Tragedy – Darker Days Ahead

Všichni, kdo se těšili na klasický Tragedy budou mít s tímhle albem problém. Mám ho taky, koušu ho, převaluju v hubě, v jednom kuse vyplivávám, abych si ho do huby narval znovu a znovu. Poslouchám ho téměř měsíc skoro denně a až po x posleších si začínám alespoň něco pamatovat. Od začátku je to pro mě nahrávka těžká a hrozně moc neuchopitelná až skoro nepochopitelná. Tohle už asi přestane navěky ty Tragedy klony bavit kopírovat. A to je vlastně taky pozitivní výstup.

Devět novejch válů nahranejch v portlandským Jackpot studiu je kombinace tradičních tragedy riffů, ale zahranejch jakoby zpomaleně, ztěžka, hutně a víc nenávistně. Nahrávka skoro zní jako kolize starejch Neurosis s fousatým stoner metalem a koneckonců je tady taky hodně slyšet velká inspirace Amebix. Hodně temný a zlý album, který kolem mě proplouvá bez povšimnutí při samotným poslechu, aby se zase po nějaký době připomnělo abstinenčním stavem a nutilo mě si ho poslechnout znovu. Pokaždý, když skončí jsem nasranej, že si zase nic nevybavuju a nemám daleko k rychlejm soudům typu, že je to hodně nepovedená deska a nestojí mi za tu námahu a čas ji pořád poslouchat. Ale může to bejt špatná deska, když ji poslouchám tak často a vrací se mi do přehrávače nebo na gramec jako bumerang? Vinen, odsouzen, potrestán za závislost a k závislosti. Bez mučení se přiznávám, že jsem chtěl původně napsat hodně hanlivou recenzi. Nejde to. Darker Days Ahead album mě dostalo. Tak jako mě Tragedy dostávaj pokaždý. I když teď to bylo trochu jinak a celkem to trvalo.

Obal a texty by taky vydaly na samostatný kapitoly. Takže jenom krátce. Je jasný, že po textový stránce nepůjde o témata zpracovávající jak je na tomhle světě dobře a kde jsme se minulej tejden vypili. Každopádně texty na tomhle albu jsou perfektním střípkem do celý skládanky Darker Days Ahead. Rozhodně nedoporučuju osobám se sklonem k depresím, to si tu desku radši vůbec nepořizujte. Obal kreslil David D´Andrea, kterej mimo jiné stvořil obaly a designy pro kapely jako High On Fire, Om, Mono nebo třeba Swans. Hodně zlej Alfons Mucha. Artwork pro Tragedy je ale černobílej, kde samozřejmě nechybí klasickej motiv Tragedy vrány a celý je to hodně expresivní a řekl bych, že asi nejlepší obal ze všech alb doposud Tragedy vydaných.