Landmine Spring – Live At 007 Prague

Nezúčastnil jsem se v únoru, mrzelo mě to ale jako bych tam byl. Vyšla parádní, stokusová (100ks na prodej), dvanáctipalcová záležitost. Živák s atmosférou. Živák, kterej neni uměle přepalovanej hlučícím publikem, aby bylo slyšet, jaká to byla mrda. Ve stopách potlačující lidský ego se uplně příkladně jedná o záležitost, která k tomuhle štýlku tak nějak náleží. Decentní, melancholická, klubová a navýsost příjemná a energická záležitost. Nahrával samozřejmě Kuře, masteroval Mike Battle z NO LIARS. Je na místě napsat, že jak citlivě to Battle zmasteroval, tak určitě necitlivě to Kuře nahulil na Sedmičce. Možná jen čert a Láďa Křížek ví, jak to dělá, ale přes hlukovou brutalitu se vždycky jedná o čistej sound. Hej, Čapík! Nikdy jsem ho neviděl hrát na koncertě, ale léta ho poslouchám a snažim se okopírovat to nejlepší, leč vše marno. Není to těžký, ale musíš na to mít hlavu. To se týká LANDMINE SPRING jako celku. Dodnes vzpomínám, jak mi Jarda řikal, že „Sip Of Wine“ nahrávali v Hostivaři všichni najednou. Bez metronomu. Dokonalost.

Živá deska je (pochopitelně) průřezem. Trochu překvapivý, že první tři pecky obstará totožnej začátek z „Your World“ a pokud jsem dobře počítal, zbytek koncertního záznamu se táhnul zbyvšíma třema řadovkama. Hej, odpovíš mi? Napadá mě, že tahle kapela přesně zapadá do katalogů Day After a Samuel Records, kdy v průběhu aktivního hraní prošli dveřma tam a zase zpět. Je to taková srdcovka od srdcařů. Pro srdcaře. Příjemná záležitost, která i přes výraznou melodii pressuje. Možná právě skrze Čapíkovo bubny a Vlastovu basu.

Hej! Fakt nevim, kolikrát jsem to už slyšel. Ale určitě mockrát a pořád mě to strašně baví. Snad za to může černorůžovej obal, kterej je prostě hřejivej. Ale spíš za to může devět skladeb, který potěší srdíčko. Je mi podezřelý, že by jich na koncertě bylo jen devět. Spíš se jedná o director’s cut. V každym případě, je to jeden z nejlepších domácích punk živáků, který jsem kdy slyšel. No, ono jich zase tolik použitelnejch neni. Tu jízda, tu láska se stříbrným kopím, tu doušek vína i krve, který můžem sdílet. Tak mimochodem deska končí, skladbou ze „Sip Of…“. To je tak skvělá kytarová linka táhnoucí se prakticky celym albem a tady se ve variaci vrací znova. A pak se přistihnu, jak ji mám v hlavě cestou do práce. Ráno, ve studený tmě. A pak už jenom celej den. Je to skvělý. I saved you. Please don’t try to save me. Ztracen jsem.

Vevnitř najdeš dva letáčky a koncertní fotku. Živou. S LANDMINE SPRING ten večer zahráli ještě SELENE, což je taková ta další skvělá, generační, dobová a strakonická záležitost. Určitě to byl hezkej večer. Tahle deska mi dělá hezký večery už dlouho. Jo a Vlasta má na fotce z letáku triko JAWBREAKER. Takže je ti to jasný. Dear You…

LS klidně přeju novou řadovku, Teemu Selänne dlouhohrající debut. Texas i Strakonice are the reason.

Hej, Mičle! Čas zase oprášit SDRE, ATDI a hlavně BROCCOLI!

„Děkujem, děkujem. Fakt jste si to užili, díky moc!“