Chorobopop – Svobodě na stopě

Moje oblíbená kapela je „Svobodě na stopě“. Tak se jmenuje třetí deska rožnovských stárnoucíchalepořádkluků. Já je prostě mám rád hned od začátku, od dema z roku 2017. Resetli spojení automatickýho bubeníka s živým hraním. Počítač a takt neodpouští chyby. Automat se ti nevožere před koncertem a není trapnej. Zase jsou to ale jenom káble a hejblátka navíc a technika je vždycky jenom technika. A lidi jsou jenom lidi.

bipolární svět
všechno má být v rovnováze

Bipolární je svět a bipolární je i tahle deska. Začíná punkovým schématem, který z Rožnova slýcháš desítky let. Řev, křik i zpěv. Sóla kytar pod slokou. Baví mě melodický věci (nejvíc klipová „Blabla“). Víc, než ty uřvaný. Zdrobnělin a dětských slovesných ekvivalentů moc kapel neužívá. A moc kapel pro děti (nemyšleno zle, prostě kapel pro děti) zase neužívá jazyk a slinu Chorobopopu.

vata prostě cukrová je
oblek šaškovský
s tímhle klaunem ve finále
nastupuje smích

…

a lidi na to slyší
hraje nám krysař s myší
kapelou

Napadá mě jemňounká paralela se ZNC, díky Kečupově krásnýmu hlasu mě napadá ještě jedna jemňounká s PLAYBACK REVIVAL. Pak už nastupujou mašinky, kterým s oblibou rád propadám. „Tisíc let“ pustím na party, až většinu začnou nudit kapely, na který jsou oba dva DJ’s ujetý. Zaútočit na udržení pozornosti se dá Chorobopopem (spolehlivě zaberou), v závěsu hardcore remixem Mojmírových nihilistů.

Četl jsem recenzi Antonína Kocábka, kde si stěžuje na nesrozumitelnost textů, zamíchaných v hudbě. Pane Kocábku, nevím prosím jak kdo, ale spoustu nositelů chorob a posluchačů popu chce poslouchat punkovou desku a texty si u toho číst. Naopak s vámi musím souhlasit, že CHOROBOPOP (třeba nevědomky) přinesl odkaz STP, Jižního pólu / Letadla. Opakující se basový motiv se rád vrací, s větší či menší periodicitou. Díky tomu můžeme mluvit o post-punku a jednoznačně i synth-popu. V posledních dvou třech letech jsem slyšel spoustu D.I.Y, naprosto obývákových, pokusů. V hlavě zůstalo jen pár jmen. Kucí rožnovský vedou, ponechávajíc si lo-ficitu, apelujíc na mojí afinitu s nimi. Nezastírám, že celá valašská punková area a z části osobní kontakt jsou pro mne určující. Vidět CHOROBOPOP před lety na SF Mini byl zážitek. Vidět je doma ve vrátnici, vesmíru nebo na setkání, může bejt další meta a tip na výlet. Ale jsem ochoten zajít i blíž. Kdo má chuť, může hlasovat na R1 do velký sedmy. Navíc mám strašně rád, když nahrávky provází jednotný a jednotící grafický prvek. A digital font a digitální dvoubarevnost jimi jsou. Deska „Svobodě na stopě“ mě definitivně odzbrojuje space náladou a zejména posledním refrénem. Slova, nálada skladby, Ctibův rezavej hlas, David Bowie a Sonny Kay. Tak přeju všem jen milej úsměv a relativně vysokou inteligenci.