Hrdinové nové fronty – Válka

Samozřejmě jsem si vědom, že v roce 1986 už to ve světě dávno těžce řezala slušná várka excelentních punk / hc kapel, ale v našich poměrech mi pořád přijde neuvěřitelný, že tady v té době mohly vzniknout nahrávky jako „Válka“ od HNF. A teď nemám namysli vyloženě textovou nebo ideovou část, ikdyž ono to pochopitelně jde ruku v ruce. Navíc recenzovat 30 let staré nahrávky, které vaše sluchovody důvěrně znají, je nejspíš tak trochu nošením dříví do lesa, ale což. Tohle je přece další masterpiece.

Netřeba opakovat to co už bylo řečeno v předchozí recenzi na „Válečný území“, takže rovnou popojeďme dál. První nahrávka HNF byla pochopitelně pro kapelu zásadní událostí, jak sami říkali „stvořili jsme svůj vlastní manifest, demonstrovali postoj, vyhlásili stanovisko“, z mého osobního pohledu ale nejen pro samotnou kapelu. Demáč „Válka“, který nyní vychází vůbec poprvé na vinylu, tehdy vznikal v jednom hospodském sále za Jihlavou, který si HNF pronajali na víkend, když bylo zavřeno. Nahráli jej na kotoučový magnetofon, což se odrazilo v ne zrovna nejlepším, ale o to autentičtějším zvuku – což je vpravdě pro HNF element hodně zásadní. Výsledek mnohým vytřel zrak, upřímně i v dnešní době mi z nahrávek HNF často padá huba, snad si ani nedovedu představit její efekt v době vydání. Objevují se zde jak rychlé vypalovačky s razancí kobercového náletu, tak pomalejší, temné, až hypnotické skladby. K tomu maximálně úderné, jednoduché a snadno zapamatovatelné refrény. Frontman Petr Štěpán navíc všemu dodává uhrančivou šťávu svým výrazným a toliko charakteristickým vokálem, což dokazuje už od úvodní skladby. Fiakr smrti je naprosto výstižný popis. Ostře řezavý zvuk naplno vyplouvá na povrch v atmosférických skladbách, jako je třeba plíživá „Agent Orange“.

Když už jsem se dostal k těm konkrétním skladbám, kromě pětice válů důvěrně známých ze zmíněné výběrovky „Válečný území“, včetně burácivé „Do boje“, dunění těžkých kol v podobě „Tanků“ nebo budoucí anti-hymny „To svět se posral“, je zde dalších 12 skladeb, což v praxi znamená, že dvě skladby z původního demáče se sem nedostaly – jedná se o „Sexuální galeje“ a „Gilotinu“. To může leckoho zamrzet, obzvlášť když zde předlouhý prostor dostane zbytečně rozmělněná „Žiju jako štvanec“ (můžete též znát jako „Ironovej sen“) nebo druhá verze (byť) hitovky „Tanky“, jež až na rádiový úvod nepřináší prakticky nic nového, nicméně přání kapely je nutno respektovat. Naštěstí skladby jako třeba „Skinheadskej punk“ nebo „Heavymetal je hnusnej“ (o tom jak si HNF nebrali servítky by mohli metloši vyprávět) zůstaly. Druhá polovina nahrávky je co do tempa a energičnosti přeci jen víc roztříštěná, nicméně sází zase spíš na onu dusivou a znepokojivou atmosféru, kterou HNF umí navodit velmi zdařile. Těžko tvrdit, že „Válka“ nemá slabší místo, ale jako celek je to pořád zatraceně silná věc, ze které i v dnešní době může běhat mráz po zádech. HNF navíc disponují tím typem kouzla, kdy vás i stále dokola opakovanej monotónní riff nedokáže omrzet (ba naopak) a hodně skladeb lze poslouchat až do zblbnutí, aniž by se ona unikátnost kamkoliv vytratila. Neznám moc takových kapel.

Zvuk byl pro potřeby vinylu zremasterován, vychází na dvou LPs, s textovou přílohou a novou grafikou, což byla tedy i při úctě k originálu v dnešní době prakticky nezbytnost. Palec nahoru po všech stránkách.