Exploited – Death Before Dishonour

Navážu na předchozí recenzi na „Horror Epics“, abychom se podívali na zoubek i dalšímu albu The Exploited, vydáním jehož re-edice oslavil Papagáj své 20. narozeniny. V tomto případě tedy v souvislosti s předchozí reckou nebudu nosit další dříví do lesa a půjdu rovnou k věci.

„Death Before Dishonour“ vyšla původně v roce 1987 a tahle verze její původní vydání – stejně jako v případě „Horror Epics“ – věrně kopíruje, dostanete tedy dobový záznam nejen po obsahové, ale i grafické stránce. V pořadí páté album této skotské party nepatří k jejich nejznámějším počinům, důvodů je hned několik. Nejvýraznější z nich jsou, narozdíl od předchozích i následných desek, absence nějakých vyložených taháků a ani ne tak oscilování mezi dvěma póly, což do jisté míry pro předchozí „Horror Epics“ platilo, kdežto spíš nespadání ani do jednoho z nich. Vlastně to většinou ani moc nezní jako typicky klasičtí Exploited, a to ať vezmeme-li jejich rané nahrávky, nebo ty pozdější – přesto je z toho jejich rukopis jasně cítit, Wattie je totiž autorem většiny písní, přestože sestava se zde opět změnila. Právě jakési upozadění této nahrávky ale může v leckom probouzet onen pud větší zvídavosti, „DBD“ totiž z mého pohledu není tolik probádaná jako většina ostatních alb Exploited, a tím pádem ji může obalovat punc jakési větší tajemnosti nebo unikátnosti, s trochou nadsázky řečeno.

Hned otvírák v podobě „Anti-UK“, což je taková explojtovská verze „Vaterland“ od VKJ, naznačuje, že první třetina desky se ponese ve vláčnějším tempu, nenechte se ale mýlit, zbytek už pak zase odsejpá. Metalový kytary začínaj vystrkovat rohy zas o poznání důraznějc a prošlapávaj tak cestu k restartu v podobě následné desky „The Massacre“ z roku 1990, se kterou teprve přišla ta správná řezničina. Ve výsledku se jedná o jakýsi crossover punku a thrash / speed metalu, v hospodskym žargónu ve dvě ráno bych asi řek, že to zní jak punkovej stenchcore osumdesátejch let. Zpěv je v některejch fázích na můj vkus vytlačenej trochu víc než by bylo nezbytně třeba („Power Struggle“), naopak do jinejch válů („Scaling the Derry Wall“) se podařilo propašovat basový linky toliko charakteristický pro tohle období Exploited, přestože se jedná o rychlejší věci. Když jsme u tohodle konceptu, kolem kterýho byla postavená předchozí deska, zrovna když začíná „DBD“ v závěru druhý strany kvalitativně pokulhávat, vytrhne jí trn z paty závěrečná „Sexual Favours“, jako vystřižená právě z „Horror Epics“. V ní nejen že se objeví hned trio hostujících dívčin, ale ta basová linka je opravdu víc než výrazně podobná té z o 20 let starší skladby „Let There Be More Light“ od Pink Floyd. Koho by napadlo, že Exploited jsou vykrádačka Flojdů! Kapela si zároveň tuhle věc zvolila jako jediný singl z této desky a dokonce se k němu objevil i (byť koncertní) videoklip, což je u Exploited také záležitost docela raritní. Za zmínku stojí rovněž našlapaná „Police Informer“, znějící právě jako demo verze nové éry, započaté v roce 1990. Celkový zvuk je stejně jako v případě několikrát zmiňované předchozí desky hrubý a docela syrový, co je ale asi poněkud překvapivé, že přetažená délka skladeb zde už nepůsobí tolik rušivě, pominu-li ten slabší závěr.

„Death Before Dishonour“ sice vyšlo před lety v CD re-edici obohacené o další sedmero válů (vč. EP „Jesus Is Dead“), vzhledem k jeho délce je to ale v tomto případě postradatelná nadstavba. Co je třeba vypíchnout je určitě artwork, resp. kresba na obalu z dílny Tima Gravestocka (jak jinak než s jejich největší oblíbenkyní), která ve dvanáctipalcovém formátu obzvlášť vynikne, a docela obstojně dotváří a reflektuje dystopickou náladu tehdejší „Moorovské“, či „Vendetovské“, Británie. Vnitřní kapsa obsahuje koláž černobílejch fotek a až na poslední song všechny texty. Na tomto místě se zároveň patří dodat, že LP verze vychází od konce 80. let vůbec poprvé, nezbývá tedy než popřát, aby se po tědle dvou kouscích zaprášilo stejně, jako po jejich originálech v 80. letech.