Remek / Paperplanecrash – split LP

Na světě je druhý kousek ze třídílné série splitek mezi Remek (cz), Paperplanecrash (Slovinsko) a Child Meadow (Francie) systémem každý s každým. Na ten první už jste si u nás mohli přečíst recenzi před pár měsícema. Bude to asi zas trochu delší, takže žádný zdržování, snad jen si na úvod ještě neodpustím poznámku, že tohle je další důkaz, nakolik je společná deska výborná příležitost dostat krom svý oblíbený kapely i  něco novýho, co jste dosud třeba vůbec neznali, a co vás mile překvapí. Radost je pak dvojnásobná.

Představovat nějak obšírněji Remek je dnes už nošením dříví do lesa. Tohle je prototyp kapely, která vám buď totálně sedne, nebo vás nechá absolutně chladným. Ve větší míře bych zde opakoval to, co bylo napsaný v předchozích recenzích na Periferii. Remek (společně s Gattaca) jsou pro mě trochu takovou českou verzí kapel typu Momentum (potažmo Light Bearer) a to ani ne tak hudebně, jako spíš svou ideou, sdělením a  možná i způsobem fungování. Mám-li srovnávat s předchozím splitkem, je zde pár drobných nuancí – skladby jsou kratší, absentují zde ony vybrnkávací pasáže s mluveným slovem a přestože se nahrávalo opět ve zkušebně a mix a master si i tentokrát střihnul Will Killingsworth (Orchid, Ampere) v Dead Air Studios, nemůžu se zbavit dojmu, že na předchozí nahrávce bylo zpěvu / textům přeci jen rozumět o něco víc. Všechno ostatní ale zůstává přesně na svém místě. Špinavej emo hardcore, u kterýho přídomek „intenzivní“ není jen prázdnou frází, s maximálně uhrančivou kytarou, jejíž parádní linky zaručí 100% atmosférické ponuro. Samostatnou kapitolou jsou pak u Remek texty, který pochopitelně najdete v bookletu (o něm později), o ty by u týhle  kapely byla obzvlášť škoda přijít nebo je jen slyšet a neposlouchat. Remek jsou jednou z kapel, kde si je třeba číst texty pozorně, některý řádky možná i opakovaně a na jejich konci se zastavit a přemlít si je v hlavě. Většina domácích kapel nemá takovýhle vyjádření, věnujte jim proto svou pozornost. Celou nahrávku je možno stáhnout za libovolný příspěvek přes bandcamp, veškerý výtěžek pak poputuje na Coffee Breath Records.

Jestli budete po poslechu Remek strany příliš sentimentální, přijdou Paperplanecrash maximálně vhod. Obě kapely se vzájemně skvěle vyvažujou. Tahle kapela ze Slovinska pro mě dosud byla velká neznámá, vůbec jsem nevěděl co čekat, místo pošmournýho emíčka ale nastupuje něco, co je učesaný pěkně na patku a trhavými pohyby se snaží rozgelovat její formu. Jejich zvuk je na první poslech čitelnější a stravitelnější, vůbec celkově to vyznívá takovým hravějším dojmem, a hlavně při prvních posleších jsem se nemoh ubránit tomu, jak moc mi zpěv připomíná raný Empty Hall Of Fame a celkově takovou jejich alternativnější a garážovější formu. Pousmát jsem se musel při zapátrání po nějakejch informacích o nich, protože střípky krásně zapadly do sebe a jenom dokreslily celej obrazec. PPC se totiž sami o sobě vyjadřujou jako o crusterech, kterejm celý to divadýlko s černou uniformitou a děsnou (hudební) vážností přišlo už trochu  nudný a soudě dle mejch prvních pocitů z jejich nahrávky se jim podařilo navodit / dosáhnout přesně toho, co chtěli. Dál sdílejí stejné myšlenky a ideály, dál mají stejné texty, ale hudba je prostě trochu jinde – sami si říkají „disco crust“, což je pochopitelně značná nadsázka. Tenhle postoj se mi líbí – neberme sami sebe pořád tak vážně. Byl by alibismus napsat disco crust s mírnou příchutí EHOF, ale když vás popostrčím v tom, že v PPC je slyšet post-punk, garage rock a řada dalších úletů (kytarová linka třetí skladby dává vzpomenout na Sonic Youth v první půlce 90. let), pomůže to? 🙂 Tak či onak, punkovej duch a feeling z toho sálá imrvére a mě tahle kapela strašně moc sedla do noty. Je to neokoukaný a je to velmi svěží. Jedním z nejzajímavějších momentů desky je ten, kdy slovinci coverují Remkovic song „Sirky, světla“ z jejich debutového EP. Tahle věc dýchá svým vlastním životem. Akustická vybrnkávačka s afektovanym zpěvo-řevem, u který je třeba ocenit i pokus o zpěv v češtině, kterej teda ten originální  refrén / slogan (supr text mimochodem) může házet do mírně úsměvnýho světla, každopádně výsledek zní moc dobře. Tedy, abychom Remkům nezůstali nic dlužný, jejich cover PPC (originál najdete na bandcampu) je taky povedená záležitost. Když řeknu, že i ta jejich verze se mi líbí víc než originál,  už to asi bude podezřelý co? Nojo, zase jsme u tý remkovský kytary, která prostě vládne … Zkrátka a dobře, PPC jsou pro mě jedním z objevů poslední  doby.

Obal. Artwork. Booklet. Zase prakticky všechno handjob aneb těžce DIY dílko, který dávali dohromady společně obě kapely. Přiložení rukou všech článků řetězce k dílu opět podtrhuje jeho myšlenku a maximální osobitost celé série. Teda abych se jenom nerozplýval, obal desky netvoří klasická papírová kapsa, ale takový to „elko“, jehož kratší stranou desku způlky přiklopíte, je tedy nezbytný ji mít stále v igelitovym pouzdře, jinak se vám to celý rozlítne. Středová etiketa na vinylu je z obou stran čistě bílá, chcete-li se tedy do požadovaný kapely trefit hned napoprvé, doporučeno jest letmým pohledem přejet počet drážek na vinylu (nebo si etiketu označit sám po svym – prostor pro vlastní kreativitu?). Booklet má 16 stránek v A4 formátu a je dělanej metodou vystřihni a nalep, hezky stará dobrá ruční práce. A jak budeš v hudební tvorbě Remek těžko hledat zrovna veselý rozptýlení, jejich část bookletu s tímto ostře kontrastuje. Nechybí zde nadhled a smysl pro humor, byť pravda nedovedu posoudit nakolik dokážou ocenit třeba graficky „socialisticky laděnou“ část lidi z jinejch zemí. Pro našince ale dobrej nápad a zábavný provedení. Kromě textů obou kapel zde najdete i spoustu dalších informací, sloupky, úvahy, sdělení (od kapel i labelů) nebo třeba článek o pogromech v severních Čechách / čecháčkovském anti-cikánismu a rasových předsudcích, psaný v angličtině,  hlavně tedy určený lidem mimo ČR, což kvituju. Jen ať vědí.

Tendle split je výborná záležitost, je to diy, je to punk. Závěrečnej díl Paperplanecrash / Child Meadow očekávejte koncem roku. Jen houšť. Já jsem nadšen.