Ucházím – Marnostroj

Haha, jak popsat tuhle jihočeskou kapelu a zároveň se neopakovat v tom, co jsem psal v recenzi na jejich předešlou desku? 🙂 Tahle kapela se prostě vymyká veškerejm hudebním kategoriím a je nemožné ji zařadit do konkrétních škatulek. Experimentálně alternativní hardcore punk ? Nevim, tohle nestačí. Je zde toho příliš, než aby se to dalo takhle jednoduše uchopit. A právě to je u Ucházím zřejmě jejich největší výhoda a nevýhoda zároveň.

Vztah s Ucházím je stejně komplikovaný. Je třeba na něm pracovat. Je třeba dát mu víc šancí. Nejspíš vás to neposadí na prdel hned na první poslech. Místama je to obtížnějc uchopitelný a díky značné členitosti a spoustě odboček se nepodaří objevit hned všechna zákoutí, což může zprvu někoho odradit, ale po důkladnějším prozkoumání je to naopak vítaným kořením. Je déle co objevovat. Na první poslech mi přišlo, že ty hardcore punkové kořeny se oproti předchůdci zas o něco víc vytratily, ale ono to tak není, jenom je na to nabalenejch víc kudrlinek. Naopak se prolínají napříc celou deskou od začátku do konce. Korunu tomu všemu nasazujou zpěvy, který se měněj stejně často jako samotná muzika a než se rozkoukáte, už je zas všechno jinak. Psychedelický zážitek. Hraje jeden vál („Kolovrat systému“), ve kterym mi některý (!) pasáže evokujou vzpomínky na „S.C.I.E.N.C.E.“ od Incubus, za chvíli rozptýlený úplně jinym směrem, hraje další vál („Strach“), kterej začíná linkou jak vytrženou z „Bleach“, první desky Nirvany, a do toho po chvíli začne zpěv jak z HNF, ale po celou dobu svižná silná hradba … Takhle. Jako celek to nezní jako ani jedna z těhle kapel, aby to nebylo zavádějící, jen se na tom snažim interpretovat, jak širokej zápřah tahle deska má. Jestli jsem v předchozí recenzi psal něco o F.P.B. a Psích Vojácích, tak tady to může bejt cokoliv mezi Už jsme doma a Fugazi (díky booklete, haha) + sto kapel navíc. Ale popravdě, u Ucházím je veškerý přirovnávání mimo mísu. A hodně se mi tady líbí zvuk basy, brumlá si pěkně nahlas a sem se to maximálně hodí. Ucházím si pořád šlapou tou svojí cestičkou, nedbaje na nějakou snadně uchopitelnou líbivost či snad dokonce podbízivost, to nehrozí. Kdyby to dělali, byli by mnohem známnější, ale o to u nich evidentně nejde. A podle mě sami dobře vědí, že i proto je „Marnostroj“ dobrej název pro tuhle desku.

Některý texty jsou hodně povedený („Rezignace“, „Cyklofrenie“, „Marnostroj“ …). Na co si jenom dejte pozor, je špatnej tracklist při přehrávání CD přes komp, songy jsou tam špatně pojmenovaný. Platí to co je v bookletu. Album už dříve vyšlo jako příloha k zinu Hlasatel, nyní ale vychází i v klasické CD a LP edici (součástí je i literární příloha „Vám lidem se to mluví“ od pisatelů Paaya One (kytara, zpěv) a Bodzda (basa, zpěv) – mimochodem k CD lze tuto přílohu dokoupit za tři pětky samostatně také), přičemž vinyl verze obsahuje navíc dvě skladby. To je fajn, většinou to bejvá obráceně. Závěrem bych ještě dodal, že bych si moc rád poslechl desku, kterou by Ucházím nahráli celou ve stylu songu „Cyklofrenie“, podle mě by to byla jízda jako prase.