Chorobopop – Odrazit od dna

Člověku člověkem, pojišťuju si význam slova zřídlo. Nacházím, kdo byl Midas, Midasové. Pak oceán smrtichřtán, myriády, a kukuč má ten prevít! Výlet do tvarů, který se v mým slovníku objevují zřídkakdy a zřídkakde, hehe. Rok a půl jsem čekal na druhou desku Chorobopop. Trpělivost růže přináší. „Odrazit od dna“ je krapet zádumčivější deska, postavená spíš na atmosféře než frenetickým ťukání automatu. Ale štěkot samozřejmě nechybí, jak v staccatu programmingu, tak v textech. Ani jedno, pochopitelně, člověka znalého věci, nepřekvapí. Výraznější polovinou celku jsou ale atmo a čaro songy, víš jak bráško.

Domníval jsem se, že klíč dělení hlavního zpěvu je textový autorství, ale není tomu tak. Soupeři mají šanci. Sledoval jsem to ale dlouho. Obdiv ke Kečupovu zpěvu jsem přiznal už posledně, takže to vynecháme. A ano, víc než sypačky mě baví melancholický plošky. „Břehy“, to už je skoro mňágovská náladovka, z prvního dema reinkarnovaná „Jen sen“ je fakt sen (ta se mi líbila hned napoprvý) a „Mimo“ je jak outtake ze Samotářů. Marná sláva. Nevim, co by muselo bejt jinak aby… Co na to říct, když si přečteš:

…
Furt chybí love a ne, už není řeč o penězích
…
Zapal sucho ohněm a shoř s ním
…
Drž si trochu odstup

Vzpomínám léta strávený s Co-Cou od „…Vždyť strojům tolik chutná“, přes Telefon, Ctibův 7-inch na Dog Lovers, Lucifer Efekt, Playback Revival a první digital release Chorobopopu. A všechno pořád trvá. CD od jara, LP od pozdního léta. Baví mě ten digitál, baví mě ta typografie, baví mě to celý. Vydáno ve spolupráci Malarie, Cultburger a Burina Records. Všechno dobře. A novinková klipovka: