Thalidomide / Empty Hall Of Fame – Follow Your Leaders You Small-minded Czech Racist Bastards

První vinyl roku 2016. Kdyby mělo platit „jak na novej, tak po celej“, můžeme se těšit na vydatně úrodnou sezónu. Porod sice trval dlouho a občas asi docela bolel, ale rodiče to maj za sebou a můžou si zaslouženě pogratulovat. První co udeří přes xicht je obal. V punku jsme hlavně v dřívějších dobách vídali provokativní obaly (a samozřejmě i názvy kapel, songů a nahrávek), dneska už se ale běžně nejde tolik pobuřující cestou a mnohem častějc se volí spíš graficky poutavý zpracování. O to víc tuhle řádnou facku vítám, vyjadřuje se naprosto jasně a není k ní nic víc třeba dodávat, sama za sebe mluví nejlíp. Vzhledem k absenci názvů kapel na (předním) obalu lze i z tohoto přístupu mezi řádky vyčíst, že sdělení, ideály a postoje jsou pro samotné učinkující na předním místě, jména a obličeje už takovou roli nehrajou. Ruku v ruce s artworkem pak kráčí vlastně i název celýho splitka jakožto flusanec do xichtu zdejší společnosti.

Thalidomide. Jejich stranu uvádí hlas Jello Biafry, jak příznačné. A v duchu onoho „hold in, too slow“ se pak spouští i první song, výborná rychlá vypalovačka se sborama, kde se prolíná několik zpěvů – tenhle koncept je perfektní a dloube tě ukazováčkem do čela, že tahle deska nebude žádná druhořadá záležitost. Hned na odpich jedna z nejzdařilejších věcí v repertoáru THL. Druhej song zas zahajuje intro v duchu Davový psychózy, byť ekologicky zaměřený text se objevuje až v následující „The Planet“. THL v pěti válech rychlého energického punk / hardcore s melodiema, mezihrama, a většinou anglickejma textama navazujou spíš na tvorbu z předešlé žluté desky (2010) než na starší divočinu (černá deska, 2005). Na aktuálním červeném počinu také navazují na předešlý cover Dead Kennedys, když tentokrát česky otextovali song „I´m Not a Loser“ od Descendents. V návaznosti na jejich trefnou a přesně mířenou, nekompromisní kritiku i bodání do choulostivejch míst je to ustoupení (byť to už není žádná novinka) od českých textů z mého pohledu tak trochu škoda, právě v té naší kotlině by to mělo být slyšet, pravdou je, že tady zněj paradoxně líp ty anglicky zpívaný věci, třebaže to je dané spíš celkovou stavbou těch písní. THL jsou jednou z hrstky kapel u nás, které stále razí heslo „udělejme z punku opět hrozbu“ – nabádají, kritizují, podněcují, verbují, komandují, pohání, svůj pohled na svět ti dokážou podat jako ten nejvlídnější mentor, ale taky ti jej vetlačit do palice maximálně vyhrůžným způsobem. THL nestačí donutit tě zatnout ruku v pěst na symbol vzdoru, to je málo. Nutěj tě na sobě pracovat a zvednout prdel a vletět do akce. Ale zpět k jejich straně: vypíchnout je třeba i videoklipovou „Knowledge Is a Perfect Crime(think)„, která je sice nejpomalejší na této straně, zároveň se ti ale svou vtíravou melodikou podvědomě vreje do hlavy. Piáno v ní má na svědomí Vojta z Burning Steps. Thalidomide to zkrátka pořád řežou, muzika je propracovaná a texty inteligentní, ale to už také není žádná novinka.

Empty Hall Of Fame nám vyspěli před očima jako Harry Potter (nebo jejich modla Gracján Roztocki) a tahle nahrávka je zas o něco dál než předchozí „The Road“. Když to trochu odlehčím, vezmeme-li obal jejich starého demáče (Banksyho „There is always hope“) až k dnešním visícím prezidentům / autoritám, vypadá to, že s tou nadějí to taky vzalo trochu za svý, haha. Ale je maximálně povzbuzující sledovat jejich vývoj od útlejch začátků a neznámýho jména až po dnešní dny, kdy se jim plní jeden sen za druhým. Tahle deska jen završuje nejúspěšnější období v jejich dosavadní (!) 10-leté existenci, protože v roce 2015 se EHOF podívali na turné do Brazílie (report), zahráli si na Fluffu a Mighty Sounds, předskočili Negative Approach a taky si za hranicema brnkli s Trial a By The Grace Of God, a to opravdu není špatná vizitka. O to víc zasloužená, že EHOF se rozhodli jít tou trnitější cestou, nehrajou to co je zrovna tenhle měsíc nejvíc v kurzu, naopak si vrámci končin vezdejších našli osobitější styl a zachovali vlastní xicht. Proto sice nemaj vyprodaný koncerty a narvaný sály adorujících fashion kids, ale je to uznáníhodné v době, kdy se za hardcore označuje každá ptákovina s tvrdšíma riffama. Jejich šest válů už účastníci koncertů dobře znaj, předkupní právo pak měli návštěvníci brazilskýho tour, kde měli EHOF tyhle fláky k dispozici na tour CD, vyrobeným speciálně pro tuhle příležitost. Vlivy kapel jako Verse, The Effort, Have Heart a samozřejmě Modern Life Is War v tom jsou slyšet čím dál víc. Síla EHOF se naplno projevuje právě v těch středně-tempých polohách a pasážích, který v poměru s rychlejma kombinujou ve vyrovnanějším poměru než na předchozím povedeném EP. Úvodní úderná skladba působí jako dokonalej otvírák i na koncerty, ve „Vultures“ si zase nemalou část odzpíval Pavel Nezval (X-Wing, Balaclava, Spes Erepta, YFN, atd.). I vzhledem k faktu, že EHOF tak trochu podobně jako výše zmiňované kapely nemaj tak výrazné refrény, pak závěrečná šťavnatá „God“ vyčnívá podobně výrazně, jako „Dead Inside“ a „No Friends“ na předchozím „The Road“. Stejně jak Thalidomide tuhle sympatickou desku s „That Will Do!“ parádně odpíchli, „God“ je zas jejím bravurním a maximálně důstojným zakončením.

Přiložený booklet kromě textů obsahuje taky jejich významy, což rozhodně kvituju – oboje stojí za přečtení i zamyšlení, obě kapely mají hodně co říct. Vinyl je pak žíhaný a stejně jako zbytek v černorudé kombinaci. Přestože jsou obě strany desky docela odlišný, ale vlastně možná právě proto, se obě kapely doplňujou možná líp než by se předem dalo očekávat. Je to další důkaz toho, že v tý naší kotlince máme semeniště skvělejch kapel, který naprosto bez obav maj na to vyrovnat se tomu, co považujeme za zahraniční parády. Nepodceňujme domácí kapely, je to neoprávněné.