DeeCracks – 20 Years. A Frantic Effort

Dvacet let od založení kapely je slušná porce. Vůbec nevim, jestli bych to chtěl, ale to není důležitý. Důležitý je, že všechny důležitý věci (čti kapely, poezie, pop-art, literární nápady, prostě umčo a kulturní fenomény) vznikaj u piva nebo rovnou na party. Ivan Martin Jirous MAGOR by ti mohl vyprávět, ty čuráku. Na party, kde jsou politý umakarty a v rohu hospody s partou kámošů, hraješ… pro pár kámošů a hraješ to, co se tak zrovna v partě poslouchá. Hrozná prdel, ráno si nikdo nepamatuje závěr, jenom že to byla KURVA jízda! Vlastně uplně triviální, ohraná a nezajímavá věc, ale tyhle party a koncerty a kámoši a všechno kolem toho je určující pro to, co se z tebe potom stane dál. Ať žijou teenage (nebo chceš-li „kinderpunx“), protože co bysme byli a co byste bez nás, vy starý zaprděný konzervativní a unavený sráčové asi tak dělali? Tak takhle začal náš příběh. A teď mi řekni: začal tvůj taky tak? A pokud jo, vydržel jsi nebo už jsi z toho věčnýho punku vyrost, ty zoufale nudná nulo?

Co asi tak může bejt lepšího, než se motat – buď přímo v kapele – nebo po klubech, hospodách a zkušebnách – kolem milovaný muziky? DEECRACKS jsou jistojistě stejná krevní skupina. Berou vážně hudbu, ale zase ne tolik, aby z toho vzešla přehnaná směska pseudointelektuálních pokusů o to stát se punkovýma Pink Floydama. Protože jestli se programově o tohle snažíš, můžeš zejtra počítat s another brick of wall v okně tvojí hipsterský (skinheadský?) zkušebny! Dobrej surfin‘ bird track totiž trvá iba minutu a půl až tři minuty. Tři akordy. Maximálně dvě tempa. Rychlý a rychlejší. Prapůvodní klasická rocková úsporná sestava. Slyšel jsi někdy o RAMONES? Slyšel, ve filmech a seriálech, který sleduješ. DEECRACKS asi nebudou soundtrack a podmaz umělecky vyšperkovaný produkce Netflixu, takže musíš zvednout prdel a dojít aspoň na to zkurvený Spotify. Nebo jsi o RAMONES slyšel a nemusim ti nic vysvětlovat. Zejtra si písnem a v 7 ve městě. Jasný, stálý fleky. Tak čau.

Je fakt fajn si odpočinout od kvanta digitální i analogový hudby celýho spektra a dát si zase starej dobrej 1-2-3-4 rakenroul bejbe. Nemám zrovna teda u toho chuť čichat lepidlo, ale rozhodně mám chuť si roztrhat džíny aspoň na kolenou a aspoň na Streetview vyrazit na padesátou třetí a třetí. Jednou se tam, věřim, podívám. Škoda, že ta CBGB už neni co bejvala. Když jsme u tý třetí, tak třeba A3 „Down Out And Low“ mi připadá jako jedna z nejsilnějších melodických nápadů znovu nahraný kompilace starejch songů, ale to jenom zdání klame. Každá další strana nese každou novou lesklou kaluž vídeňskejch ulic. Zrovna tam jsme loni viděli THE CHATS, který si taky život zrovna nekomplikujou. Oh no no no. Oh yeah yeah yeah. Tenhle punk rock už se zase začíná dostávat (zřejmě) do kurzu, což je nám ukradený. Byli jsme tu pro něj celou dobu. Nevim, kdo v NME přišel s termínem „ramonescore“, ale alespoň v zemích českých autorství připisuju Samuelovi. DEECRACKS, pravda, jsou víc zručný a studiový vybavení je na jiný úrovni. Ale napsat dobrou písničku šlo v roce 1974 stejně dobře, jako o desítky let pozdějc, pokud to máš v ruce. A tahle partička umí vyšvihnout uplně stejně ten nejvíc pop hit (samozřejmě v rámci ramonescoru…) Stejně se ale musim přiznat, že preferuju víc „originál“ a vždycky to tak bude. A že bych chtěl v říjnu 1994 stát v Lucerně třeba vedla Jiřího Dienstbiera staršího a ve frontě na pivo předběhnout Honyho Hauberta coby penalizaci za jeho sykavky. Ale to nejde a DEECRACKS byli na Sedmičce super. Navíc, stejně uplně nejvíc nejlepší jsou kapely, kde je bubeník největší sympaťák. Moc dobře vim o čem mluvim. Totální a naprostá osobní zkušenost! Tak třeba TIGHT FINKS… A když navíc bubeník (Mike C.) vypadá jako Ondra Hejma v časech „Autostopem do Nepálu“ (viď „Sonic Delusions“ LP), tak vážně nechci poslouchat tvoje řeči o tom, jestli mě to ještě baví a jestli nechci hrát něco složitějšího a proč jezdíme jenom za naftu, že bys za to ani nevypnul xBoxa. Baví, nechci a hlavně už běž do prdele!!! Pouhých šest set gramů týhle umělý hmoty je mnohem zábavnější než čtyřicet let tvojí zbytečný existence!!! Půl tvýho tupě konzumního života je dvacet let existence parádní punk rockový kapely. DEECRACKS a tahle kompilačka světlej kulturní odkaz moderní éry Ameriky, přenesenej do Evropy. A je ho pořádná porce, čekni tracklist. Převytvořený s péčí.  3×10″ = opět na Pirates Press Records. Baví mě to a ne pro to, že jsem dostal promo kopii. „Just Wanna Play“ – mám chuť tančit na Bonzově hrobě all night. A poslouchat DEECRACKS every day. Frantic effort.