Švindl – Teď nebo nikdy!

Tohle CD je pro mě příjemný překvapení. Kluci od začátku (2008) jedou punk rock, co se tenkrát prostě hrál skoro všude. Ramones základ, rychlá hajtka, rychlý kytary a na konci všeho jsme chtěli jenom zapomenout na problémy. To stále trvá, jen přibylo šedin a jizev. Švindl znám vlastně od začátku, blbě bych počítal, kolikrát jsem je viděl hrát, kolikrát jsme spolu hráli, Litoměřice-Mělník a zase zpátky. A nejen tam. Hrozně dávno. Bylo by nefér upřít nejen Ramones, ale i Fialkám (nakonec Honza D. je jedním z hostů na tomhle CD – a pozór kuriozita: na soupisce hostů se sešli dva Honzové D.) zásluhu na tom, jak se tenkrát kolem břehů Labe a v Mnichovicích hrálo.

Honzo! Já vím že jsi Jan. Já to vím! Já jsem taky Jan! My jsme teď oba dva, Jan! (Zítra vstanu a opařím se čajem, 1977)

Neumětelsky, opile, zběsile rychle nebo únavně pomalu (podle množství předchozí konzumace); kolikrát různě popůjčovaný vybavení, auta atd. I Litoměřice maj svoji Mydlárnu a v Baronce bylo vždycky dobře. Někdy až moc dobře, na úkor vlastního vystoupení. V tý době se netrpělo kocovinama nebo jenom lehce a jelo se dál. Jak v hraní, tak v kalení. Měli jsme to rádi a rád na to vzpomínám.

Ale to všechno bylo a já přišel na to, co pro mě z „Teď nebo nikdy“ dělá plnotučnou hořtici, kdy předtim něco malinko chybělo. Nová akvizice: Roman Č. je prvoligovej bubeník, kterej navíc nemá ambice měnit švindlí zajetej styl a krom mustrů z rohu padesátý třetí a třetí tady s přehledem bouchá i trochu rychlejší věci. Ty kapely, který mi to připomíná, tak to je možná náhoda. Ale neni náhodou, že zrovna v týhle konkrétní písničce, na kterou myslim, hostuje druhej Honza D. Sumář: Romanova skinhead image se rozhodně neodráží v jeho bubnování, což jednoznačně kvituju, hehe.

Nejsem překvapenej, že je to slušně odsejpající melodický album. Vlastně mě docela bavěj i texty, věci který dobře znáš. Dokonce i věc, kterou řešíš tak jednou za čas na něčích narozeninách, tzn. střet s tvym dobovym druhem, pro kterýho tahle hudba byla jenom hudba. Tak mu to neměj za zlý. Třeba si zase jednou vytáhne hlavu z prdele a i když už ho nazajímá hudba, tak třeba znova začne uvažovat tak „naivně“ jako kdysi. Písně na bedně, bez pořadí: „Teď nebo nikdy“, „21. století“, „Kapitola končí“

Co se mi ještě líbí: album neni vyvatovaný, stopáž je uplně skvělá (mnohým tuzemským kapelám bych doporučil zkusit to taky). Jasně – občas je nějakej obrat naivní a takový jsme všichni, který máme tu výhodu, že nikdy nevyrostem. Po dlouhý době jsem viděl koncert Švindlu, kterej mě bavil a baví mě i nová deska. K albu prozatím vyšly dvě klipovky, ale ty sem dávat nebudu, protože tos stejně viděls. Tak si po letech zase jednou kup CD. Těšim se na vinyl, doufám v booklet a raduju se z toho, že Cecek po letech vydal zábavnou věc.

Otázka k zamyšlení: Pokud bylo nahranejch jedenáct věcí, tak kam se ta jedna poděla?