. A možná i pár dobrovolných šrámů na těle, hehe.
1. Eternal War on The Höcke Youth 02:10
2. Zaphod in Laniakea 02:44
3. I Copped a Hug Once 01:00
4. Blasphemy & Fun 03:34
5. When the Machines Take Over 03:56
6. #MyFriendIsHipster 01:44
7. L.S.I.A. 02:27
8. Stomping on Your Grave 01:45
9. 2/3 Straight Edge 02:53
10. Gone (2016) 02:20